Jak a kdy máme jísti

Mezi normálním a přírodním hladem a abnormální chutí je rozdíl jako mezi tmou a světlem. Hlad je přirozené volání těla po pokrmu nebo nápoji, kdežto nepřirozená chuť je nenormální touha po něčem, která se nás zmocní a jejíž ukojení bývá spojeno s nebezpečenstvím. Zdravý hlad lze vždy utišiti s pocitem radosti a spokojenosti a výsledky jsou vždy blahodárné a zdravé. Nepřirozená chuť není nikdy utišena, dokud není otupena nebo dokud jí nebylo vyhověno, a má vždy škodlivé následky. Kdyby člověk žil přirozeně a normálně, mohl by se spolehnouti na svou chuť, která by mu byla vůdcem i ve výběru potravy i v určování jejího množství.

Patero pravidel jídla. Je pět důležitých pravidel jídla, kterých bychom nikdy neměli zapomínati. Nejezte nikdy, nemáte-li zdravého, normálního hladu. Zbavte se myšlenky, že musíte jísti, abyste si zachovali sílu. Dokud nepotřebujete potravy, je lépe nejísti. Jíte-li třikrát nebo čtyřikrát denně pouze proto, že jste tomu zvykli, dopouštíte se zločinu na svém těle, neboť nikdo nepotřebuje tolikrát jísti, a jíte-li bez potřeby, plníte tělo látkami, které spotřebují značně mnoho energie, byť jste se jich zase hned zbavili. Na neštěstí nezbavujete se jich snadno, přijímáte-li příliš mnoho potravy. Příroda učí člověka krotiti nepřirozené choutky, působíc, že přílišné požívání potravy jest mu zdrojem bolesti a nevolnosti. Takový člověk trpí nadýmáním, žáhou, kyselostí žaludku a tisícerými jinými příznaky špatného trávení, jež jsou mu výstrahou, aby se nepoddával nenormálním choutkám v jídle. Ale někdo se snad otáže: „Jak se dozvím, že je má chuť normální?“ Důkazem normální chuti je toto: člověk jest ochoten jísti nejjednodušší, nejméně vábné jídlo bez všelikých chuť dráždících přísad, omáček, silného koření, slazení apod.; jísti takovou potravu suchou a kousati ji tak dlouho, až se stane příjemnou a úplně tekutou, takže jí můžeme spolknouti bez čaje, kávy, kakaa nebo jiné tekutiny, jimiž příliš často splachujeme jídla.

Druhé pravidlo je stejně důležité jako první. Nejezte nikdy, nemáte-li požitku z jídla. Není větší a jistější pravdy v životě než ta, že musíme míti požitek z jídla, má-li býti řádně stráveno a žaludkem a zažívacím ústrojím zpracováno. Ve všem všudy máme míti pocit spokojenosti a nejvíce při jídle. Máme-li požitek z jídla, jsou slinové žlázy činné a sliny se snadno směšují s potravou. Žaludeční žlázy v žaludku pracují a vylučují značné množství šťáv velmi dobrého chemického složení, takže mohou vykonávati své důležité úkoly. Za žádných jiných podmínek nejsou tyto šťávy dodávány v patřičném množství nebo v náležité síle. Víme všichni, jak se nám sbíhají v ústech sliny při myšlence na nějaké chutné jídlo. Správné trávení vyžaduje, aby se nám vždy před jídlem „sbíhaly sliny“. Buďme jisti, že všechna potrava, kterou sníme za těchto podmínek, bude řádně strávena a způsobí tělesnou i duševní zdatnost, po níž tolik touží každý muž a žena. Cítíte-li chuť na věci, o nichž víte, že jsou škodlivé, nahraďte je jinou potravinou obsahující stejné látky. Máte-li na příklad velkou chuť na cukroví, snad je to znamením, že opravdu jest vám zapotřebí sladkých věcí, a můžete svou chuť úplně uspokojiti medem nebo přirozeně sladkým ovocem, na příklad datlemi, hrozny atd.

Třetí pravidlo: Nejezte nikdy do sytosti. Řídíme-li se normálním hladem, jest velmi malá obava, že bychom jedli příliš mnoho. Člověk za mnohá staletí zkazil si přirozený pocit hladu tak, že dosti dlouho trvá, než bezpečně zjistí bez vedení a kontroly rozumu, že jest hladov. Lépe tedy míti jistotu. Máme-li požitek z každého sousta jídla, jest velmi malé nebezpečí, že bychom snědli příliš málo. Všeobecná zkušenost učí, že jíme příliš mnoho. Není tedy nebezpečí, že bychom nejedli dosti. Je lépe ustati v jídle, než se úplně nasytíme, než snísti jediné sousto více, jehož tělo nepotřebuje. I dosti málo nadbytečné potravy, i když ji pojíme s chutí, zatěžuje vyměšovací orgány, které se jí musí zbavit.

Potřeby těla se mění za různých okolností a podmínek. Zdravá a normální chuť vyžádá si takovou stravu, jaké tělo potřebuje. Sama se přizpůsobí různým okolnostem.

