Prof. Dr. J. Matiegka
Když po předběžných studiích a po usilovném jednání našeho ministerstva věcí zahraničních, zvláště pak našeho vyslanectví v Holandsku s vládou holandskou a se starostou naardenským, jevila se možnost s úspěchem pátrati po hrobě J. A. Komenského, odhodlalo se ministerstvo školství a národní osvěty podniknouti příslušné místní šetření a pověřilo pisatele těchto řádků jako znalce antropologického a p. Ing. St. Sochora, přednostu Památkového úřadu v Brně, jako znalce stavebního a archeologického, tímto úkolem. Se strany holandské zúčastnili se výzkumu, který byl proveden v době od 15. do 20. července 1929, p. profesor Dr. A. J. P. van den Broek, ředitel Anatomického ústavu university v Utrechtu, a Dr. J. P. Kleiweg de Zwaan, profesor university a Koloniálního ústavu v Amsterodamu. O výsledku podána byla ministerstvu školství a nár. osvěty úřední zpráva; mimo to bylo učiněno širší veřejnosti sdělení v slavnostním shromáždění České Akademie věd a umění dne 29. března 1930. Podobně uveřejnil náš holandský spolupracovník profesor van den Broek v časopise Nederl. Tijdschrift voor Geneeskunde ze dne 24. května 1930 svá pozorování s tím závěrem, že „s největší pravděpodobností byl hrob č. 8 otevřen a že nejhlubší z nalezených koster může býti připsána J. A. Komenskému“. Dne 22. března 1931 bylo mi pak možno při valném shromáždění „Komenského“ podrobněji promluviti o otázce hrobu Komenského a jeho úpravě. V uvedených zprávách vyvráceny byly také pochybnosti, které vyslovil holandský lékař R. A. B. Oosterhuis ve svém článku, uveřejněném v Pedagogisch Tijdschrift van het Criselijkonderwijs (1929), pochybnosti, které mohou býti pokládány za plně odstraněné, když jmenovaný lékař dále se neozval a také z jiných stran nebyly projeveny žádné námitky nové.
Opakuji zde stručně důvody pro správnost našeho úsudku.
1. Podle zápisu v zachovaném „Rejstříku hrobů“ valonské církve naardenské byl J. A. Komenský dne 22. listopadu 1670 v tamním kostelíku, a to v hrobě č. 8 pochován. Není pochyby a nebylo také nikým pochybováno, že jsme přesně zjistili polohu prvních osmi hrobů, a tudíž též hrob č. 8.
2. Poloha hrobu, námi jako hrob č. 8 označeného, shoduje se s tím, jak jest vyznačeno v rejstříku hrobů, neboť hrob ten ležel v parketu, tj. před balustradou a poblíže zdi. Nenalezli jsme již ovšem hrobečku tříletého synáčka paní Grahamové, který podle rejstříku dne 25. června 1784 byl pochován mezi hrobem č. 8 a zdí, což vysvětlujeme tím, že tento patrně povrchně uložený hrob byl při pozdější úpravě kostelíku zrušen, jak se to podle zjištěných známek stalo i s jinými hroby.
3. Jedině při našem způsobu číslování hrobů se shodují učiněné nálezy koster se záznamy v rejstříku hrobů. Zvláště nelze číslování, které navrhl pan Oosterhuis, přivésti v souhlas s počtem koster v jednotlivých hrobech, pokud byly zjištěny.
4. Nález v tomto hrobě, tj. nález koster tří mužů – a kdybychom i k nejvrchnější kostře nepřihlíželi, nález dvou koster starších mužů nad sebou uložených – nedá se podle rejstříku vztahovati na žádný záznam o jiném hrobě, nejen z oněch osmi hrobů v parketu, ale ani na jiný v celém kostelíku.
