Hysterie

Srov. Hypochondrie. Neurasthenie. Hypnosa. Padoucí nemoc

Hysterií nazýváme zvláštní chronickou chorobu nervovou, která se vedle stálých duševních změn vyznačuje přechodnými změnami v oboru činnosti jednotlivých nervů, kteréžto změny pouze následkem vlivů duševních povstávají a mizejí.

Za hysterické považují se obyčejně ty osoby, které bývají povahy a nálady velmi nestálé, přepjaté, plné vrtochů a které si stěžují bez patrných a dokazatelných příčin na různé bolesti a obtíže, lehce upadají v mdloby, křeče, smích i pláč a ve chvilce opět mají opačnou náladu.

Hysterické osoby mají příliš citlivou a dráždivou nervovou soustavu. Následkem této veliké dráždivosti mění se u nich z nepatrných popudů nálada, a poněvadž se nedovedou ovládati, upadají lehce v extrémy zlostí, vášně, radosti i zármutku. Ve vášnivém rozčilení tak je změněna jejich činnost mozková, že pouhé nápady, představy, obavy mají za následek skutečné změny citlivosti neb hybnosti, déle trvající. V rozčilení totiž může se u nich objeviti bezcitnost některého místa na těle nebo naopak silné bolesti, dále křeče v jednom údu nebo v celém těle nebo konečně i ochrnutí některých svalů nebo oslabení zraku, chuti aj. V jiném rozčilení zase tyto změny rázem mizejí. Příznaky hysterie jsou tak pestré, mnohotvaré a měnivé, že se typický obraz této choroby ani nedá sestrojiti a je těžko vysvětliti její podstatu.

U člověka hysterického mají duševní stavy (myšlenky, počitky, vzpomínky, nucené i volné představy) přehnaný vliv na výkony některých ústrojí tělesných a vůbec na činnost jednotlivých nervů.

Normální člověk následkem leknutí může býti chvíli strnulý, srdce mu přestane tlouci a jde po něm mráz; hysterický pak následkem téhož leknutí muže upadnouti ve stav strnulosti, který trvá více hodin i dní, může ztratiti citlivost po celém těle a může dostati déle trvající ochrnutí končetin. Normální člověk v rozčilení se třese, rychle dýchá, zajíká se, někdy vrhne a u hysterického dostaví se již křeče, mdloby, bolesti dlouho trvající, on ztrácí hlas úplně a vrhnutí u něho může trvati mnoho dní i neděl. Zdravý člověk při vzpomínce na přetrpěnou žalost málo kdy uroní slzu, ale hysterický při pouhé vzpomínce na příkoří, jež ho potkalo, nebo na žalostný obraz ihned hrozně pláče, rozčiluje se, prožívá takřka celou událost, cítí vše znova a není k upokojení. Pouhá představa vyvolá u něho záchvat pravých bolestí, které sám potom utišiti nedovede. Je proti nim sláb, ani nemá vůli, aby si uvědomil silně, že to není pravda, věří jim sám a vykládá si jich původ všelijak, obviňuje své okolí a vlastní tělo, myslí, že je ten neb onen ústroj nemocný a tak klesá hlouběji a hlouběji, až se stane otrokem své choroby. Kdyby někdo pochyboval o jeho utrpení, hledí ho přesvědčiti přehnanými stesky a upotřebuje pak i přetvářky (simulace) a jiných prostředků, aby vzbudil pro svou osobu soustrast neb aspoň zájem okolí.

Dříve považovala se hysterie za nemoc výlučně ženskou, poněvadž myslili, že hysterické podráždění nervové vychází u žen z ústrojí pohlavních, různých chorob dělohy, neukojené touhy pohlavní apod. Dnes jsou názory o hysterii jiné, poněvadž stejné hysterické příznaky pozorují se i u mužů a pak jsou hysterické ženy, jichž pohlavní ústrojí nijak netrpí. Dále panuje názor, že hysterie jest chorobou pouze lepších, bohatších tříd a že ji zaviňuje pouze přepjatost a zchoulostivělost, chudý člověk že nemůže býti hysterickým.

Zkušenost nás učí, že hysterické příznaky objeviti se mohou u bohatších i chudých, u dětí i mužů dospělých a velký počet hysterických najde se právě mezi třídou dělnickou. Ovšem že může pouze lékař usouditi, které choroby jsou původu hysterického, které jsou simulované, a které patří k jiným vážným onemocněním. Neodborník si nesmí hned tak říci, že některý zjev chorobný u osoby přepjaté je známka hysterie, že se jen přetvařuje, že jí nic neschází apod. To může říci pouze znalec, když nemocnou osobu důkladně několikráte vyšetřil a když veškeré okolnosti vylučují změny jiného původu.

Budeme nyní líčiti: 1. příčiny hysterie. 2. Příznaky:

A. Duševní povahu hysterických.

B. Změny citlivosti a bolesti hysterického původu.

C. Křeče a obrny hysterického původu.

D. Záchvaty hysterické: a) malé, b) velké.

E. Duševní poruchy hysterické.

3. Poznávání hysterie.

4. Léčbu hysterie.

***

I. Příčiny hysterie.

Příčiny hysterie bývají vždy složité a nemůže se obviňovati nikdy jedna příčina, ale celá řada. Laik ty příčiny těžko poznává, obyčejně dává vinu příčině nejbližší, která nějaký záchvat přivodila a zapomíná, že by jinak záchvat hysterický nebyla vyvolala, kdyby jiné vlivy nebyly jí půdu připravily. Kupř.: Některá dívka z leknutí dostane křeče, které se pak často opakují. Leknutí samo nebylo by křeče vyvolalo, kdyby dívka ona nebyla před tím vůbec povahy dráždivé nebo citlivé z jiných příčin.

Půda, na které vzniká hysterie, jest právě povaha dráždivá čili citlivá a ta může býti buď zděděna či vrozena nebo různými chorobami získána.

Dědičnost hraje při hysterii hlavní úlohu. V každém případě, kde nalezneme známky svědčící povaze hysterické, nutno především pátrati po rodinných poměrech, nejeví-li se u rodičů neb dalších krevních příbuzných se strany otce nebo matky známky nějaké nervové nebo duševní choroby. U hysterie podaří se nám častěji, než se myslí, dokázati, že základ choroby je dědičný. Je-li matka hysterická, je více než pravdě podobno, že některé její dítě – pravím některé – bude také hysterické.

Po matce dědí chorobu více dcery, po otci synové.

