Eurozóna už Česku není elitním klubem

Lukáš Kovanda, hlevní ekonom Trinity Bank

V pátek se zhoršil rating Francie, Estonska, Lotyšska i Litvy, kteréžto země všechny platí eurem, zatímco český rating se stále zlepšuje

Máloco ukazuje současnou tak častou plytkost české veřejné diskuse zřetelněji než debata o přijetí eura. A vůbec neplatí, že vše v této diskusi již bylo řečeno! Naopak, eurozóna se od roku 2004, kdy se Česko vstupem do EU zavázalo euro přijmout, celkem zásadně proměnila – a proměňuje. A měla by se tedy vyvíjet i diskuse o euru.

Postupnou proměnu eura – a eurozóny – reflektují třeba hodnocení ratingových agentur, zpravidla se zhoršující. Jak to demonstruje třeba páteční zhoršení ratingu Francie agenturou Standard & Poor’s.

Nejde o výjimku. Již jen šest z dvaceti zemí eurozóny má podle agentury Standard & Poor’s lepší rating než Česko. Jedná se o Německo, Rakousko, Nizozemsko, Lucembursko, Finsko a Belgii. Nikdy v historii nemělo tolik zemí eurozóny stejný nebo horší rating než Česko, což samo o sobě staví otazník za výhodnost vstupu Česka do eurozóny. V pátek Standard & Poor’s zhoršila rating nejen Francii, ale také dalším ekonomikám eurozóny, konkrétně Estonsku, Lotyšsku a Litvě, a to kvůli dopadům války na Ukrajině. Dluhová zátěž eurozóny neustále narůstá – a její souhrnný rating se ruku v ruce s tím zhoršuje –, přičemž přímé náklady s tím spojené by v případě přijetí eura neslo i Česko.

Když Česko 1. května 2004 vstupovalo do EU, mělo dle Standard & Poor’s celkem 100 % členských zemí eurozóny, včetně Řecka, lepší rating než ČR. Nyní už je to jen 30 % zemí eurozóny. To je docela sešup za necelých 20 let. Český rating se totiž neustále zlepšuje. Naposledy se zhoršil koncem 90. let, když ještě eurozóna ani neexistovala.

Zhusta se zhoršující ratingy členských zemí eura, zdaleka nejen Francie, Estonska, Lotyšska či Litvy, jasně říkají, že eurozóna dnes již není elitním klubem, jakým bývala třeba právě roku 2004, kdy Česko do EU vstupovalo.

Jenže tuzemští politici, ale i mnozí veřejní komentátoři, pokud jsou vůbec schopni k euru zaujmout alespoň trochu zevrubnější a promyšlenější stanovisko, jako by se zasekli v době před dvaceti lety. Takové zatuhnutí v minulosti je stěžejním důvodem oné plytkosti celé diskuse o euru. Euro je viděno jako všelék na rozličné neduhy – je to přece měna elitního klubu a Česko je postkomunistická, zaostalá země!

Bez hlubší analýzy tak dnes stoupenci eura tvrdí třeba to, že by s ním Česko v uplynulých letech neprocházelo tak mimořádně vysokou inflací. Ale o co zastánci eura tento svůj názor – předkládaný navíc často jako danost, o níž se snad ani nepochybuje a nediskutuje – opírají? Vždyť jakmile by měli tuto údajnou danost podepřít alespoň trochu validním argumentem, ocitnou se v úzkých. Proto právě celá diskuse o euru „raději“ končí jen u povrchních výkřiků, které jsou nehodné snad i branže politiky, tedy branže nutně zjednodušených hesel a zkratek.

Pravda je tedy jinde, než míní stoupenci eura. Pokud by totiž Česko platilo eurem, pak by dokonce mělo nedávnou mimořádnou inflaci velmi pravděpodobně výraznější, než tomu bylo a je s korunou.

Zaprvé proto, že koruna od začátku ruské invaze na Ukrajinu do konce loňska oslabila – např. vůči dolaru – méně než euro. Oslabování měny je přitom proinflační.

