Granáty ruční

Soudíc podle rukopisu z r. 1435, chovaného v býv. cís. sbírkách vídeňských, byly g. známy již poč. 15. století. Byly to dvě dřevěné polokoule naplněné stř. prachem a „břidlicí“. O r. g. se mluví také ve spisu R. v. Solms o válečnictví (z r. 1559). Z r. 1561 jest i vyobrazení vrhače granátů. V rukopisu J. von Nassau z r. 1610 se pojednává již o několika druzích g. Poněvadž tehdejší g. nebyly zajištěny a zacházení s nimi nebezpečné, doporučují vojenští spisovatelé 17. stol., aby byly vrhány nějakým zařízením. Vskutku se v 2. pol. 17. století užívá buď moždířů, nebo mušket s krátkou hlavní s kulovitým nástavcem, do něhož se vkládal; také granát se opatřuje krátkým násadcem a nastrkuje do hlavně. Vrhači g. tvořili zvláštní oddíly „granátníků“. Nový technický vývoj r. g. se začal od rusko-japonské války. Mezi vynálezci moderních r. g. je také český inženýr F. Janeček, sestrojil bezpečný g. tvaru vajíčka.