Na otázky CzechIndustry odpovídá František Horák, jednatel společnosti Prestar
Společnost Prestar letos slaví 30. narozeniny. Vznikla doslova na zelené louce v polistopadovém kvasu, kdy se profilovala budoucnost naší republiky. Řada lidí v té době vyčkávala, jak se situace vyvine, což není váš případ. S jakými pocity jste tehdy do toho šel?
Z dnešního pohledu jsem při startu podnikání dělal mnoho věcí s trochou naivity a nezralosti, ale to k této době patřilo. Vyšel jsem z velké firmy z pozice technologa, kdy nebylo moc možností dostat se do kontaktu s okolním podnikatelským prostředím. Byla to ale pro mě dobrá škola. Získal jsem obecný přehled o tom, jak strojírenská firma funguje od konstruování, přes technologii, výrobu až po montáž a expedici. Bohužel jsem neměl kontakt s důležitou oblastí, tj. s obchodem. A ten navíc do roku 1990 fungoval úplně jinak.
S novou porevoluční změnou však přišla euforie pustit se do nových věcí a něco vlastního dokázat bez toho, abych se zodpovídal nejvyššímu vedení za kroky mimo pravidla velké společnosti. Být zodpovědný jen sám sobě je skvělý pocit, ale s tím jsem si vzal i zodpovědnost za ty, kteří šli se mnou.
Takže i s odstupem času jste se v roce 1991 rozhodl správně?
O mém rozhodnutí jsem ani v nejtěžších chvílích podnikání nezapochyboval. Naučil jsem se o sebe postarat a věřil jsem, že vlastními silami vždy najdu cestu z potíží ven. Nakonec se několikrát ukázalo, že ty špatné a krizové situace mě vždy posunuly dopředu.
Původní cíl vyrábět a dodávat celky pro spalovny odpadů se změnil na vývoj a prodej speciální zvedací techniky břemen a strojů zajišťujících zpracování ocelových trubek a tyčí. Které hlavní důvody Vás vedly k volbě tohoto zaměření?
Tak jako u mnoha jiných okamžiků v životě i tady rozhoduje být připraven na novou situaci. Už po dvou letech podnikání jsme s partnery ve firmě začali přemýšlet o tom, jak rozšířit naši tzv. zakázkovou výrobu o vlastní produkt, který bychom mohli sami na trhu nabízet a zlepšovat a tím se vymanit ze skupiny subdodavatelů. Měli jsme i štěstí. Když jsme naše dva zákazníky z různých strojírenských oblastí touto myšlenkou oslovili, tak nás v tomto cíli naši partneři začali podporovat. Ze začátku to nebylo jen o tom, jak vše nakreslit a vyrobit, ale také o tom, jak přesvědčit zákazníka o našich schopnostech dodat náročné výrobky v požadované kvalitě. Po počátečním bolestivém rozjezdu se i naši konstruktéři myšlenkou nových strojů nadchli a během dvou let jsme si začali věřit. Nastartovali jsme i vývoj nových strojních detailů a nových výrobků. V tom odvedli konstruktéři, elektro-projektanti a programátoři velký kus práce. Těžkými zkouškami se prokousali také naši šéfmontéři, kteří museli nové stroje v náročných hutních provozech v zahraničí uvést do provozu.
V počátcích jste začínali s koupeným technickým know-how, což by samo o sobě nestačilo obstát ve stále rostoucí konkurenci. Bylo třeba ho rozvíjet, přicházet s novými technickými řešeními a inovacemi. To vyžadovalo mít potřebnou odbornou základnu. Řešili jste vše vlastními silami nebo ve spolupráci s dalšími subjekty?
Jak jsem uvedl, při aplikaci nového technického know-how nám pomohla spolupráce s jejich původními nositeli. Při dalším rozvoji už však bylo vše na nás. Bylo nutné sledovat konkurenci, pozorovat a poslouchat zákazníka, jeho potřeby. Realizace těchto novinek už byla jen na našich konstruktérech. V těchto oborech v Česku moc firem nepracovalo, nebylo se kam obrátit.
Které momenty považujete za zásadní ve vývoji společnosti do dnešní podoby?
