Energetická zamyšlení 33: Docházejí zásoby fosilních paliv?

Chaos, nejasnosti a nejistoty, které v posledních letech postihují energetiku, mají původ ve dvou všeobecně přijímaných informacích: (1) zásoby fosilních paliv se nezadržitelně vyčerpávají a brzy dojdou a (2) jejich spalování nebezpečně posiluje skleníkový efekt a způsobuje oteplování planety. O vlivu spalování fosilních paliv na zemské klima se přesvědčíme teprve v průběhu dalších desetiletí, nicméně již dnes stojí zato zvážit, zda je lidstvo vůbec schopno s tím něco udělat, zda je schopno vzdorovat přírodním silám a zda není rozumnější se připravovat na situaci v budoucnu, kdy bude, možná, svět teplejší.

K jednoznačnějším závěrům lze dojít při úvahách o vyčerpanosti zásob. Ty jsou nepochybně konečné, ale při debatách o jejich vyčerpání je zapotřebí si předem ujasnit časové období našeho zájmu. Kapacita a životnost zásob fosilních paliv (a s tím související jejich disponibilita) mají klíčový význam pro existenci současné civilizace, která spotřebovává stále větší množství energie, jež je v současné době z více než osmdesáti procent zajišťována fosilními palivy, jak ukazuje obr.1.

Docházejí zásoby fosilních paliv?

Není zde třeba příliš zdůrazňovat, že spolehlivá a dostupná energie je základním kamenem moderní společnosti, nebo že je energie nejvýznamnějším přírodním zdrojem, neboť umožňuje vytváření všech ostatních zdrojů, často se však na to zapomíná. Možná je to tím, že jsme si zvykli považovat spolehlivou dodávku energie za samozřejmost.

Právě zásadní význam energie pro existenci moderní společnosti vyvolává obavy, jak dlouho ještě nám současné zdroje vystačí (tj. jak dlouho se ještě budeme mít dobře) a předpovědi vesměs bývají chmurné. Jak jinak? Historicky poučné jsou předpovědi životnosti zásob ropy z počátku dvacátého století, tedy z doby, kdy se ropná kapalná paliva již silně etablovala jako významný, výhodný a perspektivní zdroj energie.

B. Lomborg (Skeptický ekolog, 2006) uvádí, že v roce 1914 předpověděl americký důlní úřad, že zásoby ropy vystačí ještě na deset let. Stejný zdroj pak v roce 1939 odhadl zásoby na třináct let a tutéž předpověď pak zopakoval v roce 1951. Obavy z vyčerpání zdrojů energie a poplašné zprávy o jejich brzkém vyčerpání byly a jsou stále vděčným tématem, a jeho moderní aplikaci do veřejného života uplatnili manželé Meadowsovi vydáním knihy „Meze růstu“(1972). Kniha je velice přesvědčivá, autoři v ní uvádějí, že představená data jsou výsledkem uplatnění moderní koncepce systémové analýzy a počítačové simulace a docházejí k závěru, že ropa a další zdroje energie dojdou ještě před rokem 1992. Protože se tak nestalo, vydali Meadowsovi v roce 1992 navazující knihu „Překročení mezí“, ve které došli k závěru, že ropa dojde v roce 2031 a zemní plyn v roce 2050. Nějak nevadilo, že se v tak krátké době kapacita zásob zprudka zvýšila a protože katastrofické zprávy vždy poutají pozornost médií, politiků a veřejnosti, vynořil se velký problém – hrozící brzké vyčerpání světových zásob fosilních paliv. V té době začalo období energetické nejistoty.