Jakmile pochopíme a uznáme, že tělo vlastně samo sebe řídí a samo ve svůj prospěch jedná a že jasně samo ukazuje, čeho právě potřebuje, budeme s to, jakmile budeme v normálním stavu, říditi se bezpečně a s výsledky nejšťastnějšími a nejblahodárnějšími pokyny své chuti.

Nežijte, abyste jedli, nýbrž jezte, abyste žili. Budete-li se říditi touto zásadou, prodloužíte si život o 10-40 let. Nepřeháním. Mnohé nemoci počínají v žaludku a většinou v něm pokračují. Je-li toto ústrojí chorobno, pomáhá znečišťovati krev tak, že obsahuje přerůzné jedy. Tyto jedy rozbíhají se tělem a lidé se diví, že jim není dobře. Mnohdy by se měli spíše diviti, že ještě žijí.

Průměrný člověk se domnívá, že musí jísti třikrát denně, aby si uchoval sílu. Toť velmi chybné a škodlivé domnění. Neudržujete si sílu tím, co sníte, nýbrž tím, co strávíte. Máte-li návyk jísti více, než potřebujete, vězte, že získáte na síle, zmenšíte-li množství své stravy. O pravdě tohoto tvrzení se může každý snadno přesvědčiti. Zkuste jen a zmenšete obvyklou dávku stravy jen o čtvrtinu a zkoušejte denně svoji sílu; i poznáte, že zřejmě roste. Není třeba, abyste změnili své zvyky, řiďte se jen touto radou a jistě budete odměněni vzrůstem síly přes to, že jíte jako obvykle třikrát denně, ať toho potřebujete čili nic. Takového výsledku dosáhnete proto, že nejíte nadbytečně a nevyčerpáváte energii svého těla, jež se spotřebuje zbavováním nepotřebné stravy.

Naučíme-li se jísti jen co potřebujeme a budeme-li dosti moudří, abychom prostřednictvím žaludku nepřidávali tělu jedů, budeme zřídka trpěti vleklými chorobami. Téměř všechny nemoci, které jsou způsobeny nahromaděným jedem, jsou výsledkem takového sebeotravování.

Čtvrtým pravidlem jídla jest jísti jen zdravou potravu. Mnohá jídla, která se všeobecně považují za zdravá, jsou jich pravým opakem. Z těch snad nejškodlivější jsou výrobky z bílé mouky. Je jistě svatokrádeží, nazýváme-li nedostatečnou stravu z bílé mouky hlavním udržovatelem života. Jsou-li výrobky z bílé mouky naší hlavní stravou, zničíme si úplně zuby. Nemáte-li výjimečných životních sil, budou z vašich zubů pouhé slupky následkem stravy z bílé mouky prostě proto, že v ní nejsou obsaženy látky, které vyživují zuby. Nezapomínejte, že mají vám zuby vystačiti na celý život! Nelze opravdu omluviti ztrátu zubů, jichž pozbýváme příliš často, a jež nastává hlavně přílišným požíváním bílého chleba a jiných neužitečných potravin.

Páté pravidlo jídla jest: důkladně kousati. Potrava musí být řádně rozkousána, má-li být řádně strávena. Kousání je vlastně část zažívání. Mísí potravu slinami. Každý kousek potravy budiž kousán, až jej bezděky polkneme. Horace Fletcher, odborník v kousání, dokázal zvláštním způsobem cenu řádného kousání. Mnozí lidé si snad myslí, že hnal věc do krajnosti. Říká, že musíte potravu tak dlouho kousati, až zmizí její chuť; a kousati znovu, až se vám podaří objeviti určité množství vláken, která jsou téměř v každé stravě, kterou jíme. Fletcher tvrdí, že v důsledku takového kousání nám stačí polovina obvyklého množství stravy a že z ní máme mnohem více síly a zdraví. Mnozí namítnou, že nemají kdy na tak důkladné kousání. Mnohem více času zmaříme mrhajíce tělesnou energii na strávení, hltavě spolykaného jídla, než ho potřebujeme k řádnému rozkousání. Máte-li na příklad jen pět minut času na jídlo, shltnete často hodně potravy, a pak mnohdy po dlouhé hodiny si přejete, abyste jí vůbec nebyli jedli. Nejezte nikdy ve spěchu. Činíte-li tak, ujišťuji vás, že toho budete litovati, nemáte-li právě kachní žaludek.

Kolikrát denně jísti? V Americe se jí třikrát denně. V Německu, aspoň před válkou, se jedlo pětkrát denně. V Anglii se jí  - nebo jedlo – čtyřikrát denně. Ale evropské jídlo není vydatné jako americké. Celkem lze říci, že zámožný Američan jest největší jedlík na světě.

