Hedvábí

Pravlastí hedvábí je pravděpodobně Čína, odtud se jeho výroba rozšířila postupně do jiných zemí. R. 1272 zlepšil Boloňan Borghesano di Lucca motovidlo na hedvábnou přízi a sestrojil první tkací mechanismus (na výrobu hedv. nití). R. 1681 zjednodušil J. J. Becher motovidlo na hedvábí, takže k obsluze postačilo méně lidí. R. 1805 zavedl Gensoul v Lyoně odvíjení zámotků ve vodní lázni zahřívané parou.

Hedvábí z pavučin: r. 1907 dal franc. soudní prezident F. X. le Bon de St. Hilaire zhotovit rukavice a punčochy z pavučinových vláken.

Umělé hedvábí: podstatu hedvábí přirozeného vyzkoumal franc. fyzik a technolog Réaumur (původce teploměrné stupnice) a ve svém pojednání o různém hmyzu z r. 1734 upozornil na možnost a způsob výroby hedvábí umělého. Jeho návrh došel splnění až v polovině 19. století. R. 1855 si dal švýc. chemik G. Audemars z Lausanne patentovat výrobu u. h. z kolodia a kaučuku, ale prakticky vyzkoušena nebyla. První vlákna u. h. vyrobil r. 1883 J. W. Swan z roztoku kolodiální bavlny (celulosy zpracované dusičnou kyselinou) a užil jich jako vlákna do žárovky. Podařilo se mu také odstranit hořlavost umělého hedvábí. První umělé hedvábí ve velkém, tzv. celulosové, vyrobil Hilaire de Chardonnet a dal si je r. 1884 patentovat; r. 1890 vynalezli Despaissis, Fremery a Bronnert způsob výroby tzv. „lesklé příze“; roku 1891 objevil Bevan, Cross a Beadle způsob výroby u. h. viskosového; k výrobě ve velkém upravil jejich způsob r. 1898 Stearn; r. 1902 připravili Mork, Little a Walker výrobu h. acetátového.