Jedním z rozhodujících kroků pro úplný samostatný vývoj nových zařízení bylo zřízení oddělení elektro a programování strojů a vznik elektromontáže. Tento posun nás zcela zbavil závislosti na subdodavatelských firmách, které nám tyto služby zajišťovaly. Stali jsme se tak zcela soběstační. Tato skutečnost nás i v očích konečných zákazníků posunula o stupně výš a brali nás již na úrovni ostatních evropských firem v oboru.
Na počátku výrobní program stál na dvou pilířích, postupně se k nim přiřadil třetí – zakázková výroba. V referencích na webových stránkách společnosti jsou uvedeny firmy ze zemí na západ od našich hranic. Co je přesvědčilo, že si zvolili jako dodavatele Prestar?
To je právě naopak. Zakázkovou výrobou dle dokumentace zákazníka jsme právě začínali. Začali jsme dodávat výrobky dvěma zákazníkům z Německa, neboť v Německu byl tehdy trh hladový po nových dodavatelích z východu. Když jsme se ukázali jako spolehlivá firma, tak si firmy reference o naší firmě mezi sebou předávaly a naše kontakty se řetězily. A nezůstali jsme jen v Německu. Oslovili nás v průběhu let i firmy z Nizozemí, Švédska, Velké Británie a Francie.
To se týká i automatizace, která tvoří lidově řečeno čtvrtého do mariáše v portfoliu společnosti…
Vstup do oblasti automatizace už je cílená strategie firmy a věřím, že hlavní výzvy jsou ještě před námi. Uvědomili jsme si a také jsme si vyzkoušeli, že naše schopnosti při projektování strojů a jejich programování můžeme uplatnit i v jiných než hutních a ocelářských provozech. Otevírají se možnosti zejména v automotive, ve stavebnictví, v papírenství. Možnosti jsou široké. Všude tam, kde chtějí nahradit jednotvárnou a někdy i chybovou lidskou práci automatizovanou výrobou.
Kde všude se můžeme setkat s vašimi výrobky?
Pokud se týká oborů, pak jsou to zejména producenti ocelových trubek a zpracovatelé plechů a dále při manipulaci s těžkými a žhavými ingoty jsou to hutní provozy. Pokud to vezmeme teritoriálně, pak naše výrobky najdete od Ukrajiny a Ruska přes Slovensko, Polsko, Rakousko až po Německo. V letošním roce jsme se začali prosazovat i v Řecku, Srbsku a Španělsku. Zakázkovou výroby vozíme již mnoho let do Švédska, Holandska a Velké Británie.
Která další řešení a s ním spojené výrobky byste uvedl jako referenční?
Toto označení výrobků jako referenční je dost zprofanované a často je ze strany zákazníka při obchodním vyjednávání využito jako argument pro snížení ceny. Raději bych naše výrobky rozdělil na technicky standardní a výrobky, u kterých bylo nutno vyvinout nové, doposud neověřené konstrukční řešení. V posledních dvou letech bych jen vypíchl automatické zátkování a odzátkování trubek při procesu kontroly trubek ultrazvukem a letmou pilu na nerezové trubky při dělení trubek odvíjených z cívky při taktu 6 sec. Novým řešením také byl určitě i hydraulický otočný stůl na obracení pískových forem na odlitky.
Můžeme říci, že jste nečekali na Průmysl 4.0, ale pracovali v jeho intencích již dříve?
Neřekl bych, že bychom již dříve pracovali ve smyslu Průmyslu 4.0. Toto označení u případných nových strojů vyžaduje velký posun při sledování samotného provozu našich produktů a zejména zákazníci nejsou doposud na tato řešení připraveni. V případě nabídek strojů pracujících dle podmínek Průmyslu 4.0 nejsou zákazníci připraveni akceptovat vyšší cenu pořizované investice. Nevěří návratnosti těchto investic. Řekl bych, že Průmysl 4.0 je stále před námi a nemá cenu si nalhávat, že jeho principy už zavádíme a uplatňujeme.
Současná doba je ve znamení internetu věcí, automatizace a digitalizace. V jakém rozsahu je lze využít ve výrobním programu jako je váš?
Automatizace je základní vlastnost našich výrobků. Je to naše každodenní téma při zpracování nabídek a při uvádění strojů do provozu. Pod označením - využití digitalizace - u našich výrobků nemám jasnou představu, co je pod tím skryto. Snad jen, že ji využíváme při zdokonalování našich programů tak, aby byly více uživatelsky vstřícné pro obsluhu stroje. Je za tím skryta statistika při výrobě, možnosti korekce při nastavení stroje obsluhou, identifikace a odstranění poruch a možnosti vzdáleného přístupu přímo ze sídla firmy v Opavě.
