Fosfor. Otravy fosforem („sirkami“) či phospohorismus. Fosfor jako lék

Fosfor přichází v přírodě jen okysličený jakožto kyselina fosforečná. Látky v těle lidském fosfor chovající jsou kyselina glycerofosforečná, lecitin v mozku, nuklein v jádrech buněk obsažený a fosforečnan vápenatý v kostech. Prvek v těchto sloučeninách přicházející, fosfor dá se uměle připraviti (pomocí uhlí za vysoké teploty ze solí kyseliny fosforečné) a známe 3 druhy tohoto prvku.

Nás zde zajímá fosfor bílý, čili obyčejný, který je velice jedovatý; došel širokého upotřebení při výrobě sirek i poněkud jako lék. Je to vosku podobná, průsvitná hmota snadno žloutnoucí, lehko zápalná (již při teplotě 50^o C, někdy i za nižší temperatury; proto se přechovává pod vodou). Taje při 44^o C a vypařuje se již za obyčejné temperatury. Pary zapáchají po česneku a světélkují ve tmě.

Rozpouští se ve vodě velmi málo (asi 2 mg v 1 litru vody), rovněž v éteru a lihu je špatně rozpustný. Za to v olejích mastných se rozpouští mnohem lépe nežli ve vodě (v některých už v poměru 1 : 100).

Z obyčejného ohřátím na 300^o  připravíme fosfor tzv. červený, kterého se užívá při výrobě sirek švédských (na hnědých ploškách škatulek, o které sirky ty rozškrtáváme, je červený fosfor). Tento je nejedovatý a chytne teprve při 260^o. Černý fosfor, vznikající za teploty ještě vyšší, nežli červený, v zatavených vzduchoprázdných rourkách, nemá pro nás žádného významu.

Otravy fosforem stávají se jednak v továrnách při výrobě fosforu a zpracovávání jeho v sirkárnách, dále omylem (požitím těsta fosfor obsahujícího a na myši nalíčeného), z úmyslu sebevražedného (z kostíkových sirek, máčených ve vodě, pivě a jiných nápojích), a také zneužito-li fosforu k vraždě. Rovněž tu a tam stala se otrava neopatrným užitím fosforu jako léku.

Dříve byl fosfor z pravidla předpisován při křivici a měknutí kostí (osteomalacii), též při některých chorobách nervových. Nyní se už předpisuje jen při křivici a i tu málo. Přes to přihodí se ještě podnes sem tam otrava s tímto povážlivým lékem. Jednu posledně pozoroval Dr. Nobelthau u dítěte 2letého, křivicí stiženého, ale jinak dobře živeného. Dostávalo denně 2 kávové lžičky rybího tuku, ve kterém bylo na 100 grammů tohoto léku, 1 centigramm bílého fosforu. Za 60 hodin obdrželo 6 lžiček tohoto léku. Již 3. den bylo u dítěte možno pozorovati žluté zbarvení a mírný průjem, nikoli však dávení. Asi za týden dostavily se prudké příznaky otravy, která skončila smrtí. Dávka, kterou dítě dostávalo, byla normální, jaká se stům malých pacientů beze škody podávala, a užitý lék neobsahoval více fosforu, nežli bylo předepsáno. Z toho vysvitá, že někdy mohou jedovatě působiti i nejmenší dávky, mnohem nižší, nežli stará zkušenost udávala. Proto snížila např. německá farmakopéa (lékospis), úřední to spis o léčivech, jich přípravě a dávkách, dávku dříve za největší pokládanou (15milligrammovou) na – 1 milligramm.

Vražda fosforem není tak snadná, protože fosfor prozradí se ze všech pokrmů pronikavým protivným svým zápachem. Přece však několik dětí bylo již tímto jedem zločinně ze světa zprovozeno.

Především zaměstnávají nás tedy sebevraždy fosforem. Nešťastně zamilované a potřeštěné bytosti ženské, dále svedené a opuštěné služky bojíce se hanby a bídy, končívají život svůj podnes dosti často otravou fosforem. Tzv. obyčejné sirky obsahují v hlavičkách poměrně dosti fosforu. Konce dřívek jsou pokryty vrstvou síry, načež se na ně nanáší fosfor v klihu nebo gummě rozpuštěný, obsahující nějakou kyslík snadno vydávající sloučeninu, obyčejně dusičnan olovnatý s kysličníkem olovičitým. Hlavičky ty obsahují 6-7 % fosforu. Namočí-li se hlavičky seškrábané nebo s dřívky v horké vodě, rozpustí se klih s fosforem a ostatními látkami v hlavičce obsaženými a vypije-li nešťastnice takový roztok, otráví se. Naproti tomu stalo se vícekrát, že kus bílého fosforu požit, jen lehkou otravu vyvolal, protože malá rozpustnost jeho a krátký pobyt jeho v zažívacím ústrojí nestačily, aby se jedu s dostatek vstřebalo.