V některých případech u rodičů hysterie nelze dokázati a dítě přece je hysterické, jindy dědí se po rodičích pouze náchylnost k vývoji různých chorob nerovových nebo duševních. Tak se stává, že v některých rodinách nacházíme velmi spletité poměry dědičnosti těchto chorob. Čtenář bude znáti zajisté rodiny, u nichž je málo členů, aby mu něco nescházelo. To jsou rodiny, jak říkáme dědičně zatížené, kde potomci trpí za hřích rodičů, zcela nevinně bývají napadány chorobami nervovými i duševními a přepouštějí pak ještě horší soustavu nervovou svým potomkům, zvláště když nedovedou se vyhnouti alkoholismu a příjici, které vždy poměry dědičnosti zhoršují. Stůjž zde příklad. Žena trpící od mládí hysterií vypravuje o poměrech dědičnosti toto:

„Můj otec byl velmi prchlivý člověk, rád pil a míval ob čas návaly krve ke hlavě, jeho bratr byl raněn mrtvicí. Děd se strany otcovy byl podivín, který svými vrtochy trápil rodinu velice. Bába byla mírné povahy, dobračka. Matka moje trpívala srdečními křečemi a padala často do mdlob; když se rozlobila, nechtěla se o nic starati, jen po lázních a doktořích jezdila. Její sestra zemřela srdeční vadou a druhá sestra mívá záchvaty migrény. Bratr téže je zdráv, ale jedno dítě je trochu slabomyslné.

O bábě se strany matčiny vypravují, že utekla od muže a žila s jiným. O dědu se nic neví.

Můj bratr bohužel stal se pijákem a tulákem, byl talentovaný člověk, ale úplně se zkazil.

Má sestra vdaná jest úplně zdravá, nic jí neschází, muže má hodného, ale jedna její dcera je příliš nervosní stvoření.“

V tomto případě běží tedy o dědičné zatížení po otci i po matce. Jsou však případy, že rodiče byli zdrávi a děti přece onemocní. V tom případě třeba hledati známky dědičností v dalším krevním příbuzenstvu, poněvadž zárodek nemoci se nevyvíjí u každého člena rodiny.

Člověk pocházející z rodiny, kde se objevovaly různé choroby nervové nebo pijáctví, je dědičně náchylný k nervosám, nesnáší tak lehce útrapy života a snáze podléhá všem škodlivým vlivům, které člověk ze zdravé rodiny pocházející snáší beze všeho.

Slabost nervová může býti získána chorobami vyčerpávajícími síly tělesné, jako jsou: chudokrevnost, cukrovka, dlouhé kojení a častá těhotenství, vleklé katary střev a žaludku, záněty ledvin, dále nakažlivé nemoci, jako: tyfus, chřipka, zánět plic, příjice, difterie, rheumatismus kloubní apod.

Zdatnost tělesnou i duševní ve veliké míře podkopávají chronické otravy, jako alkoholismem, tabákem, morfiem, olovem, rtutí apod. Jakou vinu třeba přičítali nemocem pohlavním, je sporno. Jisto je, že hysterie velmi často se objevuje u žen trpících záněty dělohy a vaječníků, bělotokem apod. Nesmí se zapomenouti, že takové ženy trpí vedle toho více duševně, poněvadž se pro svou chorobu trápí, následkem stálých obtíží stávají se nervosními, bývají často bezdětné a v manželství cítí se nešťastnými. Podobně mají velikou vinu při vzniku hysterie duševní útrapy, zvláště dlouho trvající a tajné, které hluboko se vžírají v duši člověka, kupř.: častá příkoří, ústrky, hněvy, sklamané naděje, zhrzená láska, neštěstí rodinná, ztráty majetku apod., je pak jen malé příležitostné příčiny potřeba a choroba nervová vypukne.

Námahy tělesné, pohlavní výstřednosti a zdrželivost mají význam omezený.

Důležitější je věděti, že hysterie velice snadno vzniká u člověka, který již trpí jinou chorobou nervovou, kupř. záněty nervů, vysycháním míchy, neurastenií, padoucnicí, slabomyslnosti apod. Tím způsobem stává se obraz choroby ještě složitější, tak že lékaři činí často obtíže rozpoznati, co které chorobě patří. Z toho patrno, že rozumný laik pronášeti nebude úsudky z vědomostí čerpaných v „Domácím lékaři“, který přece nemůže podati více, nežli stručné poučení o nemoci a z laika lékaře neučiní.

Vznik hysterie podporuje převrácená výchova dětí. Děti mají se od malička otužovati tělesně i duševně, nemá se u nich vzbuzovati blouznění náboženské, nemají se strašiti, třeba je chrániti před rozčilováním pohlavním a před zvrácenými choutkami, vésti je k práci a sebezapírání a ne citlivůstkářství. Kde děti jsou rozmazlené od malička a kde tyranizují své okolí, sotva se naučili mluviti – tam lze očekávati věci horší.

Příznaky hysterické náhle se objevují obyčejně po nějakém úrazu nebo duševním rozčilení. Co se úrazu týče, nezáleží na jeho velikosti jako na leknutí a otřesu duševním, který jej provázel. Vliv duševní je zde hlavní činitel.

Tak vypukne často hysterie po nepatrném poranění při srážce vlaku, vypuknutí požáru, pádem s velocipedu, kousnutím psa neb koně, po hádce neb výprasku, po přestalém zemětřesení neb leknutí způsobeném úderem blesku apod.

Jakým způsobem může úraz míti za následek dlouho trvající chorobu nervovou, dá se těžko vysvětliti. Hlavní příčinou bude jakési otřesení nervové soustavy (nervový shok), jež zanechává v mozku trvalejší změny. Tato otázka byla hlouběji studována od té doby, kdy se vyvinulo úrazové pojištění. Blíže o tom předmětu viz v pojednání o nervose po úrazu (neurosa traumatická). Objeví-li se po nějakém úrazu příznaky hysterické, mluvíme o „hysterii traumatické.“  Někdy vypukla hysterie po hypnotizování a pokusech spiritistických. U mnohých lidí hypnosa a jiná umění černokněžnická působí velmi rušivě na duševní život. Naproti tomu je známo, že osoby hysterické velmi snadno upadají ve spánek hypnotický a dají si různé věci namluviti či suggerovati. Vlastnosti té se užívá někdy s prospěchem k odstranění hysterických obtíží.

Nejčastěji se potkáváme s hysterií mezi 13. – 20. rokem. Před rokem 10. a po 40. roce je hysterie řídký zjev. Ženy trpí dvakrát i třikrát častěji než muži. Někdy se objevují příznaky hysterické, hlavně křeče u většího počtu lidí najednou, ve školách, klášteřích a podobných ústavech. Ve středověku bývaly dosti časté epidemie hysterický křečí v ženských klášteřích i mimo ně. Tenkrát se věřilo, že člověk může býti ďáblem posedlý, který jím zmítá a zlolajné zvuky z něho vyráží. Církevní soud mnoho hysterických dal upáliti jako čarodějnice, které styků s čertem vyhledávaly. O předmětu tom jest uveřejněna dlouhá řada spisů.

Děti ve škole „nakazily“ se jedno od druhého a dostávaly křeče škubavé, tančily, skákaly, bečely, tak že musila býti škola na dlouho zavřena, aby se neviděly.