Zadruhé proto, že díky setrvání při koruně Česko mohlo zvýšit základní úrokovou sazbu výrazně výše než eurozóna. Čím vyšší úrok, tím silnější jsou protiinflační tlaky. Jestliže by tedy Česko platilo eurem, a ne korunou, jeho obecná inflace by se podobala třeba té estonské. Tudíž by se nezastavila na úrovni osmnácti procent, ale kulminovala by třeba kolem úrovně 25 procent.

Agentura Standard & Poor’s zlomově zhoršuje rating Francii

Jde o předvolební fiasko pro Macrona a varování pro celou eurozónu.

Světově významná ratingová agentura Standard & Poor’s zlomově zhoršuje rating Francii, z hodnocení AA na AA-. Tak špatné hodnocení splácet svůj dluh země v jejích očích dosud nikdy v historii neměla. Z hlediska francouzského prezidenta Emmanuela Macrona jde o předvolební fiasko, neboť jeho klíčovým slibem bylo zkrocení veřejných výdajů Francie. Jenže podle agentury Standard & Poor’s má veřejný dluh země vzrůst do roku 2027 na 112 % HDP.

Až minimálně právě do roku 2027 totiž setrvají deficity veřejných financí Francie nad úrovní 3 % HDP. Francie tedy v dalších letech nebude splňovat maastrichtská kritéria a pokud by se – hypoteticky – nyní ucházela o přijetí eura, nikdy by jej ani zdaleka přijmout nemohla. Vždyť „dluhové“ kritérium pro přijetí eura činí 60 % HDP a Francie má tedy mít až oněch 112 % HDP, zatímco „deficitní“ kritérium představuje zmíněná 3 % HDP – ani ta Francie v nejbližších letech splňovat nebude, jak prognózuje Standard & Poor’s.

Nynější zhoršení ratingu Francie v podání Standard & Poor’s je dějinně vůbec první od této agentury, které nelze dát do souvislosti s dopady světové finanční krize let 2008 a 2009 a na ní návazné evropské dluhové krize, jež kulminovala v první polovině minulého desetiletí.

Zhoršení ratingu Francie je špatnou zprávou pro celou eurozónu, neboť země je její druhou největší ekonomikou. Další hroucení Francie pod tíhou dluhu může poškodit euro. Naopak Česko s korunou má mít ve výhledu takřka třikrát nižší dluh než Francie, takže se jeho rating postupně stále zlepšuje, na rozdíl od toho francouzského.

Eurozóna je ode dneška z hlediska Česka ještě méně – pokud vůbec – elitní klub než dosud. A zlepšení není na obzoru.

Trhy Trumpovo odsouzení nezneklidnilo, počítaly s ním

Za Trumpem stojí také Wall Street a bohatí finančníci, učaroval jim slibem snížit daně.

Trhy zatím výrazněji nereagují na páteční odsouzení amerického exprezidenta Donalda Trumpa – historicky první v trestním procesu. To, že porota takový přelomový verdikt vyřkne, investoři víceméně čekali, takže už jej do cen akcií a dalších aktiv promítli. Zneklidnilo by je až to, pokud by se vlivem verdiktu začaly preference veřejnosti od Trumpa zásadněji odklánět ve prospěch jeho rivala v letošním boji o Bílý dům, stávajícího prezidenta Joea Bidena.

Zda ale Trump nyní začne přízeň veřejnosti ztrácet, není vůbec jasné. Objevují se i takové názory, že aureola štvaného mučedníka, proti němuž se spikl systém, mu naopak může další voliče v konečném efektu přilákat. Trump se jistě bude snažit se do takové role stylizovat.

Akcie společnosti Trump Media & Technology Group sice po rozsudku ztratily citelných patnáct procent, nakonec se ale část ztrát umazaly, takže klesly jen o šest procent.

Za Trumpem nadále stojí také Wall Street a tamní finančníci typu Stephena Schwarzmanna, spoluzakladatele investiční společnosti Blackstone, který se řadí mezi čtyřicítku nejbohatších lidí planety dle magazínu Forbes. Trumpa nadále podporují také miliardáři a vlivní investoři jako Howard Lutnick nebo Omeed Malik, referuje agentura Bloomberg. Trump si je dokázal takto neochvějně získat kromě jiného slibem snížení daní, které hodlá uskutečnit, pokud se do úřadu amerického prezidenta vrátí. (2.6.2024)