Prudká otrava fosforem jeví se takto: První příznaky přicházejí od žaludku a střev, se kterými se jed nejdříve stýká. Koncem druhého dne, nezemře-li otrávený zatím, dostaví se příznaky od útrob, na které jed může teprve, když se vstřebal, působiti. Fosfor vyvozuje totiž ve všech orgánech, do kterých se dostal, těžké změny výživy, zvláště v játrech, srdci a ústředním čivstvu.

Počátečné příznaky jsou někdy velmi nepatrné. Za ½ - 1 ½  hodiny po požití jedu začne mírná nevůle od žaludku, pálení v žaludku a žízeň. Kormoucení přibývá a dojde pak k dávení, které se několikráte opakuje. Mnohdy jsou však příznaky tak lehké, že otrávený může jíti za svým povoláním, ba může i jísti a píti. Jindy je dávení tvrdošijné a provázeno je krvavými stolicemi, ačkoli mohou tyto krvavé stolice nastati, i když nebylo žádného dávení. Vydávané hmoty ve tmě světélkují. Uvázly-li částečky fosforu v ústech, může i z otevřených úst světélkování vycházeti. Tvrdilo se, že i vydechovaný vzduch světélkuje, o čemž však jeden z nejlepších současných německých toxikologů prof. Kunkel, jehož líčení otravy fosforové tu následujeme, právem pochybuje. Pisatel této stati viděl na klinikách a v nemocnicích slušnou řadu otrav fosforem, ale nikdy ani sám nic takového nepozoroval, ani od jiných nebyl na podobný zjev upozorněn. Za to stolice často světélkuje. Vydechovaný vzduch páchne po česneku, což se vysvětluje přítomností fosforovodíku.

Nepatrné první obtíže se přiostřují a stávají se tím těžšími, čím více jedu bylo požito. Dávení a průjmy trvají pak ve dne v noci. Život stává se velmi bolestivým a je vydmutý. Nemocní nemohou nic pevného požíti a i tekutou potravu vydáví.

K tomu druží se již příznaky celkové. Jed přešel do těla, působí na orgány. Nemocní jsou nepokojni, projevují úzkost, stěžují si na bolesti hlavy a stávají se ospalými.

Průjmy, které zpočátku vystupovaly do popředí (ač mohou také scházeti, asi prý v 50% případů), později ustupují zácpě velmi tvrdošíjné.

Teplota těla je první nebo druhý den otravy normální neb o něco nižší, tep je slabší, dýchání zrychlené, moči je málo, je však čirá, ale velmi kyselá (proč, nevíme). Kůže je suchá.

Po 2. dni otravy nastává u některých nemocných, kteří požili méně jedu nebo včas léčeni byli, obrat k lepšímu, vypláchnutím žaludku nebo dávením byl jed z těla odstraněn. Tu dávení ustává, bolesti se mírní a nemoc přechází v rekonvalescenci.

Dostavily-li se však příznaky otravy povšechné, o kterých budeme mluviti šíře, třebas byly mírné, je přece stav nemocného povážlivý.

Zmírnění obtíží však někdy jen pozorovatele mýlí. Zlepšení je jen zdánlivé, koncem 2. nebo počátkem 3. dne dostaví se příznaky od orgánů vzdálenějších – účinkem jedu stráveného s krví kolujícího. Nastane mírné zbarvení do žluta, zvláště na spojivkách očních a v obličeji patrné, které se stává stále zřejmější žloutenkou. Krajina jaterní je při tlaku citlivá a nemocný má pocit plného života. Kormoucení, dávení, bolesti v břiše dostaví se znova, prudčeji, nežli dříve.

Ještě jednou může se stav ten zlepšiti, ale zase je to jen pomíjející zlepšení – vrhnutí se vrací, sil ubývá víc a více, žloutenka je už velmi sytá, bolesti v životě, nepokoj, ba úzkost olupují otráveného o spánek, srdce pracuje stále slaběji, takže počátkem 6. dne bývá tep už jen sotva hmatný, dýchání je zrychleno, nemocným je dušno, od mozku připojuje se bolení hlavy, závratě, blouznění, v němž nemocní chtějí častěji vyskočiti s postele, s okna, časem křeče v končetinách, jež ustupují víc a více ochrnutím – řeč je těžká, čidla otupují (nemocní stýskají si, že se jim tmí před očima a nedoslýchají), až konečně leží jako zmámeni na loži a za ochrnutí plic a pak i srdce zmírají.

