S přiostřujícím se bojem proti klimatickým změnám se stále častěji v diskuzích objevuje i jaderná energie. Ukazuje se totiž, že bez tohoto stabilního nízkoemisního zdroje, schopného dodávat velké množství energie kdykoliv bez ohledu na počasí, bude splnění závazků omezit zvyšování globální teploty nad dohodnutý rámec prakticky nemožné.
Jako první rozčeřila letos v září debatu nad rolí jádra v budoucí energetice studie vědců z uznávaného Massachusettského technologického institutu (MIT). K problému dekarbonizace, tedy rychlému snižování objemu vypouštěných skleníkových plynů, přistoupili pragmaticky – přes peníze. Panuje přesvědčení, že svět musí snížit objem vypouštěného CO2 ze současných 500 g na kWh vyrobené elektřiny padesátkrát, až na 10 g/kWh, do roku 2050 a až na 1 g/kWh během dalších následujících 10 let. Vědci z MIT počítali, jak se využívání či naopak nevyužívání jaderné energie odrazí na cenách elektřiny. Zatímco pro slunný a větrný Texas s přístupem k levnému plynu by cena elektřiny do roku 2050 bez příspěvku jaderných elektráren stoupla zhruba o třetinu, ve Velké Británii by poskočila o polovinu a ve Francii by byl cenových nárůst dokonce 68 %. Třeba pro Čínu by ale bezjaderná budoucnost znamenala nárůst cen až na čtyřnásobek. Studie proto doporučila, aby jádro zůstalo nedílnou součástí energetického mixu.
Začátkem října přišla další pro-jaderná zpráva, tentokrát od Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) v rámci OSN. Ta kromě varovného prstu, že konkrétní kroky k omezení teplotního růstu je potřeba realizovat okamžitě, jinak už bude pozdě, přišla i s několika scénáři, jak postupovat. Ve všech hraje roli jaderná energetika. Ve dvou sice i přes nárůst jaderných kapacit její absolutní podíl na celosvětovém mixu klesá, v dalších třech ale naopak prudce roste – z dnešních 11 na 13, 27 nebo dokonce 38 %. Zajímavý rozkol komentují i samotní autoři studie v závěrečném shrnutí: podle nich závisí rozvoj jádra do velké míry na společenských preferencích, takže zatímco některé země vidí v bezemisní energetice budoucnosti jasnou roli jaderných zdrojů, jiné ji naopak rýsují jako bezjadernou.
Zatím poslední příspěvek do diskuze přidala koncem letošního listopadu i Evropská komise se svým strategickým dokumentem Čistá planeta pro všechny. V něm uvádí vizi, že do roku 2050 se podaří Evropě snížit emise skleníkových plynů na minimum pomocí obnovitelných zdrojů a jaderné energie. Výsledný celoevropský mix předpovídá 80 % obnovitelné, 15 % jádro s tím, že členské země si ale samy zvolí svůj optimální podíl podle místních podmínek. Vypadá to tedy, že jádro se vrací do popředí zájmu.
Radek Svoboda, Česká nukleární společnost (11.12.2018)
