Jak přemoci nemoce

 

Zdá se, že odpověď na tuto otázku je velmi lehká. Skoro každý vám řekne, že by dovedl několika málo slovy říci, co je nemoc, ale díváme-li se na věc s hlediska teorii, hlásaných různými školami vědy a lékařství, vidíme, že je to otázka z nejobtížnějších. Neboť ještě jsme ani neodpověděli a již se objevují nové otázky, a každá zdá se býti nesnadnější předešlé.

Je jisto, že není nutno znáti všechny různé teorie a předpoklady učených lidí o nemoci. Moudřeji a lépe učiníme, věnujeme-li pozornost studiu podmínek dokonalého zdraví a hledíme-li získati je se šťastnými výsledky, jež z nich plynou. A rovněž mnohem kratší cesta je, míti v patrnosti pole vědecké činnosti, jež dotýká se této otázky, je příčinou, že nemoc je postrachem postiženému.

Kterási vědecká autorita tvrdí, že „každá úchylka od pravidelného vykonávání přirozených úkonů jest nemocí“. Webster praví: „Nemocí jest stav živoucího těla, v němž přirozená činnost orgánu je přerušena nebo porušena buď nedostatkem činnosti, nebo nepřirozeným nadbytkem, aniž je některá jeho část poškozena násilím, kterému se říká rána.“

Toto vymezení předpokládá, že každý ví, co je pravidelná činnost přirozených úkonů. Nechceme-li se pokusiti o přesnost, jdoucí do podrobností, můžeme všeobecně říci, že činnost je pravidelná tehdy, jsou-li tělesné úkony dokonale vykonávány, bez obtíží, nesnází a bez bolestí. Na příklad o člověku, mladém nebo starém, který dobře vidí oběma očima bez námahy a bez nesnází blízké i vzdálené předměty a snadno rozeznává všecky barvy a tvary, možno říci, že má normální zrak. O člověku, který přirozeně a snadno dýchá, buď v klidu nebo při nějakém rozumně namáhavém cvičení a vydrží tak řadu let, možno říci, že jeho plíce a dýchací ústrojí normálně vykonávají přirozené své úkony. Člověk, jenž ví ustavičně a pravidelně, že jeho vyměšovací orgány pracují dokonale, bez zácpy nebo průjmu a bez jakéhokoli podráždění žaludku, vnitřností nebo konečníku, těší se nesporně normální výkonnosti přirozených funkcí vyměšování.

Všechno, co brání těmto pravidelným funkcím, je míněno slovem nemoc.

Přijdete k člověku, jenž trpí prudkým kašlem, hodně chrchlá a má bolesti na plicích. Dejte mu otázku: „Co je nemoc?“ Odpoví: „Jsem nemocen, neboť trpím.“ Jdete k lékaři a řekne vám, že onen muž je stižen nemocí, které se říká souchotiny.

Vidíte na ulici dítě, jež rukou drží si ucho a hořce pláče. Ptáte se jeho matky, proč pláče. Řekne vám, že má bolesti v uchu. Je to prudká nemoc, která působí silné bolesti, ale rychle se ztrácí, je-li rozumně léčena.

Vidíte strnulou ženu stiženou hysterií. Řekne vám, že tato nemoc ji stále trápí a činí jí život nesnesitelný. Všechny tyto osoby myslí, že odpověděly k otázce: Co je nemoc? A hned se ptáte v duchu: Není to jen pouhé zjištění projevů nemoci? Jsou to pouhé příznaky. Ale co je nemoc sama o sobě? Jak vzniká? Proč vzniká?

I kdyby někdo dovedl nám říci v důsledku drobnohledného zkoumání smutný stav orgánu a těch jeho částí, které jsou sídlem bolesti, ani tyto vědomosti neodpověděly by uspokojivě k naší otázce.

A přece nemoc je hrozná věc a má strašnou moc v životě lidském.

Každý z tisíce lékařů – lékařů všech škol, alopathických, homeopatických, osteophatických, hydropathických, elektrických, i tak zvaných škol Nové Myšlénky, léčení duševní metodou a léčení vírou – je svědkem hrozné moci, již má nemoc na člověka. Nelze si nevšímati i toho, že v četných chrámech „Křesťanské Vědy“ – nádherných to budovách – lze shlédnout jiný důkaz organizace k odstranění hrůz nemocí. Každá nemocnice, každé sanatorium, každá lékařská škola a kolej, každá lékárna výmluvně hlásá moc nemoci. Připomeňme si tisíce lidí, počínaje chemikem a posledním dělníkem v laboratoři konče, kteří jsou zaměstnáni výrobou a prodáváním léků k účelům lékařským. Připomeňte si miliony korun, jež vydávají ročně vyrabitelé tajných léků či tzv. zázračných prostředků na reklamu svého neblahého zboží. Novinám plyne ročně mnoho milionů z těchto pramenů a člověk se nemůže ani hnouti v městě nebo na venkově, aby hnusné vyhlášky nestrkaly mu před oči doporučení těchto bezcenných výrobků.

Co je nemoc? Jděte do tisíců nemocnic, roztroušených po zemi, a ptejte se ubohých obětí jejího řádění, svíjejících se a kroutících se na posteli bolestí, jejichž dny jsou pouhým dlouhým strádáním, očekáváním noci a noci dlouhou modlitbou za příchod jitra.
Mysl se vám bouří a srdce bolí soucitem. Tento pohled bere vám odvahu a vybízí vás zároveň, abyste uvažovali o hrozné rozmanitosti strašných následků nemoci. Jděte z oddělení do oddělení, od postele k posteli a dívejte se na oběti chorob, svíjející se a hořící v záchvatu horečky, jaká je například při tyfu.

Člověku je opravdu úzko u srdce, pomyslí-li, s jakým úsilím předkládá různé své projevy vnímavé povaze nemoc, ta ukrutná obluda. Její projevy jsou mnohotvárné. Když jste se poněkud seznámili se všemi jejími projevy, jak myslíte, vytasí se úskočným pohybem novou hroznou zbraní, a když jste i ji probádali a chcete si odpočinouti, kráčí před vámi s píšťalou a bubnem jiných jich pluk a tyto různé pluky označujeme všeobecnými jmény, např. „Nervové nemoci“, „Nemoci dýchadel“, „Nemoci srdce a krevních drah“, „Nakažlivé nemoci“, „Nemoci zažívacího ústrojí“, „Nemoci štítné žlázy“, „Nemoci močového ústrojí“, „Nemoci svalové“, „Nemoci způsobené živočišnými příživníky“ atd.

Nemůžeme opustiti tento předmět, aniž jsme se zmínili o rozličných druzích šílenství. Kdokoliv navštívil blázinec a měl příležitost shlédnouti všechny projevy duševních nemocí, byl proniknout hrůzou a úplně zkrušen mocným soucitem, který vznikl v jeho srdci. Podráždění v nejvyšším stupni, zuření, ječení, skřeky, rvaní vlasů a šatů, vytí, klnutí, divoce blouznivé halucinace a dlouhá stupnice hrůz malomyslnosti a těžkomyslnosti.

Není divu, že pouhá myšlénka na nemoc působí hrůzu v srdci lidském; že zdá se nejtajemnější a nejstrašnější metlou lidstva. Uvidíme, že nemoc je nespornou kletbou civilisace, že zahání klid, štěstí a pohodlí z velké části života tisíců a tisíců lidí, že vyžaduje milionů peněz k obraně před ní a nejlepší energie tisíců vzdělaných a určených lidí, kteří s ní bojují, a přece obírá lidstvo o štěstí a užitečnost a nejen své oběti, nýbrž i ty, jichž čas a energie se vyčerpává na odstranění hrozných spouští, jež způsobila.

Zmínili jsme se již stručně, že ani lékaři se neshodují v odpovědi, co vlastně nemoc je. Samozřejmý důsledek této   nejednotnosti je ovšem též neshoda v názorech, jakým způsobem nutno nemoc léčiti. Tak vznikla řada lékařských škol, z nichž každá doporučuje jiný způsob. Rozumný lékař je tu eklektikem, tj., volí po bedlivém prozkoumání všech těchto metod a po svědomité diagnose způsob, který se mu zdá nejsprávnější. A jen s tímto omezením můžeme souhlasiti s různými těmi směry, ať již se nazývají hydrotherapie,  fysiotherapie, klimatotherapie, elektroléčba nebo jakkoli jinak.

Nejnověji přicházejí v úvahu též Nová Myšlénka, duševní léčba, léčení vírou a Křesťanská Věda. Avšak všechny tyto způsoby léčení prostředky duševními jsou v rukou jen několika odborníků a výsledky, nehledíme-li k tomu, že se nedají srovnati s výsledky obvyklého léčení, jsou tak popírané a řídké, že se úvahy o nich nehodí do rámce tohoto díla.

Dříve než uvedeme svůj vlastní názor a metody, upozorňujeme na několik praktických postřehů, na něž nebudiž zapomínáno.

Předem jsme přesvědčeni, že jistě každý bude souhlasiti, že je jen málo lidí, kteří se těší dokonalému a kypícímu zdraví, jak bylo popsáno v předešlé kapitole, a že je jen velmi málo těch, kteří nejsou až příliš dobře seznámeni s nemocí a z ní plynoucí bolestí toho či onoho druhu. Je snad příliš mnoho, řekneme-li, že většině lidí je nemoc věcí nejobávanější a v životě trpícího lidstva věci nejnaléhavější? Málo lidí zotaví se hned po škodách a bolestech způsobených nemocí a pokračuje ve svém denním zaměstnání, jako by byli úplně zdraví.

Avšak právě přes zdánlivě neomezenou moc nemoci jest naším posláním, abychom přistupovali k trpícím synům a dcerám povzbuzujíce je pokud možno nejlépe a dodávajíce jim naděje. Přejeme si zcela opravdově, svědomitě a soucitně, abychom lidstvu pomohli zahnati hrozný strach před nemocí a vštípili mu místo něho ujištění, že nemoc není nutna a že je abnormální a tedy že je možno ji předejíti a ji vyléčiti.