Pohled na různé pohyby, zejména výstřední a nezpůsobné, svádí mnohé lidi slabší vůle k nápodobení. Tím způsobem se stává, že hysterie se šíří nápodobením.

II. Příznaky hysterie.

A. Duševní povaha hysterických.

Duševní povaha hysterických vyznačuje se nestálostí, protivami, výstředností, dráždivostí a zvýšeným sebecitem. Hysterické osoby mají zvláštní povahu vždy, i když jim scházejí ostatní příznaky, jako křeče, záchvaty bolestí apod. Hysterická žena je známý typ v životě i románech. Předem budiž vytknuto, že inteligence, rozum a chápavost u hysterie obyčejně netrpí a že hysterické osoby vyznamenávají se často velikou čilostí duševní, jeví zvláštní nadání umělecké v některém oboru i bystrou soudnost.

Veškeré jednání a myšlení hysterických má známku kolísavé nálady. Hysterické osoby jsou choulostivé, nestálé a nevrlé, nejsou s to udržeti rovnováhu. Přílišná dráždivost (či citlivost) duševní – podporuje náhlé převraty v náladě, cítění a jednání. Jednou jsou veselé a rozpustilé, rozplývající se v srdečnosti a lásce, chtějí obětovati lásce vše, a za krátký čas – snad za chvíli – upadají v náladu opačnou, cítění se úplně převrátí – jsou zlostné, uražené, nesvědomité, vyhánějí od sebe, koho láskou a dobrosrdečností obsypávali. Jsou plné vrtochů, výstředních nápadů, převrácených a nepochopitelných choutek. Každá výstřednost v jednání nutí střízlivého pozorovatele k úvaze, běží-li o příznak hysterické povahy.

Malá, nepatrná událost vznítí u nich oheň nadšení, zlosti, hněvu nebo pláče; přehánějí ve výrazech citových. Pro svoje dojmy a vzrušení volívají nejsilnější formy výrazu, jsou ihned hrozně uražené, na smrt polekané, nevýslovně trpí, jejich bolest je strašná a nesnesitelná, láska šílená. Lehce se nadchnou pro některé myšlenky národní dobročinné, náboženské a vůbec pro vše, co je nové, velké, časové a na čas zajímavé, ale při žádném jednání nejsou důsledné a vytrvalé. Jejich zápal a energie brzy ochabne.

K mnohým činům vede hysterické osoby jen snaha, aby se o nich mluvilo, aby na sebe upozornily a byly obdivovány, aby jim jiní záviděli. Kdo nemůže konati velké činy heroické obětavosti a lásky k bližnímu hledí na sebe aspoň upoutati pozornost nápadným účesem, šatem, chůzí, chováním ve společnosti apod. Ve společnosti hrají rády vynikající úlohy, bývají pyšné a pohrdají vším, co je všední a prosté. Za to se rády zajímají o skandální historky, klepy, napínavé a nervy rozčilující děje a romány. Každou událost zveličují a překrucují dle svých fantastických výmyslů vědomě, zlomyslně i nevědomě a tak se stávají zřídlem věčných nepokojů a hádek ve svém okolí.

Hysterická žena bývá kříž pro každou domácnost. Pro svoji osobu vyžaduje největších ohledů, je sobecká do krajnosti a sama nemá pro nikoho žádných ohledů, ona musí stále poroučeti a nikdo jí nic dobře neudělá, tyranisuje muže, přátele, služebnictvo až k zoufání. Naříká, že je odstrkovaná, pronásledovaná ode všech, že ji muž nemiluje, že by ji nechal zahynouti, že jí nedopřeje žádné radosti a jen sám užívá atd. Někdy je velmi pilná, najednou by vše chtěla míti hotové, hledí na každý prášek, jindy zase leží, ničeho si nevšimne, o děti se nestará a jen si dává sloužiti. Pro svou nesnášenlivost, hádavost, žárlivost a lkavost bývají hysterické osoby častí hosté u soudů. Hysterické ženy často utíkají od mužů, jen aby dokázaly, že ony trpějí nesnesitelně; také činí tak, že chtějí vzbuditi sensaci a trestati své nejbližší. V ohledu soudním je důležito věděti, jak hysterické osoby lhou. Buď pravdu přehánějí a převracejí, nebo si vymýšlejí úplně nové děje, které přiodějí fanatickým vypravováním a překvapujícími detaily. Známy jsou případy, jak hysterické ženy obvinily přivolané kněze nebo lékaře z násilí, a že se zúmyslně lehce poranily, aby ukázaly stopy útoku.

Někdy klamou lékaře předstíráním, že nemočí a nechodí na stranu po celé týdny – zatím chytře moč i stolici odstraňují.

Simulace čili přetváření se bývá velmi častým zjevem u hysterických. Ovšem že pouze lékař může rozhodovati, co je simulováno a co ne, častěji se křivdí v tom ohledu nemocným skutečným a proč by hysterická žena nemohla býti opravdu nemocna? Proto pozor, než se co prohlásí za simulaci! Dále je třeba věděti, že hysterické ženy jsou náchylny ke skutkům nepředloženým, přenáhleným. Okamžitý nápad, libovolný dojem nebo vzpomínka mění jejich úmysly. Čemu tvrdošíjně a svévolně odpíraly, najednou samy provedou, uprostřed zábavy přestanou a jdou pryč. Zítra se seberou a cestují po světě beze všeho cíle. Celý jejich život někdy skládá se ze samých skoků, nepředložených podniků, plánů, náběhů a lehkomyslných kousků.

Nestálost je hlavní znak hysterie.

Zvýšení citlivost v oboru tělesném i duševním bývá příčinou, že se hysterické cítějí stále nemocnými. Každá hysterická osoba bývá zároveň i hypochondrická.

Obracejí stále pozornost ke stavům vlastního těla, nepatrné obtíže zažívací nebo nepříjemné pocity tělesné vůbec dávají podnět k domnění, že trpí nejrůznějšími nemocemi a bolestmi, ve které se tak vmyslí a vžijí, že ani nevěří, že to není pravda. Choroba se stává středem veškerých zájmů nemocného, který se jí podává a nedovede vzpružiti své síly, aby proti ní bojoval. Příkazy lékařské provádí nedbale, hledá nové a nové léky, kapacity lékařské, až náhodou nějaký lék nebo lékař zvučného jména vzbudí zájem nemocného v takové míře, že mu věnuje veškerou důvěru a jako zázrakem se uzdraví.