Otázku, kolikrát denně jísti, nelze odděliti od otázky celkového množství denní stravy. Pravidelná doba jídla, kterou mnozí spisovatelé hájí, nemá opory ve zvycích zvířat a prvotního člověka. Jedlo se, jakmile byla strava opatřena, a byly značné rozdíly i v množství i v jakosti stravy. Zažívací schopnosti byly mnohem větší, poněvadž byly mnohem čilejší.

Množství stravy civilizovaného a v městech bydlícího člověka zřejmě se liší od množství stravy našich předků. U moderního člověka menší potřeba celkového množství potravy a požadavek, aby přestal jísti dříve, než úplně se nasytí, jsou nutným následkem změněných zvyků, způsobených civilizací. Ale na otázku, má-li civilizovaný člověk, jenž potřebuje méně stravy, snísti stejně mnoho v menších a častějších dávkách nebo v dávkách méně častých, nedala odpovědi zkušenost národů, ani jednotlivců.

Tři hlavní jídla denně nejsou snad nějak nebezpečná našemu dělníkovi, že však je jí i ten, kdo nepracuje, nebo pracuje jen duševně, je velkým zdravotním omylem.

Nají-li se někdo do sytosti, přijme i v jednom jídle denně dosti potravy, aby stačila nutné výživě při lehké práci. Avšak plné nacpání žaludku jednou denně má za následek značné přetížení zažívacího ústrojí a působí obyčejně, že hodiny po jídle jsou spotřebovány pouze zažívacími pochody a úplně ztraceny pro všechno ostatní. Shledáváme tedy málo praktických důvodů pro systém jednoho jídla denně.

Kdybychom však rozdělili množství potravy, které může žaludek najednou přijmout, na dvě jídla, dostali bychom velmi praktické dávky potravy, jež zažívací ústrojí snadno zpracuje, a ještě bychom měli pocit, že jsme jedli, a nebyli bychom příliš hladovi.

Pátráním u čtenářů časopisu Physical Culture Magazine se zjistilo, že systém dvou jídel denně má tyto výsledky: méně požité potravy vůbec; zřejmé zlepšení zdravotního stavu úbytkem nebo přírůstkem váhy vzhledem k dřívějšímu abnormálnímu stavu; pominou zažívací poruchy a zmíněné již obtíže z nadbytečného jídla. Pečlivým studiem těchto zpráv přišlo se k závěru, že systém tří jídel denně, který jsme zdědili po svých předcích-průkopnících, nehodí se pro naše dělníky v kancelářích a v hospodářství.

Důkaz však není tak zřejmý, aby nadchl svědomitého myslitele k přesvědčení, že trojí jídlo denně jest zlem. Dobré výsledky změny tří jídel ve dvě jídla denně nutno připsati na vrub spíše skutečnosti, že jest praktické změniti celkové množství stravy.

Svědectví těch, kteří podávali zprávu o pokusech se dvojím jídlem za den, zaznamenalo ve 32 případech zmenšení celkového množství potravy; v 6 případech nebylo vůbec změny a ve třech případech bylo celkové množství větší. Často se potvrdilo, že vynechání snídaně nebo jiného jídla nemělo za následek zvýšení množství potravy, spotřebované při ostatních dvou jídlech. Zprávy o zmenšeném množství potravy pohybují se od „mírně zmenšeného“ až do „více než o polovinu zmenšeného“ množství.

Menší množství spotřebované potravy. V případech, v nichž nastalo zmenšení celkového množství potravy, udávalo se při dvou jídlech průměrně o 26 % méně, než při třech jídlech. Snadno si vypočteme, kolik vydá na stravu ročně dospělý člověk, který lehce pracuje a přesto jí třikrát denně.

Avšak úspora času má stejnou cenu jako úspora vydání na stravu. Povinnost býti třikrát denně na určitém místě, „shánění“ rodiny k jídlu doma a různé nesnáze s trojím jídlem denně znamenají opravdovou ztrátu energie.

Vypustíte-li třetí zbytečné jídlo, získáte právě onu hodinu, které potřebujete k zanedbávanému cvičení na čerstvém vzduchu nebo k četbě.

Avšak nejvýmluvnější důvod pro systém dvou jídel denně jest, že se ženy zbaví plné třetiny svých kuchyňských prací.

Lidé, kteří se účastnili pokusů jísti pouze dvakrát denně, náleželi vesměs ke skupině lehčích pracovníků. Aspoň dvě třetiny jich byli lidé, kteří pracovali v kancelářích. K nim povahou své práce těsně se řadí učitelé, studenti, dva obchodní cestující, jeden kněz, jeden lékař, jeden holič, jeden strážník a jeden tkadlec. Muži, jichž práce byla snad těžká, byli jeden elektrotechnik, jeden námořník, jeden šofér a tři farmáři. Z žen byly přes polovinu hospodyně, ostatní byly učitelky nebo písařky.

Někteří lidé, kteří zkusili jísti dvakrát denně; oznámili, že se musili vrátiti ke třem jídlům denně, bylo-li nutno vykonati nějakou zvláště těžkou fysickou práci. Až na tyto výjimky všichni si schválili jednomyslně systém dvou jídel.

