Délka života u zvířat je v určitém poměru k velikosti a trvání vzrůstu. U člověka toto pravidlo však neplatí. U něho je život v poměru k jeho velikosti dosti dlouhý, v poměru k době jeho vzrůstání však mnohem kratší, nežli u kteréhokoli jiného tvora. U osob normálních, zdravých je tento spád s vrcholku života tak nepatrný, že mnoho let uplyne, nežli zpozorujeme chřadnutí a vadnutí organismu. Příroda zvláště některým lidem v tomto ohledu přeje neobyčejně. Ubývání života ve stáří spočívá na zjevech, které zaviněny jsou ochabnutím činnosti ve sféře vegetativní a to především umdléváním nervových ganglií hrudních a břišních, kdežto život mozku ochabuje mnohem později. Ačkoli citlivost smyslů, schopnost představování, paměť a kombinování představ ponenáhla slábne, zůstává paměť pojmů jednou získaných, myšlení a úsudek nejdéle zachován.
Stáří počíná vyčerpáním pohlavních ústrojů a plodnosti u muže kolem šedesáti, u žen v 45 až 50 letech; výjimky, kdy kmet stává se otcem a šedesátiletá žena matkou, jsou velmi řídky. Vlas stává se suchým, křehkým, zbělí a vypadává; pokožka je drsná, tuhá, suchá a odlupuje se ve větších kusech, kůže nabývá pleti špinavě žlutavé; nehty jsou temnější, křiví a trhají se, tuk mizí a tkáň se spadá; zbylý tuk je tužší a žlutý; všecky tkáně a vlákna schnou; kosti stávají se křehkými a řídnou (patrno zvláště na čelisti dolní); dáseň se svrašťuje, pročež zuby více vyčnívají; značně otřené zuby vypadávají, ústa jsou vpadlá, brada a nos vystupují vpřed. Chrustavka se zmenšuje, houstne a pozbývá pružnosti; chrustavky žeberní a hrtan zkostnatí, pročež mění se hlas, který pozbývá mladistvé zvučnosti. Šlachy a kloubní pouzdra zasychají; sval bledne a smršťuje se. Hmota nervová, zvláště v mozku, tuhne a ubývá jí; její závity stávají se užšími, v tzv. stromu života v mozečku mizejí dokonce jednotlivé lístky dřeně; komory mozkové chovají více vody, blány mozkové stávají se tlustšími a zkalují se. Srdce je temnější, stučnělé a sešlé, rozšířené nebo smrštělé v témž poměru, jak ubývá krve; jeho chlopně a tepny, zvláště v jemnějších větvích, zkornaťují; žíly se roztahují a temné, žilné krve přibývá; tepů i dechů ubývá; plíce jsou černě skrvnité od usazenin uhlíku; sklípky plicní jsou širší a tenkostěnné; žaludek a střevo se zúžuje, slezina se zmenší, játra zůstávají co do velikosti nezměněna, ale jejich žluč je temnější; trávení slábne, protože žaludek vylučuje méně šťávy; střeva pohybují se volněji; ledviny se zmenšují; měchýř ztrácí na své prostornosti a nemůže se již tak stahovati, jako ve mládí, takže nastává častější a mnohdy mimovolné vyprázdnění jeho, při čemž nejednou hraje jistou úlohu zvětšení žlázy předstojné ve stáří nastávající. Oči zapadají hlouběji do očnic, které jsou chudší tukem, oční tekutiny méně průzračny, čočka je hustší a tuhá, nedovede se již pro předměty blízké akkommodovati; proto jsou starci dalekozrací; sluch slábne. Výživa s výměnou látek ochabuje, vyměšování žláz vázne a mění se.
Takový jest obraz pokročilého stáří, pokud je nemoc nestihla. Že člověk takový jinak má žíti a jinak býti ošetřován, nežli mladík a muž dospělý, je na bíledni. Úkolem hygieny starců jest udržovati život a zdraví tak dlouho, pokud je možno. Stařec nesmí se však pouze dávat od jiných ošetřovati, nýbrž musí také sám o sebe pečovati – nesmí býti pasivní.
Dietetika vyššího stáří určuje takováto tělesná i duševní pravidla životní:
1. Mějme na paměti, že jsme staří a nesnažme se žíti, jako mladší člověk; neupadejme v pošetilost mnohých starých lidí, kteří nechtí se zdáti starými a rádi by holdovali požitkům let mladších. To platí zvláště o pohlaví ženském; podobný sebeklam mívá v krátce v zápětí úplné vysílení.
2. Naučme se znáti vlastní své slabosti a žijme dle toho, abychom vyhnuli se škodě. Ke správné životosprávě stáří více je třeba zdravé mysli, nežli blahobytu.
3. Uvykněme životu co možná pravidelnému, nepřerušenému nižádnými výstřednostmi. Stařec zabývejž se především sám sebou. Život sám a jeho zachování je nejvlastnější věcí kmeta.