5. Znaky na lebce nejníže položené kostry shodují se úplně se známými podobiznami J. A. Komenského a změny na chorobné páteři mohou dobře býti vysvětleny jeho dlouho trvající nemocí. Podobně shodují se znaky obličeje kostry střední s podobiznou spisovatele Brouwera. V tom směru bych poukázal na cenný příspěvek, který „O anglických podobiznách Komenského“ přinesl p. Dr. Otakar Odložilík (Časopis spol. přátel starožitnosti v Československu roč. XXXVIII. 1930), v němž podán jest důležitý doklad pro to, že Komenský se mohl osobně setkati s Hollarem, a že tudíž tento znamenitý rytec mohl podobiznu Komenského zhotoviti na základě osobního seznání. P. Dr. Odložilík pojednává pak zvláště o rytině J. Nouala z roku 1750, zhotovené na objednávku „Moravských bratří“, která dosáhla v Evropě a v Americe značného rozšíření, třeba že jí nemůžeme připsati onu portrétní věrnost jako starším podobiznám Komenského, zvláště rytině Gloverově z roku 1642.
6. Jest pravdou, že nejvýše položená kostra v hrobě č. 8 nemůže pocházeti od staršího muže, jakým byl kapitán Louis Guerre, podle rejstříku roku 1750 zde pohřbený, ale nález ten dá se snadno vysvětliti nesprávným záznamem v rejstříku hrobů, nebo záměnou hrobu, jak se opětovně v oné době při pohřbech v kostelíku stalo.
Jest známo, že holandská vláda nabídla kostelík, pokud se v původním tvaru dá zachovati, vládě Československé v bezplatný nájem. Kdo zná poměry kasárnické vůbec, kdo dále přihlíží k tomu, že valonský kostelík leží právě u vchodu do naardenských kasáren, a že právě v něm byla umístěna strážnice, v I. poschodí pak část ložnice vojínů, kdo ví, že kasárna naardenská nemají přebytku místa a kdo konečně uváží, že žádná vojenská správa nebere ráda do svých kasáren majetek s cizí správou, ten zajisté uzná velkou oběť, kterou přinesla holandská vláda a její ministerstvo vojenství svou nabídkou za účelem „poskytnutí důstojného místa odpočinku pozůstatkům J. A. Komenského v prostředí hodném jeho památky“, jak se praví v příslušném přípisu.
Věnován byl presbytář, který byl v gotickém slohu postaven a dosud prozrazuje své původní vzezření. Holandská vláda dala tuto část také již od ostatní budovy zdí odděliti, ale projevila i ochotu postoupiti ještě další část budovy za účelem zřízení vhodného vstupu do svatyně, v jakou kostelík má býti upraven.
Není ještě rozhodnuto, k jakým účelům má kostelík sloužiti, zda pouze jako mausoleum s hrobem Komenského, působící svou klidnou jednoduchostí, či zároveň jako museum Komenského. Budova bude patrně do svého původního stavu přivedena, mezistěny a mezistropy odstraněny, okna gotická v celé své výši upravena a strop restaurován, takže vnitřek presbytáře se objeví jako prostorná, přes 7 m vysoká, sedmi vysokými okny osvětlená svatyně, asi 10 m dlouhá a 7 m široká. Hrob Komenského bude patrně nějakým způsobem zvláště vyznačen a také ostatních sedm hrobů, jejichž polohu pan Ing. Sochor přesně stanovil a které chovají pozůstatky osob, s nimiž se Komenský částečně stýkal aneb které za jeho doby v Naardenu působily, bude v dlažbě vhodným způsobem označeno, podobně též poloha kazatelny a balustrády.
Úpravou kostelíka uctí národ československý nejdůstojněji památku svého velkého syna, k jehož hrobu putovati bude nejen každý uvědomělý Čech, ale též – jak se již nyní děje – vzdělanci všech národů.
Zdroj: Z publikace vydané u příležitosti 20leté činnosti odboru Spolku „Komenský“ v Praze XI. vlastním nákladem
