CzechIndustry > Energetické komunity: jak je ukotvují evropské státy?
Energetické komunity: jak je ukotvují evropské státy?
Evropská unie v Dohodě pro Zelenou Evropu stanovila unijní klimatické cíle pro rok 2030. Ke splnění těchto cílů vydal každý členský stát Národní energeticko-klimatický plán (NECP), prostřednictvím kterého stanovil své oficiální vnitrostátní závazky a plán jejich plnění v letech 2021-2030. Plány mají pokrýt oblasti jako energetická účinnost, využití obnovitelných zdrojů energie, či snižování emisí uhlíku.
Jedním z poměrně nových témat je koncept energetických komunit. Do evropské legislativy byly komunity ukotveny následně ve směrnicích 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a 2019/944 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Energetické komunity představují jeden z nástrojů decentralizace a dekarbonizace energetiky. Vizí EU je skrze komunity postavit do popředí transformace energetiky v EU zejména spotřebitele. Právě důraz na posilování role koncových zákazníků na trhu tvoří základ pro podporu komunitní energetiky. Členské státy by tedy ve svých energeticko-klimatických plánech měly v návaznosti na požadavky EU nastolit plán na vytvoření legislativního a regulačního rámce podporujícího komunity, a zároveň odstranit překážky bránící vzniku energetických komunit.
Do jaké míry tento požadavek ale členské státy splnily? V článku analyzujeme energeticko-klimatické plány vybraných států, konkrétně části věnující se komunitní energetice. Nakonec přikládáme grafické zhodnocení všech 27 plánů v podobě “semaforu”.
V českém energeticko-klimatickém plánu (v českém oficiálním znění Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu) se téma komunitní energetiky prolíná napříč vícero oblastmi. Zmiňována je především ve spojitosti s akceptací obnovitelných zdrojů energie na místní úrovni, přístupem k soukromému kapitálu, lokálními investicemi a zapojením spotřebitelů. Koncept komunit může rovněž působit jako nástroj ke snižování energetické chudoby a umožnit tak účast na trhu s energiemi i domácnostem, které by toho jinak nebyly schopny. Komunitní energetika se dle plánu může stát významným prvkem pro plnění cílů ČR v jednotlivých oblastech transformace.
Česká republika se v plánu zavazuje k vytvoření legislativního rámce podporující vznik energetických komunit, odstranění stávajících překážek, a nastiňuje i možnost finanční podpory pro komunitní projekty. Nicméně tato prohlášení nejsou podpořena konkrétním rámcem, který by jasně stanovil milníky vývoje, a drží se pouze povrchních vyjádření.
Evropská komise ve zpětné vazbě k českému plánu jasně vyjádřila kritiku vůči absenci jakýchkoliv opatření týkajících se nejen komunit, ale také samospotřeby či připojování k síti – důležitých prvků, na jejichž základě mohou komunity efektivně fungovat. Náplň opatření zajišťující odstranění administrativní zátěže a vytvoření rámce pro energetické komunity je hodnocena jako povrchní. Důvodem je právě absence jakéhokoliv plánu a podrobných informací.
Česká republika se v současné době s ohledem na okolnosti nachází v poměrně složité situaci. Na přelomu roku 2021/2022 se očekává spuštění programu KOMUNERG Modernizačního fondu – největšího finančního balíku na podporu energetiky pro roky 2021-2030. V přípravě se nachází i další programy na podporu decentralizace a dekarbonizace energetiky (NZÚ, NPO). Mezitím však termíny na transpozici již zmiňovaných směrnic uplynuly ke konci roku 2020 a 30. června tohoto roku. Problematiku energetických komunit by měl upravovat nový energetický zákon, jehož schválení se protáhne do dalšího volebního období. Současně jediný schválený závazný dokument (NECP) konkrétní vizi postrádá.
Komunitní energetika v plánu Řecka zastává velmi důležité místo napříč energetickými sektory, a má přesah do podpory cirkulární ekonomiky. Primárně hrají energetické komunity v řeckém plánu dvojí roli. Jednak podpořit širší implementaci malých obnovitelných zdrojů a energetických úspor a jednak motivovat zákazníky k aktivní participaci na energetickém trhu, kterou mají usnadnit technologie. Prostřednictvím smart meteringu a využívání „smart“ aplikací pro monitoring a management dat plánuje Řecko implementovat koncept smart cities a podpořit tak nejen bioklimatickou restrukturalizaci měst, ale i zvyšování životního standardu koncových zákazníků.
Řecko si stanovilo nejen obecné, ale i kvantitativní cíle pro komunity. Skrze samovýrobu a systém net metering chce do roku 2030 pokrýt 600 MW vlastní spotřeby, ideálně pak dosáhnout 1GW instalované kapacity pomocí komunitní energetiky. Participace komunity v systému net metering by měly maximalizovat benefity pro lokální ekonomiku. Plán tudíž myslí i na faktické posilování role koncových zákazníků a komunit,
Pro inspiraci při nastavování rámce pro komunity se stačí podívat za hranice, do Rakouska.