Typickou vlastností povahy hysterické je snadná sugestivnost. Osoba hysterická lehce podléhá vlivu mocného slova, které vychází od osoby všeobecně vážené, nebo působí na stránku citovou. Věci nadpozemské, náboženské, mystické a tajuplné budí u nich vždy větší zájem, lehce věří v zázračnou léčivou moc některých léků, míst posvátných, ostatků svatých apod. Hysterické ženy byly nejčastěji výstřední stoupenky sekt náboženských a do dnes bývají bigotní modlářky a pověrčivé až do krajností. Mnohé ženy vlivy náboženskými zázračně uzdravené byly hysterické. Jak lehce hysterické osoby nějakou nemoc dostanou, tak lehce ji vhodnou sugescí ztrácejí. Nemyslím zde ani na sugesci hypnotickou. Stačí někdy energické vyzvání lékaře a nemocná, kupř. která nemohla choditi, ihned chodí. Takový mocný vliv ovšem nemá každý lékař a ne vždycky. Někdy zaříkání nějaké baby a dryáčnické kapky lépe pomohou než celá věda lékařský. Dosud platí pravda, že i víra uzdravuje. Dodati ještě nutno, že hysterické osoby rády se oddávají snění, trvávají v náboženských povznešených náladách, dovedou se až 40 dní postiti a své tělo mučiti do nejvyššího vysílení.

Abnormálnost hysterické povahy může se stupňovati poznenáhlu v pravou chorobu duševní.

B. Změny citlivosti a bolesti hysterického původu.

Vedle zvláštní povahy právě líčené bývá snížení nebo zvýšení citlivosti některé části těla nejčastějším příznakem hysterie.

Když lékař vyšetřuje nemocného, jaká je jeho citlivost na těle, často najde u hysterického, že půl těla, ruka, noha nebo jen jistá část přesně omezená je bezcitná. Kůži možno někdy špendlíkem propíchnouti a nemocný necítí ani nejmenšího škrábnutí. Bezcitnost (anaesthesie) týká se někdy i sliznic v ústech, nosu, na spojivce oční, v hltanu a v pochvě.

Zajímavé je, že bývá někdy jen půlka úst, nosu atd. bezcitná.

O bezcitnosti často nemocný ani neví, zřídka se mu zdá, jako by ono místo bylo cizí, mrtvé. Lékař může bezcitné místo proudem faradickým učiniti citlivým nebo přiložením magnetu nebo nějakého kovu způsobiti, že změna citlivosti zmizí, ale objeví se na druhé půlce těla. Tento zjev převádění bezcitnosti s jedné poloviny těla nebo jedné končetiny na druhou nazvali francouzští lékařové, kteří nejvíce s hysterií se obírali, „transfert.“

Podobně jako bezcitnost může býti u hysterické osoby rozšířená a ohraničená zvýšená citlivost (hyperaesthesie). Tato má větší důležitost pro nemocného, neboť bývá na nepříjemný pocit záhy upozorněn a také si lékaři stěžuje.

Citlivost může býti po celém těle tak zvýšená, že se nemůže nemocný kůže ani dotknouti, když pak je citlivost i hlubších vrstev, svalů a kloubů zvýšena, nemůže se pro bolest ani hnouti. Nepříjemná je zvýšená citlivost sliznic, nosu, úst, hltanu, pochvy, dále žaludku, vaječníku, dělohy, varlat, plosky nohy a jiných ústrojů. Někdy kůže bývá bezcitná a hlubší vrstvy pod ní bolestivé. Známy jsou případy, že hysterické osoby necítily žádných bolestí, když si samy největší rány zúmyslně zadávaly nebo když jiní je mučili, pálili nebo řezali.

V průběhu hysterie objevují se velmi často bolesti v různých částech těla a bývají dle líčení a chování se nemocných skutečně hrozné a nesnesitelné. Ovšem, že mohou se prohlásiti za hysterické jen tehdy, když lékař nenajde žádnou změnu v bolestném dílu těla ani jinou vzdálenější příčinu.

Bolesti vznikají obyčejně náhle tak jako dříve uvedené změny citlivosti, po nějakém rozčilení nebo úrazu, jejich trvání je různé – několik minut až několik dní – a mohou rovněž náhle zmizeti nebo vyskytnouti se opět na místě jiném. V tom ohledu žádná pravidelnost v průběhu není.

Často bývají hysterické osoby postiženy bolestmi hlavy, a sice cítí hroznou bolest na temeni jako by hřebík („favus hysterici“) vrážel do hlavy, někdy je bolest více v záhlaví a vystřeluje do zad a do očí, někdy opět bolí jedna polovina hlavy. Při tom obyčejně nemocné mívají závrať a nucení k vrhnutí. Migréna bývá častou průvodkyní hysterických a není snad jedné hysterické ženy, která by si nestěžovala na nějakou migrénu, ačkoli není každá bolest hlavy migrénou.

Dále trpívají hysterické osoby bolestmi v jednotlivých kloubech nejčastěji v koleně nebo kyčli. Kloubu nic neschází, ale nemocné nedají ani dotknouti se kůže, tak je to místo citlivé. Je-li bolest veliká, pozoruje se v okolí kloubu, že svaly jsou křečovitě stažené.

Když upoutáme pozornost nemocné na jiný předmět, necítí tak bolesti na dotyčném místě a může i hýbati končetinou. Časté jsou bolesti v zádech jen v určitém místě, podél žeber, v prsních žlázách, v jamce žaludeční, u srdce, v kosti bércové a kostrčné, „na straně“ v krajině jater nebo ledvin, v měchýři a děloze.

Hysterický nemocný často dostává záchvaty bolesti u srdce, které jsou provázeny úzkostí a tlučením srdce a těžkými dechem. Kolikrát volají v noci lékaře kvůli této chorobě. Můžeme říci, že to je zjev srdeční neurosy a že bývá srdeční vada vyloučena. Diagnosu činí vždy lékař po řádném a častějším vyšetření všech okolností.

Při hysterickém bolení žaludku či „křečích žaludečních“ pozoruje se často úporné zvracení až do úplného vysílení.

Někdy zase vrhnou hysterické ženy bez bolesti skoro po každém jídle a na výživě nijak nescházejí.

V průběhu hysterie dají se pravidelně dokázati změny citlivosti všech smyslových ústrojí.

Ostrost zraková trpí na jednom nebo na obou očích trvale nebo dočasně po záchvatech bolestí nebo po rozčilení, někdy i slepota se může objeviti. Nemocný špatně rozeznává barvy, modrá a zelená je u něho šedivá, někdy vidí v zorném poli stále skvrnu, někdy vidí dvojatě, šilhá následkem křeče některých očních svalů a někdy není schopen čísti, jak ho vše dráždí.

Jako zrak může trpěti i sluch, chuť a čich; může se pozorovati, že nemocný na jedno ucho nedoslýchá (při tom bývá i kůže na téže polovině hlavy nebo těla bezcitná) nebo že je sluch někdy nápadně bystrý. Chuť může býti následkem menší citlivosti sliznice dutiny ústní změněna tak, že vybírají nemocní jen ostře chutnající jídla nebo jim právě něco chutná, co se druhému oškliví. V tom ohledu mají hysterické osoby různé převrácené chutě. Čich může býti rovněž změněn – někdy otupen, jindy zostřen. Hysterickým je někdy vůně jistých květin protivná a naopak ostrý zápach „Asie foetidae“ příjemný. Léky proti hysterii bývaly dříve z nepříjemně páchnoucích látek sestavovány, jež prý byly nemocným hysterickým příjemné.