Tento systém, který jest ochranou před přejedením, dává tělu normální váhu. Že by touto změnou návyků v jídle hubení lidé tloustli a tlustí hubeněli, zní podivně jako známá historka o Satyrovi, který dýchal na prsty, aby je ochladil, a na polévku, aby ji ohřál. Netřeba zabíhati příliš daleko, abychom vysvětlili tento paradox. Zažívací ústrojí tlustého člověka přijímá nadbytečnou stravu a hromadí ji jako tukové kuličky ve tkáních. Vnutí-li se však nadbytečná strava jenom poněkud jinak uzpůsobenému zažívacímu ústrojí, ničí se zažívací schopnosti, nastává špatné zažívání a choroby, které jsou příčinou špatné výživy a hubenosti.

Systémem dvou jídel denně dostává se zažívacímu ústrojí odpočinku jednak, že přijímá méně stravy, jednak že jsou větší přestávky mezi jednotlivými jídly. Výsledkem je lepší zažívání a je-li člověk hubený, často tím zesílí.

Změny váhy osob, které požívaly dvě jídla denně, byly srovnávány s normální vahou a výškou patřičného pohlaví. Bylo shledáno, že při systému dvou jídel získávali na váze (průměrně 8 liber) lidé, jichž původní váha ukazovala, že by mělo nastati nějaké zlepšení. Lidé, kteří vážili původně příliš mnoho, ztratili průměrně 13 liber. Někteří oznámili, že změna systému jídla vůbec neúčinkovala na jejich váhu. Zjistilo se, že původní váha právě těchto lidí velmi se blížila normální váze, odpovídající jejich výšce.

Při pokusech se dvěma jídly denně nebylo řečeno, které jídlo se má vynechati. 27 účastníků hlásilo, že vynechali snídani, 5 vynechalo oběd a 4 večeři, kdežto 4 mluví o jídle dopoledne a odpoledne.

O tom, má-li se „oběd“, tj. největší jídlo, jísti v poledne nebo večer, byla mínění rozdělena. 22 účastníků, kteří jedli jen dvakrát denně, udělali si z posledního jídla jídlo hlavní. Kdežto 15 jedlo hlavní jídlo v poledne a večer pouze lehkou večeři.

Všichni, kteří zkusili jísti pouze dvakrát denně, byli nadšeni tímto systémem. Vyslovili se takto: „Vede se mi o mnoho lépe“. „Nejsem nacpán“. „Pocit únavy zmizel“. „Neměl jsem nikdy takový pocit ctižádosti“. „Cítím, že jsem naplněn silami a nepodléhám již snadno únavě“. „Asi za měsíc mi přibylo 10 liber a byl jsem jako znovuzrozen“.

Mnozí se zmiňují, že byli ospalejší za dne, když jedli třikrát denně. Jeden praví: „Protože jsem nesnídal, zjasnila a zbystřila se mi mysl. Lépe jsem studoval ráno – cítil jsem duševní sílu, kdežto za trojího jídla denně jsem měl pocit duševní skleslosti“.

Dvoje jídlo denně stačí. Praktický závěr z toho jest, že dvě jídla denně úplně stačí každému, jenž nevykonává těžké řemeslo. Nemůže-li člověk z důvodů sociálních nebo obchodních přijmouti systém dvou jídel denně, udělá nejlépe, bude-li jísti pouze jednou denně. Při jednom denním jídle však musí si zajistiti značné množství potravy a jísti do úplné sytosti. Ostatní dvě jídla nechť se skládají pouze z určitých složek v omezeném množství. Rozhodneme-li se snídati pravidelně polovinu hroznu vína a dvě vajíčka s topinkou, zvykne si brzy naše chuť na tuto omezenou stravu a kdykoliv zasedneme ke stolu, ztratíme touhu jísti jako při hlavním jídle.

Jíme-li třikrát denně, jsme vždy v nebezpečí, že můžeme snísti více, než kolik můžeme stráviti. Nikdo nemůže opravdu věděti, jaký má hlad, dokud nejsou stráveny a odstraněny pokrmy předešlého jídla. Bylo již řečeno, jaké následky má jídlo, není-li pravého hladu. Tomu se vyhneme, hledíme-li k tomu, aby každé ze tří jídel se skládalo ze snadno stravitelných pokrmů, a aby bylo dosti malé co do množství, aby je tělo plně užilo; to však vyžaduje jednak péči o výběr pokrmů, jednak sebeovládání v jídle.

Nezapomeňme, že žaludeční a jiné zažívací šťávy jsou méně účinné, vkládáme-li do žaludku více potravy, než kolik ji potřebujeme. Následkem toho nejsou všechny nejlepší prvky potravy získány pro potřeby těla a její zbytky zároveň kvasí dávajíce vzniknouti jedům, které jsou často pohlcovány krví a bývají zdrojem více méně vážných chorob. Velmi často pocit únavy, jenž vzniká bezprostředně po jídle anebo krátce před druhým jídlem, jest pouhým následkem jedů, jež vznikaly z nestrávené potravy a které tělo nemohlo odstraniti.

