Fialova vláda závodí s levicí a populisty, ale pro to ji většina voličů hlas nedala

Komentář Lukáše Kovandy

Za minimálního zájmu médií Fialova vláda předminulý týden schválila předběžné návrhy státních rozpočtů pro léta 2023 až 2025. Je třeba podtrhnout, že jde nutně o návrhy předběžné, které ještě mohou doznat citelných změn. Nicméně i tak jde o dokument, který naznačuje, jak současná vláda uvažuje o svém přístupu k veřejným financím v celém jejím zbývajícím řádném funkčním období. Zkrátka a dobře, žádné zásadní ozdravování veřejných financí neplánuje.

V příštím roce by měl schodek státního rozpočtu dosahovat 295 miliard korun. V roce 2024 pak 296,8 miliardy korun a v roce 2025 celkem 297,9 miliardy korunu, vyplývá z dokumentu. Znamená to, že Fialův kabinet plánuje každý rok své vlády zatnout „sekeru“ státního rozpočtu v rozsahu kolem 300 miliard rok. Letos tato hodnota bude ještě dokonce překonána. Schodek bude letos nejpravděpodobněji činit 330 miliard korun, neboť musí dojít k jeho navýšení nad stávající plánovanou úroveň 280 miliard z důvodu války na Ukrajině a jejích ekonomických dopadů.

Z uvedeného plyne, že Fialova vláda za léta 2022 až 2025 vytvoří souhrnný schodek čítající zhruba 1220 miliard korun. Pro srovnání, Babišův kabinet v letech 2018 až 2021 vytvořil souhrnný schodek zhruba 813 miliard. Babišova vláda se ovšem v roce 2020 potýkala s nejhlubším propadem české ekonomiky v celé její historii, jenž nastal v důsledku pandemie. Podle stávajících prognóz zatím během vládnutí Fialova kabinetu nemá dojít k propadu výkonu české ekonomiky, pouze ke zpomalení jejího tempa růstu.

Na druhou stranu platí, že ekonomický růst, který do roku 2025 nastane, v relativním vyjádření snižuje závažnost víceméně 300miliardového schodku. Prostě proto, že 300 miliard se snáze ztratí v ekonomice o velikosti 7,8 bilionu korun, jakou má mít ta česká podle MMF v roce 2025, než v ekonomice o velikosti 6,5 bilionu, jakou má ta česká vykazovat dle MMF letos. Vskutku, ekonomický růst může stamiliardové deficity časem učinit méně závažnými, nynější vláda však voličům slibovala mnohem větší ambicióznost při ozdravování veřejných financí.

Sečteno, podrženo, Fialova vláda v tuto chvíli počítá s vytvořením ještě o 50 procent vyššího souhrnného schodku, než jaký vytvořila jí právě proto tolik kritizovaná vláda Babišova. Za takový výsledek by ratingové agentury Česko určitě nepochválily. Zřejmě by v důsledku došlo ke zhoršení ratingu, prvnímu od 90. let. Zhoršením ratingu už od začátku minulého měsíce hrozí – v podobě zhoršení výhledu – agentura Fitch.

Samozřejmě, současná vláda je objektivně v nesmírně těžké pozici. Lidé jsou z doby pandemie zvyklí na to, že je politici dávkami a dluhem uchrání před zhoršením životní úrovně i v čase citelného zhoršení ekonomické situace. Tu nyní zhoršuje zejména válka, související sankce a inflace. Tedy historicky mimořádné okolnosti. Jenže jací jiní politici než ti hlásící se alespoň zčásti k pravici by měli umět i v takto mimořádném čase umět učinit přítrž zhoubně bující nárokovosti. Pokud pravice začne s levicí nebo populisty závodit ve vyplácení mimořádných dávek nebo poskytování nesystémových úlev, zákonitě přestává být pravicí.

Bohužel, současná vláda takto závodit začala. Nemá šanci vyhrát. Přidá-li 5000 korun na mimořádném dávce na rok, populisté a levice odpoví, že by ji měla vyplácet měsíčně. Učiní-li tak pravice, budou populisté a levice žádat vyplácení každých čtrnáct dní. A tak dále.

Názornou ukázkou, jak lze v závodění s populisty snadno prohrát, je snížení spotřební daně z pohonných hmot.