Podoba energetických komunit je v plánu definovaná jak skrze evropskou legislativu (Směrnice 2018/2001 EU), tak i specifickými body důležitými pro národní kontext včetně nového rakouského zákona o OZE (EAG), který umožňuje, aby zákazník vlastní vyrobenou energii přímo prodával na trhu s elektřinou. Komunity v podobě družstev či asociací mohou uzavírat bilaterální kontrakty na dodávky elektřiny, či vytvářet struktury za účelem produkce, dodávky, a ukládání elektřiny. Plán počítá i s postupným vytvářením lokálních tarifních struktur či daňovými úlevami. Za účelem motivovat koncové zákazníky k účasti na energetických trzích byly již v roce 2019 uvedeny na trh chytré elektroměry, které jsou prerekvizitou pro přeprodej elektřiny v rámci komunity. Do konce roku 2022 by měla být dokončena analýza hlavních překážek pro existenci komunit i mimo sektor produkce elektřiny, aby se komunity mohly realizovat především v oblasti vytápění.
Vláda pro podporu komunitní energetiky připravila podpůrné programy provozované na úrovni municipalit a regionů. Na regionální úrovni je stanoven post energetického manažera, jenž má za úkol pomáhat municipalitám s efektivním využíváním obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické efektivity.
Německo je dlouhodobě považováno za jednoho z evropských lídrů v oblasti komunitní energetiky. Německo s komunitami počítá především v oblasti rozvíjení evropského vnitřního trhu s energiemi, který tvoří páteř energetické tranzice. Německá vláda plánuje podporovat mimo jiné vznik přeshraničních energetických společenství. Tento koncept je s ohledem na ostatní plány jedinečný a bude zajímavé sledovat, jak se Německu tuto vizi daří naplňovat.
Německo je v podpoře energetických komunit v popředí zejména kvůli již existujícímu regulačnímu rámci a ambiciózní strategii Energiewende. Ten se věnuje hlavně nediskriminačnímu přístupu k vytváření komunit a možnostem čerpání finanční podpory. Speciální privilegia v přístupu k finančním mechanismům jsou stanovena pro komunity využívající větrnou energii. Místo aukčního systému pay-as-bid, kdy projekty dostávají přesně nahlášenou podporu, budou větrné energetické komunity podléhat systému uniform pricing (systém jednotné ceny). Všechny projekty pak obdrží takovou podporu, jakou získal poslední z vítězů aukce. Podporu tak dostanou nejen projekty, které se spokojí s nejnižší možnou výkupní cenou na pokrytí nákladů.
Inspiraci pro vytvoření efektivního rámce komunit můžeme ovšem najít i v zemích V4, konkrétně v Maďarsku. Podpora energetických komunit dle plánu představuje nejdůležitější úkol v rámci podpory decentralizace energetiky a posilování energetické nezávislosti zákazníků. Plán reflektuje sílící poptávku od zákazníků po pořízení vlastních zdrojů obnovitelné energie, zejména fotovoltaiky. Zelená energie by rovněž měla nahradit neefektivní systémy dálkového vytápění, přičemž komunitní vlastnictví lokálně tepelných zdrojů může sloužit jako nástroj ke snížení energetické náročnosti budov.
Polsko má svůj energetický mix, podobně jako ČR, založený na uhlí. Z toho důvodu je vhodné zmínit, jak polský plán vnímá komunitní energetiku coby nástroj nutné dekarbonizace. Z hodnocení Evropské komise vyplývá, že Polsko problematiku energetických komunit uchopuje spíše povrchně. Současně musíme dodat, že v Polsku již podobný koncept existuje již od roku 2016. Jedná se o tzv. energy clusters (volně přeloženo energetické shluky), tedy o dohody na občanskoprávní bázi bez právní subjektivity. Je to širší koncept než jsou energetické komunity, ale plní stejný účel. Polská vláda odhaduje, že počet takto fungujících lokálních uskupení by mohlo do roku 2030 vzrůst na 300. Plán se rovněž soustředí na identifikaci bariér bránících širší společenské podpoře obnovitelných zdrojů. S ohledem na fakt, že decentralizovaná energetika má stavět do popředí zákazníka, je vysoká podpora společnosti pro úspěšné šíření komunit klíčová. Polsko může pro ČR představovat inspiraci zejména v proaktivním přístupu k decentralizaci a udržitelnosti energetiky.
Hodnocení reflexe energetických komunit ve finálních NECP
Z hodnocení Evropské komise a analýzy plánů jednotlivých států vyplývá, že většina států EU ve svých Národních energeticko-klimatických plánech problematiku komunitní energetiky spíše opomíjela. Na druhou stranu se lze inspirovat u více než třetiny členských států, které pro komunitní energetiku nastínily jasnou vizi. Ze zmíněných příkladů jde například o stanovení kvantitativních cílů na instalovanou kapacitu, efektivní podpůrné programy a finanční mechanismy či podporu vstupu na trh spotřebitelům.
Většina ze zemí žluté či červené barvy v grafice níže si své hodnocení vysloužila především kvůli absenci podrobnějšího rámce pro naplňování vize v komunitní energetice. Tyto rámce mohou být samozřejmě více rozpracovány na národní úrovni, jako v případě Polska. Nicméně pokud mají finální verze NECP představovat závazné a konkrétní plány v energetice do roku 2030, je v některých případech až absence jakékoliv podpory je poměrně alarmující.
David Blažek, expertní skupina Frank Bold (2.9.2021)