Těžce pracující lidé stráví tři jídla za den spíše, než ti, jichž práce jest pouze duševní, poněvadž ničením svalových tkání těžkou prací vzniká normální požadování, aby zažívací orgány dodaly, cokoli dodati mohou. Duševní pracovníci však nemají takových potřeb a u nich musí býti potrava jednoduchým způsobem strávena, jinak se dostaví zlé následky.

Lidem bylo většinou namlouváno, že pravidelná strava a trojí jídlo denně jsou důležitými podmínkami zachování síly a uchování tělesného zdraví. Ani to ani ono však není příliš důležito. Nepravidelné stravování jest lepší než pravidelné, jež nutí člověka, aby jedl tři silná jídla denně, ať má hlad nebo ne. V prvním případě lze docela jistě a bezpečně uchovati dokonalé zdraví. V druhém případě nic nás neuchrání od zažívacích poruch, nesnází a chorob, jež z nich plynou.

Jsme-li okolnostmi nuceni jísti třikrát denně, snažme se, pokud lze přesně říditi se pravidly již uvedenými: 1. Jezme správnou stravu. 2. Jezme pouze, máme-li hlad. 3. Jezme spíše méně než více. 4. Objeví-li se sebe slabší známka blížící se nemoci, vynechme jedno nebo i několik jídel.

Snad se zde hodí, podáme-li několik rad pracovníkům velkých měst, kteří jsou zaměstnáni po celý den daleko od svého domova a musí jísti polední jídlo v restaurantech, hostincích, kavárnách atd. Mnozí z nich by si brali oběd s sebou, kdyby jej mohli někde snísti, ale tj. často nemožno. Někteří nemohou snídati doma, obejíti se bez oběda a čekati na druhé jídlo do večera, až se vrátí domů. Buď se cítí slábi v pozdějších hodinách odpoledních, nebo jsou sváděni, aby snědli více, než jim prospívá, když přijdou večer domů. Tehdy bylo by snad lépe, kdyby nesnídali. Stává se velmi zřídka, aby nenormální touha potravě a pocit prázdnoty žaludku trvaly déle několika dní, a postem vzniká téměř vždy příjemný pocit duševní i tělesné volnosti. V poledne nechť vyhledají si nejvhodnější místo, kde by si opatřili nejvýživnější a nejchutnější stravu. Jídla, o nichž jsme psali, lze si téměř všude opatřiti a jsou dobrým a výživným základem, z něhož si možno vybrati. Možno k nim přidati i jiná, výživná a chutná jídla, která snad ještě najdeme. Např. výrobky z celé pšenice nebo z jiného celého obilí, sýr a salát nebo ovoce. Zeleninu, salát, dušené ovoce nebo pečená jablka atd. Mléčné výrobky, mléko, smetanu, vejce atd. Jsou-li hostince „špatné“, jděte raději ke kupcům, kde dostanete hrozinky, loupané mandle nebo jiné ořechy; též ovoce, sýry a obilniny. Nejezte nikdy ve spěchu.

Pijte moudře a rozumně, to znamená, srkejte po troškách studené (nikoliv ledové) vody, dokud jste neuhasili žízně.

Je všeobecným zvykem mužů zakončiti oběd ve městě cigaretou, cigárem nebo dýmkou, mnohdy i šálkem černé kávy. Cítí, že kouření a pití má uklidňující účinky a domnívají se proto, že jsou neškodné. Těm, kteří jsou otroky těchto zvyků a kteří touží, aby se jich zbavili, řeknu jen: Budete-li jísti správnou stravu uvedeným způsobem, nebudete potřebovati ani utišujících účinků tabáku ani dráždivých účinků kávy. Touha po obojím je bez pochyby následek neuspokojení žaludku. Uspokojíte-li žaludek správnou stravu, uvidíte, že tyto touhy úplně zmizí.

Rozumná úprava jídla. Staré americké rodiny farmářské dávaly na stůl všechna jídla najednou a daly je kolovati. Teoreticky byl to oběd o jednom chodu, ve skutečnosti však bylo chodů třeba deset až dvacet. Uhlazeněji podává se oběd po částech, tj. buď po jednom jídle, nebo několika, která mají býti pospolu snědena; jakmile jsou snědena, podávají se jiná. Záleží na zvyku, kterým z těchto dvou způsobů se řídíme.

S praktického hlediska nákladu na stravu, nákladu na práci a účinků na zdraví lze uvésti velmi málo na omluvu jídla, které má více než tři chody, totiž 1. polévku, 2. hlavní jídlo, tj. obyčejně maso nebo nějakou náhražku masa se zeleninou nebo salátem, 3. dessert. Toť typický, zvykem posvěcený oběd, dosti jednoduchý pro rolníka a dosti oblíbený finančníkem. Podobně snídaně, skládající se z ovoce, obilnin, mléka nebo vajec a z topinek jest dosti pestrá i pro toho, jenž jí pouze dvakrát denně.

