Hodiny kapesní

Vyvinuly se ze stojacích h., jakmile se začaly hotovit velmi ploché, v podobě krabic. Za vynálezce k. h. je pokládán norimberský zámečník P. Henlein. Sestrojil je někdy v prvním desetiletí 16. století soudíc podle zprávy J. Cochleuse v knize Descriptio Germaniae: „(Henlein) hotoví ze železa hodinky s četnými koly, kteréž (hodinky) lze obraceti podle libosti, nemají závaží, jdou 40 hodin a bijí, a lze je nosit za ňadry nebo v sáčku“ (kapsy tehdy ještě nebyly). Poháněny byly pružinou, regulaci měly vahadlovou, ukazovaly jen celé hodiny. Kolem poloviny 16. století se objevují kapesní h. vejčité. V sedmdesátých letech 16. století jsou opatřovány bicím zařízením a kol r. 1600 budíčkem. V 1. 1660-74 je vynalezena dokonalejší regulace, tzv. „neklid“ (v. heslo: Hodiny, regul. mech.). Koncem 17. století dostávají k. h. minutovou ručičku. Počátkem dvacátých let 18. století se objevují k. h. opakovací (repetýrky), kolem r. 1800 k. h. hrací (s hudbou). R. 1826 dostal hodinář F. J. Dover rak. patent na remontérky. Poč. 40. let 19. století se stávají hodinky velmi plochými a natahují se kolečkem na obvodu.