Evropu ESG oslabuje, těží z toho americké akcie i banky

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Evropské akcie se letos ocitly v historicky rekordní slevě vůči těm americkým. Vyplývá to ze srovnání poměrového ukazatele vyhlížené tržní ceny akcie a čistého zisku na akcii na horizontu dalších dvanácti měsíců. V potaz jsou přitom vzaty všechny klíčové akciové tituly jak ve Spojených státech, tak v Evropě.

Klíčovým důvodem je to, že Evropa nemá žádnou světově významnou technologickou společnost, dále vykazuje slabší vyhlížený ekonomický růst, slabší hospodářskou odolnost a konečně také na ni tíživěji dopadá současná geopolitická situace.

Evropu také poškozuje to, že do její ekonomiky už přespříliš promlouvá ideologie, zejména ta zelená, ztělesněná kritérii ESG. Mezinárodní investoři Evropě věří méně a méně; její ESG ideologie poškozuje životní úroveň zejména budoucích generací.

Akciové trhy varovný signál tedy už vysílají. Doplňuje jej například hojně citovaný článek Wall Street Journal ze začátku letošního roku.

Podle něj brzdí schopnost konkurovat Spojeným státům a Číně evropská regulační mánie. Evropská unie je podle listu jedničkou v jedné oblasti – v regulacích. Agresivní tvorbou pravidel, včetně těch ESG, si ale pod sebou řeže větev. Připravuje se o schopnost konkurovat Číně v oblasti elektromobility a Spojeným státům v umělé inteligenci. Problém je patrný třeba i v bankovnictví.

Americké banky převážně středního, regionálního rozsahu totiž právě nyní profitují nejvíce ze zelených regulací EU. Zabírají totiž trh, kteří jejich evropští rivalové vyklízejí, aby dostáli závazkům v oblasti klimatických cílů a ESG. Tyto cíle stanovuje EU nejambiciózněji ze všech ekonomických celků světa.

Evropské banky se tak více než banky z jiných částí světa obávají dopadů, ba postihů pokračování, ba dokonce prohlubování úvěrování fosilní energetiky, takže se z tohoto trhu raději stahují. Uvolněný prostor zabírají právě ponejvíce středně velké banky z USA, jako jsou US Bancorp, Citizens Financial Group, BOK Financial Corp. nebo Truist Securities.

Jmenované americké banky mezi rokem 2022 a prvním čtvrtletím roku letošního dramaticky navýšily – v porovnání s obdobím let 2016 až 2021 – celkový počet sjednaných úvěrových smluv s klienty v oblasti fosilní energetiky, zjistila agentura Bloomberg. V souhrnu se jedná o nárůst o více než 70 procent.

Mezi banky EU, které trh s úvěry fosilní energetice vyklízejí, patří například největší evropská banka, francouzská BNP Paribas, nebo největší nizozemský finanční ústav, ING Groep. Obě tyto evropské banky se přesto nyní soudí s neziskovými organizacemi, jimž vadí, že nečiní dost pro ochranu klimatu.

Naopak, světově největšími financiéry fosilní energetiky zůstávají největší americká jména, banky z Wall Street, jak se říká. Čili ústavy jako Well Fargo, Bank of America nebo JP Morgan Chase. Jejich angažmá v oblasti financování fosilní energetiky je tak značné, že „kořist“ – trh uvolňovaný největšími evropskými bankami – si mohou dovolit přenechat právě americkým bankám středního, regionálního rozsahu.

Regionální banky v USA mohou stupňovat své úvěrování fosilní energetiky nezřídka i proto, že některé americké státy, jako je Oklahoma, už přijaly legislativu namířenou proti agendě ESG. Přitom v EU je agenda ESG stále „posvátnou krávou“, takže evropské banky jsou nuceny plnit nejrůznější zejména environmentální, ale také sociální kritéria, čímž právě ztrácí svoji konkurenceschopnost a vyklízejí trh.

Situace tak v lecčems připomíná například vývoj ve zmíněné oblasti autoprůmyslu, kde z tuhých evropských regulací těží také výrobci z jiných částí světa – například právě čínští a američtí výrobci elektroaut. Přitom pokud fosilní energetiku budou financovat místo evropských banky americké, z hlediska objemu jejího financování se nic nezmění, globálně emise skleníkových plynů zůstanou stejné, akorát se související úvěrový byznys a související pracovní místa a další obchodní příležitosti přesunou z EU do USA.

Původně přitom měly klimatické závazky a regulace typu těch ESG vést k tomu, že banky omezí, případně rovnou zdraží financování fosilní energetiky natolik, že ta přestane být konkurenceschopná tváří v tvář čisté, zelené energetice. Aby se tak stalo, musely by však své financování omezovat srovnatelným tempem a se srovnatelnou razancí jak banky evropské, tak americké. A úplně ideálně banky celého světa. Pokud však razantně postupují jen banky jednoho kontinentu, ba dokonce jen jednoho soustátí, tedy EU, daný byznys se prostě neomezí, jen se přesune jinam, přičemž náklady financování fosilní energetiky se nijak markantně nezvýší, takže se ani globální emise skleníkových plynů tímto vlivem nesníží.