Taková úprava jídla jest rozumná. Shoduje se s našimi zvyky a hodí se bohatému i chudému. Kdo uvykl několika chodům, nechť jen jí větší porce a kdo byl uvykl skrovnějšímu jídlu, nechť zmenší počet chodů. Oběd o třech chodech dovoluje dosti velkou pestrost a sestává-li z polévky, dále z potravin bohatých na vitaminy, nejraději nezavařených, a z hlavního jídla, původu aspoň částečně obilného a nejen pouze masitého, vyhovuje i zdravotním i hospodářským požadavkům. Nikterak nesmí počet chodů zvětšovati celkové množství požité potravy.

Teoreticky lze říci, že různost snědené potravy nemusí zvýšiti její množství, v praksi však svádí přílišná různost jídla k hltavosti a nehospodárnosti. K hltavosti proto, že je chuť velmi vydrážděna k nepřirozeným touhám; k nehospodárnosti proto, že při nakupování bývá vždy ztráta, neboť obchodník prodává papír za maso; při vaření část potravy zůstane v hrnci; při podávání jídel často se zadržuje část pokrmu pro případ, kdyby někdo si ho žádal po druhé, byť i na to nedošlo; konečně zůstane vždy něco na talíři. Čím více pokrmů při jednom jídle, tím více takových ztrát a tím, více zmařené stravy. Jiná jest otázka pestrosti stravy, jakožto činitele zdravotního. Této kýžené pestrosti docílíme hospodárněji, měníme-li denně pokrmy, nedocílíme jí však příliš četnými chody.

Ačkoli spisovatel radí dvě jídla, jest si vědom, že mnozí lidé nebudou moci přijmout tento systém. Dále uvedený denní jídelní lístek byl tedy rozvržen na tři jídla tak, že druhé jídlo dá se lehce rozvrhnouti na první a poslední jídlo. Tak při systému dvou jídel denně můžeme přeložiti na příklad „lehké masité jídlo“ z oběda na snídani a zelenina z oběda může býti druhou zeleninou při večeři, kdežto chléb, máslo a sladké jídlo lze rozděliti podle chuti.

Vzorný jídelní lístek. Uváděje tento vzorný jídelní lístek prohlašuji, že jest pouze návodem a že není nutno otrocky se jím říditi. Je vypracován pro rodinu, jež by spotřebovala tolik, co čtyři lehce pracující muži, tj. pro rodinu, skládající se z muže, ženy a tří děti.

Rozbor denního jídelního lístku pro 4 člennou rodinu v pšeničných librách.

Celkové množství potravy zde uvedené rovná se tedy výživnosti 6 librám pšenice. Rovněž rozděleny jsou zde zhruba jednotlivé složky potravy na pět skupin výživných látek. Přílišná přesnost není v praksi nutná. Kontrolovati stravu podle jednotlivých těchto skupin lze koncem měsíce, kdy přehlížíte vydání za potraviny. Mínění, že by bylo pro zdraví nutné, aby v každém jídle byly různé výživné látky obsaženy v určitém poměru, nemá vědeckého podkladu. Člověk může žíti celý měsíc bez potravy, což znamená, že jest nahromaděno v dobře živeném těle dosti výživných látek všeho druhu, které je po tuto dobu uživí. Toť také potvrzeno tím, že nemoci z podvýživy způsobené nesprávnou stravou, vyvinou se teprve za několik měsíců nesprávného stravování. Je-li tedy měsíční spotřeba stravy správně rozvržena, netřeba si lámati hlavu složením jednotlivých jídel.

Rozumné sdružování jídel. Jeden pokrm bohatý na různé výživné složky jest lepší mnoha pokrmů, které jíme při jednom jídle. Naším cílem budiž spíše jednoduchá strava než bohatá. Nevšímáme si tedy sdružování různých jídel proto, abychom se mu naučili, nýbrž spíše abychom se vyhnuli pokrmům, jichž nepotřebujeme náhradou za nedostatečnou stravu.

Bylo řečeno, že „všechna jídla se hodí spotřebiteli, že se však všechna nehodí k sobě“ a to je pravda.

Spojujíce pokrmy ve správné skupiny dbejme, aby v nich různé prvky nebyly hromaděny v nenáležité míře.

Příliš mnoho tuku na příklad činí jídlo těžké a nesnadno stravitelné, tělo nemůže přijmout příliš mnoho dusíkatých látek a odmítá je velmi podrážděně a s velkými vlastními ztrátami, uhlohydráty se usazují jako tuky a lidé dobře trávicí, kteří jsou náchylni k tloustnutí, musí se úzkostlivě stříci přílišného množství škrobů a cukrů v potravě. Poměrné množství dusíkatých látek a jiných prvků potřebných k výživě, a podmínky řídící množství dusíkatých látek a jiných výživných prvků, probereme ihned.

