Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie
Současné dění na energetickém trhu způsobuje řadu absurdit, ať už z hlediska ekonomiky, či ekologie provozu firem v Česku. Podniky s cílem snížit náklady vyrábějí energii ze záložních dieselových agregátů, případně přestavují plynové kotelny pro možnost spalování neekologických paliv. Zemědělci svoji úrodu raději nesklidí, než aby riskovali existenční problémy spojené s náklady na její zpracování. Konec provozu hrozí i průmyslovým firmám, které namísto výroby zvažují přeprodávání produktů z jiných zemí. Aktuální absurdity na trhu s energiemi popisuje jednatel společnosti MJEnergie Pavel Urubek.
Neekologická výroba elektřiny ze záložních zdrojů
Jednou z největších absurdit dnešní doby je upřednostňování náhradních a neekologických zdrojů energií. Týká se to přitom výhradně firem, které aktuálně musejí nakupovat energie za spotové ceny. Typickým příkladem jsou firmy pěstující zeleninu ve sklenících. Namísto toho, aby odebíraly elektřinu za násobné ceny oproti dřívějšku, vyrábějí ji z dieselových agregátů, které dlouhá léta v provozu sloužily pouze jako náhradní zdroj. Výroba kilowatthodiny elektřiny v takovém případě stojí okolo 8 korun.
Z náhradních dieselových agregátů se tak stává primární energetický zdroj, který však nemá nic společného s jakoukoliv ekologií. Místo toho do zemědělských provozů míří pravidelně cisterny s desetitisíci litry nafty. Tento jev má opravdu pramálo společného s proklamovaným Green Dealem, který byl ještě donedávna středobodem evropské politiky.
Řada firem kvůli spotovým cenám sahá k jinému kroku – rekonstrukci vlastních kotelen pro možnost spalování lehkých topných olejů. K tomu ostatně přistupuje i řada tepláren v Česku. Když připočteme skutečnost, že obrovské množství domácností si vedle klasického plynového kotle pořizuje i kotel na dřevo či uhlí, přičemž tato paliva ve velkém vykupují, plyne z toho jediné – letos v zimě můžeme na jakoukoliv ekologii zapomenout. Nečeká nás Green Deal, ale spíše Black Deal.
Místo sklizně raději zaorat s nižšími ztrátami
Ne ve všech případech platí, že má konkrétní firma pro výrobu energie k dispozici záložní zdroj v podobě dieselového agregátu či kogenerační jednotky. Příkladem mohou být opět zemědělské provozy, konkrétně ty, které pěstují a zpracovávají kukuřici. Aby tato surovina neshnila, musí se dosušit v zemědělských sušičkách na plyn, které však energie dlouhodobě nakupují za spotové ceny. Období sušení kukuřice je totiž každoročně závislé na počasí a není dopředu jasné, zda nastane v září, či říjnu.
V dřívějších letech to pro provoz nebyl problém, sušení vycházelo vždy levně, až v minulém roce se na podzim spotové ceny zvýšily, ovšem ne tak zásadně jako nyní. Pro pěstitele kukuřice je tak často finančně méně nákladné svoji úrodu namísto sklizně a následného sušení raději zaorat, ač to může znít sebeabsurdněji.
Ztráta konkurenceschopnosti pro výrobní firmy
Výše uvedené problémy se týkají firem napříč odvětvími. Spojuje je skutečnost, že nakupují energie za spotové ceny, nejčastěji kvůli tomu, že jim dodavatelé fixaci na tyto měsíce ani nenabízejí. Případně jsou zálohy u fixace tak vysoké, že podnik raději riskuje využití spotového produktu. Pokud takové firmy nemají zatím uzavřené smlouvy na příští rok, vyhlížejí následující měsíce s velkými obavami.
Ačkoliv se často zmiňuje plánovaná pomoc s náklady na energie pro firmy, řadě podniků hrozí ukončení provozu. Typickým příkladem je jeden z našich klientů vyrábějící lišty, jemuž se dle jeho předběžných propočtů od příštího roku zvednou náklady na energie desetinásobně. Vyplatí se mu tudíž raději stejné produkty dovážet z Polska, než aby pokračoval ve vlastní výrobě. Takto vysoký nárůst vstupů nemůže ani přenést do ceny výrobku, proto se v konkurenčním prostředí obrátí na trh u severních sousedů, kteří těží z velké závislosti na uhlí, jež je momentálně levnějším výrobním zdrojem. (23.11.2022)
