Energetická zamyšlení 3: Základní energetickou jednotkou je koruna

Energetický mix, neboli struktura primárních energetických zdrojů a především jeho vývoj v dalších desetiletích, se stává stále významnějším tématem energetických a ekonomických debat. Není divu, když spotřeba energie trvale a exponenciálně roste a na příklad podle prognózy IEA (2007) lze očekávat v období 2005 až 2030 nárůst světové spotřeby energie o 55 %. Prognóza VGB z téhož roku uvádí dokonce nárůst světové spotřeby o 85 % do roku 2020, přitom v zemích Evropské unie předpovídá nárůst „pouze“ 30%. Za tímto vývojem stojí zejména energetické potřeby dynamicky se rozvíjejících ekonomik takových zemí, jako jsou Brazílie, Rusko, Indie a zejména Čína. Zejména rostoucí ekonomická síla dvou posledních jmenovaných zemí bude stále více ovlivňovat evropskou energetiku. Hlad po energii se přirozeně zaměří na všechny dostupné zdroje, včetně obnovitelných a vyvolá růst ceny energetických surovin i technologických zařízení. Podle scénáře IEA si i nadále udrží dominantní podíl ve světovém energetickém mixu fosilní paliva a spotřeba uhlí, jako nejspolehlivějšího z nich, vzroste do roku 2030 o více než 70 %. Konec karbonské ekonomiky se tedy opět odkládá. Jen opravdu velký snílek a fantasta může očekávat, že tyto a další nově se rozvíjející země budou ochotny respektovat naše evropská pravidla hry na zachránce planety prostřednictvím snižování produkce oxidu uhličitého, že se zřeknou uhelné energetiky a případně budou oxid uhličitý separovat ze spalin a spolehlivě a dlouhodobě ho ukládat. Jen samotná čínská energetika vyprodukuje v roce 2020 zhruba 7 Gt oxidu uhličitého a jeho evropské úspory tak budou ve světovém měřítku zcela zanedbatelné.

V nadcházejících letech bude energie stále žádanějším a také dražším zbožím. To na jedné straně povzbudí zájem o výzkum a vývoj nových a efektivnějších technologií, o hledání nových zdrojů a o celkovou racionalizaci hospodaření s energií, na druhé straně však vyvolá v mnoha případech ekonomické potíže, znamenající další vážné ohrožení spolehlivosti dodávek a dostupnosti energie. Evropská snaha být světovým lídrem v boji proti klimatickým změnám může v dalších desetiletích vážně ohrozit ekonomiku zemí EU a je načase zřetelně a srozumitelně formulovat racionální cíle a prostředky. Rozhodně mezi ně bude patřit snižování energetické náročnosti ekonomiky, zahrnující především úspory ve smyslu snižování měrné spotřeby, stejně jako zvyšování účinnosti transformace energie (tzn. dokonalejší využití energie paliv) a nezanedbatelný bude rovněž rozvoj využívání obnovitelných zdrojů. Naopak zcela nereálná, a lze říct nezodpovědná, by byla kalkulace se snížením absolutní spotřeby energie. (Viz prognózy a ověřená historická zkušenost.) Namísto boje proti globálnímu oteplování by mělo nastoupit úsilí o zabezpečení budoucích energetických potřeb. Racionální, zodpovědné a vycházející z konkrétních globálních i lokálních podmínek. Je zcela jisté, že v několika příštích letech dojde ve světě k podstatnému růstu ceny energie, zejména elektřiny, vyráběné z fosilních paliv a pravděpodobně se již blíží doba, kdy budeme v České republice rádi za stále ještě rozsáhlé zásoby uhlí a dvě funkční jaderné elektrárny. Únor 2009