Co se týče dráždivosti pohlavní, nemůže se tvrditi, že by pud pohlavní u hysterie byl vždy zvýšen; často se najdou i povahy chladné.

C. Křeče a obrny hysterického původu.

Není svalu v těle lidském, který by průběhem hysterie u někoho někdy netrpěl. Zjevy dráždění tj. křečového stahování obyčejné převládají. Považme, kolik je svalů vůli člověka podrobených a kolik svalů na vůli člověka nezávislých (srdce, žaludek, střeva, cévy) a představíme si, jak četné a pestré mohou býti chorobné zjevy sem spadající. Není možno veškeré formy uváděti, zmíníme se proto pouze o hlavních, počínaje od hlavy dolů.

Některý nemocný nemůže otevříti dobře oko pro křeč svěrače očního, jiný špatně vidí, má širokou neb úzkou zornici následkem křeče svalů nitroočních, jiný opět šilhá nebo má obě oči na jednu stranu skroucené křečí svalů okem hýbajících. Svaly na jedné polovině tváře mohou býti stažené, čímž nabývá nemocný šklebivého výrazu. Je-li ještě jazyk křečovitě vyplazen a na jednu stranu skroucen, bude výraz tváře zvláště odporný. Křeč žvýkačů působí, že má nemocný zuby zaťaté a nemůže ústa otevříti.

Někdo nemůže polykati, jakmile nejmenší sousto přijde do úst, dostane křeč svalů hltanových. Postihne-li křeč svaly hlasivky nemůže člověk dýchati a může se i zadusiti, naopak když tyto svaly ochrnou, nemůže dotyčný nemocný mluviti hlasitě – jen šeptá.

Bezhlasí hysterické (afonie) bývá velmi často pozorováno po některém rozčilení a mizívá opět náhle po jiném. Někdy nemůže nemocný ani sebe menšího zvuku ze sebe vypraviti, namahá se, aby mluvil, ale nejde mu to, je němý, nanejvýš dovede s velikým úsilím vysloviti první slabiku některého slova. Při tom však může dobře čísti i psáti, někdy i zpívati, pouze v řídkých případech jsou tyto výkony omezeny.

Němota hysterická (mutismus) může trvati i mnoho neděl a vzdorovati veškerému léčení. Nemocný učí se s mukou vyslovovati jednotlivé slabiky – až najednou při nějakém rozčilení nebo leknutí vzkřikne a mluví docela dobře.

Následkem zvláštní křeče svalů súčastněných při mluvě může se objevit koktání různého způsobu a sice buď trvalé, nebo jen v záchvatech. Od obyčejného koktání liší se nepravidelným a libovolným opakováním slabik, zajíkáním a tím, že dotyčný nemocný všelijak ústa kroutí, hází jazykem, překusuje a polyká, rychle dýchá a některou dobu dobře mluví. Někdy se střídá koktání s němotou a může trvati měsíce i léta.

Zvláštní je zjev křečovitého kašle, škytavky a kýchání, které mohou trvati náramně dlouho. Nemocný v pravidelném tempu vyráží ze sebe zvuky suchému kašli podobné, rychle vdechuje a vůbec různě dýchání provádí. Tyto zjevy zaviňuje křeč bránice.

Známý je hysterický příšerný pláč a smích, podmíněný křečí svalů dýchacích a zejména vlivy duševními.

Ochrne-li bránice, nemocný těžce dýchá pomocí břišních svalů.

Záchvaty dušnosti (asthma) mívají i jiné příčiny u hysterických. Některé osoby polykají vzduch a uměle ho zase s podivnými vdechy vyrážejí, stále říhají (aërophagie). I časté zívání se pozoruje.

Křeč jícnu má za následek, že nemocný nemůže jísti a někdy třeba ho krmiti uměle. Křeč žaludku pak působí dávení, které může býti spojeno s bolestmi, ač hysteričtí vrhnou i bez bolesti.

Křeč svalstva střevního zaviňuje jednou rychlé vyprazdňování střev – silné průjmy a hlučné kručení, po druhé až vrhnutí obsahu střevního obvráceným pohybem střev (antiperistaltikou). Je-li konečník křečovitě stažen, bude stolice zadržena, je-li staženo ústí měchýře močového, vyplývá z toho zadržení moče. Křečovité stažení pochvy bývá u žen velmi bolestivé. Je-li svalstvo střevní ochablé, bývá břich silně plyny nadmut. Někdy bývá toto nadmutí břicha křivě vykládáno za známku těhotenství, jindy za nádor břišní a jsou-li při tom bolesti, myslívají nemocné, že mají zánět pobřišnice.

Od srdce a cév pozoruje se tlučení srdce a rychlý puls, dále veliká dráždivost cévní v tom smyslu, že hysterické osoby rychle mění barvy, brzy jsou překrvené, brzy bledé, horko a zima střídá se u nich a to obyčejně více na jedné straně. Že se na některém místě (na půl těla) potívají, je též známo.

Zajímavější, ale také záhadnější je zjev krvácení neporušenou kůží, krvavý pot a náhlé sešedivění. Známější jest náhlý vznik osutiny (kopřivky) na některém místě těla vlivem nervovým.

U hysterických objeví se někdy následkem místní křeče nebo ochrnutí cév ohraničené otoky na trupu nebo na končetinách někdy bolestné, někdy bezcitné. Ode dávna rozeznávaly se otoky „bílé“ které bývají teplé a měkké, a „modré“, které bývají tvrdé a studené. Bez patrné příčiny náhle povstávají i mizejí.

U nervos je třesení častým zjevem a tak i u hysterie. Obyčejně dostavuje se v záchvatech, trvá ¼ - 2 hod. a týká se pouze některých svalů, (na očích, ústech, končetinách apod.). Trvalé třesení údů a celého těla bývá řídké. Hysterickou osobu kupř. po rozčilení někdy chytne třesení do jedné ruky, bývá z počátku slabé, pak roste ve větší pohyby a přechází na celou půl těla. U někoho je v klidu třesení větší u jiného jen při pohybu. Ve spaní vždy přestává.

Ve tváři a na končetinách pozorují se někdy rychlé, pravidelné křečovité záškuby svalstva, jako by je elektrickou jiskrou podráždil. Někdo hází hlavou, pokrčuje ramenem, nepravidelně škube rukou nebo nohou, často pouze na jedné polovině těla. Někdy činí tyto mimovolné pohyby (chorea hysterická) chůzi, stání, řeč a veškerou práci velmi obtížnými.

Následkem křeče krčních svalů bývá hlava k jedné straně na dlouho stočena. Některý nemocný drží křečovitě sevřené prsty jako při psaní, některý drží ruku ohnutou v zápěstí nebo v lokti, jiný chodí skroucen na jednu stranu a opět skáče po jedné noze a druhou má skrčenou nebo křečovitě nataženou. Tyto křeče rovněž náhle po úrazu nebo rozčilení se objevují, mohou trvati i měsíce, mohou silně boleti a náhle zmizeti. Ve spaní úplně přestávají a při odvrácení pozornosti jsou menší.

