CzechIndustry > EU musí vymyslet, jak se neutopit v dluzích. Konec roku má přinést rozhřešení
EU musí vymyslet, jak se neutopit v dluzích. Konec roku má přinést rozhřešení
Po období klidu, které nastalo po pandemii koronaviru, se téma veřejných financí EU opět vrací na pořad jednání a pravděpodobně oživí poslední měsíce roku 2023, kdy se povedou vášnivé debaty o rozpočtu EU, stejně jako o pravidlech pro utrácení na národní úrovni.
Od navrhované revize dlouhodobého rozpočtu Unie až po reformu fiskálních pravidel bloku – je toho hodně, o čem je třeba diskutovat, přičemž mezi národními vládami, Evropskou komisí a Evropským parlamentem zatím panuje jen malá shoda.
Problémy s rozpočtem EU
Rozpočet EU na období 2021-2027, známý jako víceletý finanční rámec (VFR), je kvůli dopadům ruské války proti Ukrajině, rostoucím nákladům půjčování a vysoké inflaci napjatý až k prasknutí a má jen malý manévrovací prostor.
V září budou země EU pokračovat v diskusích o probíhajícím sedmiletém rozpočtu v návaznosti na návrh revize, který Evropská komise předložila v červnu, aby se ujistila, že rozpočet bude až do roku 2027 plnit svůj účel.
Komise ve svém přezkumu vyzvala k navýšení prostředků o 66 miliard eur, aby se zvládly pokrýt čtyři klíčové priority: finanční podpora Ukrajině, rostoucí náklady na splácení plánu obnovy Next Generation EU, podpora třetích zemí při zvládání migrace a prostředky na novou platformu pro strategické technologie pro Evropu (STEP).
Země EU, jejichž příspěvky jsou zdaleka největším zdrojem společné evropské kasy, se však zdráhají poskytnout do rozpočtu více peněz a mohly by se snažit jednání zpomalit. Komise přesto doufá, že 27 členských států dosáhne dohody do října.
Zatímco vlády by se poměrně brzy mohly dohodnout na dlouhodobé podpoře Ukrajiny, zbytek revize víceletého finančního rámce pravděpodobně zabředne do delších jednání.
Členské státy se zejména zdráhají zavést do rozpočtu EU nové vlastní zdroje, přestože je třeba najít nové peníze na splácení programu Next Generation EU – evropského plánu obnovy a investic do zelené a digitální transformace ve výši 800 miliard eur.
Na červencovém zasedání Rady se několik ministrů financí jasně vyslovilo proti novým vlastním zdrojům a snažilo se tuto diskusi oddělit od jednání o změnách víceletého finančního rámce.
Mezitím Evropský parlament, který již delší dobu volá po objemnějších vlastních příjmech EU, bude pravděpodobně kritizovat pomalý pokrok v této otázce a váhání zemí se zvýšením jejich příspěvků do společné kasy.
Parlament bude pravděpodobně prosazovat výraznější navýšení dlouhodobého rozpočtu, ale o svém postoji k revizi víceletého finančního rámce bude moci jednat až poté, co Rada přijme svůj postoj.
Podobný střet mezi oběma institucemi se očekává i při nadcházejících jednáních o rozpočtu EU na rok 2024, která by měla být uzavřena do listopadu letošního roku.
Členské státy již přijaly svůj postoj k návrhu Komise a snížily v něm objem prostředků ve všech oblastech s výjimkou humanitární pomoci. Parlament bude pravděpodobně naopak opět požadovat spíše navýšení objemu finančních obálek.
(Ne)shoda na fiskálních pravidlech
Rozpočet EU není jediným tématem, které by mělo ve druhé polovině roku rozvířit debatu v EU. Očekávají se také neshody ohledně toho, jak by měla být reformována fiskální pravidla EU.
Současná fiskální pravidla, kritizovaná za to, že jsou příliš přísná a zároveň nevymahatelná, byla během pandemie pozastavena s využitím tzv. obecné únikové doložky, aby vlády mohly utrácet bez ohledu na příliš vysoké deficity veřejných financí. Většina vlád této možnosti využila.
Komise však oznámila, že pro rok 2024 již nebude možné tuto obecnou únikovou doložku využívat. Evropská exekutiva v dubnu předložila návrh na reformu pravidel pro zadlužování a schodky národních rozpočtů, mezi vládami jednotlivých států ale panují značné neshody.
Komise navrhla postup, který by členským státům umožnil následovat individuálnější a postupnější cesty snižování dluhu v koordinaci s Komisí, což by jim poskytlo větší flexibilitu při investování než podle současných rigidních fiskálních pravidel.
Německá vláda, konkrétně její liberální ministr financí Christian Lindner, stejně jako některé další rozpočtově střídmější národní vlády, však současnému návrhu nedůvěřují, neboť se domnívají, že Komise nebude dostatečně silná, aby národním vládám vnutila rozpočtovou disciplínu.
Berlín proto požaduje striktní pravidla založená na konkrétních limitech, která neponechávají velký prostor pro interpretaci, s čímž ale nesouhlasí francouzská vláda, která se odvolává na obavy o schopnost financovat investice do zelené transformace.
Debata se v současné době vede na úrovni diplomatů a ministrů financí, by mohla vyvrcholit na summitu prezidentů a premiérů EU na konci roku, protože nová pravidla by měla být připravena na příští rok. Alternativou je, že začnou opět fungovat stará pravidla nebo Komise najde dočasné překlenovací řešení, než budou nová pravidla schválena.
Debatu může ovlivnit probíhající diskuse mezi Komisí a Itálií o fondech na obnovu po pandemii, kdy Itálie tlačí na jejich vyplacení navzdory omezenému pokroku v požadovaných reformách.
Pokud Komise v italském případě ustoupí, budou mít fiskálně zodpovědnější státy perfektní argument pro prosazení přísných pravidel, protože se ukáže, že Komise není schopna zůstat vůči velkým členským státům přísná.
