Jak Babišova vláda pomohla té Fialově. Na dluh

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Reálné mzdy v Česku stále výrazně padají, bez zrušení superhrubé mzdy by to ale bylo ještě horší. V ostatních zemích Visegrádské čtyřky přitom reálné mzdy rostou, zvláštně markantně v Maďarsku a v Polsku.

Letošní rok se nese v znamení návratu k růstu reálných mezd. Po dvou letech jejich propadu. Díky tomu se Čechům vrací nálada nakupovat. Takzvaná spotřebitelská recese odezněla. Přesto si čeští spotřebitelé budou ještě nějaký čas „lízat rány“. V uplynulých necelých pěti letech je v souhrnu potkal tak hluboký propad reálných mezd, jaký prakticky nesnese srovnání nikdy v ekonomicky vyspělém světě.

Čísla OECD, pokrývající právě země hospodářsky vyspělého světa, promlouvají jasně. A nelichotivě. Česko zůstává ne chvostu nejen v rámci zemí OECD, ale také v porovnání s dalšími zeměmi Visegrádské čtyřky. Nejlépe z těchto států dopadá Maďarsko. Tam mezi posledním čtvrtletím roku 2019 a prvním čtvrtletním roku letošního stouply reálné mzdy o 13,5 procenta. Dobře dopadá také Polsko. Tam poskočily o 9,3 procenta. V daném období reálné mzdy rostly i Slovákům, a sice o 4,6 procenta. Česko se však vydalo opačným směrem než okolní země. Reálné mzdy se tu totiž propadají. Výrazně. Od posledního kvartálu roku 2019 do prvního letošního čtvrtletí klesly o celých 7,5 procenta.

Vývoj mezd v Česku tedy není příznivý. Ani v porovnání se světem, ani vzhledem k situaci v blízkém okolí. Přitom mohlo být ještě hůře. Často kritizované takzvané zrušení superhrubé mzdy, prosazené ještě za vlády minulé, totiž tlumí neblahý dopad hlubokého poklesu reálných mezd na stav našich peněženek. A jistě tedy zásadně pomáhá navyšovat voličské preference vládě současné. Bez něho by byly níže. To proto, že v Česku mezi lety 2019 a 2024 tedy klesly reálné mzdy nejvýrazněji ze zemí OECD, tím pádem tedy výrazně klesla i životní úroveň lidí. Ti tak museli omezit svoji spotřebu, což se projevilo zmíněnou spotřebitelskou recesí a z velké části kvůli ní i jedním z nejvýraznějších hospodářských útlumů v celé EU. Bez zrušení superhrubé mzdy by byl ale pokles životní úrovně lidí ještě výraznější, než ve skutečnosti byl.

Jak to? Vývoj reálných mezd statistici sledují na bázi hrubé mzdy, nikoli čisté. Zrušení superhrubé mzdy, k němuž došlo začátkem roku 2021, snížilo daň z příjmu zaměstnanců ze zhruba dvaceti na patnáct procent. Zvýšilo tedy čistou mzdu, a to citelně. Toto zvýšení zásadně pomohlo – a stále pomáhá – tlumit dopad popsaného probíhajícího dramatického poklesu reálné (hrubé) mzdy do životní úrovně lidí.

Pravda, Češi stále berou reálně méně než roku 2019, ale ne až o tolik méně, jak se zdá na první pohled z vývoje reálné (hrubé) mzdy. Bez zrušení superhrubé mzdy by pocítili propad reálné (hrubé) mzdy naplno, bez tlumivého efektu tohoto zrušení. Takže jejich nespokojenost se současnou vládou by byla o to vyšší.

To však není jediný paradox.

Současná vláda té minulé vytýká vysoké zadlužování. Primárním důvodem nárůstu veřejného dluhu v posledních letech je ale právě zrušení superhrubé mzdy. To připravuje veřejné rozpočty o více než 100 miliard korun ročně. Jenže jsou to peníze, jež zůstávají v kapse lidem a, jak už víme, zvyšují jejich životní úroveň, resp. pomáhají tlumit její propad.

Současná vláda tak vlastně té minulé vytýká to, z čeho sama profituje a díky čemuž má vyšší voličské preference.

Z hlediska politického marketingu jde o majstrštyk na druhou. Současná vláda totiž, zaprvé, sbírá body na tom, že kritizuje tu předešlou za zadlužování a stylizuje se do role fiskálně odpovědnější. A zadruhé sbírá body na tom, že ten samý dluh, jejž tolik kritizuje a shazuje na vládu předešlou, pomáhá tlumit pokles životní úrovně lidí, tedy i životní úrovně jejích voličů – má tedy díky němu sama vyšší voličské preference. (17.7.2024)