Stanovit životnost zásob fosilních paliv je vrcholně obtížné zadání, přesněji řečeno neřešitelné. Je totiž zapotřebí porovnat kapacitu zásob světových, neboť s energetickými surovinami se čile obchoduje a globální spotřebu energie, aby měl výpočet vůbec nějaký smysl. Spotřeba energie se vždy odvíjí od ekonomické situace (významně ji rovněž ovlivňuje dosažená technická úroveň) a tak prognózy budou vždy nejisté, nicméně lze zde alespoň tušit trendy. Globální kapacitu zásob fosilních paliv neznáme a nejspíš ji nikdy nebudeme znát, protože toho o naší modré planetě víme dosud pramálo. A tady je kámen úrazu. Nepochybně v dobrém úmyslu konající prognostici ani nemají jinou možnost, než vycházet ve svých kalkulacích z v jejich době známých ověřených zásob a neberou a ani nemohou brát do úvahy

zásoby dosud neprozkoumané a neobjevené. Nepoučeni historickou zkušeností s malthusiánstvím pak dochází k dramatickým závěrům, jejichž podstatu objasnil již před lety B. Lomborg: „Je to jako když se mi někdo podívá do ledničky a řekne: aha, má jídla jen na tři dny, za čtyři dny zemře hlady.“ Zatímco lednička se doplňuje nákupem v supermarketu, kapacita zásob fosilních paliv se rozšiřuje průzkumem nových oblastí a vyhledáváním nových ložisek. A protože geologický průzkum není právě levnou záležitostí, nebude nikdy nalézání nových ložisek příliš předbíhat těžbu. V konečném důsledku to znamená, že kapacitu zásob sice neznáme, ale bez obav můžeme do budoucna počítat s fosilními palivy jako s dominantním zdrojem energie. Jednoznačně a pragmaticky se v tom smyslu vyjádřil L. Maugeri (Oil: Th e Next Revolution, 2012): „Nedostatek ropy není aktuálním tématem, neboť

z čistě fyzikálního pohledu existují obrovské zásoby, konvenční i nekonvenční. Reálné problémy, týkající se budoucí produkce, se nachází nad povrchem a ne pod ním a pramení z politických rozhodnutí a geopolitické nestability.“

Že není zapotřebí obávat se vyčerpání zásob fosilních paliv ukázala již v roce 2001 zpráva IPCC (Climate Change 2001: Mitigation), podle které bylo od počátku průmyslové revoluce do roku 1998 spotřebováno jedno procento světových geologických zásob fosilních paliv, další zhruba pětina je okamžitě k dispozici (o těžbě těchto zásob rozhodne především cenový vývoj na trhu) a poslední a největší část vyžaduje zdokonalení současných a vývoj nových technologií těžby. Aktuální informace o kapacitě zásob přinesla nedávno vydaná pravidelná publikace Mezinárodní energetické agentury „Energy Outlook 2014“, ze které pochází graf na obr. 2.

Říká nám, že s velkou pravděpodobností budou ropa a zemní plyn k dispozici ještě přinejmenším po dvě století a že dlouhodobou energetickou jistotou je uhlí. Za pozornost stojí rovněž skutečnost, že se až dosud spotřebovala jen malá část světových zásob a éra karbonské ekonomiky může nadále pokračovat. Možná ji zlatý věk teprve čeká. Tento optimistický pohled na energetickou budoucnost dozajista zakalí již vzpomenutá geopolitická nestabilita a nerovnoměrné rozmístění zdrojů na zemském povrchu. To přeje více uhlí, které podle současných vědomostí není soustředěno jen do několika málo lokalit, jako je tomu v případě ropy a zemního plynu. Pokračující průzkum však může všechno změnit, jako příklad lze uvést břidlicový plyn a metanhydrát.

Evropa nemá na svém území příliš zásob fosilních paliv a systematickému průzkumu se až dosud vzpírá. Zřejmě proto, že jsme tady vsadili na obnovitelné zdroje. Stále je třeba připomínat, že spolehlivá energetika z obnovitelných zdrojů musí nejprve vyřešit akumulaci energie (zejména elektřiny), což se dosud nedaří. Rasantní zvýšení podílu obnovitelné energie na celkové spotřebě (dnes se hovoří o padesáti procentech) je sice krásná vize, ale těžko uskutečnitelná, pochází z neinformovaného nadšení. Přesto bude energie z obnovitelných zdrojů hrát postupně a oprávněně větší roli v energetickém mixu a půjde jen o to, aby bylo jejich využívání efektivní. Prognóza IEA hovoří o poklesu podílu fosilních paliv na globální spotřebě z 86 % v roce 2012 na 81 % v roce 2040 na úkor obnovitelných zdrojů. Stále to však bude karbonská ekonomika a o zdroje nebude mít nouzi. V globále.