Harmonium

Souborný název klávesových nástrojů, u nichž se tóny vyluzují mosaznými neb ocelovými volnými jazýčky, rozkmitávanými vzduchem z měchů. Předchůdci h. byly: varhanový rejstřík s volnými jazýčky, sestrojený petrohradským varhanářem Kirsnikem r. 1780, nástroj se zakřivenými, volnými kovovými jazýčky sestrojený r. 1800 J. T. Eschenbachem z Hamburku a „aelonina“ B. Eschenbacha z Königshofen, sestrojená kol r. 1810. První h. odpovídající v podstatě nynějším nástrojům, sestrojil kol r. 1810 G. J. Grenié z Paříže, tzv. „orgue expressive“. Následovala „fysharmonika“ A. Häckla z Vídně (1818) s 2 měchy; „melodica“ W. Vollmera (1821) a „aeolodicon“ F. Struma (1824). Podstatně h. zlepšil C. F. L. Buschmann z Hamburku (1836) zavedením nasávacího vzduchového zařízení. Název „harmonium“ dostal až nástroj patentovaný r. 1840 A. Debainem. R. 1856 sestrojil Američan J. Estey h. u něhož se jazýčky rozkmitávaly vzduchem nasávaným.