Na rukou i nohou pozorují se často obrny různého stupně těch vlastností jako křeče. Nejsou vázány na obvod jistého nervu hybného, náhle po malém úrazu i vlivy duševními vznikají a zanikají. Obrna není nikdy tak úplná, aby nemocný nemohl aspoň trochu končetinou pohybovati, zejména se to ukáže v době zlosti nebo hrozícího nebezpečí. Někdy nastává nemožnost vykonávati pouze některé určité pohyby, což je právě zvláštnost hysterie. Kupř. nemocný provádí v leže veškeré pohyby nohama, ale jak vstane a chce jíti – nedovede udělati krok – klesá na zem (abasie). Někdy všelijak křiví nohy, špatně našlapuje, vleče paty, vrávorá – a nazpátek jde dobře.

D. Záchvaty hysterické.

a) Tak zvané malé záchvaty pozorují se u nás častěji, než velké. Jak často přicházejí, je velmi neurčité, někdo je má každý týden, někdo jednou za léta. U někoho se vracejí v pravidelných obdobích a tu bývá jen jeden záchvat nebo celá řada jich. Ženy jsou více postiženy než muži. Rovněž co do síly (intensity) záchvatů velké rozdíly shledáváme. Hlavní známky těchto záchvatů jsou: Povstávají náhle po nějakém rozčilení, dojmu bolestném, leknutí nebo po jakémkoli i menším úrazu. Někdy se záchvat ohlašuje předzvěstnými příznaky. Vědomí bývá vždy více méně porušeno, bezvědomí bývá pouze v nejtěžších případech.

Záchvaty bývají u téhož nemocného obyčejně vždy téže tvářnosti. Lékař může v jednotlivých případech nalézti na těle nemocného zvláštní místa (hysterogenní body) přesně ohraničená, veliká jen co by prst přiložil, která při tlaku jsou bolestivá a vyvolávají záchvat. Taková místa jsou kupř. na temenu hlavy, na očích, u nosu, vedle hrtanu, pod klíčkem, u srdce; na zádech, v dolní části břicha, u žen v místě, kde asi leží vaječník aj. Aby zajímavost hysterie byla ještě větší, najdou se zase místa či body, na které když se přitlačí, záchvat pomine. Takové pokusy ovšem může prováděti jen odborník, laiku dostačí, ví-li o takových podivných poměrech.

Některá nemocná kupř. následkem rozčilení upadne v lehkou mdlobu, sedne si nebo obratně klesne na židli, zbledne nebo zčervená, vzdýchá a rychle dýchá, někdy hlasitě naříká a dostává buď bolesti nebo křeče, třesení nebo silné škubání do jedné ruky nebo nohy, někdy do poloviny těla, někdy tluče oběma rukama nebo hází nohama, někdy třese hlavou, někdy jí křeč jen napne jednu končetinu, někdy je celá strnulá, že se nemůže hýbati, jindy zase křeč zachvátí jen svaly dýchací, tak že nemocná nemůže dýchati, jindy opět zkroutí jen obličej nebo celé tělo na jednu stranu. Variace jsou různé. Záchvat trvá pouze několik minut a je zas dobře. Někdy hysterický záchvat záleží pouze v tlučení srdce, v silných bolestech hlavy, vrhnutí, bolestech žaludečních a jiných tzv. vnitřních křečích. Záchvat může i několik hodin trvati.

Opovídá-li se záchvat předzvěstnými příznaky, pozoruje se u nemocného dráždivá nálada, nevolnost, nepokoj, smích a pláč, nadýmání, škytavka, zívání, nucení, bolesti v jistém místě a různé podivné pocity. Když má již záchvat přejíti – pocítí nemocný zvláštní tíseň na prsou, úzkost a tlučení srdce, zdá se mu, jakoby něco jako koule (globus hystericus) vystupovalo ze žaludku jícnem nahoru a krk to stáhlo. Při tom mu buší v hlavě, hučí v uších, dostává závrať – a padá.

Tak hluboké a náhlé bezvědomí jako u záchvatu padoucnice zde nikdy nenastává a proto má hysterická osoba vždy dosti času, aby si vhodné místo k pádu volila a neporanila se. Několik okamžiků nemůže vydechnouti, obličej zrudne a celé tělo je natažené a strnulé, ale brzy tato spínavá křeč celková ochabuje, dýchání se uvolní a pak urychlí a nemocný začne sebou škubati a zmítati, hází rukama, nohama, někdy provádí jen určitý stejný pohyb rukou nebo trupem, při tom křičí, ječí, pláče apod. Za několik minut se utiší, otevře oči, směje se nebo pláče, neví dobře, co dělal, ale ve tvrdý spánek nikdy neupadá jako po záchvatu padoucnice.

b) Velké záchvaty (grande hystérie) jsou jaksi zhoršené a prodloužené malé záchvaty, k nimž ještě přistupuje zjevné porušení duševní.

Po příznacích předvěstných nastává záchvat křečí podobných padoucnici. Po tom křečovité pohyby stávají se ještě bouřlivější, nemocná rytmicky hází rukama, trupem, vyhazuje nohy do výše, kutálí se, prohne se do oblouku tak, že se dotýká hlavou a patama podložky. (Francouzští lékaři nazvali ten zjev „arc de cercle“). Pak činí pohyby trupem, jako by pozdravovala, kroutí pánví, mlaská, vyplazuje jazyk, obnažuje se, strhává šaty, bubnuje nohama atd.

Někdy ještě k tomu přistupuje perioda vášnivých posicí teatrálních, kdy nemocný nacházející se ve stavu mrákotném jedná pod dojmem různých děsivých, milostných nebo náboženských halucinací a klamů smyslových. Buď se tváří zlostně, nadává a staví se do útočných nebo obranných postavení nebo je výraz tváře děsivý a nemocný choulí se v koutě a pláče. Někdy zase objímá a líbá neviditelnou osobu, zpívá milostné písně a je pohlavně rozčilen. Jindy v náboženském vzrušení spíná ruce, modlí se a upírá oči k nebi. Zdá se, jakoby nemocní hráli vášnivé scény divadelní s takovým citem, že by je žádný umělec lépe neprovedl.

Jsou-li pozorováni, nebo kdyby někdo chtěl jim domouvati a snažil se záchvat přerušiti, rozčilují se jen více a hrají svou úlohu tím déle a vynalézají nové a nové způsoby. Po záchvatu, který může trvati ½ - 1 hod. i déle, nespějí, jsou slabí a nevědí skoro nic o tom, co prováděli. V následcích záchvatu dostavují se různé změny citlivosti, křečovité stažení některých svalů nebo jich obrny.

Někdy po záchvatu nastává déle trvající porušení stavu duševního.