Cena benzínu u českých čerpacích stanic tento týden každý den překonává svůj absolutní historický rekord.

Fialova vláda rozhodla s platností od 1. června o snížení daně z pohonných hmot o 1,50 koruny na litr. Předpokládala, že pohonné hmoty v důsledku opatření zlevní o 1,80 koruny na litr, neboť se bude platit i nižší DPH, která se vypočítává až po zohlednění právě spotřební daně. K takovému poklesu ale nedošlo. Čerpadláři v prvních dnech po zavedení snížené daně zlevnili o necelou korunu, ale toto snížení cen vzalo rychle zasvé a benzín se tak už nyní prodává o více než korunu na litr dráže než před snížením daně. Nafta je také citelně dražší než před snížením daně, o více než 60 haléřů na litr.

Čtyřměsíční snížení spotřební daně z pohonných hmot tak naráží na svůj klíčový koncepční problém. Je příliš malé na to, aby jej řidiči trvaleji zaznamenali, neboť může – a také je, jak vidíme – být překryto jen několikadenním pohybem cen ropy, od nichž se odvíjejí ceny na burze v Rotterdamu.

Důvodem mizivého viditelného účinku snížení spotřební daně je také fakt, že čerpací stanice si část příslušného snížení přisvojily, takže nezlevnily v celém rozsahu snížení daně, a naopak si navýšily marže. Vládu opatření vyjde za čtyři měsíce na čtyři miliardy korun. Z této částky ovšem až 1,5 miliardy poputuje do kapes čerpadlářů. Ti totiž platí nižší celkovou daň z pohonných hmot, ale do konečných cen promítli jen část tohoto snížení.

Fialova vláda tedy ustoupila tlaku levice a populistů, začala závodit v nesystémových úlevách, jako je přechodné snížení spotřební daně z paliv, jenže prohrála. Ekonomicky je opatření sporné, neb podstatná část úlevy končí v kapse čerpadlářů. Zároveň vláda prohrála i politicky, neboť opozice si teď smlsne na kritice, že benzín je nejdražší v historii hned první týden po snížení spotřební daně z něj. Vláda ale hlavně zradila své hodnoty. Protože nesystémově a nekoncepčně podpořila nárokovost.

Úsporný tarif Fialovy vlády má podobné parametry jako Babišova loňská plošná úleva od drahých energií v podobě osvobození od DPH

Je třeba opatření zacílit, vyvarovat se plošnosti.

Úsporný energetický tarif, který připravuje ministerstvo průmyslu a obchodu, je zatím svými základními parametry srovnatelný s osvobozením energií, plynu a elektřiny, od daně z přidané hodnoty, které pro měsíce listopad a prosinec loňského roku zavedla ještě Babišova vláda. Osvobození od DPH vyšlo loni ve dvou zmíněných měsících veřejné rozpočty na 2,1 miliardy korun měsíčně. Pokud by tedy opatření bylo v platnosti celý rok, vyšlo by celkem na 20 až 25 miliard korun. Přitom by domácnosti byly osvobozeny od daně ve výši 21 procent.

Nyní ministerstvo průmyslu a obchodu navrhuje v rámci úsporného tarifu zlevnění o 15 až 20 procent, tedy v podobném rozsahu, přičemž má stát vyjít na 16 až 24 miliard korun ročně.

V obou případech by se tedy domácnosti dočkaly slevy kolem až dvaceti procent, přičemž by to stát vyšlo až na zhruba 25 miliard korun. Úsporný tarif má však domácnosti navíc motivovat k úspornějšímu nakládání s energiemi, takže na maximální úroveň slevy – tedy zhruba 20 procent – dosáhnou patrně jen tehdy, pokud budou nakládat s energiemi úsporně. Což nebyl případ osvobození od DPH, kdy úleva platila plošně pro všechny, bez ohledu na jejich šetrnost v přístupu k nakládání s energiemi.

Fialova vláda by tedy měla v rámci úsporného energetického tarifu svoji pomoc lépe zacílit, zhruba na 20 procent nejhůře postižených domácností, protože jinak může být opatření pro svoji plošnost nedostatečně efektivní a zbytečně drahé. Zejména proto, že by úsporný tarif pomáhal i domácnostem, které jsou finančně dobře zajištěné, a to i za peníze nejchudších. Protože tarif se vzhledem k silně schodkovému hospodaření veřejných rozpočtů bude platit jen na další dluh. A tento dluh budou ze svých daní, například DPH na potraviny, splácet i ti nejchudší.