Budiž naše neznalost pravé podstaty nemoci jakkoliv velká, známe přece bezpečně řadu jejich podmínek, Víme, že určité jednání jistě přivodí určitý druh nemoci. Někdo je na příklad úplně zdráv. Dovolte mu však, aby se zavřel do špatně větrané místnosti, aby z ní nevycházel, aby se nepohyboval, a při tom jedl denně tři těžká masitá jídla střídavě s jakoukoli stravou, podávanou obyčejně v prvotřídních hotelích k obědu. Nepotřebuje býti příliš učený, aby věděl, jaký bude následek? Nechť někdo vzpírá se spánku celý měsíc; jaký bude toho následek. Nebo ať pije od rána do večera kořalku a kouří silný tabák! Nebo ho zavřete na několik měsíců do úplně tmavého žaláře! Nebo mu trpte přílišné výstřednosti, čili, jak Písmo praví, „aby plýtval svou silou se ženami“. Víme, že všechny tyto věci nutně působí škodu, skleslost, nemoc, a trvají-li tyto škodlivé účinky příliš dlouho, že jed, který byl nemocí nashromážděn v krvi a v těle, nedá se odstraniti a že má v zápětí smrt.

Vidíme-li tedy, že některá jednání jsou zdraví škodlivá, je docela přirozeno a rozumno, předpokládáme-li, že naopak jsou zase jednání, která prospívají zdraví. Studujme život, denní činnost a zvyky mužů a žen, kteří se těší z dokonalého nebo aspoň téměř dokonalého zdraví, a co vidíme? Skoro vždycky, že buď tak či onak jdou uvědoměle nebo nevědomky cestou, kterou jsme označili jako cestu fyskultopathie – tj. metody pěstění těla. A tak přicházíme přirozeně k úvaze o fyskultopathickém stanovisku zdraví a nemoci.

Hned na počátku upozorňujeme na zřejmý rozdíl zásad různých lékařských škol a teorií a léčebné školy, kterou nazýváme fyskoltopathií. Ony školy zabývají se pouze nemocí; bojují, brání se a útočí na toto zlo. Jejich válečná taktika snaží se přemoci zlo. Naopak naše filosofie a naše metody jsou kladné. Hledíme utvrditi zdraví. Snažíme se učiniti zdraví obvyklým stavem těla i duše a kde je zdraví, není místa pro nemoc. Nemůžeme ani dosti zdůraznitit toto své hledisko čtenářům. Získejte si Zdraví, překypující, životné, radostné Zdraví a nemoc prchne před vámi, jako noční tma prchá před mocnými paprsky ranního slunce. Zdraví, Život jsou protivy Nemoci, Smrti. Průměrný člověk pouze živoří. Nežije v opravdovém smyslu toho slova a otážete-li se ho: „Stojí život za to, abychom jej žili?“ má velmi dobré důvody, aby váhal odpověděti. Žijete-li v plném smyslu toho slova, znáte-li v nejvyšším stupni význam zdraví a síly, jste-li plně v každém směru vyvinuti, jste stále proniknouti radostí z čistého života. Život je pro vás krásný, jste plni síly, máte nadbytek síly a energie. Máte plné mužství a ženství. Jste-li tak mocni, žene vás nezkrotná síla vpřed. Vaše radosti prýští z vaší činnosti. Jste činni, poněvadž milujete činnost. Pracujete, protože máte z práce rozkoš, a nemoc nepůsobí vám hrůzu, protože znáte její bezmocnost, kdyby vám chtěla uškoditi, a jste naplněni sebedůvěrou. Víte, že není potřebí se trápiti, že není nemoci, jež by vás ohrozila. Buďte klidni; řekněte si „Nebojím se nemocí, neboť jsem tak silný, že nemoc mi nemůže ublížiti“.

Mnoho nemocí lze vysvětliti zkaženou, znečištěnou krví. Sem patří různé příznaky, které se objevují jako následky nemocí pokožky. Tyto nemoci jsou známy různými jmény, jsou však pouhým vnějším projevem vnitřního stavu. Byly zaneseny na povrch těla krví. Nemoc však není pouze na povrchu, nýbrž vlastně je v krvi. Jest částí krve. Ovšem jsou nemoci, které jsou považován za nakažlivé. Přenášejí se s osoby na osobu, avšak pravidelně jsou přenášeny nepatrným hmyzem a nejlepší způsob léčení nemoci tohoto druhu byl by nějaký prostředek, jimž by se hubil onen hmyz, právě jako věřím v prospěšnost jedu k zabíjení krys a myší. V takových případech jsou léky a jedy užitečné, ale znám velmi málo jiných případů, v nichž bychom jich měli užívati.

Zdraví, síla a jed se neshodnou – není v nich vzájemné souvislosti. Vpravíte-li do těla jed, každý orgán, který přijde s ním do styku, jest v nejvyšší míře podrážděn k činnosti, aby jed odstranil. Pozřete malé množství alkoholu nebo trochu všeobecně známých léků, obsahujících hojné množství tohoto jedu. Vezměte si ho plnou lžíci a snad na chvíli pocítíte slast a úlevu. Tento výsledek však je způsoben pouze chvilkovým podrážděním vnitřních orgánů. Stálého prospěchu tyto prostředky neposkytují. Člověk pouze nutí různé orgány, aby usilovněji pracovaly k odstranění jedu, který jste požili, a výsledek tohoto plýtvání životní silou bude na škodu a ne ku prospěchu. Nezapomínejme, že alkohol se vůbec nemění procházeje tělem, a každý orgán, s nimž přijde do styku, znovu se bude namáhati, aby se tohoto jedu zbavil.

Tělo činí neustále, co může, aby si zachovalo zdraví a sílu. Pomyslíme-li si, co všechno průměrně lidské tělo snese v naší době, napadne nás oprávněně, že je člověk nejhouževnatější bytostí na povrchu zemském. Mnoho se mluví o kočce, jež má devět životů, ale dnešní průměrný muž nebo žena má jich jistě devadesátdevět. Není živoucí bytosti na povrchu zemském, jež by mohla existovati za podmínek, v nichž žije dnes průměrný člověk. Vezměte některé dravé zvíře z lesa – třeba nejdivočejší, nejsilnější, lva, a přinuťte ho, aby žil jako civilizovaný člověk, aby jedl třikrát denně, ať má hlad nebo ne, a tvrdil bych, že bude za krátko po jeho velké síle a že brzy pojde některou z těch různých nemocí, jimiž trpíme.

Nemoc je vlastně přirozený způsob čištění krve. To platí hlavně o nemocech rychlých, ačkoli i vleklé nemoci vykonávají z velké části stejnou práci. To je velmi jasně dokázáno na příklad při velkých hnisavých ranách, které se vzpírají vyléčení. Jedovatý hnis těchto ran nelze odstraniti obyčejnou činností orgánů, které mají tuto práci vykonávati, a proto si vyhledávají takovou ránu, aby jí vytekl hnis. Pokud je tělo naplněno jedem, potud trvají hnisavé rány, ale bylo již v mnoha případech dokázáno, že byl-li změněn způsob života a bylo-li vyčištěno tělo proto, aby krev byla zbavena jedu, hnis objevující se na onom místě těla pomalu se ztrácel a konečně se rány úplně zahojily.

Máte na příklad horečku. Rychlejší puls, vysoká teplota a na nejvyšší míru vystupňovaná činnost všech orgánů tělesných jest tu zase jen proto, aby vypudila jedy, které by mnohdy způsobily smrt, kdyby jim bylo dovoleno zůstati v těle. Horečka se tedy objevuje jako prostředek, zachraňující vám život, a zcela jistě by nastala smrt z nahromadění jedu, kdyby se neobjevila horečka. Dlužno najíti nějaký východ pro tyto jedy a tím právě jest nemoc. I laik, když je stižen horečkou, pozná, že jeho tělo chová v sobě značné množství nečistoty a jedu. Nutno je nějak odstraniti a nemoc jest právě snahou Přírody, aby bylo tohoto cíle úplně dosaženo.

Rozhodně ale zbavte se mínění, že nemoc jest něco tajemného, něco, čeho bychom se snad měli hrozně báti, nějakou mocí, která by někam uhodila jako blesk bez výstrahy a bez důvodu, na místo, kde bychom toho nejméně očekávali. Není tomu tak. Přichází jako přítel, dává vám včas výstrahu, aby vám pomohla uniknouti zkáze a smrti, pochopíte-li ovšem její výstrahu a věnujete-li ji náležitou pozornost a uposlechnete-li.

Čím dříve pochopíme, že si působíme nemoc sami svým jednáním, tím lépe pro nás. Nemoc je výsledkem naší neznalosti mocných zákonů zdraví.

Krev a lymfa je život. Z těch skládá se naše tělo a každá jeho část. V těle není nic, než co tam bylo krví umístěno. Jeví se na vás na příklad příznaky nějaké nemoci. Jeden nebo několik vašich orgánů churavějí, jsou zaníceny. Co je toho příčinou? Tento zánět nepochybně byl přinesen krví nebo lymfou, vyjma ovšem případy, kdy nemoc byla způsobena nějakou příčinou zevnější, na příklad pádem nebo poraněním nějakou zbraní atd. Jinak se tam nedostal a přece voláte ihned chirurga, jakmile se objeví podobné příznaky. Ten snad shledá, že jest některý orgán poněkud nepravidelně umístěn, nebo nemocen, a velmi často vám poradí, abyste jej dali vyříznout. A jak nyní zaženete nemoc pouhým odstraněním orgánu, v němž se projevila? Vždyť nemoc není vlastně v tom orgánu, jest tam pouze její projev. Opakuji, vlastní nemoc je v krvi; a nezávisí tedy správný způsob léčení nemoci na odstranění orgánu. Správné jest odstraniti nečistotu z krve a způsobiti, aby tato životní tekutina byla života schopna, plna zdraví a síly, aby mohla odstraniti nahromaděný jed, a potom bude pozdravení úplné a trvalé. Otrava, záněty a různé bolesti jsou způsobeny nečistotou v krvi. Je možno, že někde jsou místní vhodné podmínky, které napomáhají vzniku takového zánětu, avšak obsahuje-li krev své vlastní ozdravující prvky, není možno, aby se vyvinula vleklá nemoc, neboť krev uzdraví postiženou část sice pomalu, ale jistě.