E. Duševní poruchy hysterické.

Jest málo chorob, u nichž se občasně vyskytuje krátce trvající porušení duševní činnosti. Nehledě k alkoholismu, bývá to nejčastěji padoucnice (epilepsie) zjevná i skrytá, jejímž příznakem bývají krátké duševní poruchy, jako stavy mrákotné, brzy pomíjející stavy rozčilení nebo surovosti aj. Hysterie, která svými záchvaty křečovitými nejblíže stojí padoucnici, vyznačuje se právě tak, jako ona, záchvaty duševním (psychickými). Tyto vystupují pak úplně samostatně nebo jsou sdruženy se záchvaty křečovými. Jsou případy hysterie, které nikdy křečí neměly a jen záchvaty duševními se vyznamenávají.

1. Záchvaty mdlob. Některé hysterické ženy zvláště jsou náchylné upadati do mdlob i při menším leknutí, hněvu, rozčilení, po nepatrném úrazu. Mdloby mohou býti slabé a krátké, jindy však bývají i těžké a dlouho trvají.

2. Záchvaty strnulosti kataleptické. Osoba hysterická po leknutí náhle upadá ve stav celkové ztrnulosti, stojí, sedí nebo leží bez hnutí jako socha, oči má buď zavřené neb otevřené s výrazem ztrnulosti, vědomí je zachované, dotyčná osoba vše kolem sebe vidí a slyší, jen že mluviti nemůže ani sebou hýbati. Na podráždění kůže píchnutím se nehne, zdvihneme-li jí ruku do výše, nechá ji v dané poloze. Někdy jsou všechny svaly nápadně suché, tak že násilím ruku ohnouti nemožno. Stav ten trvá někdy krátce, nemocný dá se lehce vzbuditi, postříkáme-li jej vodou, ale někdy trvá stav ten několik dnů až měsíců. V tom případě ovšem běží již o těžší choroby duševní i jiného rázu.

3. Záchvaty spavé (narkoleptické, lathargické). U některých hysterických dostaví se v určitou hodinu denní spánek krátko trvající, ze které nelze nemocného vzbuditi voláním – jen dotekem. Někdy se opakují záchvaty spánku několikrát za den a překvapují náhle i v chůzi. V těžších případech upadají nemocní ve spánek kolik týdnů trvající, a nedají se ničím probuditi.

Sensační takové případy noviny často ohlašují. Tito nemocní spějí nepřetržitě, necítí žádné tělesné potřeby, nechají se uměle krmiti, výkaly pouštějí pod sebe, dýchají povrchně a tep bývá velmi slabý. Někdy může dýchání i na několik minut přestati, tak že jsou zdánlivě mrtví.

Při bližším ohledání dokážeme u spícího, že svalstvo bývá tuhé a napjaté, a že víčka se třesou, vůbec celý stav jest jakási strnulost a ne pravý spánek. Po jisté době nemocný náhle se probudí a neví nic o svém dřívějším stavu.

4. Záchvaty mrákotné. Tyto mají ve veřejném životě veliký význam, poněvadž osoba hysterická ve mrákotném stavu podobá se úplně bdící a není rozčilena. Za to jedná jako v polospánku beze všech ohledů na mravnost, pod dojmem nějakých klamů smyslových slepě páše zločiny, krádeže, zapaluje apod., když náhle přijde k sobě – ve stav jasného vědomí – nepamatuje se na nic. Ztráta paměti (amnesie) může se týkati všech dějů po čas mrákotný, ale někdy vztahuje se na jistou dobu před tím nebo po tom stavu.

Při té příležitosti nutno vzpomenouti, že u hysterických přihází se zvláštní zjev duševní tj. ztráta paměti pouze pro určité vědomosti, kupř. zapomene čísti nebo psáti, zapomene cizí jazyk, vyšívání, kdežto ostatní paměť ani inteligence netrpí. Po nějakém delším čase může se původní stav paměti zase vrátiti.

Může se státi, že stavy mrákotné střídají se v delších obdobích se stavy jasného vědomí a že dotyčná osoba má pro každý stav zvláštní oddělenou paměť, tak že ve stavu jednom neví, co dělala ve stavu druhém, žije jaksi ve dvou osobnostech a má dvojí vědomí. Pouze periody jednoho stavu jsou pamětí spojená. Aby vyprávěla osoba o svých činech provedených kupř. ve stavu mrákotném, musila by býti uměle hypnotizována – tj. převedena ve stav mrákotný.

5. Záchvaty náměsíčnictví (somnambulismu) jsou úplně podobné stavům mrákotným těch osob, které ve spánku či polospánku vycházejí z postele, vykonávají různé domácí práce a zase, jako by nic se nestalo, si lehnou a spějí dál. Ráno o ničem nevědí. Podobné záchvaty hysterického somnambulismu trvají někdy i kolik dní a bývají vyvolány velkým záchvatem křečí, rozčilením nebo pokusem hypnotickým. Ze stavu toho dají se těžko dráždidly probuditi.

6. Záchvaty náhlé šílenosti, krátce trvající, pouze několik hodin nebo dní. Po nějakém rozčilení nastává náhle u hysterické osoby zákal vědomí, ve kterém jedná dle klamů smyslových (halucinací). Nemocná vidí a slyší hrozné věci, žaláře, bitvy, fantastické scény, náboženského nebo milostného obsahu apod. Při každém záchvatu opakují se tytéž děsivé obrazy, bolestné výkřiky a chování nemocné bývá stejné. Převládá totiž vždy jedna a táž nálada, obyčejně děsivá. Někdy se vystřídají různé nálady. Nemocná vidí kupř. sběh lidu, mrtvoly, bezhlavé oběšence, vrahy – (děsí se proto a divoce lká), pak ji chce někdo odnést – pálí ji ohněm (válí se proto na zemi a ohání se), konečně přijde vysvoboditel, činí jí návrh milostný (směje se a tancuje), zjeví se anděl (modlí se). Bouře zmítající celým tělem a duší náhle přestává – nemocná se utiší a neví nic, nebo vzpomíná jen v hrubých obrysech na to, co se jí zdálo.

Podobné záchvaty jsou velmi rozmanité a pestré.

7. Déle trvající a vůbec trvalé choroby duševní pozorují se u hysterických mnohem častěji, než u jiných lidí; poněvadž jsou svou povahou k nim více náchylní. Dříve popsali jsme povahu hysterickou u těch lidí, kteří obecně jsou považovány za duševně zdravé. Mezi duševním zdravím a chorobou duševní každému patrno je mnoho stavů chorobných, které neplatí v očích lidí za duševní chorobu, ale jsou zdroj velkých nepříjemností rodině i dalšímu okolí.

Mnohé hysterické osoby trpí zvrhlostí mravní (moral insanity), jeví převrácené náklonnosti, vynikají hrubostí, bezcitností a zlomyslností, utrácejí majetek hýřením, pitím a výstředním dobrodružným životem. V rodině působí nesváry, nectí rodičů a neuznávají žádných zákonů, páší výtržnosti, kradou a neštítí se žádných zločinů. Prostitutky, ženy opilství oddané a trestanky bývají často hysterické.

