.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Lidem kvůli němu zdraží nové byty průměrně až o stovky tisíc korun
Náklady nezvládnuté digitalizace stavebního řízení nabíhají již takřka dva měsíce. Je proto vhodné aktualizovat vyčíslení škod, které to tuzemské ekonomice způsobuje.
Dopadová studie k novému stavebnímu zákonu, kterou před čtyřmi lety vypracovala společnost EEIP pod vedením již zesnulého profesora ekonomie Michala Mejstříka, konstatuje, že zkrácení stavebního řízení o jeden rok zajistí celkový ekonomický přínos ve výši 7,1 miliardy korun (viz zde: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=181829). To po zohlednění inflace, která od té doby nastala, odpovídá zhruba 9,4 miliardy korun.
Obdobně vysoká tedy bude ztráta, pokud se všechna stavební řízení najednou o rok zbrzdí. Část této ztráty nyní nesou třeba i developeři, jak nově upozorňuje jeden z nich, Ekospol. Ten varuje (viz zde: https://zpravy.kurzy.cz/781102-chaos-ve-stavebnim-rizeni-oddaluje-povolovani-staveb-a-muze-zasadne-zdrazit-nove-byty/), že v důsledku nefunkčního stavebního řízení a průtahů mohou nové byty zdražit až o stovky tisíc korun. Zpomalení práce stavebních úřadů totiž způsobuje vícenáklady zejména těm z investorů, kteří si na koupi pozemku a přípravu a následnou výstavbu projektu vzali bankovní půjčku. Splácet musí často už nyní, přičemž realizace zisku, kterým by pokryli splátky, se jim kvůli mimořádně pomalé práci stavebních úřadů vzdaluje. Jak známo, čas jsou peníze… A delší čas celkové realizace výstavby daného projektu, než s jakým se počítalo, znamená pro developera nečekanou ztrátu, kterou se bude snažit přenést na zákazníka a započítat tedy do finální ceny bytu.
Pokud by se kvůli nynějším problémům na stavebních úřadech zbrzdilo stavební řízení o půl roku, což je realistický předpoklad, bude celková ztráta pro ekonomiku odpovídat oněm zhruba 9,4 miliardám korun. Ztráta se vypočítává z porovnání se situací, kdy by digitální řízení plně běželo a zajišťovalo by proto už nyní zrychlení stavebního řízení o jeden rok. To je ostatně klíčový cíl digitalizace stavebního řízení – zrychlit jej. Nyní ovšem stále dochází k opačnému efektu – ke zpomalení. A uspokojivý náběh nelze čekat dříve než v podzimních měsících. Což právě způsobí průměrně zhruba půlroční prodloužení a zpomalení stavebních řízení.
To však stále bude jen uspokojivý náběh, nikoli takový, který by vedl hned ke zrychlení řízení o celý jeden rok v porovnání se situací před letošním 1. červencem, kdy se problematický systém digitálního stavebního řízení spustil. Takové zrychlení lze předpokládat až v příštím roce, kdy se systém popasuje také s nashromážděními řízeními a nevyřízenými dokumenty ze současné fáze tolik problematického náběhu systému. Celková ztráta z pomalého náběhu až do doby, kdy systém umožní zrychlení stavebních řízení o jeden rok (v porovnání se situací před letošním 1. červencem), tak nabobtná až do pásma od 11 do 12 miliard korun. Při měsíčním rozpočtení jde tedy průměrně o ztrátu zhruba miliardovou. Za letošní léto tak náběh systému způsobil ekonomice zatím škodu v rozsahu necelých dvou miliard.
Ztrátu přitom mírní to, že stavebníci posílali své dokumenty ke zpracování úřady zhusta ještě před 1. červencem, aby právě nečelili již tehdy předpokládaným zádrhelům a potížím. Ty se nakonec tedy vskutku dostavily, a to v ještě závažnější podobě. Nicméně, fakt, že s nimi stavebníci tak trochu počítali dopředu, nyní dává úřadům určitý širší prostor k nápravě, čímž se ztráta mírní. I tak činí dosud ony takřka dvě miliardy korun.
Makroekonomicky významné ztráty, tedy ztráty v řádu alespoň desítek miliard korun, ze současné situace ještě rozhodně neplynou. To by musely opravdu závažné potíže celého stavebního řízení přetrvávat ještě do příštího roku. Což se ale takřka jistě nestane. Jednalo by se o politickou sebevraždu. Vždy existuje možnost vrátit se k „tužce a papíru“ a začít ztrátu korigovat alespoň tak. Makroekonomicky významné ztráty tak mohou nastat jen tehdy, pokud by se jednalo o záměrnou sabotáž českého stavebnictví ze strany vládních politiků, což je zcela nereálný scénář z říše sci-fi.
Část dividendy ČEZ za rok 2022 je mimořádným příjmem státu
Pak by ovšem měla být daň z mimořádných zisků ukončena už letos, jak ministerstvo financí ostatně dříve zamýšlelo
Ministerstvo financí nyní tvrdí, že dividenda ČEZ není s ohledem na mezinárodní metodiku „jednorázovým“ mimořádným příjmem.
Prostá vizuální inspekce – pohled na graf níže – ale svědčí o něčem jiném. Zhruba od výše 50 Kč je dividenda ČEZ za rok 2022 jednorázovým mimořádným příjmem.
Přesně tak.
Část dividendy za rok 2022 – ve výši zhruba 95 korun akcii – je mimořádným příjmem státu. Pak je ovšem třeba mimořádné příjmy státu rozšířit o dalších přibližně 36 miliard korun.
Celková bilance windfall tax, tedy bilance mimořádných příjmů a mimořádných výdajů, se tím pádem dostává do kladného pásma (necelé jedné miliardy korun) už letos a daň z mimořádných zisků tedy má být letos také ukončena. A k roku 2025 se tedy vztahovat nemá.
Navíc, pokud ministerstvo argumentuje „mezinárodní metodikou“… V mezinárodní, totiž eurounijní metodice k dani z mimořádných zisků se praví následující: Cílem příspěvku stanoveného v kapitole III nařízení Rady nebylo plně financovat fiskální náklady na různá opatření domácí politiky, která zmírňují dopad prudkého růstu cen energie.
Sečteno, podtrženo, při zahrnutí části mimořádně vysoké dividendy ČEZ za rok 2022 do mimořádných příjmů je příslušná bilance státu vyrovnána již letos, aniž by ovšem vůbec takové vyrovnání bylo mezinárodní metodikou – na niž se jindy ministerstvo financí odvolává, v rozporu se svým dřívějším postojem – nutně předpokládáno a žádáno. (26.8.2024)