Energetická zamyšlení 38: Největší znečišťovatel

Ve veřejných debatách převládá názor, že prvořadým hlediskem při hodnocení kterékoliv lidské činnosti je její vliv na životní prostředí. Ptát se pak, kdo je jeho největším znečišťovatelem, je zcela zbytečné. Je jím přece energetika a všichni to vědí.

Lidé v elektrárnách a teplárnách však nevyrábějí elektřinu a teplo pro vlastní potěšení, to by se nejspíš věnovali něčemu jinému, ale poskytují neocenitelnou a většinou nedoceňovanou službu společnosti tím, že zajišťují v množství i čase dostatek energie pro všechny činnosti, které společnost vykonává. O tom, že tuto službu berou vážně a zodpovědně, svědčí až dosud spolehlivé zásobování elektřinou a teplem navzdory současné málo srozumitelné energetické politice.

Metodika Mezinárodní energetické agentury vyjmenovává celkem šest oborů národní ekonomiky podílejících se na spotřebě energie. Jsou to (v závorce je uveden přibližný podíl na celkové spotřebě v ČR): zpracovatelský průmysl (40%), stavebnictví (2%), zemědělství (3%), doprava (21%), služby (12%) a domácnosti (22%). Vyjmenované obory jsou podstatou moderní společnosti, jejímž základem je spolehlivá a dostupná energie. Není přitom divu, že je na prvním místě zpracovatelský průmysl. Jsme přece průmyslový stát. Uvedené podíly na spotřebě současně udávají jejich podíly na znečisťování životního prostředí. Nejvýznamnějšími znečišťovateli jsou tedy zpracovatelský průmysl, doprava a domácnosti a rozhodně k nim nepatří energetika, která je „pouze“ regulovaným (!) poskytovatelem energie pro aktivity všech ostatních. Je však oblíbeným a trpělivým otloukánkem.

Znečišťování životního prostředí se stalo mantrou, zneužitelnou při kterékoliv debatě o vztahu člověka a přírody. Vcelku oprávněně, neboť člověk již samotnou svou existencí přírodu ovlivňuje a přetváří. Přetvářet však neznamená devastovat. Slovy Václava Cílka jde o to, abychom „Zničili jednu krásnou krajinu, ale na jejím místě vytvořili jinou krásnou krajinu“. Je přece srozumitelné, že se nelze vrátit zpět do stavu před jedním, či dvěma staletími. Všeobecně očekávaný rozvoj civilizace spolu s rostoucí populací to prostě neumožní. Slušné a poctivé je minimalizovat negativní vlivy a jedinou cestou je technický rozvoj. Ten se však dnes z velké části zaměřuje na využívání obnovitelných zdrojů, snižování emisí oxidu uhličitého a další podobná, politicky protěžovaná témata. To podstatné, zatím stále dobře a spolehlivě fungující karbonská energetika, ustupuje zvolna do pozadí, přestože stále zajišťuje podstatnou část energetické spotřeby a vyčerpání zásob jí ani zdaleka nehrozí a jedním z vážných důsledků tohoto stavu je klesající odborná vzdělanost.

Energetika došla na rozcestí a zřejmě se vydává málo známou a neprošlapanou cestou. Přinejmenším zde v Evropě. Bude zapotřebí, aby na tuto změnu kurzu reagovaly všechny v úvodu zmíněné obory, ať již ve věci snižování energetické náročnosti, tak i ve výzkumu a vývoji moderních energetických zdrojů, efektivních, spolehlivých a přijatelně zelených. To druhé je záležitostí energetického strojírenství, které je dnes poznamenáno nejistotami evropské energetické koncepce, na druhé straně však nabízí tato situace mnoho zajímavých příležitostí pro uplatnění technických znalostí a výrobních dovedností. Při hledání vhodných témat je zapotřebí slétnout zpátky na zem, oprostit se od nereálných vizionářských myšlenek, vzít na vědomí jak běží svět a uplatňovat vlastní názor. Nebylo to nikdy snadné a není to snadné ani dnes v prostředí dotacemi deformovaného trhu a v době, kdy nad energetickou potřebností stojí vypjatá starostlivost o životní prostředí.