Hydrometr

Přístroj k měření rychlosti vody. Nejstarší je nejspíše tzv. „vodní kvadrant“ D. Guglielminiho z r. 1690, záležející v podstatě z olovnice: podle jejího odchýlení proudem vody se určil ráz vody a z ní rychlost. Odrůdami h. Guglielminiho byly vodní korouhvička Ximenesova (1780), tachometr Brümingův (1798) a hydrotachometr Raucourtův (1828). R. 1728 užil franc. fyz. H. Pitot k měření rychlosti vody trubice (nyní zvané po něm) ohnuté do pravého úhlu a na vodorovném rameni kuželovitě zúžené; tímto otvorem se nastaví proti proudu vody a podle výšky vody, naplnivší svislé rameno, se určí rychlost. R. Woltmann sestrojil r. 1790 tzv. vodní křídlo (vrtulku spojenou se signal. zařízením n. s počitadlem).