Spojování různých pokrmů záleží na těchto stěžejních bodech:

1. aby sdružené pokrmy dodávaly v patřičném poměru výživné látky, totiž látky dusíkaté, tuky, uhlohydráty a nerostné soli; 2. aby byly chutné, vábné a vzbuzovaly tedy rozkoš z jídla. Spojení, které vyhoví těmto dvěma bodům, je správné; spojení, které vyhoví jen jednomu z nich, neuspokojuje docela. Je-li takové spojení výživné, není-li však chutné, nemáme z něho mnoho užitku. Pouze potrava, kterou jíme rádi, bývá dobře strávena. Naopak, jsou-li sdružené pokrmy chutné, nejsou-li však výživné, jsou sice ve výhodě, že je řádně strávíme, ale nedodají tělu dostatečné energie. Obě podmínky zároveň jsou tedy naprosto nutné.

Hlavními potravinami v domácnosti vegetariána nebo člověka, jenž nejí masa, jsou: zeleniny, obilniny, vejce, mléko, mouka, ovoce, ořechy, máslo a sýr.

Jíte-li maso, je nutno k němu jísti brambory, rýži nebo vodnici, totiž potraviny, v nichž uhlohydráty jsou hlavními výživnými látkami. Maso je rovněž bohaté na tuky, a mluvíme-li jen se stanoviska výživy, jest dobrým základem jídla, a jí-li se v dostatečném množství s chlebem, je samo o sobě docela uspokojivým jídlem. Není právě jídlem nejzdravějším z důvodů, které jsme již uvedli proti požívání masa.

Sušené luštěniny, hrách, boby a čočka obsahují velké množství látek dusíkatých. Zeleniny mají značně mnoho uhlohydrátů, ale vyjma burské oříšky jsou chudé na tuky. Tukem lze mastiti bobovou kaši a přidává se k ní různé koření i jiné přísady. Lze je též s rajskými jablíčky, jež jim dodávají chuti, a mastí se olivovým olejem nebo máslem. Bobová polévka vaří se z mléka nebo smetany a máslové jíšky. Bobové nebo hrachové kaše, jsou-li chutně upravené, tj. jsou-li vařeny s nějakou zeleninou (cibulí, pórem, rajskými jablíčky nebo celerem), jsou výživné a jsou-li doplněny jednoduchým salátem a desertem jsou dokonalým jídlem.

Vejce je potravina důležitá pro každou stravu. Jeho živiny jsou látky dusíkaté a tuky; postrádá však uhlohydrátů. Abychom je nahraditi, spojujeme vejce s rýží, moukou, obilními škroby, bramborami, mlékem a chlebem, jež obsahují potřebný škrob a cukry. Nejsou-li vejce pouhou přísadou v pokrmech, nýbrž tvoří-li samostatný chod, byvše uvařena na měkko nebo na tvrdo, sázená nebo míchaná, jíme je s chlebem, obyčejným nebo opečeným. Tím způsobem doplňujeme jim škrob.

Bezmasé stravě dodávají živočišné produkty, např. máslo, mléko, sýr, smetana, jakož i olivový olej a ořechy potřebné tuky. Máslo se spojuje s potravinami různým způsobem. Dodává pokrmům chuti a užívá se ho též do omáček. Téměř všechny zeleniny měly by býti podávány s máslem nebo s omáčkou. Protože je máslo stavitelnější syrové, má se přidávati k pokrmům, až když jsou uvařeny. U zelenin a obilnin je to velmi snadné. Chléb, máslo a mléko, nebo pouze chléb s máslem může nás dostatečně vyživiti, neboť v tom i onom případě jsou nám dodány všechny výživné prvky v dostatečné míře.

Mnozí lidé pokládají sýr za nestavitelný proto, že si často neuvědomují, jak hutnou stravu nám dává. K tomu lze dodati, že sýr jest skoro dvojnásob výživný než maso. Při tom lidé zapomínají, že v libře masa jsou šlachy, kosti, chrupavky a jiné nejedlé části, které přicházejí nazmar, kdežto z libry sýra nepřijde nic nazmar, pročež nesmí se jísti sýra tolik co masa. Mnozí namítali, že mohou bez nesnází snísti půl libry masa, ale stejné množství sýry působí jim obtíže, i usuzovali z toho, že sýr je velmi nestavitelný. Sýr nejlépe se jí s chlebem, protože jest velmi hutný. Zde dlužno též poznamenati, že sýr má až 40 % tuku, kdežto chléb ho postrádá. Sýr je rovněž bohatý na látky dusíkaté a jest tak vydatný, že malý kousek s chlebem vystačí na dlouho. Je příliš těžký, než abychom jej jedli samotný. Sýr přidáváme k vařené rýži, makaronům, které postrádají tuků.

