Léčivé páry a plyny nebo jemné rozptýlené tekutiny a prášky vdechují se při rozmanitých neduzích dýchadel za účely léčivými, aby účinkovaly na sliznici nosu, úst, hltanu, hrtanu, průdušnice a plic. Některé látky vnikají při tom plícemi do krve, např. silice terpentinová, kterouž pak možno poznati v moči dle fialkové vůně. Podobným účinkem vyznamenává se i chloroform, sirný éter atd., který přechází taktéž do oběhu.
K inhalacím užívá se dále horkých par vodních, lihovin, kafru, octa, pryskyřice a balzámů atd. – vždy dle potřeby. Asi před dvacíti lety sestrojil Sales Girons zvláštní rozprašovač (pulverisateur), jímžto manipulace taková velice se usnadnila. Od těch dob ovšem vymyšlena řada nových přístrojů od Lewina, Bergsona aj. Kterých léků třeba užíti, budiž ponecháno lékaři, jenž rozpoznal neduh. Chceme-li inhalovati, postavíme se na jistou vzdálenost před pracující strojek a ssajeme hlubokými vdechy, s jazykem volně z úst čnícím rozprášenou tekutinu z nástroje pryšticí. Lék vniká tu ovšem jenom z části do jemnějších větviček průdušek.
K inhalacím užívá se vodních par, které se kombinují s parami léčivých látek všelikých, např. pryskyřice, kafru, kreosotu i jiných a jiných. Éter a chloroform inhaluje se ze šátku kornoutovitě stočeného, který přidržujeme k ústům a k nosu narkotizovaného nebo ze zvláštní flanelem povlečené drátové kostry. Vůbec jsou methody inhalační nejrozmanitější. I cigaret (např. při asthmatu) užívá se k účelům léčivým.
Nejjednodušší inhalátor sestrojíme si takto: Postavíme nádobu s vodou a např. kafrem nad lihový plamen. Otvor nádoby zakryjeme kornoutem, jehož špička se utrhne, aby páry otvorem tím mohly býti vdechovány. Osvědčuje se při rýmě.
K inhalaci léků ve vodě rozpustných nepostačila by methoda výše uvedená (nádoba s kornoutem), protože by vdechovány byly pouze páry vodní a lék ve vodě rozpuštěný (dejme tomu např. kuchyňská sůl), zůstal by nezužitkován. Aby tomu bylo odpomoženo, užívá se inhalatoru. Tento aparát skládá se ze dvou podstatných částí, z malé nádoby, ve které je tekutina, která se má vdechovati, a z kotlíka, ve kterém se vaří voda; páry vedou se jemnou trubicí, která končí tenoučkým otvorem těsně nad otvorem kolmé rourky, zapuštěné do nádobky s rozpuštěným lékem. Tento lék vystupuje vlivem páry, proudící přes otvor zmíněné kolmé trubky, do výše a nahoře v otvoru rozptyluje se na jemné páry. Nejčastěji užívá se k tomu účelu kuchyňské soli. Kávová lžička této soli rozpustí se asi ve dvou polévkových lžících tekutiny. Je to jednoduchý a prospěšný prostředek proti chrapotu z kataru a proti kašli. Několikráte denně posadíme se asi na 5 až 10 minut k tomuto aparátu a ssajeme z hluboka páry vycházející z trubice. Jiné léky, např. chlorečnan draselnatý, dříve hojně bylo upotřebováno proti angině, přenechme raději lékaři.
Také se inhalují rozmanité plyny: kyslík, dusík, vodík, kyselina uhličitá, kysličník dusnatý, čistý nebo ve směsi s jinými plyny atd. Za jistých okolností k docílení necitlivosti při krátkých operacích např. vytažení zubů kombinuje se kyslík s kysličníkem dusnatým. Toto vdechování není však nebezpečí prosto; povzbuzují k největší opatrnosti, ačkoli moderní dámy rády si dávají takto zub vytrhnouti. Jindy zase vzduch impregnuje se plyny a pacient v takové atmosféře setrvá. Jindy se plyn vede proudem do úst.
Method rozmanitých užívá se v některých léčebných místech, kde se např. voda přeměňuje v mlhu a inhaluje. Ku vdechování plynů užívá se buďto obyčejných geometrů nebo zvířecích měchýřů nebo gummových ballonů, které jsou opatřeny zvláštním náhubkem. Kyslík, kterého koncem minulého století hojně bylo upotřebováno k inhalacím, doporučují nyní znova někteří lékaři proti dušnosti, neduhům srdce, otravě chloroformem, při bledničce, úplavici cukrové. Také ozon v novější době byl doporučován proti mnohým chorobám, ale názory lékařské jsou o tom dosud sporny.
Největší nebezpečí této léčby vdechování hrozí u osob s vadou srdeční.
V nejnovější době užívá se k inhalacím komprimovaného vzduchu (v tzv. pneumatických kabinetech některých léčeben).