4. Starší lidé nechť požívají snadno stravitelné a výživné pokrmy, nejlépe polévky, kaše apod. Nechť jedí a pijí vždy velmi mírně; raději častěji i méně, podle chuti k jídlu; nechť pijí, aby povzbudili čivní zauzliny břišní a zamezili chřadnutí, denně sklenku dobrého starého vína (Madeira, Malaga, tokajské, kapské apod.), neboť již stará škola salernská tvrdila: Vinum lac senum tj. víno jest mlékem starců – ale mírnost a střídmost jest tu první povinností. Nemůže-li stařec vína, nechť pije k obědu a k večeři sklenici dobrého ležáku. Káva neškodí, je-li zředěna mlékem, není-li příliš silna; pivo s vajíčkem a bouillon, křehké maso a mléčné polévky půjdou mu k duhu. Chleba a brambor nesmí staří lidé mnoho požívati; rovněž nadýmající zeleniny a černý chléb je zakázán.
5. S výživnou diaetou třeba spojovati přiměřený tělesný pohyb. Silné živiny při nedostatečném pohybu vedou k onemocnění. Proto doporučujeme se starcům, aby šli několikrát denně na chvíli na procházku, ne však až do únavy. Procházejte se na zdravém vzduchu, aby se povzbudilo dýchání; vypověděly-li nohy službu, nechť starci jezdí, neboť mírné otřásání je jim ku prospěchu. Rovněž radno vystavovati se častěji osvěžujícímu účinku slunce.
6. Spánek je kmetu potřebou. Proto nechť jde časně spát a včas vstává, pokud tomu zvyk dovoluje; dle možnosti budiž tento zvyk časného vstávání udržován. Po jídle a procházce nechť si starý člověk zdřímne a nemůže-li v noci spát, nechť nahradí tuto nespavost častějším spánkem ve dne tak, aby ve 24 hodinách osm až deset hodin spal.
7. Kůže budiž třením oživována pomocí flanelu vždy ráno hned po procitnutí v posteli. Tím povzbudí se teplo a tělesné výpary kožní.
8. Protože starý organismus nevyrábí tolik tepla, kolik ho tělu okolní vzduch odnímá, třeba k udržení tepla tlustšího oděvu ze špatného vodiče tepla, např. vlny; proto přísluší starci flanelová košile, která vedle toho dráždí příjemně a blahodárně kůži. V zimě nechť zdržují se starší lidé ve vytopeném pokoji, který však musí být větrán.
9. Starší lidé musí zachovávati nejpřísnější čistotu těla, o níž i příbuzní neb ošetřovatelé vždy pečlivě pečujte. Čistota jest oživující lék: sem patří mytí, teplé lázně s mýdlem a čerstvé prádlo.
10. Nepřehlížejme nikdy ani sebe nepatrnější nevolnost nebo churavost a při každém neduhu, ať je to katar, onemocnění měchýře, bolesti na prsou nebo průjem, zavolejme ihned domácího lékaře. Starší lidé musí se především chrániti před nachlazením, průjem a projímadly při zácpě. Dvoudenní zácpa není u starého člověka nikterak vážný zjev a mýdlové pilulky nebo klystér uvedou obyčejně brzo všecko do pořádku.
11. Starší lidé nechť zachovají klid a veselou mysl, nechť berou účast na rodinném životě, pěstují lásku a dobrou vůli, nevisí na nepatrných materiálních ohledech, neztrácejí zájem pro svět a veřejné události, sledují zprávy novin, obeznamují se s novými zjevy svého oboru, své vědy, umění nebo zamilovaného zaměstnání, vyhýbají se společenské a duševní netečnosti; nechť považují se ještě za bytost, která má zájem na tomto světě a nosí v duši své až na konec žití svého tužby a naděje do budoucnosti. To udržuje člověka při životě, pojí ho ke světu, vede ho vpřed z přítomnosti nejednou skličující, chrání před umdlením a strnulostí. K tomu cíli sbírejme tužby a naděje ve dřívějších letech života; blaseované mládí vede ke stáří bez útěchy, přesycenému, hypochondrickému. Při duševním zaměstnání a rozumných tužbách, v kruhu synů, dcer, vnuků a přátel, v pokojném vědomí prospěšného života žije se kmetu tak blaze, tak šťastně. Toť je spasné klima klidného radostného stáří.
12. Protože nejjemnější cévy odumírají, kůže vadne a svaly schnou, hodí se pro starce teplé lázně, jimiž regulují, upravují a povzbuzují se výpary kůže, teplo, její výměna látek, při čemž tuhost kloubů se mírní. Příliš časté lázně takové však unavují a vysilují. Parní lázně nehodí se starcům a mohou býti tím nebezpečny, že podporují náchylnost starců ke vnitřnímu krvácení do dutiny lebeční a způsobují někdy seslabující krvácení z nosu a ochuravění plic i srdce. Přímo škodlivy jsou starcům lázně studené, nejsou-li jim ode dávna zvyklí; škodí jim, protože schází jich tělu reakce, která je při studené koupeli nutna. Rovněž škodí pití léčivých vod, protože starci mají píti jen tolik vody, kolik je jí k výživě a trávení nevyhnutelně zapotřebí; nejškodlivější je pití salinických pramenů, které obsahujíce hojnost solí způsobují průjem a vylučování různých šťáv v ústrojí zbytečně povzbuzují.
Obtížné a spánek rušící svědění starců zmizí někdy po teplých mírných lázních mýdlových. Nepomine-li, je věcí lékaře takové chorobné svědění léčiti.