Tělo lidské vysílá proti vnikajícím choroboplodným látkám protijedy, všeobecně nazvané antitoxiny, jež podnikají s nimi boj. Dovede-li tělo vyslati málo těchto protijedů, zvítězí choroba; přemohou-li protijedy choroboplodné látky, organismus se vyhojí. Bylo-li vysláno více protijedů než je třeba, vymizí sice choroba, ale nastane pak ještě zvláštní stav chorobný, zvaný anafylaxe.

 Lékaři jsou povinni znáti obrannou moc těla, že ve skutečnosti zdraví samo o sobě chrání nás před všemi nemocemi, a místo, aby se snažili, vniknouti stále hlouběji do nezbadatelných hloubek tajemství bacilů, nechť se snaží poznati, jak by rozumnými metodami naučili se pěstiti životní sílu, které jest zapotřebí, abychom si zajistili pokoj od všech chorob.

Lékaři jsou povinni znáti obranou moc těla, že ve skutečnosti zdraví samo o sobě chrání nás před všemi nemocemi, a místo, aby se snažili, vniknouti stále hlouběji do nezbadatelných hloubek tajemství bacilů, nechť se snaží poznati, jak by rozumnými metodami naučili se pěstiti životní sílu, které jest zapotřebí, abychom si zajistili pokoj od všech chorob.

Nemoc není nepřítel! Nemoc jest přítel! Přichází jako prostředek, přinášející úlevu. Jest to snaha některé části těla napraviti zlo. Svědčí, že tělo bojuje o život a zdraví, a v mnohých případech, kdyby nebylo nemocí, které přicházejí, aby osvobodily tělo od nahromaděných škodlivých jedů, nastala by jistě smrt.  A tak vlastně nemoc často zachraňuje život. Buďte ubezpečeni, je-li jen málo cizích látek v oběhu krve a v tělesném tkanivu, dojde k záchvatu nemoci, ovšem jen slabému, přes to, že některé vědecké autority nazývají tento tělesný zjev „schopností vzdorovati nemoci“ nebo „dobrým zdravím“.

Všechny tyto úvahy přivádějí nás znovu k otázce: „Co jest příčinou nemocí?“ Lékařští učenci zabývají se nemocí samou a všemi i sebe nepatrnějšími jejími příznaky a snaží se rozluštiti tuto záhadu pouze v daném případě, ale záhada jest ve skutečnosti zcela jinde. Příčina náhlé nemoci na příklad vznikla již o mnoho let dříve, než jí bylo tělo zasaženo.

Někteří lékaři vracejí se pomalu k Přírodě. Upouštějí od užívání léků; pozorují, že dlužno ponechati samotnému tělu, aby napravilo různá fysická zla, a že léky a jedy jsou bez užitku. Tvrdím, že nejlepší cesta, jak chrániti lidstvo před nemocí, nezáleží v podávání léků a různých protijedů, nýbrž v poučování a nabádání ku pravidelnému a zdravému životu, k životu jednoduchému a přírodnímu. A tak přicházíme k dalšímu tvrzení, že totiž většina projevů nemoci jest vyléčitelna. Pro mne, jenž mám více než čtvrtstoletí zkušenost, stalo se to zásadou. Jsou případy, kdy životní síly jsou tak vyčerpány, odvaha a odolnost nemocného tak slabá, že nastává smrt. Avšak zasáhne-li se včas a rozumně, není vlastně pod sluncem nemoci, která by nepodlehla moci člověka. Vyžaduje to snad ustavičné ostražitosti, ale platíme-li tuto cenu rádi za svobodu, měli bychom ji stejně rádi platiti i za zdraví. A k tomu není potřebí léků, zvláštních přípravků, dlouhého studia, ani velké učenosti. Vyžaduje to pouze zdravého rozumu, vytrvalosti, energie a důvěry v tělo, že pracuje samo pro sebe, jak může nejlépe, a pomůžeme-li mu v jeho úsilí a nebudeme-li mu klásti překážek že si samo pomůže ke zdraví. Mám tisíce dopisů se všech stran světa od lidí, kteří trpěli snad všemi nemocmi, jež známe, a kteří praví toto:

„Trpěl jsem tou neb onou nemocí a zkusil jsem všeliké způsoby, známé lékařské vědě, a nedošel jsem výsledku; jakmile jsem se však řídil vašimi jednoduchými radami, podařilo se mi získati si opět zdraví a síly, jichž jsem byl po mnoho let zbaven“.

Nelze tedy jinak, než abychom byli plni důvěry, že naše stanovisko je bezpečné a naše metody nepopíratelné! Byly již tolikrát vyzkoušeny; dospěly k výsledkům i tam, kde všechny známé prostředky lékařské zklamaly; jsou jednoduché; přinášejí jistý úspěch v každém praktickém případě, pročež věřte jenom tomu, co na vlastní oči vidíte.

Věřím, že každý muž a každá žena má právo na nádherné zdraví. Máte-li dosti sil k životu, jste dosti silni, abyste byli zdrávi. Stojí-li život za to, abychom jej žili, pak stojí za to jen tenkrát, prožíváme-li jej v jeho nejvyšším a nejvznešenějším smyslu. Nedovedete-li býti mužem nebo ženou v každém směru, pak by bylo lépe, kdybyste zmizeli s povrchu zemského. Využijte každé vhodné příležitosti ke zdokonalení svého těla, vypěstěte se sebe bytost silnou a schopnou života. Nedopusťte, aby vám vaše okolí něco předpisovalo.

Jednejte podle vlastního přesvědčení! Snažte se dospěti k vlastním závěrům! Užívejte svého vlastního rozumu a jsem jist, že navždy opustíte staré, složité a škodlivé metody minulých dob a budete se říditi jednoduchými a prospěšnými metodami, které doporučujeme. Neboť na jedné straně je ubohost, slabost, nemoc a smrt, na druhé radost, štěstí, zdraví a život.

A je-li tedy pravda, co jsme zde řekli, nejsme povinni zbaviti se hrůzy z nemoci? A to také jest posláním této knihy, aby vám pomohla k tomuto touženému cíli. Jak jsem již kdysi řekl v kterési veřejné přednášce invalidům.

„Vštípil bych vám rád svrchovanou důvěru, která ve mně vzniká, kdykoliv jsem náhodou stižen nějakou nemocí. Chtěl bych, aby každý si sám pomohl v podobných případech. Chtěl bych viděti, jak každý se vyhýbá pocitu strachu, který se často objevuje i při nejmenší bolesti nebo jiném příznaku, svědčícím o nemoci. Z hlavních důvodů, mluvících pro naprostou nutnost takového duševního stavu sebedůvěry, je právě škodlivá moc strachu. Dáte-li se přemoci strachem z nemoci, získala již hned na začátku vaši nejlepší část! Strach, výsledek to nevědomosti, je vlastně sám již nemocí. Dovedete-li se tedy zbaviti strachu, když vás postihla jakákoliv nemoc, dovedete-li si zkrátka říci: ´Dobrá, znám podstatu této nemoci, mne nepoleká, vím, že je pouze příznakem, výsledkem přirozených příčin a že konec konců zmizí.´ Dovedete-li si toto říci, když vás stihla nějaká nemoc, jinými slovy, dovedete-li se zbaviti strachu, vykonali jste hned na začátku krok k vyléčení své nemoci.

Nemoc je porucha úkonů organismu. V některých případech lze říci, že je to zesláblá životní síla nebo menší schopnost životního odporu proti nemoci. V činném organismu je cosi v nepořádku. Nemoc přišla na vás proto, že jste vdechl nějaký zvláštní mikrob, objevila se pouze proto, že našla ve vás připravenou půdu a mnohdy proto, že jste si jí zasloužil jako pokuty za porušení zdravotních zákonů Přírody. Ale i tak přišla k vám jako přítel. Není vaším nepřítelem. To hlavně bych zdůraznil, že nemoc není nepřítelem. Nepřichází k vám jako zloděj v noci; nepřichází k vám, aby vám uškodila. Přichází vám prospěti. Není tedy nemoc zlo, naopak, je to dobro. Toto tvrzení je snad nezvyklé, ale je pravdivé. Nevěřím, že bývá nemoc na nás seslaná proto, abychom trpěli. Nemoc je užitečná. Je prospěšná. Ve většině případů přichází proto, aby vyčistila náš tělesný příbytek.“

Jeden z mých dobrých anglických přátel napsal kritický dopis, když poprvé četl tyto myšlenky ve Physical Culture Magazine, v němž praví: „Myslím, abychom se dívali na nemoc vším právem jako na nepřítele. Souhlasím úplně s vámi, že nemoc napadá pouze toho, kdo je sláb a jehož životní síly jsou podlomeny, ale je snad proto nemoc nějaké požehnání? Tento svět je svět věčného zápasu – a jen nejschopnější jej přečká – ale to přece neznamená, že by ten, kdo ničí svého slabšího bližního, byl jeho přítelem. Jsou nemoci, jak i vy připouštíte, které jsou nakažlivé. Všechny nemoci snad jsou nakažlivé, ale vyvíjejí se pouze tam, kde najdou příznivou půdu. V krvi není nemoci, ale je v ní potrava pro nemoc. Jsou dva činitelé, kteří rozhodují o nemoci: stupeň vývinu a síly útočících mikrobů a odolnost organismu, který je napaden. Výsledek je, že jest sice zapotřebí, abychom se snažili o vyvinutí odolnosti svého těla a ducha proti útočícím mikrobům tím, že vypěstíme životní síly, tělesnou i duševní zdatnost, ale nicméně jsme povinni též přímo potírati tyto mikroby různými ozdravujícími prostředky a čistotou. Nestavme se jim na odpor trpně, nýbrž činně.“