Jak fosfor působí, dodnes s určitostí nevíme. Jisto je, že v krvi objevuje se z pravidla řadu dnů. Může však nastati smrt také již po 8-10 hodinách.

Otrava fosforem je vždy stav velmi povážlivý. Podle mírnosti počátečných příznaků nelze souditi na další průběh, který může býti těžký, ba smrtelný. Bylo-li tedy větší množství fosforu např. přes ½ decigrammu požito a nebylo-li hned odstraněno z těla, je vyhlídka na uzdravení malá.

Poznání choroby bývá z pravidla snadné – dle česnekového zápachu vydávených hmot, světélkování atd.

Není-li těchto známek, lze časem těžko vyloučiti podobně probíhající nemoc prudkou žlutou atrofii jater. Naleznou-li se zbytky otráveného pokrmu, nebo zjistí-li se fosfor ve hmotách vydávených nebo ve stolici, není ovšem pochybnosti o rázu choroby.

Nejdůležitější úkol naší knihy, jak pomoci podobné otravě, musí začíti vážným vybídnutím čtenářstva, aby fosforových sirek neužívalo. Úspora jimi docílená je dnes, když jsou tzv. švédské sirky tak levné, velmi nepatrna. Fosforové sirky v domácnosti jsou vždy nebezpečny. Snadnou svojí zápalností zavinily nejednou požár, jsouce pak každému, i dětem po ruce, způsobily již nejednou otravu z neopatrnosti. Kdyby nešťastnice, které se chtějí otráviti, nenalezly hned po ruce jed jim v první chvíli neštěstí (třebas jen domnělého) tak vítaný, nejednou by při samém přemýšlení, jak skončiti život, jenž pro ně v tu chvíli nemá ceny, od myšlének sebevražedných upustily.

Pomoc naše bude hleděti co nejdříve jed v zaživadlech obsažený vrhnutím vypuditi. Tu je nejlépe vypláchnouti žaludek, bohužel může výkon tento jenom lékař obstarati. Protože se fosfor zdlouhavě vstřebává, může vypláchnutí žaludku otrávenému ještě ½ dne po požití jedu zachrániti život. Jako protijed předepíše lékař slabý roztok skalice modré, který vyvozuje vrhnutí a částečky fosforu pokrývá tenkou vrstvou mědi, která zamezí jich vstřebávání. Větší ještě oblibě těší se silice terpentinová, starý, nečistěný, obyčejný terpentýn, který prý fosfor okysličuje, a poslední dobou manganistan draselnatý v roztoku 1 : 1000, kteréžto roztoku lze užíti k vypláchnutí žaludku. Ihned taktéž střeva buďtež vyprázdněna – vždyť stolice ještě 10. den po otravě obsahují fosfor. Docílíme ji klystéry a projímadlem.

K tomu cíli doporučuje Kunkel ricinový olej a námitku, že se fosfor rozpouští v oleji, odbývá faktem, že se ricinový olej nevstřebává. Rozumí se, že bude bez odkladu povolán lékař, který učiní, co za dobré uzná. Nemocný musí ležeti; smí píti jen vodu. Proti skleslosti předepíše mu lékař něco vzpružujícího a ostatní léčení bude se říditi dle příznaků.

Zvláštní úvahy zasluhují vleklé otravy fosforem. Z nich především nutno se zmíniti o tzv. fosforové nekrose, tj. úmrtí čelisti u dělnictva v sirkárnách zaměstnaného. Tyto otravy počaly se objevovati teprve, když po r. 1833 fosforu k výrobě sirek v rozsáhlé míře počalo se užívati. Zvláště ve starších dobách, kdy hygiena továren byla ještě v kolébce, jak se historikové rádi vyjadřují (- prostě bychom řekli: nebylo jí ještě), vyskytovaly se často. Od první práce vídeňským lékařem Lorinserem o té nekrose uveřejněné (r. 1838) vyšla řada prací, např. slavný chirurg Billroth popsal 23 případů na chirurgické klinice vídeňské pozorovaných. Po té zvláště v Německu, též ve Francii a Italii počali si lékaři blíže všímati zjevu toho.