Smetana a mléko přidružuje se k různým potravinám uvedenými již způsoby, k nimž se ještě vrátíme. Hlavní součástí ořechů je tuk, ačkoli mnohé druhy obsahují slušné množství látek dusíkatých a některé jsou též bohaté na uhlohydráty. Ořechy a ovoce jsou ideální stravou, nejen proto, že spojeny dodávají všechny prvky, nýbrž i proto, že dodávají cukr v nejčistší a nejstravitelnější podobě a že ovocné šťávy jsou nesmírně zdravé. Domnívám se, že ovoce, požíváme-li je s ořechy, jest velmi cenné proto, že voda hojně v něm obsažená vyvažuje těžké ořechy. Ovoce i ořechy mají býti součástí obvyklého jídelního lístku. Ořechy s chlebem lze výborně spojovati a shledáte, že velmi chutnají.

Důležitými potravinami jsou obilniny a škrobovité zeleniny, neboť jsou hlavním zdrojem uhlohydrátů. Obilniny obsahují též dusíkaté látky a podávají-li se s mlékem nebo máslem a s cukrem, jsou základem výživného jídla. Množství škrobu, jež obilniny obsahují, vyvážíme, přidáme-li k nim tuk, a poněvadž jsou téměř bez chuti, přidává se k nim často šťavnatá zelenina. Tak na příklad peče se moučné těsto s ovocem nebo zeleninou, nebo z rýže, mléka, másla a vajec dělají se nákypy atd. Rýže, ječmen, pšeničná mouka, mouka ovesná a jiné obilné výrobky s čerstvou zeleninou tvoří zdravá jídla, která by byla málo výživná, kdyby v nich byla pouze zelenina; na příklad polévka ze zeleného hrášku s nudlemi nebo makarony; celerová polévka s ječmenem; polévka z rajských jablíček a rýže. Brambory, jež jsou nejdůležitější zeleninou a obsahují škroby, nutno sdružovati s potravou, v níž jest dosti tuků a dusíkatých látek, kterých samy nemají. Na příklad jsem uvedl požívání bramborů k masu. Jejich jemná chuť dovoluje spojovati je s různými jinými potravinami. Totéž platí o rýži. Z toho, co zde bylo řečeno, je patrno, že při spojování různých potravin hlavně musíme dbáti, abychom spojovali potraviny, které by spolu dávaly jídlo dobré chuti. Uvedené příklady ukazují, jak si máme při tom počínati.

Velká skupina zelenin s hlediska výživnosti nehodí se k stravě. Percentuální množství v nich obsažených dusíkatých látek, tuků nebo uhlohydrátů rovná se vlastně nule, ale jsou cenné svými solemi a kyselinami. Kde nutno šetřiti, nemělo by se používati těchto zelenin, leda když jest právě jejich doba. Tato zelenina, na příklad zahradní salát, celer, zelí a čekanka, upravena na salát, budiž podávána s vejci, olivovým olejem a citronovou šťávou nebo se smetanovou omáčkou. V takovém salátu získáme pak krásné spojení nutných výživných prvků: dusíkatých látek ve vejci, tuků v oleji a nerostných solí v zelenině. Jiné nevýživné zeleniny, např. mrkev, vodnice, chřest, lusky a špenát jsou nejlepší, jsou-li pouze uvařeny, omaštěny máslem a osoleny. Lze je též podávati se smetanovou omáčkou.

O ovoci byla již řeč v předešlých kapitolách. Lze je požíti v různých chutných směsích, ale je lépe, podáváme-li je v přírodním stavu.

Jest nesnadno přesně se vysloviti o spojeninách, kterým bychom se měli vyhýbati, protože požívání jich závisí hlavně na osobní nechuti, na síle zažívacího ústrojí atd. Jsou lidé, kteří nesnesou cukr v žádné podobě a všichni jistě známe mínění některých lidí, že cukr škodí zdraví více než maso a že nemá místa na jídelním lístku vyznavače tělesné kultury. Prohlašovati to za naprosté pravidlo nemá smyslu, neboť ze zkušenosti lze si vybrati jenom, že cukr není všem lidem nezdravý (vyjma ovšem případy, požívá-li se ho příliš mnoho; a pak je to námitka proti přílišnému jídlu a nikoliv proto cukru), nýbrž jen jednotlivcům, kteří shledali, že na ně špatně působí. Jiní lidé onemocněli, protože jedli jahody, jiní nesnesou rajská jablka a cibuli v pokrmu nebo samy o sobě; a tak můžeme probrati všechny potraviny a seznáme, že mnohé zdánlivě zdravé osoby je nesnesou. Snad to není normální zjev, ale nutno jej uvážiti, a objevíme-li, že se nám nehodí nějaká potravina nebo nějaká směs s ní, pak zbude jen vyhýbati se jí a nedbati, že některý profesor nebo kdokoli jiný ji vyhlašuje za zdravou. Nechutná-li vám nějaká potrava, je pro vás nezdravá, ať říká kdo co chce o ní. V některých rodinách uvykli podávati příliš mnoho sladkých jídel a tento návyk by měl býti odstraněn.

Zdroj: Dokonalá zdravověda pro praktický život, Macfadenova encyklopedie pro praktický život, knihtiskárna Fr.  Ziegnera, Praha 1924

Více na tomto webu pod odkazem Zdraví/Dokonalá zdravověda