V odpovědi k tomu pravil jsem asi toto: „Rozhodně si nemyslím, že nemoc jest stav, jehož bychom si přáli. Avšak někdy nutí nás poměry, abychom si vybrali z toho, co lze nazvati dvojím zlem. Kdybychom si mohli na příklad vybrati buď smrt nebo nemoc, je pravděpodobno, že bychom si vybrali nemoc, a to právě vám jasně naznačuje, co jsem si myslil, když jsem řekl, že nemoc není nepřítelem, nýbrž přítelem, že není kletbou, nýbrž požehnáním. Mínil jsem tím pouze, že nemoc je přítelem a dobrodincem, potřeboval-li jí náš organismus, aby byl zbaven nečistoty – aby odstranila jedovaté a zkažené látky, které by mu bránily v jeho činnosti. Není nesnadno uznati, že v takových poměrech nemoc je naším přítelem, a mimo to pravíme, že nemoc vlastně nikdy nás nestíhá za jiných okolností. Neonemocníte, je-li vaše tělo úplně zdrávo. Nemoc nevnikne do vašeho organismu, nepotřebuje-li jí. Přijde-li tedy nemoc, zasloužil jste si jí; potřebujete právě v té době z velmi vážných důvodů zvláštních příznaků, projevujících nemoc“.

Můj přítel praví, že v krvi není nemoci, nýbrž pouze potrava pro ni. Je-li v krvi potrava pro nemoc, proč bychom pak neřekli právem, že i nemoc sama je v krvi? Jsou-li v krvi cizí otravné látky, které jsou příčinou různých příznaků nemoci, pak tedy není krev v pořádku a lze ji prohlásiti za přímou příčinu nemoci. Kdyby bylo možno odstraniti z krve nečistotu a jedovaté látky, pak by nebylo důvodů ani příčiny pro nemoc a nemoc by se přirozeně neobjevila.

Praví rovněž, že dva činitelé rozhodují o nemoci: síla útočících mikrobů a životní zdolnost organismů. To je velmi vážný omyl, neboť síla útočícího mikrobu je naprosto závislá na úrodnosti půdy, s níž přichází do styku. Jinými slovy, kdyby se mikroby, nechť jsou i nečinny a nevyvinuty, dostaly ve styk s tkání, která je plna nečistoty a jedů, potravy to mikrobů, rychle by zesílily a vzrostly do milionů. Je nutno míti na mysli, že mikroby jsou jen svědomití čističi a jejich úkol je blahodárný. Najdou-li se zvláštní podmínky, svrchovaně důležité pro jejich život, budou prospívati a množiti se. Za přítomnosti zvláštních jedů, s nimiž se spojují, zesílí, avšak je-li tělo zdravé a silné, je-li organismus prost nemoci a krev prosta jedů, slábnou a umírají, přijdou-li ve styk se zdravou tkání.

Ovšem jsme povinni rozvinouti zdolnost svého těla na nejvyšší stupeň všemi prostředky, jež máme v moci, zdravotními opatřeními a čistotou, a proto užijme rozličných metod k vyvinutí životní síly, avšak zároveň jsme povinni jasně a přesně znáti podstatu a příčinu nemoci. Vězme, že tělo v každém případě pracuje k svému dobru; že nemoc, přijde-li, je nejlepším prostředkem, jehož může tělo právě v daném případě a v daných poměrech užíti, aby přemohlo nepříznivé podmínky, jimž nechť se v oné chvíli vzdoruje. Jsou snad i nemoci nakažlivé, ale domníváme se, že i nejzkušenější bakteriologové uznají, že žádná nemoc nenakazí dokonale zdravou tkáň; že miliony chorobných zárodků, jež pozře zdravý člověk, nebudou na něho ani dost málo účinkovati; ale za jiných poměrů, je-li tkáň otrávená a není-li tělo úplně zbaveno různé nečistoty, ovšem nemoc snadno v něm najde oporu a v takovém případě zárodky budou s to, aby zplodily nemoc, s níž souvisí.

Přejeme si úplně odstraniti tajemnůstkářství, jímž lidé téměř všeobecně se dívají na nemoc. Přejeme si vysvětliti přátelům, že činné pochody tělesné stále mocně usilují, aby dospěly k nejlepším výsledkům. Vypěstíte-li svou zdatnost a připojíte-li ji ke své životní síle, zmenšíte možnost onemocnění. Zanedbáváte-li však své tělo, je-li vaše krev plna různých zkažených, jedovatých látek, nahromadí se tyto jedy a nastane chvíle, kdy otráví proud krve, a tkaniva v celém těle brání činnosti organismu a ochranná moc těla ustane. Tu volají pomoc; vysílají posla a pomoc přichází v podobě nemoci. Tato nemoc pravidelně zbaví vás chuti k jídlu; předcházejí jí různé příznaky, jako záněty, bolesti, a skoro ve všech případech je provázena vyměšováním velkého množství špatných, jedovatých látek, které jsou vlastně pravou příčinou nemoci, a vylučování jich představuje vlastní její účel.

Jen se neklamme. Nemoc není nepřítelem; nemá úmyslu nám ublížiti; přichází pouze tenkrát, když je jí nezbytně třeba. Mnohdy opravdu zachraňuje život a nám zbývá pouze voliti ji nebo hrob. Není příčiny vyhledávati nemocí; vyhýbejme se jim, ale vyhýbejme se jim tak, že si hledíme udržeti takový stupeň zdraví, který nepřipouští v těle hromadění jedů, jež jsou vlastními příčinami různých příznaků nemocí.

Většina lidí vůbec nezná rozdílu mezi zdravím a nemocí, dokud se jich nějaká nemoc nezmocní. Užívám schválně výrazu „nezmocní“, nikoliv snad proto, že nemoc přichází úskočně, nýbrž proto, že téměř každý churavějící cítí, že se ho „zmocnila“ nějaká nemoc. Obyčejně volá na pomoc některého slavného lékaře, poněvadž cítí, že je s to důvěřovati jeho znalostem lékařské vědy, a vykonává obyčejně jeho předpisy se slepou vírou, jež je právě tak dojemná, jako by byla směšná, kdyby její důsledky nebyly spojeny s takovým nebezpečím a často smrtí.

Mnozí z nás jsou v příčině nemoci příliš závislí na úsudku jiných a kdyby se nám podařilo vnuknouti všem našim čtenářům pocit, že jest naprosto nutno jednati v důležitých věcech podle vlastní úvahy, nebyla by naše námaha bez odměny. Přeji si nejvřeleji podnítiti v každém člověku zvyk zkoumání sebe sama. Při studiu léčebných metod, právě jako ve všech poměrech lidského života, řiďte se vlastním úsudkem. Neshoduje-li se mínění lékařů, jest na čase, abyste se sami zamyslili. Kdo se spoléhá pouze na účinky léků, kráčí slepě do hrozící zkázy, je-li jeho zdraví takové, že potřebuje úzkostlivé pozornosti. Každou chvíli míří přes okraj propasti a do nekonečnosti onoho světa. Řekl bych, že slepě tápá cestou svého života. Neumí se dívati zpříma a neví, co je před ním. Tápe ve tmách neznámého tajemství, ačkoliv jeho strach je mnohdy úžasnou měrou zmírňován nesmyslnými, někdy až směšnými radami, které řídí jeho tělesné blaho.

Nehájím nijakých pevných a nezměnitelných teorií, aniž na nich neúprosně trvám. Získal jsem velké osobní zkušenosti v léčení nemocí a v poučování, jak vyléčiti vlastní nemoci. Studoval jsem pečlivě a důkladně teorie a zásady rozličných škol lékařských a prostý rozum mne nutil, abych je zavrhl. Prohlásil jsem to otevřeně a upřímně a stejně otevřeně jsem vysvětlil, proč; pak jsem přikročil s touž poctivostí, přímostí a otevřeností k vysvětlení, proč je nutno vrátiti se k jednodušším metodám, abychom získali zdraví, zahnali nemoci a udrželi si zdraví.

Ačkoliv jsem se zabýval těmito otázkami déle než čtvrt století, stále ještě studuji a doufám, že budu pokračovati, dokud budu s to mysliti. Pokud máte jasnou mysl, půjdete vpřed a budete s to vyvozovati jasné, rozumné a opravdu cenné důsledky. Moje heslo jest: Nebrati žádný závěr za zjištěný. Naučte se všemu, čemu se naučiti můžete z vědomostí a závěrů, předkládaných vám knihami a těmi, na něž pohlížíte jako na autority; každá vědomost má cenu. Zkoumejte myšlenky, kterých jste takto nabyli. Nepřijímejte jich za nepopiratelná fakta. Čtete-li na příklad knihu, která na vás působí, nepřijímejte výroků v ní pronesených, dokud jste se svým vlastním úsilím nepřesvědčili o pravdivosti jejich závěrů. Zvyk zkoumati vše je krásný a zaslouží, aby byl pěstován. Nic neuznejte za dokázané, dokud jste toho sami nedokázali k vlastní své spokojenosti.

S tohoto otevřeného stanoviska pojednejme o této otázce a hleďme v této i v dalších kapitolách ukázati příčiny nemoci a jak snadno lze mnohé z nich předejíti a jak tato jednoduchá a přirozená metoda i v jiných případech všeobecně pomůže nemocnému opět ke zdraví nebo aspoň zmírní jeho bolesti.