Nejnebezpečnější zaměstnání dělníků v továrnách na sirky je namáčení dřívek do massy fosforové. Proto svěřeno stroji. Dále vyjímání zápalek z toho stroje a vkládání jich do balíčků ohrožuje zdraví dělníků. Připravuje-li se massa fosforová s klihem, který se nanáší horký (sice by stuhl), vyvíjí se více par a je to nebezpečnější, nežli fosfor v gummě, která se může studená upotřebovati, takže se tolik par nevyvíjí. Ve většině států je nyní užívání klihu k výrobě sirek zakázáno.

Ze všech kostí jsou nejvíce ohroženy čelisti horní a dolní. Odtud může se nemoc rozšířiti na sousední kosti (jařmovou, kolkovou, tylní, i kosti končetin, ač tyto zřídka trpí).

Jak páry fosforu onemocnění vyvozují, nebylo dlouho jasno. Myslilo se, že arsen v nečistém fosforu obsažený tu působí, ukázalo se však, že je to přímé působení fosforu na kost v místech, kde je povlaku (dásně) zbavena, jak tomu bývá při zubech až do kořenu vyžraných.

Proto také dělníci se zdravým chrupem neonemocní tak často (dělníci s vyžranými zuby třikráte tak často nemocí touto strádají). Nemoc počíná někdy již po 5 nedělích takového zaměstnání, jindy až po 5 letech, i později, ale jsou nezřídka v sirkárnách dělníci 30 let beze škody zaměstnáni.

Také známe případy, kde se fosforová nekrosa objevila u osob, které už před lety zaměstnání v sirkárně opustily a k jinému povolání se obrátily.

U žen vyvozeno náhlé vzplanutí nemoci té vícekrát těhotenstvím. Děti, které bývaly dříve častěji zaměstnávány v sirkárnách, jsou zvláště náchylny k fosforové nekrose, také ženy častěji jí podléhají, protože jim svěřovány bývají práce nejnebezpečnější. Slabé, chudokrevné a zvláště tuberkulosní osoby jsou nejvíce ohroženy.

Zřídka onemocní obě čelisti – z pravidla trpívá jen dolní. Nemoc počíná zduřením dásně na některém místě, a zub stane se na tom místě bolestivým. Vytáhne-li se, vyteče trochu hnisu, hnisání přejde však na okostici, dáseň se odloučí a zuby se uvolní, znenáhla vypadávají a posléze vyčnívá výstupek čelisti, jenž zuby nese, volně do dutiny ústní. Do úst vytéká nyní z obnažené kosti špinavý, odporně zapáchající hnis, který si časem razí cestu i kůží obličeje na venek. Čelist je ztluštělá a zamodrale rudou lesklou kůží pokryta. I jazyk zduří nejednou.

Opustí-li nyní ještě dělník sirkárnu, může se nemoc zastaviti, tj. čelist neodumře. Setrvá-li však v nebezpečné práci takové, kost z části odumře, z části vytvoří okostice novou kost, pochod se nehojí, ana škodlivina dále trvá, hnis vytéká dále, bývá polykán, nemocný nemůže pro bolestivost čelisti kousati a polyká sousta nerozžvýkaná, hnisem pomíšená, trpí tím na výživě, hubne a je žlutý, schází, později i horečkou trpí a sejde velice a může i zemřít. Pomůže-li se mu (najde-li si jiné zaměstnání a odejme-li se mu odumřelá kost pomocí chirurgovou, zhojí se někdy s nemalým znetvořením čelisti, na níž vtažené ošklivé jizvy poukazují k těžkému pochodu.

Nejeden dělník onemocní i chorobou plicní, které podlehne. Nebo hynou nemocní chorobou ledvin. Někteří trpí, ač dávno jedovatého ústředí se vzdálili, dlouho ještě chorobou, což je důkazem, jak tvrdošijně jed v organismu se drží.

Protože léčení je nezbytně věcí lékaře (chirurga), nutno se omeziti na vylíčení zdravotních opatření ochranných. Dílny v sirkárnách mají býti prostorny a ventilace velmi vydatná. V místnostech továrny nesmí se jísti. Dělnictvo opouštějící továrnu musí si umýti ruce. Když zavedena tato opatření, ubylo případů fosforové nekrosy. Kdyby byl bílý fosfor docela nahražen červeným fosforem, vymizela by fosforová nekrosa nadobro s povrchu země.

Výroba švédských zápalek není dělnictvu nebezpečna. Jakmile dělníku v sirkárně oteče dáseň, budiž hned k jinému zaměstnání přidělen. Lékař vydatným proříznutím dásně hnisu zjedná odtok vydatný a ostatní léčbu provede dle potřeby.