Hornictví

Počátky h. se ztrácejí před 12. tisíc. před Kr., kdy pračlověk dobýval pazourku pro své rozmanité nástroje. Zprvu se omezil jen na dobývání povrchové, postupně hloubil jámy a později pak úzké šachtice, a od dna jich, podle potřeby, chodby. K dobývání užíval motyky z jeleních parohů a pomáhal si také klíny a kladivem. Pro bezpečnost ponechával v chodbách plné pilíře a mnohdy vyrubané prostory vyplňoval. K sestupování a vystupování sloužily plné kmeny s vysekanými stupni. Pazourek se zpracovával ponejvíce hned dole v šachtě. Dobývání pazourku se končí kol r. 2000 př. Kr. a objevuje se hojněji dobývání mědi.

Měděné doly objevují se kol r. 3000 př. Kr. (nejstarší v Almerii ve Španělsku). Horní technika v nejstarších měděných dolech se lišila jen málo od techniky dobývání pazourku. Užívalo se motyky z jeleních parohů, kladiva i klínu. Postupně byla parohová motyka nahrazena kamenným mlátkem, měděným nosákem a nakonec bronzovým nosákem. Bronzové nástroje umožnily opracovati dřevo, i mohlo se k zabezpečení horních prací užívati lepší výdřevy. Byla-li hornina tvrdší, trhali ji ohněm. Vyrubaná ruda se drtila hned na místě, prosévala lískovým sítem a nabírala dřevěnými lopatami do dřevěných korýtek vlečených chodbami na povrch, nebo se naplnila do košů a vytahovala na povrch. Měděné doly jsou také lépe větrány a odvodňovány (korýtky z plných kmenů). Při práci si horníci svítili loučemi. Když se doly stávaly hlubší, začalo se užívat vodotěsných strojů, šroubovitého čerpadla nebo vodního kola, někdy až 4 ½ m v průměru. Některé m. d. starověké dosáhly hloubky až 200 m, a chodby byly raženy na vzdálenost až 1000 m.

Technický pokrok v hornictví ve středověku byl celkem nevalný. Ve 14. století se objevují v anglických dolech kolečka k vyvážení uhlí, a někdy v 15. století důlní vozíky na dřevěných kolejnicích. Doly se prohlubují a třeba zlepšit odvodňování, objevují se různá čerpadla, pístová, korečková aj. Zavádí se těžení vrátkem (rumpálem) otáčeným ručně, žentourem nebo vodním kolem. Kdy k těm novotám došlo, nelze říci, ale v 16. století jsou již jaksi věci celkem obvyklou, soudíc z důkladného popisu Agricolova v Dvanáct knih o horn. a hutnictví. (1556).

Dobývání trháním: r. 1627 užil K. Weindl v král. dolech v Chemnici po prvé střelného prachu k trhání. Primitivní techniku trhání (stébla a brka plněná prachovou náloží) zlepšil kol r. 1687 K. Zumbe. R. 1683 užito po prvé ruční vrtačky k vrtání otvorů pro nálože. R. 1751 navrhl B. Franklin zapalování elektrické, ale prakticky je uzpůsobil až r. 1830 P. Shaw. R. 1831 vynalezl Bickford bezpečnou zápalnici, r. 1855 Davey zápalnici bleskovou, r. 1867 s objevuje dynamit.

Parní stroje: r. 1698 se objevuje vodotěžný Saveryův p. stroj (vlastně „pulsátor“), r. 1712 vodotěž. „ohňový s.“ Newcomenův, r. 1767 první p. s. Wattovy. R. 1875 se objevují americká parní čerpadla, r. 1885 pak Worthingtonovo p. čerpadlo dvojčité. Kol r. 1800 se objevuje parní těžní stroj (k těžní kleci).

Strojní dobývání: r. 1761 byl vydán první (anglický) patent na dobývací stroj. R. 1767 sestrojil W. Brown mechanický nosák pohybovaný dvěma muži klikou. Počátkem 19. stol. se objevily mechanické nosáky pohybované koněm. R. 1846 byl patentován beranidlový nosák. V 50. letech se objevily první zárodky moderních brázdicích strojů; r. 1852 kruhová brázdička, r. 1853 řetězová a r. 1856 tyčová, r. 1853 také první pneumatické b. R. 1863 se objevuje elektrická brázdička Ridleyova a Jonesova.