Řekněme zkrátka, že všechny nemoci jsou způsobeny odchýlením od přirozeného a pravidelného způsobu života. A který je přirozený a pravidelný způsob života? K této otázce je snad právě tolik odpovědí, kolik je tazatelů. Nelze popříti, že civilisace je v mnohém případě pouze řadou úchylek od přírody. V přírodním stavu např. bychom se narodili, žili, pracovali a umírali pod širým nebem; obyčejně bychom vůbec nenosili oděvu, leda přinuceni   velkým mrazem; jedli bychom potravu tak, jak bychom ji našli od přírody pro sebe připravenu; neměli bychom umělého světla ani tepla; procházeli bychom se, jezdili bychom snad na zvířatech nebo na plavidlech, která by udržela na vodě naši váhu; snad bychom se i pokusili létati na ptáku – Velikánu jako Sindbad v pohádce; ale elektrické dráhy, automobily, železnice, letadla a jiné vymoženosti naší pokročilé civilisace by nás odpuzovaly jako nepřirozené a tudíž škodlivé.

Avšak nemůžeme nedbati civilisace. Žijeme v domech, šatíme se, užíváme ohně k vaření své stravy a tisíce jiných věcí, jež nás vzdalují od přirozeného života. Budeme snad proto tvrditi, že je civilisace nepřítelem zdraví, že je matkou a roditelkou nemocí a že muži a ženy, kteří si přejí žíti zdravým životem, jsou povinni zavrhnouti civilisaci a vrátiti se k přírodnímu životu?

Třebaže je hodně pravdy v těchto otázkách, bylo by bláhovo a nemožno očekávati, že by dnešní muži a ženy vzdali se civilisace a že by se vrátili ve stav, který se všeobecně považuje za prvotní stav divokosti. Naším úkolem jest pečlivě zvážiti výhody a nevýhody civilisace; využíti výhod pokud možno nejvíce, úzkostlivě vyhýbati se nevýhodám a zároveň využíti všech přirozených metod, jež by nám pomohli vybudovati silné a zdravé tělo, schopné vzdorovati nemocem, nebo kde již nemoci jsou, najíti nejlepší způsob k jich odstranění.

Myslím, že všechny známé příčiny nemocí dají se vyjádřiti těmito hesly: 1. Dědičnost. 2. Duševní vliv. 3. Nákaza. 4. Nevhodná strava. 5. Přílišná námaha nebo nečinnost. 6. Fysické příčiny. 7. Mechanické příčiny. 8. Chemické příčiny.

1. Dědičnost. Dědičnost byla vždy považována za příčinu náchylnosti člověka k určité nemoci. Avšak pokročilejší učenci jsou nakloněni dívati se nepříznivě na mnohé názory, které byly silně hájeny v minulých letech. Luther Burbank říká, že je dědičnost pouze „souhrn minulého našeho okolí“. Jeden z nejznamenitějších amerických profesorů Tyson tvrdí však: „Je odůvodněné přesvědčení, že děti alkoholiků jsou náchylnější nejen k ničivým účinkům alkoholu, nýbrž i k ostatním nemocem, jako dně, rheumatismu, příjicí a nemocem nerovovým. Z posléze uvedených dlužno zvláště jmenovati padoucnici a těžkomyslnost, slabomyslnost a šílenství.“

Je všeobecně známo, že se rodí děti stižené příjicí a krticemi. „Nejobvyklejší příčinou slepoty u civilizovaných národů dnešní doby je hnisavá, kapavkou nakažená spojivka.“ Od narození vymknutý kyčelní kloub je rovněž dědičnou nemocí a je známo, že řada jiných chorob více nebo méně vážných existuje již u novorozeněte.

2. Duševní vlivy. Žádný rozumný člověk nepochybuje o úžasné moci duše nad tělem v případě onemocnění. Mnoho lidí je ustavičně nemocno, protože se stále duševně trápí. Prudké leknutí často již způsobilo křeče, paralysu, šílenství, ba i smrt. Často se říká, že duševní muka jsou příčinou šílenství u osob k němu náchylných. V pozdějších kapitolách promluvíme o mocném duševním vlivu na léčení nemoci.

Zvláště mladým lidem bych rád vštípil přesvědčení, jak důležito jest zachovati si správné vlivy duševní. Strach neustále činí nás náchylny k nemoci. Vypukne nějaká epidemie – žlutá zimnice, neštovice, cholera atd. – a ku podivu jsou touto nemocí zachváceni i úplně zdraví lidé, kteří podléhají strachu, což naši učenci dosud nevysvětlili. Rodiče a lékaři příliš často učí děti strachu – strachu před tím či oním, před všeličíms. Bojíme se mokrých nohou, průvanu, nachlazení, bacilů, nočního vzduchu, běhání do schodů, porodu a tisíce věcí, které nezasluhují, abychom se jich báli.

Jest jenom jedna věc, které nutno se báti, totiž abychom si nepočínali nesprávně, a také toho nebude se opravdu zdravá mysl nikdy báti, neboť skutečně zdravý člověk nikdy si nepřeje jednati nesprávně. Strach je tyran stejně ukrutný jako zbabělý, stejně bídný jako bezmocný. Využije všeho, udeří na člověka nenadále z týlu. Neobjevuje se nikdy otevřeně a ve světle jako odvážný protivník, nýbrž bojuje ve tmě. Namlouvá nám různá neštěstí, nutí nás, abychom o různých věcech přemýšleli, a přesvědčuje nás, že je zapotřebí, abychom byli opatrnější. Kývá na nás, šeptá, dává nám znamení, číhá, plíží se, skrývá se, krade se, slídí, šálí a zatajuje. Vábí své oběti tím, že konejší jejich strach na nějakou chvíli a pak náhle jej znovu probouzí a sesiluje, vykřiknuv na ně z nenadání „bubu!“ Chvílemi se zdá, že roste právě jako onen duch z orientálské lahve, až jeho obrovitá postava dosahuje nebes a zakrývá sluneční světlo; a znovu obletuje jako černý mrak bera na sebe všelijaké hrůzné a strašidelné podoby. Umí poděsiti a potom udeří na vás se zbabělou surovostí, když spíte, šeptaje vám do ucha o tom neb onom neštěstí, až mozek jeho oběti, zblázněné těmi hroznými představami, zachvátí závrať a klesne pološílený. Dosti strachu! Zaškrťte tu obludu! Buďte nebojácní a neustrašení muži a ženy! Hleďte všemu v tvář statečně vědouce, že jste již napolo přemohli nepřítele, proti němuž jste se odvážně postavili. Bůh i příroda s vámi smýšlí vždycky dobře. Věřte této základní pravdě. Spoléhejte na ni. Posilte jí své srdce a svou odvahu a jdouce životem poznáte jasně, že všechny nesnáze a neštěstí mizejí před odvážným srdcem.

Hněv je rovněž příčinou nemoci. Kdo z vás nepocítil, jak vlivem hněvu ústa vysychají a hořknou? Dlouho trvající hněv působí skleslost svalstva a nervů, často působí náhlé a konečně trvalé nechutenství, šílenství i smrt.

I závist je příčinou nemoci. Otřásá nervovým i zažívacím ústrojím, ruší oběh krve, dráždí mozek a jest často příčinou šílenství.

Přepjatost je velmi vážnou příčinou nemoci. Podle Standard Dictionary je přepjatost „stavění na odiv přemrštěné čistoty v chování a v myšlení; nemístné a mnohdy neupřímné ukazování cudnosti a jemnosti; strojenost; výstřednost“. To ještě nevystihuje úplně smyslu toho slova. Je důležito rozlišovati opravdovou cudnost a přepjatost. I nejcudnějšímu člověku lze podrobně uvažovati a mluviti o otázkách pohlavních, ale čistě a zdravě. Slovo přepjatost však znamená výstřední a vyumělkovanou cudnost a určitou dávku neupřímnosti. Přepjatost zahrnuje v sebe pokrytectví, jež je pouze jiné jméno nečestnosti a lstivosti. Pokrytectví je ve skutečnosti nejnižší druh lží. Přepjatost se vyznačuje neschopností slyšeti pravdu, postaviti se jí v tvář a mluviti pravdu. Přepjatí lidé by nám rádi namluvili, že nevědomost v otázkách pohlavních znamená nevinnost a ctnost. Přepjatost předstírá tuto nevinnost a ctnost nápadným mlčením, a kdyby mohla, nejraději by potlačila všechny otázky pohlavní křičíc „hanba, hanba!“, jakmile se naskytnou. Tímto způsobem setrvávají nejen mladíci a dívky, nýbrž i muži a ženy v nevědomosti o nebezpečích pohlavních, s nimiž se nutně někdy v životě setkají, ač je zřejmo, že bylo by nutno, aby o nich byli poučeni, aby je důkladně znali. Nevědomost je vždycky nebezpečná. Filosofové říkají, že „nevědomost jest jediný hřích“. Čím která věc je pro život důležitější, tím nebezpečnější je, setrváme-li v nevědomosti o ní. Důležité otázky životní a pohlavní jsou na prvním místě a kdokoliv by podporoval jich neznalost, jest nejnebezpečnější nepřítel lidstva. Upejpaví jsou vždy náchylni k chlípnosti; a jistě nesnadno pochopíme, proč by se rejpal člověk, jenž není chlípný. Nehledě k tomu, že upejpavý člověk nepozoruje, že mravnost je věcí chování a nikoliv vlastností nějaké hmotné věci nebo některého tělesného orgánu. Všem těmto velmi častým zvrácenostem a výstřelkům pohlavních styků (i u svatoušků), jež jsou zaviněny nedostatečným poučením, i rozplozovacímu pudu vpálili lidé znamení nečistoty. Nechápou, že pohlavní styk vůbec není neslušný, leda zneužívá-li se ho, jako oni zneužívají, a že rozplozovací činnost sama o sobě je stejně přirozená a čistá činnost bytostí lidských jako květin. Ovšem je možno, že chlípný svatoušek najde snad dík své abnormální vilnosti i v rozplozování květin sprostotu a ponížení.