Čerpadláři i obchody s potravinami si „mastí kapsu“, zneužívají inflace k navyšování marží

Lidé by se měli dát pozor při nákupu benzínu, másla, vajec, kuřat i mouky.

Čerpací stanice či supermarkety s potravinami. To jsou dvě místa, kde si dnes Češi mohou být takřka stoprocentně jisti, že si na nich prodejce „mastí kapsu“. Nezbývá než nakupovat ještě obezřetněji než kdykoli v minulosti a dobře zvažovat, kde a za kolik nakoupit.

Čerpadláři zneužívají inflačního prostředí v tom smyslu, že si nechávají v kapse část peněz, které jim tam nechal stát snížením spotřební daně o 1,50 koruny na litr. Například v prvních dvou dnech po snížení spotřební daně, 1. a 2. června, pumpaři zlevnili benzín rozsahu odpovídajícím přenosu pouze 53 procent snížení daně do cen na totemech. Vzhledem k růstu cen ropy a velkoobchodních cen paliv tak lze předpokládat, že pumpaři přenesli nižší daň do cen jen ze zhruba šedesáti procent.

To odpovídá zkušenosti z Německa. Když tam roku 2020 přechodně snížili DPH z pohonných hmot, do cen na totemech se to přeneslo ze 40 až 80 procent, průměrně z 61 procent (příslušná studie zde).

Jestliže českou vládu snížení spotřební daně a návazně i nižší inkaso DPH, která se počítá ze základu poníženého právě o nižší spotřební daň, vyjde za čtyři měsíce, po něž má být v platnosti, na čtyři miliardy korun, je třeba počítat s tím, že kvůli zhruba jen 60procentnímu přenosu nižší daně do cen na totemech vláda „přihrává“ čerpadlářům 1,5 miliardy korun. Tím se ani ona pochopitelně chlubit nebude. Takže je možné, že proto raději bude tvrdit i to, že nadměrné marže nyní v rámci svého šetření u pump nezaznamenává. Všechno to ona – stejně jako čerpadláři – svede na růst cen ropy a velkoobchodně prodávaných paliv, případně na relativně slabou korunu vůči dolaru.

Co hůř, „kapsu si mastí“ nejen pumpy, ale i řetězce. S výjimkou jablek a vepřové kýty bez kosti za poslední rok zdražily všechny druhy základních potravin, které ČSÚ podrobně sleduje. To by nebylo nic překvapivého. V případě některých potravin ale dochází k tomu, že cena, za které je prodávají obchody, zejména řetězce, vzrostla dramaticky více než cena výrobní. Jedná se hlavně o kuře, máslo, vejce a mouku.

Například loni v dubnu prodávali chovatelé jatečná kuřata průměrně za 22,42 koruny za kilogram, letos v dubnu to již bylo za 23,92. To odpovídá navýšení o zhruba 6,7 procenta. Jenže na pultech obchodů zdražil kilogram kuřete kuchaného za stejnou dobu průměrně z 56,76 koruny na 68,34 koruny, tedy hned o 20,4 procenta.

Takový nepoměr je zarážející. Zatímco totiž chovatelé kuřat zdražili o 6,7 procenta, prodejci kuřat v obchodech více než třikrát tolik, o uvedených 20,4 procenta. Samozřejmě, zpracování kuřete žádá pracovní sílu a energie, které citelně zdražily. Jenže s rostoucími náklady se potýkají také sami chovatelé. Také oni čelí rostoucím cenám energií, lidské práce, ale také třeba krmiv.

Podobná situace nastává u másla. Výrobci másla jej mezi loňským a letošním dubnem zdražili o 31 procent, v obchodech však za stejnou dobu zdražilo o 37,7 procenta. Vejce podražila u jejich dodavatelů z řad farmářů o 16,2 procenta, v obchodech ale hned o 23,4 procenta. Na rozdíl od kuřat přitom v případě másla a vajec těžko vymýšlet, jakým významným zvláštním nákladům nad rámec těch, které registruje producent, čelí jejich prodejce. Vejce ani máslo netřeba „kuchat“ jako kuře.