A pokud jde o údržbu a servis?
Údržba a servis je stále důležitější téma spojené se zvyšováním počtu realizovaných výrobních linek a strojů. Zákazníkům začíná chybět technický personál a obsluha strojů bývá často bez technického vzdělání, pouze zaučená. Kromě běžného servisu nyní začínáme využívat VR brýlí, pomocí kterých se náš servisní technik spojí přímo s naším specialistou v sídle firmy. Ten ho při odborném zásahu navádí pomocí obrazovky v brýlích např. při opravě elektrorozváděče. Tyto VR brýle chceme poskytnout i našim zákazníkům a urychlit na dálku identifikaci vzniklého problému a případně pomocí navedení obsluhy stroje problém odstranit. Ušetříme tak spoustu času jak našich techniků, tak omezíme i případnou odstávku výroby u našeho zákazníka.
Najít nové zaměstnance s požadovaným profesním zaměřením na trhu práce není snadná záležitost. Řada firem dnes zápasí s tím, aby si udržela stávající pracovníky. Jak řešíte tuto problematiku?
Nechtěl bych označovat tuto situaci názvem: Jak si udržet pracovníky. Pokud bychom takto uvažovali, tak jsme již o krok zpět a hasíme požár. Snažíme se, aby firma už svou činností nabízela něco víc, než jen tolikrát popisované benefity. I ty samozřejmě našim zaměstnancům nabízíme, ale jako hlavní motivaci vidíme v tvůrčím technickém i obchodním prostředí, v otevřenosti při vytváření strategie firmy a ve zdůraznění důležitosti pozice každého pracovníka. Velice významné je i systematické zkvalitňování znalostí. Myslím, že ve strojírenské firmě musí lidé vidět neustálý posun dopředu. Jinak se začnou nudit a rozhlížet se po jiných zajímavých firmách v oboru.
S jakými hlavními problémy se potýkáte, co by se mělo změnit/zlepšit na podnikatelském prostředí v Česku?
Na podnikání je nejzajímavější to, že svůj pracovní a částečně i osobní život máte ve svých rukou a že jste zodpovědný jen sám sobě. Tak i zlepšování a rozvoj firmy máte ve vlastních rukou. Co však nemáme pod kontrolou, je zbytečná byrokracie úřadů, které nás často jen úkolují a zatěžují svou byrokracií. Týká se to například oblasti stavebních řízení. Mimo to bych uvedl i neustálé zavádění nových a nových norem ze strany českých a evropských orgánů v oblasti bezpečnostních předpisů. Jednoznačně nám všem v oboru toto přináší zvýšení nákladů a spotřebovává čas kvalitních techniků. Zažil jsem několik jednání u zákazníka v Evropě, kdy při projednávání nové výrobní linky v hodnotě desítek milionů korun jsme otázky automatizace výroby měli vyřešeny za několik hodin. Ale jednání o oplocení linky, o možném riziku a o zohledňování všech možných norem nám trvalo dalšího půldruhého dne.
Co Vy osobně považujete za hlavní úspěch, kterého firma dosáhla?
Těžko mohu sám hodnotit úspěchy vlastní firmy, když stále vidím, co je třeba zlepšovat. Myslím, že za uznání určitě stojí to, že jsme se dokázali dostat našimi výrobky na úroveň evropských a světových firem dokonce ve dvou výrobkových oblastech. Úspěchem je třeba situace, kdy dodáme plně automatizovanou výrobní linku na klíč a zákazník u nás okamžitě po uvedení do provozu poptává další novou linku.
Třicet let společnosti dává možnost bilancovat, ale hlavně plánovat do budoucna. Jaká by podle Vašich představ měla být, až budete slavit její padesátiny?
Když se podívám zpět, tak dvacet let ve vývoji firmy je dlouhá doba, za kterou se dá vyrůst i zaniknout. Bez ohledu na schopnosti svých následovníků ve vedení firmy bych si přál, aby dosažené technické myšlenky a vytvořené know-how zůstaly živé a byly využívány pro další rozvoj oboru zpracování trubek a v oboru speciální zvedací techniky i v budoucnu.
Zdroj: časopis CzechIndustry 3/2021