Mám zkušenost, že všechna snaha zakrýti přirozené úkony nebo zatajovati je před mládeží vydražďuje naopak představy, jež chceme svou mlčenlivostí udusit. Žádný mladý člověk, ať hoch či děvče, je-li rozumný a pozoruje-li své okolí nebo čte a studuje, nejde dnes životem neznaje pohlavního života a otevřená, přímá rozmluva a vysvětlení jest jediný opravdu mravný, správný a rozumný způsob výchovy.

Dostali jsme tisíce dopisů od mladých mužů a dívek, kteří byli zničeni propadnuvše úplně záhubným nemocem pouze v důsledku té proklaté upejpavosti, protože měli rodiče, vychovatele nebo učitele, kteří nebyli dosti přímí, rozumní a ušlechtilí, aby s nimi sdělili pravdu o pohlavním životě.

Starosti jsou také duševní příčinou nemoci. Jsme-li stále podrážděni, duševně neklidni, zbytečně starostlivi, nepokojni, ustrašeně úzkostlivi, bázlivi z předtuch a hrozně bojácni – zda nerozstonali bychom se v takovém duševní stavu? Matky mají strach o své děti, jsou-li nepřítomny. Zcela zbytečně! Jak je to bláhové! Jak nerozumné! Zdaž ochrání tato starostlivost dítě? Je-li něco pravdy na tvrzení, že naše duševní stavy se přenášejí, pak taková starostlivost spíše škodí dítěti a vydává je v nebezpečenství, místo aby je chránila. A když se dítě vrátí k matce, jistě se poleká výrazem starostlivosti v její tváři, byť bylo zdravé jako Herkules a klidné jako sfinx. A tak uškodila starostlivost oběma, i tomu, jenž se jí trápil, i tomu, pro něhož se trápil.

Manželé jsou plni starosti o své ženy a ženy o své manžely, obchodníci o svůj obchod, veřejně činní lidé o svou veřejnou činnost, finančníci o své peníze, chemikové o své pokusy, studenti o své zkoušky – to všechno je malicherné, špatné, zbytečné a přispívá jen nemocem.

Jinou plodnou příčinou nemoci je nešťastné manželství. Obyčejně jde o poruchu duševní nebo tělesnou nebo o obě zároveň, ale nelze popříti, že taková nemoc bývá mnohdy výsledkem nevhodného neb nešťastného manželství. Ani muž ani žena nemůže stále žíti ve stavu podrážděnosti, nespokojenosti, neštěstí, lítosti, nebo hněvu, aby tím netrpěl, aby toto utrpení nepřineslo mu záhy nějakou duševní nebo tělesnou chorobu. Poruchy nervové, nemoci mozku, špatné trávení, pohlavní nemoci nejspíše vznikají v nešťastném manželství.

Nehledíme-li k utrpení nešťastně spojených manželů, nemocem podléhají i jejich děti, mají-li nějaké. Je jisto, že děti, které se narodily z nešťastného manželství, jsou náchylny k nemocem a trpí dráždivými vlivy hádek, rozčilování, hněvů a výstupů, zaviněných nešťastným manželstvím.

Lidé, kteří se dívají na život jen jako na věc úplně podřízenou zákonům pitevního nože a drobnohledu, budou snad pokládati naše tvrzení za nedosti vědecké, ale přesto prohlašujeme, že to, čemu říká církev „hřích“, je také příčinou nemocí, příliš často učenci přehlíženou. Hřích je škodlivý. Bývá spáchán buď jen v myšlenkách, a pak náleží do kapitoly o vlivech duševních, nebo se mění ve skutek a náleží potom na různá jiná místa. Není naším úmyslem vykládati podstatu a původ hříchu. Mysl většiny lidí je tak zařízena a vychována, že uznává zákon „desatera přikázání“ a ví, že přestoupí-li jej, hřeší. Přestupku zákona často následují výčitky. Nezbytným důsledkem jeho bývá utajování a výčitky i toto utajování úzkosti, než jsme prozrazeni, a strach z následků, jsme-li dopadeni, jsou velmi silné duševní příčiny nemoci, související s tzv. hříchem.

3. Nákaza. Ukázal jsem již na jiném místě, že lékařský svět věří mínění, že řada nemocí je způsobována pouze nákazou. My uznáváme, že existují skutečně některé cizopasné nákazy, vznikající přenášením životních organismů s těla na tělo, na příklad lišej, svrab, trichiny z nemocného vepřového masa, tasemnice atd. Avšak nejdůležitější teorii o nákaze, hájenou pozdějšími školami pokročilých učenců, je všeobecně známa teorie bacilů. Ti, kdož zkoumali krev drobnohledem, tvrdí, že jsou v ní chorobné bacily ve třech podobách. Ve tvaru tyčinky nebo kuličky nebo závitu a dělí se na bakterie čili bacily, na kokky a spirály, podle toho, v jaké podobě se vyskytují. Všechny jsou obyčejně známy jménem bakterií nebo zárodků. A víme, že zárodky nežitů, záškrtů, souchotin, chřipky, malomocenství a moru mají podobu tyčinek, čili že jsou to bacily, kdežto zárodky růže, kapavky, zánětu plic, trachomu jsou kulaté čili kokky, a zárodky asijské cholery nebo zvratné horečky jsou závitkovité čili spirály. Avšak tento výčet je podle tvrzení učenců pouze napovězený a neúplný, protože badání na tomto poli jest teprve v počátcích.

Když jsem útočil na nesmyslný strach, který nahánějí lidem učenci svými „bacily“, nemyslil jsem tím potírati nebezpečí nákazy. Jde-li o svrab, lišej, trichiny a podobné, je zcela dobře možno, aby ona zvířátka byla přenesena s těla na tělo, a tomuto „přenášení“ říkáme nákaza.

V příčině choroboplodných bacilů děje se asi totéž přenášení, ale zkušenosti učí, že zdravé tělo se jich nebojí, protože bacily v něm nemají vhodných podmínek vzrůstu.

Metody očkování a protijedů, které učenci vyvozují ze své „teorie bacilů“, úplně se příčí našemu názoru na zdraví a správné léčení; proto jim odporujeme neúprosně a opravdově.

4. Nevhodná strava. Nemoc bývá někdy způsobena buď nedostatkem, nebo nadbytkem potravy, která je snad nestejnoměrně rozdělena tak, že přijímáme příliš mnoho potravy určitého druhu a příliš málo druhu jiného. Na správném rozluštění diety (životosprávy) závisí ve velké míře zdraví lidského pokolení.

Nesprávná dieta bývá příčinou mnohých vážných nemocí. Průměrný člověk ví velmi málo nebo úplně nic o dietě a mluvíte-li o tom; jak důležity jsou takové znalosti, často uslyšíte např. poznámky; „Můj otec se dožil osmdesátého nebo devadesátého roku a nelámal si hlavu těmi moderními názory na zdraví. Byl otužilý a zdravý.“ Možná, že ano, ale měl pravidelně více životních sil než jeho synové a dcery. Snad byl z oněch mužů, kteří vyrostli na venkově, kácel lesy a vykopával pařezy po větší část svého života. Tato namáhavá cvičení, prováděná po dlouhá leta, a jednoduchá strava, kterou byl nucen se živiti, byly prostředky, jimiž získal velké životní síly, a proto když dospěl, působila na něho každý odchylka od zdravé životosprávy buď velmi málo neb vůbec ne. Zažívací ústrojí některých lidí je tak zvláštně silné, že zjevně se mohou živiti jakýmkoliv druhem stravy, a i takovou, jež by byla nesnadno stravitelná jinému normálnímu žaludku.
V dnešní době nejsme povoláni k namáhavému a jednoduchému životu svých předků, ale také nemáme životních sil, jež měli mnozí z nich. Vždyť jsme také těžili z jejich sil po mnohá pokolení. Tento závěr lze velmi snadno dokázati ze zkušenosti průměrného na venkově narozeného člověka, jenž se přistěhoval do města. Přináší si celou životní sílu a zdatnost, kterou získal venkovským životem pod širým nebem, ale nechť je síla, kterou si přináší do města, jakkoliv veliká, spotřebuje ji pravidelně jeho potomstvo v třetím nebo pátém pokolení.

Kdyby velká města nebyla posilována živoucí krví venkovských okresů, dávno by jich nebylo. Jevila by téměř ihned menší přírůstek obyvatelstva a byla by úplně vyhlazena, kdyby se nenaučila chrániti životních sil svých obyvatel.  Američané ničili své životní síly pokolení za pokolením. V posledních pokoleních byli velkou měrou posíleni životními silami národů, kteří k nim přicházeli z cizích zemí, a nyní si uvědomují, že se musí poněkud seznámiti se zákony zdraví, aby se ubránili nemocem, úpadku a brzké smrti. Jsme povinni naučiti se sami sebe vyživovati, umíme-li živiti koně. Životospráva a výkrm vepřů, kuřat, psů a jiných domácích zvířat byly bedlivě vědecky studovány, ale věda o dietě lidí je dosud v plenkách.

Připouštím sice, že býváme příliš úzkostliví v příčině diety, ale rovněž býváme v té příčině úplně nevědomí a bezstarostní a vůbec nevšímáme si přirozených zásad, což je zdraví velmi nebezpečno. Viděli jsme, že nemoc je odchylkou od normálního stavu. Abychom se správně živili, nutno věděti, co jest normální strava; nutno věděti, co jísti, čeho se varovati, kdy jísti, kdy se postiti a jak jísti. O těchto otázkách je obsaženo promluveno v tomto svazku v kapitole o dietě, ale zde upozorníme jen na několik všeobecných a dobře známých omylů v dietě, které působí onemocnění.