A hladkou mouku dodávají její výrobci o 35,6 procenta dráže než loni v dunu, ale v obchodech se letos v dubnu prodávala hned o 63,2 procenta dráže, plyne z dat ČSÚ.

U zmíněných potravin je navýšení cen v obchodech tak markantně vyšší, než jaké je navýšení příslušných cen výrobních, že je namístě podezření, že prodejci, zejména řetězce, zneužívají napjaté atmosféry ve společnosti, obav z drahoty, a s odkazem na rapidní inflaci zdražují více, než by museli. Tak, že si zjevně navyšují své marže.

Krachuje bitcoin? Cena jednoho bitcoinu se dnes propadla pod psychologickou hranici 20 tisíc dolarů, poprvé od prosince 2020

V české měně za poslední půlrok odepsal přes milion korun, jako nikdy v historii.

Cena bitcoinu se dnes propadla pod psychologickou úroveň 20 tisíc dolarů, tedy na svoji nejnižší úroveň od 16. prosince 2020, vyplývá z dat agentury Bloomberg. Přitom loni v listopadu se bitcoin, který představuje nejstarší a nejrozšířenější kryptoměnu světa, prodával za takřka 69 tisíc dolarů. Jedná se tak v absolutním vyjádření o bezprecedentní pokles jeho ceny. Vždyť bitcoin od to doby ztratil přes 70 procent své tehdejší hodnoty. V přepočtu do korun ztratil oproti loňskému listopadu více než milion korun své hodnoty. Zatímco loni v listopadu se prodával až za bezmála 1,5 milionu korun, dnes klesl v přepočtu až na 450 tisíc korun.

Za mohutným výprodejem bitcoinu je obecný odliv mezinárodních investorů z rizikových investic. Zvláště právě rizikové investice čelí obnovené vlně výprodejů v reakci na zveřejnění květnové inflace v USA. Její míra, 8,6 procenta, trhy šokovala. Jedná se o nejvyšší inflaci za 40 let. Enormní růst cen dramaticky snižuje ekonomickou náladu Američanů, jež podle dat rovněž ze závěru minulého týdne klesla na minimum alespoň od roku 1978. Američanům náladu kazí právě vysoká inflace. Ta snižuje kupní sílu jejich úspor a příjmu, ale také zhoršuje vyhlídky investic třeba do akcií. To proto, že americká centrální banka na ni bude muset reagovat ještě razantnějším zvyšováním své základní úrokové sazby, které nahlodává ziskovost většiny firem, tedy i ziskovost v přepočtu na akcii. V týdnu americká centrální banka zvýšila svoji základní úrokovou sazbu hned o 0,75 procentního bodu, nejvýrazněji od roku 1994. V utahování měnové politiky zvyšováním sazeb bude v razantním tempu pokračovat i v dalších měsících letošního roku.

Mezinárodní investoři se tak zbavují jak akcií, tak kryptoměn jako bitcoin, tak ovšem i dluhopisů. Rostou proto výnosy dluhopisů i zemí, jako jsou Spojené státy nebo Německo. Dvouleté dluhopisy německé vlády tak v důsledku poprvé za více než deset let tento týden překonaly úroveň jednoho procenta. Americké dvouleté dluhopisy mají zase nejvyšší úrok dokonce od roku 2007.

Investoři se zkrátka snaží svá portfolia přeskupovat tak, aby jim inflace vzala co možná nejméně kupní síly. Současnou rapidní inflaci je totiž nesmírně těžké porazit, takže investoři se spokojují alespoň s minimalizací ztráty. Za takové situace se zbavují v prvé řadě rizikových aktiv, jako jsou kryptoměny.

Nelze však předpokládat, že se trh kryptoměn zcela zhroutí. Pokles cen kryptoměn nastává totiž z důvodu odlivu jen části investorů. Těch, kteří v kryptoměnách spatřují jen další rizikové aktivum, odpovídající zhruba libovolné technologické akcií. Investoři, kteří v kryptoměnách vidí možný základ nového, alternativního platebního a transakčního ekosystému, v nich převážně zůstanou, případně využijí nižších cen k „dokupování ve slevě“. (18.6.2022)