Sečteno, podtrženo, písmena ESG jistý část mohla budit dojem zaručeného investičního terna. Nyní je třeba už být mnohem opatrnější. A vnímat to, že přílišný důraz na ESG může evropské firmy – a tedy ceny jejich akcií – spíše poškodit, tváří v tvář americké a asijské konkurenci, která naopak bude z přepjatosti evropské zelené ideologie těžit, a nejen v oblasti bankovnictví.

Mrazy by vinařům neměly být důvodem žádat konec debat o dani z vína, ztratí tím důvěryhodnost

Cynik by mohl poznamenat, že nebývalý mraz, který v dramatické míře ničí úrodu ovocnářům a vinařům, seslalo těm druhým samo nebe. Zrovna ve čtvrtek mladí vinaři v Mikulově protestovali proti zavedení spotřební daně z tichého vína. A včera se mediálním prostorem naplno rozjela vlna nářku nad katastrofální škodou, kterou vinařům – či, obecněji, ovocnářům – noční mrazy způsobují.

Vinaři škodu vyčíslují na více než dvě miliardy korun, což by bezpochyby byl mimořádný údaj. Jedním dechem se ale hned dožadují, aby vláda utnula diskuse právě o zavedení spotřební daně z tichého vína. Ty přitom vrcholí. Ministr financí Zbyněk Stanjura dokončuje příslušný návrh, který předloží vládní pětikoalici. Lidovci, kteří v minulosti byli proti, už daň tak svéhlavě netorpédují.  A zrovna, když je tedy zdanění vína na spadnutí, udeří nebývalé mrazy. A vzduchem raz dva létají miliardy. Miliardy škod. Skutečně, samo nebe.

Situace, v níž se ovocnáři nacházejí, je jistě zlá. Nepřízeň počasí však představuje podnikatelské riziko. Podnikatelé z jiných oborů, než je vinařství, ovocnářství či sadařství, zase čelí rizikům jiným. Není v moci státu – resp. v síle peněženky daňového poplatníka –, aby podnikatelům všech oborů „cáloval“, kdykoli se jejich riziko výrazněji zhmotní. Navíc, privatizace zisků při socializaci ztrát není dobrým základem pro budování opravdu prosperující ekonomiky.

Už vůbec nemají být mrazy, jakkoli nebývalé, důvodem k tomu, aby vláda stáhla návrh zdanění vína. Pokud má daňový systém Česka mít dostatečnou důvěru občanů, což je další veledůležitý prvek budování prosperující ekonomiky, nesmí zahrnovat tak křiklavé výjimky, jakou je neexistence spotřební daně z tichého vína při současném danění ostatních druhů alkoholických nápojů.

A pokud mají mít důvěru veřejnosti samotní vinaři, nesmí mrazy zneužívat k boji za zrušení chystaného zdanění. Mrazy zase rychle pominou, špatná sezóna též. Důvěra veřejnosti v daňový systém nebo vinařský byznys se ale buduje mnohem déle, roky. A tato důvěra je též podstatná pro prosperitu.

Dobří vinaři si jistě poradí jak s mrazy, tak s daní. Stejně jako si podnikatelé v jiných oborech musí poradit jak s daněmi, tak s nepřízní okolností, jež jejich byznys zásadně ovlivňují.

Miliardář Křetínský kupuje pětinu největší německé ocelárny Thyssenkrupp, podíl zřejmě navýší na polovinu.

Thyssenkrupp čelí vážným potížím kvůli zelené agendě a drahým energiím, na nichž ale Křetínský rekordně vydělává.

Český miliardář Daniel Křetínský kupuje prostřednictvím své firmy EP Corporate Group 20 procent německé ocelárny Thyssenkrupp, jež v Duisburgu provozuje největší ocelářský závod Evropy. Drtí ji však drahé energie a zelené regulace, kvůli nimž plánuje výraznou redukci stavů zaměstnanců po tisících. A kvůli nimž se stává i kořistí právě třeba pro Křetínského, jehož energetický byznys z drahých energií profituje jako žádný jiný podnik či firma české historie. Svůj podíl v Thyssenkrupp Křetínský zřejmě navýší na 50 procent; nyní o tom jedná.

Thyssenkrupp, největší výrobce oceli v Německu, chystá masivní propouštění a snižování stavů. Dotknout se má tisíců zaměstnanců jejího zmíněného největšího závodu v Duisburgu. Plánované opatření souvisí se zásadní restrukturalizací výroby v podniku, který je jednou z „vlajkových lodí“ německého průmyslnictví a jehož kořeny sahají do roku 1811. Restrukturalizace má vést ke snížení výrobní kapacity v Thyssenkrupp o 22 procent, jak podnik uvedl před dvěma týdny.