Že nedostatečná strava působí nemoc, vědí všichni, kdož viděli nebo četli o hladu v Indii, Asii a jinde, nebo o nedostatku brambor v Irsku a podobné nouzi o plodiny, jež jsou hlavní částí výživy chudiny mnohých zemí. Ačkoliv je pravda, co řekl Ježíš, že „ne pouze chlebem živ jest člověk“, přece je všeobecně známo, že všichni živočichové udržují se pouze potravou. Dávka potravy, zmenšená pod průměr, znamená špatnou výživu – podvýživu, jež vlastně jest nemocí.

Stává se však, že není pod průměrem pouze množství potravy. Člověk se může živiti potravou, jež jest zdánlivě dostatečna co do množství, a přesto bývá živen nedostatečně a nesprávně. Tím myslím bílou mouku. Děti, které jsou krmeny směsí bílé mouky, vody a cukru, jsou chudé, slabé, bezkrevně bytosti, a umírá jich ročně tisíce. Dospělí, kteří jsou živeni bílou moukou, nejsou silni jako ti, kteří se živí moukou pšeničnou z celého zrna, a požívání bílé mouky často působí zácpu a poruchy, jež ji provázejí.

Kdybychom vypočítávali všechny omyly v dietě, jichž se lidé dopouštějí, bojíme se, že by náš výčet byl i překvapující i dlouhý. Většinou lidé jedí příliš mnoho a příliš rozličná jídla najednou. Stačí, pohlédneme-li na jídelní lístek obyčejného hotelu, a hlavně hotelů prvotřídních; jsou tam na denním pořádku obědy o několika chodech i přesvědčíme se o pravdě tohoto tvrzení. Předpokládá se pět, osm až devět chodů a často ještě každý chod se skládá z několika jídel. A nepočítám v to ledovou vodu, čaj, mléko, limonádu a jiné nápoje, zákusky a pochoutky, jež mnozí lidé obědvajíce obyčejně používají. Je zapotřebí velké moudrosti, aby se poznalo, že kdokoliv rád takto jí, dopouští se zločinu na žaludku a že nemoc je toho pak téměř nevyhnutelným následkem?

Připomeňme si na chvíli, že žaludek je svalový měch, jenž nejprve přijímá všechny ty různé pokrmy a nápoje a teprve pak je dohromady směšuje. Představte si tu směs v žaludku. Anebo raději si představte, že byste různá ta jídla promíchali navzájem v široké nádobě. A když je dobře promícháte, pečlivě tuto směs prohlédněte. Nemyslíte, že výsledek bude hrozně výstražný?

Zkušenost všech národů všech věků poučuje, že příliš různé pokrmy najednou požity připravují půdu nemoci. Většinou dnešní lidé si zvykli jísti mnoho pokrmů. A jí se vůbec mnoho.

Kdybychom jedli méně, pokrmy lépe kousali a varovali se přílišné jich rozmanitosti, omezujíce jídlo, řekněme, na dva nebo na tři pokrmy, prospívalo by to více trávení. Je nerozumné, mírně řečeno, sestavovati různé pokrmy pro jedno jídlo. Sníme z jednoho nebo dvou pokrmů jenom kolik potřebujeme, a potom jen dráždíme chuť půltuctem jiných pokrmů, a nesnědli bychom jich ani polovinu, kdyby jídlo bylo omezeno pouze na dva nebo na tři chody.

A jiný vážný omyl v životosprávě shledáváme mnohdy při jídle, jíme-li totiž příliš mnoho a příliš rozličná jídla. Téměř všechna jídla jsou vždy příliš kořeněna; soli, pepře, octa a jiných přísad a koření užívá se ve velkém množství a užívá-li se jich takto, zcela jistě škodí a prospívají jenom nemoci.

Avšak k onemocnění nepřispívá jen strava bohatých lidí. Též chudí a řemeslníci jsou příliš často nevědomí a nestarají se o pravidla diety. Potrava bývá nesprávně uvařena a nečisté paštiky, jídla smažená na slanině, omáčky, jež jsou buď příliš kořeněné anebo připravené ze škodlivých chemických přípravků, mají špatnou chuť; oběd bývá zaléván ledovou vodou, horkou kávou nebo pivem, než aby jeho škodlivé vlastnosti raději byly vyváženy správným rozkousáním.

To nás přivádí k úvaze o jiném špatném zvyku, jíme-li totiž příliš rychle. Stačí jenom dívati se na obyvatele velkých měst při jídle v poledne, abychom plně poznali tento špatný zvyk. A při tomto pozorování nevšimneme si lidí, kteří mají dosti peněz, aby požívali pracně sestavený oběd z mnohých chodů, o němž jsme se zmínili, a kteří si mohou dopřáti k němu také více času. Zajímáme se jen o třídy lidí, navštěvujíce laciné hostince, jídelny atd. Zpravidla jsou to muži a ženy, kteří vlastně vykonávají hlavní práce v obci a jimž by tedy náleželo dbáti vždy nejvyššího stupně výkonnosti duševní i tělesné. Pozorujte je od chvíle, kdy opouštějí krám, továrnu, dílnu nebo úřad. Rychle nasazují klobouk, rychle jdou do své restaurace, v níž rovněž pospíchají, rychle objednávají jídla, jsou netrpěliví, že je nedostávají, a často vybízejí sklepníka, aby je rychle přinesl; a zasednuvše konečně k jídlu, pouštějí se spěšně do něho, a jejich spěch byl by směšný, kdyby nebyl zároveň nepříjemný a trapný na pohled. Místo aby tuhé pokrmy dobře rozkousali, polykají je nekousajíce jich nebo splachují je vodou, kávou, čajem nebo pivem. A v mnohých případech vidíme, že oběti tohoto špatného zvyku užívají pilulek nebo prášků před jídlem nebo po něm, aby zahladili zlé následky vlastní své nevědomosti nebo lhostejnosti. A potom, místo aby si po obědě trochu odpočinuli, spěchají znovu do práce, namáhajíce zbytečně mozek, ruce nebo oči, a přitěžujíce ještě svému beztak již přepracovanému tělu.

Výsledek takového spěšného kousání nebo lépe řečeno výsměchu vlastnímu pojmu kousání – jest, že žaludku ukládá se zbytečné břímě a zároveň že se tím škodí zubům.

Žaludek nemá zubů; zuby máte v ústech. Byly tam umístěny schválně. Není divu, že příliš potřebujeme zubních lékařů. Kdybyste krmili krávu tekutou stravou, vypadaly by jí zuby. Krmíte-li sebe kaší, požívate-li většinou pokrmů, které nevyžadují kousání, ztratí vaše zuby postupně sílu a zdraví, budou potřebovati výplní a konečně úplně se rozpadnou. Horace Fletcher, znalec kousání, dokázal, že je možno žíti při polovičním nebo aspoň tříčtvrtečním množství potravy, kterou sníme, jen když ji řádně rozkousáme. Kousli-li jste dvaatřicetkráte do jídla, podle Gladstonea, proslulého anglického státníka, nekousali jste ještě. Kousejte a stále kousejte každé sousto, dokud je nespolknete bez násilí. Obyčejně vyžaduje velkého cviku navyknouti si správně kousání – skutečně si je navyknouti. V mnohých případech nutno napnouti vůli. Jest zapotřebí, abychom byli dlouho vytrvalí. Abyste kousali, jak doporučoval Flecher, musili byste žvýkati obyčejné sousta asi pětasedmdesátkrát, i stokrát, abyste je úplně rozkousali a rozmělnili tak, že by vám vklouzlo do hrtanu, aniž by jste se namáhali je polknouti. Zapamatujete-li si, že pokrm nutno vždy polknout bez námahy, nikdy nepolknete násilně potravu a nikdy ji nespláchnete vodou, mlékem, čajem neb jinou tekutinou, rozkoušete ji tak, aby vám připadlo, že zmizí bez polknutí, pak ujišťuji vás, koušete dobře. Netřeba vám koustati tolik, jak doporučuje Fletcher, ale kousejte podle pravidel, pokud můžete. Kdyby nebylo nápojů, jež pijeme při jídle, udusili by se mnozí lidé, snažíce se polknouti potravu. Průměrný člověk naplní si ústa jídlem a spláchne je nerozkousané douškem kávy.

Hrubě se též mýlíme, domníváme-li se, že jídlo udržuje člověka při síle. Jíme třikrát denně, protože jsme si tak učinili pravidlem, ne proto, že by toho tělo vyžadovalo. Málo lidí snese denně tři těžká jídla bez škody. Neživí nás, co jíme, nýbrž, co strávíme. A není-li potrava strávena, jest další potrava, vpravená do žaludku, přímo škodlivá a jistě dráždí k nemoci. Málo lidí ví opravdu, co je hlad, protože nikdy nedají tělu příležitost zakusiti ho. Touha po jídle, kterou máme všichni v obvyklých hodinách jídla – ono hryzení, pocit prázdnoty, není hlad, jak dosvědčí všichni, kteří se několik dní postili a pocítili pak rozkošný příliv zdravých slin, kdy zuby v slastném pocitu kousají tvrdý, suchý suchar, nebo radostně kousají suchý kousek, na nějž by se jindy ani nepodívali, neužívajíce dráždidel, koření a různých jiných prostředků.

Dopřejte žaludku odpočinku, dokud se nepřihlásí pravá, zdravá chuť k jídlu, postěte se den, týden nebo i déle. Zpravidla není půst nebezpečný. Velmi zřídka se stává, že půst působí zcela nepatrnou škodu, ale vyjma snad jeden případ z milionů, způsobí mnoho dobra.