Takové ženy dovedou se přetvařovati, podváděti, stavěti se nevinnými a pronásledovanými, dovedou výmluvným jazykem nezkušeného oklamati, získati si dočasně jeho důvěry a soustrasti a za chvíli se mu vysmějí. Když se odhalí jejich kousky, upadají v rozčilení, rvou si vlasy, nadávají, pláčou, rozbíjejí vše kol sebe apod.

Některé nemocné hysterické trpívají šíleností náboženskou, upadají ve stavy zbožného vzrušení a snění, vidí Pannu Marii, boha i svaté a zvěstují pak ostatním lidem, že jsou od boha vyvoleny, aby hříšný svět obrátily.

Některé hysterické ženy bývají většinu svého života v náladě, smutné, pesimistické, cítí se nešťastnými a často pokoušejí se o sebevraždu, někdy jen aby druhé postrašily nebo vzbudily zájem jiných osob, aby se o nich mluvilo, ale někdy i do opravdy a proto se musí na ně dávati vždy pozor.

III. Poznávání hysterie. Na základě podaného líčení hlavních příznaků hysterických může si laik učiniti jakýsi pojem o tom, co je to hysterie a bude zajisté upozorněn v mnohém případě na to, aby hledal chorobu tam, kde jiný člověk věci úplně neznalý nemocnému křivdí a okolí jeho mylnými výklady klame. Článek tento není psán pro nemocného samého, aby se učil poznávati svou chorobu a pak ji léčiti, ale pro osoby, které mají nemocného na starosti, aby byly upozorněny na jisté chorobné příznaky a poznaly jich význam, aby v čas lékařskou pomoc hledaly.

Hysterie se sdružuje často s jinými nervovými chorobami, a proto v každém případě musí býti ponecháno lékaři, aby správné rozpoznání (diagnosu) nemoce učinil, laiku v tom ohledu žádné návody se dávati nemohou, poněvadž k posouzení příznaků je třeba odborných vědomostí. Často slýcháme a čteme výraz „stigmata hysterická“ – tím se rozumějí „známky“ či příznaky, které vedou lékaře k poznání hysterie.

IV. Léčba hysterie. Hysterie jest nemoc vyléčitelná a záleží jen na vážnosti případu a jiných okolnostech, dá-li se vyléčiti úplně nebo jen částečně. Někdy zmizejí jen některé příznaky – bolesti, křeče, obrny – a základní povaha hysterická zůstává. Někdy se nemůže zaručiti, že se později choroba nevrátí. Proto musí míti každé léčení na zřeteli dvojí věc: pomíjející příznaky a základní stav duševní i tělesný. Důležitější je starati se o řádnou výživu a sesílení duševní energie, dále odstraniti rušivé a dráždivé vlivy z okolí nemocného – a to jsou často velmi těžké úkoly.

Léčení jednotlivých příznaků není možno zde uváděti, popsala by se tím větší kniha, nežli je „domácí lékař“. Léčení hysterie, jelikož nervové choroby vážné a dlouho trvající nezkušený člověk nikdy sám prováděti nebude a musí se obrátiti k lékaři o radu. Uvedem jen hlavní zásady. Škodlivé vlivy dědičné náklonnosti hledíme u dětí napraviti vhodnou výchovou, tak aby se děti otužovaly tělesně i duševně. K tomu cíli slouží řádná výživa, lázně, cvičení tělesná a přesný rozvrh vyučovací. Dítě musí býti co možná nejvíce na vzduchu a hráti si, nesmí se mu trpěti rozmary a vrtochy, nesmí se úzkostlivě dbáti na každé škrábnutí a nářky – dítě si musí zvykati na různé nehody, bolesti a odpírání, aby později v životě sneslo větší útrapy. Nechť se učí milovati pravdu a upřímnost, odpouštěti urážky a krotiti vášně. Ve škole se nemá přetěžovati úkoly, více má se pohybovati venku, než seděti u knihy. Tím není řečeno, že se nemá ničemu učiti. Pobožnůstkářství a strašení peklem dětem škodí.

Záhy, dříve než přijde doba pohlavní dospělosti, mají se od dětí pocházejících z nervově zatížených rodin vzdalovati veškeré popudy, které by jitřily fantasii a sváděly k samoprznění. Špatné příklady v domácnosti, hádky, vrtochy matky a jiné necnosti nemá dítě viděti – jinak je napodobuje.

Ostatně stran výchovy, otužování, volby povolání apod. mají se rodiče poraditi s lékařem.

Že by se hysterická dívka sňatkem uzdravila, není pravda. Pokud běží o lehkou chorobu, o příznaky jen tělesné, nemůže se proti sňatku namítati ničeho, ale kde jsou známky poruch duševních, tu bylo by velice nesvědomité činiti bližního a snad i celé potomstvo nešťastným. Bohužel mívá v případě sňatku lékař slovo poslední.

Jak se třeba zachovati v případě vyvinuté hysterie, těžko dávati všeobecně platné dobré rady, poněvadž musí se rada vždy říditi dle poměrů životních nemocné osoby; třeba vždy vniknouti do duše a seznati její bolestné rány. A ty zjeví nemocná pouze lékaři, který si získal svým vážným a střízlivým, ale i soucitným vystupováním její důvěry.

Jakmile nabude nemocná tolik energie a sebevědomí, že uznává léčitelnosti své choroby, je vyhráno. Stesky nemocných nikdy se nemají podceňovati, nemá se jim vytýkati, že se přetvařují a že jim nic neschází; někdy i lékař jim křivdí, když je pořádně nevyšetří, jak teprv člověk choroby neznalý.

Nejlepším lékem proti hysterii bude: vybaviti nemocného z dosavadního okolí a dáti ho jinam na přiměřené zaopatření nebo vychování. V těžších případech jsou vhodná místa léčebná, kde nemocní jsou pod stálým dozorem lékařským a vedeni jsou soustavně k otužování těla i duše účelně rozdělenou prací a řádnou výživou, a kde jsou nuceni podvoliti se přísnému domácímu řádu.

V nejtěžších případech s duševními chorobami nezbývá ovšem než ústav pro choromyslné.

Léky proti hysterii, chorobě tak různotvarné, zúmyslně žádné neuvádím. Víra činí i bezcenné léky zázračnými. Dobré výsledky u hysterie má rozumně prováděna vodoléčba, léčení elektřinou, masáže, různé lázně apod. Jak a co prováděti, má určiti odborník.

Velmi dobře se osvědčuje v těžkých případech hysterie zejména u tělesně sešlých methoda Weir-Mitchellova tj. osamotnění v ústavu, oddělení od domácích lidí, masáže celého těla, násilná výživa, pak tělesná cvičení. Že takové nemocné nikdy opojných a rozčilujících nápojů nesmějí píti, rozumí se samo sebou.