Zároveň hledá investora, který by mu pomohl těžké časy překlenout. Pro Křetínského z toho tedy „kouká“ potenciálně velmi výhodný obchod.

Klíčovými důvody potřeby restrukturalizace a s ní souvisejícího snižování stavů zaměstnanců Thyssenkrupp jsou vysoké ceny energií v Německu, nutnost uskutečňovat nákladné investice do ozeleňování produkce a levnější asijská konkurence.

Německo prochází náročnou transformací své energetiky, v jejímž rámci už povypínalo všechny své jaderné elektrárny. Přitom vsadilo na ruský plyn coby záložní zdroj za čisté, avšak nestabilní zdroje typu větrných a solárních elektráren. Po ruské invazi na Ukrajinu se však od ruského potrubního plynu odstřihlo, přičemž dodávky z velké části nahradilo dražším dovozem plynu ve zkapalněné podobě.

Zelená agenda, jež z velké části motivuje onu zmíněnou transformaci německé energetiky – takzvanou Energiewende –, je tudíž jádrem současných problémů Thyssenkrupp, a potažmo celého německého průmyslu. Tyto problémy z německé ekonomiky činí „nemocného muže Evropy“, na což doplácí také Česko, pro nějž je jeho západní soused stěžejním obchodním partnerem.

Křetínský ale z vysokých cen energií naopak profituje. Jeho zmíněná energetická firma měla loni vyšší zisk než jakákoli tuzemská firma v historii, 184 miliard korun. Dějinného rekordu dosáhla firma EP Corporate Group navzdory poklesu cen energií na evropských burzách, jenž nastal v porovnání s rokem 2022.

České a německé domácnosti přitom měly loni ve druhém pololetí nejdražší elektřinu ze všech zemí EU s výjimkou Kypru, po přepočtu dle standardní kupní síly. Vzdor už tak vysokým cenám elektřina v ČR dále zdražovala vysokým tempem, druhým nejvyšším v EU. Meziročně stoupla cena elektřiny v Česku o 83 procent. Výrazněji rostla – avšak z mnohem nižší základny – v celé EU již jen v Nizozemsku. Nizozemské ceny jsou dle standardu kupní síly stále na úrovni odpovídající jen lehce převyšující polovinu cen českých.

Domácnosti v České republice loni ve druhém pololetí platily za elektřinu, včetně daní a poplatků, 38,68 jednotek standardu kupní síly za 100 kilowatthodin, plyne z údajů, které zveřejnil Eurostat. Překonaly tudíž dokonce i domácnosti německé, jež jako celá tamní ekonomika doplácely na uvedené vypnutí zbývajících jaderných elektráren a které čelí citelnému růstu cen energií, souvisejícímu s onou Energiewende.

Loni ve druhém pololetí přitom Česko bylo čtvrtým největším vývozcem elektřiny v EU. Z celé EU vyvezly v čistém vyjádření více elektřiny jenom Francie, Švédsko a Nizozemsko. Nezvyklost situace v Česku tedy spočívá v tom, že i přes poměrně vysokou nadprodukci elektřiny se tato vysoká výroba nepromítá do viditelného tlaku na pokles koncových cen pro domácnosti.

Zejména právě v důsledku prosazování ambiciózní zelené agendy ceny energií v Německu výrazně převyšují ceny v Asii či například ve Spojených státech, což činí německý, a obecněji evropský průmysl mnohem méně konkurenceschopný. To je podstata současných závažných problémů Thyssenkrupp a dalších německých a evropských průmyslových ikon, včetně třeba BASF, největší chemičky světa.

Varovné je omezování evropské průmyslové výroby samo o sobě, leč ještě naléhavěji v kontextu probíhající války na Ukrajině. Ruská vojska jsou momentálně nejblíže zásadnímu prolomení ukrajinské frontové linie za celou dobu od prvních dní války v únoru 2022. Ukrajinská armáda se musí vypořádávat s nedostatkem zbraní a munice, zatímco Rusko má své dodávky jak z vlastních zdrojů, tak ze Severní Koreje či Íránu.

Při případném postupu ruských vojsk Ukrajinou se akutnější stane otázka přímého střetu s evropskými zeměmi NATO. Současně hrozí, že možný (staro)nový prezident Spojených států Donald Trump se zřekne závazků Spojených států vůči spojencům v NATO, což by dále zhoršilo bezpečnostní situaci v Evropě. Za takové situace by jistě přišla vhod co nejvyšší výrobní kapacita evropského průmyslu, včetně výroby oceli, jež bude potřebná k výrobě zbraní a vojenské techniky. Spoléhat se za takové situace na dodávky oceli ze zemí typu Turecka nebo Číny, jež v první polovině tohoto měsíce se zavázala prohloubit „strategickou koordinaci“ a spolupráci s Ruskem, může být krajně pošetilé. (27.4.2024)