Hodinové náklady práce se v EU pohybovaly od 8 EUR do 51 EUR

V roce 2022 se průměrné hodinové náklady práce v celé ekonomice (viz metodická poznámka) odhadovaly na 30,5 EUR v EU a 34,3 EUR v eurozóně, což je nárůst ve srovnání s 29,0 EUR a 32,8 EUR v roce 2021.  

Tyto odhady vycházejí z údajů o úrovni nákladů práce, které zveřejnil Eurostat. Tento článek představuje pouze několik zjištění z podrobnějšího článku Statistics Explained.

Nejnižší v Bulharsku, nejvyšší v Lucembursku

Průměrné hodinové náklady práce zakrývají značné rozdíly mezi zeměmi EU, přičemž nejnižší hodinové náklady práce byly zaznamenány v Bulharsku (8,2 EUR) a Rumunsku (9,5 EUR) a nejvyšší v Lucembursku (50,7 EUR), Dánsku (46,8 EUR) a Belgii (43,5 EUR). 

Hodinové náklady práce v průmyslu byly 30,7 EUR v EU a 36,6 EUR v eurozóně. Ve stavebnictví činily 27,3 EUR a 30,8 EUR. Ve službách byly hodinové náklady práce 30,2 EUR v EU a 33,3 EUR v eurozóně. V převážně nepodnikatelské ekonomice (bez veřejné správy) činily 31,3 EUR a 34,8 EUR.

Dvě hlavní složky nákladů práce jsou mzdy a platy a nemzdové náklady (např. sociální příspěvky zaměstnavatelů). Podíl nemzdových nákladů na celkových nákladech práce za celou ekonomiku činil 24,8 % v EU a 25,5 % v eurozóně. Nejnižší podíly nemzdových nákladů byly zaznamenány v Litvě (5,4 %) a Rumunsku (5,3 %) a nejvyšší ve Francii (32,0 %), Švédsku (31,9 %) a Itálii (27,8 %).

Hodinové náklady práce vzrostly nejvíce v Bulharsku

V roce 2022 oproti roku 2021 vzrostly hodinové náklady práce na úrovni celé ekonomiky vyjádřené v eurech o 5,0 % v EU a o 4,7 % v eurozóně.

V rámci eurozóny se hodinové náklady práce zvýšily ve všech členských státech. Největší nárůst byl zaznamenán v Litvě (+13,3 %), Irsku (+9,3 %) a Estonsku (+9,1 %).

U zemí EU mimo eurozónu se hodinové náklady práce vyjádřené v národní měně v roce 2022 zvýšily ve všech zemích, přičemž největší nárůst byl zaznamenán v Bulharsku (+15,3 %), Maďarsku (+13,9 %), Rumunsku (+12,2 %) a Polsko (+11,7 %). Nejméně vzrostly v Dánsku (+2,3 %).

V roce 2022 většina zemí EU postupně ukončila režimy podpory zavedené v roce 2020 a rozšířené v roce 2021 s cílem zmírnit dopad pandemie COVID-19 na podniky a zaměstnance. Jednalo se především o krátkodobé pracovní ujednání a dočasné propouštění plně nebo částečně kompenzované vládou. Tyto programy byly obecně zaznamenány jako dotace (nebo daňové úlevy) se záporným znaménkem v nemzdové složce nákladů práce. Postupné ukončování programů podpory souvisejících s COVID proto pozitivně přispívá k růstu hodinových nákladů práce (prosím konzultujte lc_lci_lev ). (31.3.2023)