A tu se dostáváme k jiné důležité úvaze. Čím méně jíte, abyste si udrželi zdraví, sílu a životní schopnosti, což jest důležité, tím déle vydrží vaše tělesné ústrojí; tím déle budete žíti; tím méně budete nemocni a tím silnější budete ve všech směrech.

Přesvědčil jsem se též ve vlastním případu i v tisíci jiných, že řídíme-li se zdravou dietou, spíše můžeme spoléhati na svou chuť a svůj žaludek, jenž nám řekne, co je pro nás dobré a co nikoliv. Stává se z něho jakési jemné svědomí – velmi citlivé pro dobro a zlo a můžeme se tedy v daném případě vždy na něho spolehnouti. Na příklad: Mnozí lidé, kteří navykli si jísti třikrát denně a počali s rozumnější dietou, shledávají, že je žaludek znepokojuje více, než když jedli třikrát denně. Uvědomují si totiž, že mají žaludek. Jinými slovy, žaludek vyvíjí schopnost rozlišovati dobré a špatné; a někteří lidé, jakmile zpozorují tuto zvláštní vlastnost, domnívají se, že je pobolívá žaludek. Mýlí se jako jindy dříve. Ve skutečnosti právě nabývají schopnosti pociťovati pravou rozkoš ze zdravého žaludku, neboť ona slabá bolest je důkazem, že jemné žaludeční nervy se uplatňují. Nejsou „přecpáni“ a počínají chápati rozdíl mezi zdravou a škodlivou potravou, a přidržíte-li se toho, co je normální a správné, zjemnějí vaše žaludeční nervy. Porušíte-li pak pravidla zdravé diety, projeví žaludek nespokojenost bolestí a nevolností.

Ve své obsáhlé a dlouhé zkušenosti, dospěl jsem ještě k jiné důležité věci, že je nebezpečno totiž dávati potravu těm, kteří nějak náhle onemocněli. To již není teorie. Neprostý důkaz toho byl podán tak často, že se rovná důkazu matematickému.

Při každé prudké nemoci, ať jest jakákoliv, je organismus nanejvýše napjat odstraňováním nečistoty. Nemá kdy, aby stravoval potravu – ani jí nepotřebuje. Že potrava, ať tekutá nebo pevná, kterou sníme v takovém stavu, ani dost málo nevyživuje těla, jest jasně dokázáno na všech pacientech, trpících horečkou. Nechť snědí sebe více potravy, jejich tělo přesto chřadne. Ve skutečnosti chřadne ještě více, dodává-li se mu potrava, jelikož ozdravovací pochod je prodlužován těmito nepřirozenými okolnostmi. Pochod ozdravování těla z choroby nutně se zastavuje, aby se tělo zbavilo látek, které byly vnuceny bránícímu se a nepřipravenému žaludku. Nadto tělo, přeplněné nadbytečnou potravou, trpí proto, že se musí zbavovati ještě jiné nečistoty, způsobené neúplným a nedokonalým trávením, jež nastává vždy, přijímáme-li potravu v takovém abnormálním stavu.

Svaly na rukou, nohou a všude na těle jsou často v nemocech tohoto druhu tak slabé, že nejsou schopny jakéhokoliv výkonu. A přece jsou nemocní i lékaři tak nepochopitelně nevědomí, předpokládajíce, že žaludek je ještě schopen stráviti potravu, jež by uživila nádeníka.

Žaludek je orgán svalový; trávení je většinou vykonáváno svaly a svaly žaludku jsou poměrně slabé jako svaly na rukou, nohou a kdekoliv jinde; i tekutiny, nutné k trávení, jsou téměř úplně dodávány krevními prvky, jež vytvářejí svalové tkáně, a jsou-li svaly slabé, pak zajisté krev nedodává tyto prvky v dostatečné míře. A za těchto okolností tedy nejeví se ani potřeba potravy ani touha po ní. Bláhoví lékaři však vám řeknou; že musíte jísti, že potravy je zapotřebí, aby dodala nemocnému dosti sil k pozdravení. Pud nemocného, jenž obyčejně svědčí o naprosté nutnosti postu, nic neplatí. „Nezáleží na tom, nemáte-li chuti k jídlu, jezte i přesto,“ řekne takový lékař.

Před tisíci lety, než se zrodila lékařská věda a její podivné nápady, prášky, pilulky a lektvary, měla každá lidská bytost pud, který správně řídil všechno její jednání.

I psi, koně, krávy a jiná domácí zvířata mají takový pud, třebas poněkud zkažený stykem s civilizací. U všech divokých zvířat je dokonale vyvinut. Ačkoliv dnešní lidé nejsou obdařeni příliš velkou odolností tohoto pudu, jsou přece s to, aby rozeznali, kdy jsou hladovi, tento pud, nechť jakkoliv umlčován, je tisíckrát schopnější říci přesně, kdy potřebujeme potravy, než kterýkoli sebe učenější lékař.

Snad se pamatujete, že jsem hlásal tyto myšlenky ve Physical Culture Magazine, když byl zastřelen president Mc. Kinley. Byl jsem tenkrát přesvědčen a jsem i nyní, že onen nešťastný muž byl zabit spíše požívanou potravou, než vrahovou kulí. A lékařské zprávy opravdu jasně ukazovaly, že příčinou smrti presidentovy byla potrava, podávaná mu v době, kdy jeho tělo bylo vysíleno horečkou.

Neboť v prvních šesti dnech po zranění střelou nejedl vlastně nic a jeho stav byl tak uspokojivý, že ošetřující lékaři prohlásili, že se bude brzy moci posadit. President byl tělnatý, dobře živený muž, a jeho vlastní tělo by ho bylo snadno živilo bez újmy na třicet až šedesát dnů a bylo by usnadnilo odstranění jedu, vyvinuvšího se z rány, a umožnilo jeho vyléčení.

Střelná rána způsobí v těle stejný stav jako prudká nemoc. Tělo je nemocno a ozdravování je provázeno horečkou a zápalem. Kdyby byla presidentova nemoc bývala léčena jednoduchou, přirozenou metodou, nebylo by se mu dostalo potravy, pokud by nebyly zmizely horečka a zápal úplně. Na neštěstí byli lékaři zaujati mylným a, jak jsme dokázali, nesprávným přesvědčením, že musí jísti, aby si zachoval sílu, která by zahnala horečku a vyléčila ránu. Výsledek byl, že nutili presidenta, aby jedl kávu, chlebové topinky a polévku z kuřat. Druhého dne vyjádřili se sami, že „nahromaděná a nestrávená potrava v žaludku byla tak zkažena, že zapáchala jako mrtvolný jed a že bylo nutno dáti mu pilulku z kalomelu a oleje. Účinek byl velmi silný. Nastala úleva a po ní vyčerpanost.“

Zde vidíme příčinu a následek tak jasně, že by je i dítě pochopilo. Nebylo třeba potravy a nemocný po ní netoužil. V horečném stavu jí presidentovo tělo ani nestrávilo. Nestrávená potrava mění se v hromadu jedů a vytváří mrtvolné jedy dosti silné, aby usmrtily dvanáct zdravých mužů, natož člověka v takovém stavu. Následek byla smrt a pláč národa.

Vylíčil jsem tento případ poněkud obšírněji proto, aby se poučení z něho vtisklo do mysli čtenářů. Rozumějte dobře: Při každé prudké nemoci, ať jest způsobena úrazem nebo jakkoli jinak, nenuťte nemocného, aby jedl, dokud nebude míti skutečnou chuť k jídlu, a žádá-li pokrmu, nedejte mu ho, dokud nezmizí horečka a zánět. Stejně tomu jest téměř vždy s nemocnými, kteří podstoupili chirurgickou operaci.

Ze všeho, co bylo řečeno, je zřejmo, že pokládáme tyto nesprávné dietetické zvyky za vážné příčiny nemoci: Jísti jídla z bílé mouky, jísti příliš mnoho, jísti příliš rozmanité pokrmy najednou, jísti příliš rychle, píti při jídle proto, abychom spláchli potravu nedostatečně rozkousanou, jísti kořeněné pokrmy, jísti pokrmy nevhodné a nevhodně upravené, nedostatečně koustati potravu, jísti příliš často a jísti v horečkách nebo při zánětu z poranění neb z chirurgické operace, nebo v prudké nemoci.

Jsou-li tato pravidla ustavičně porušována, nedivme se pak, že na každém rohu pyšně se roztahuje lékárna s dlouhými řadami léků a s delšími ještě řadami chráněných tajných prostředků, že lékařů je ne méně než učitelů na obecných školách, že je více sanatorií a nemocnic než universit. Pro zdravý, hygienický a sebe si vážící národ bylo by žádoucí, aby každá veřejná vyhláška lékařská a každá lékárna byla urážkou, aby každý lékař, jehož praxe by nebyla omezena na chirurgické operace, pomoc při nehodách, porodech a smrti, byl výčitkou.

Protože jsme se zde obšírně rozepsali o dietě, bylo jasně dokázáno, jak nesprávná dieta pomáhá nemoci. Přáli bychom si hlavně, aby si naši čtenáři svědomitě a pečlivě pročetli, co říkáme o léčebném významu diety. Ukazujeme jednak, čeho se vystříhati, jednak, co a jak jísti, abychom si získali a uchovali dokonalé a kypící zdraví, jež působí trvalou radost tomu, jenž na štěstí je zdráv.

5. Přílišná námaha a nečinnost. Sem spadá přepínání očí přílišným čtením za nezdravých podmínek; velocipedisté a jiní sportovci často trpí přepětím srdce a nervů po přílišných výkonech; mnozí obchodníci a řemeslníci i lidé veřejně činní klesají nervovým přepětím, způsobeným rychlým chodem dnešního života. Naopak zase mnohé nemoci vznikají z nedostatečného pohybu. Kdyby naše oči byly několik měsíců stále zavřeny a kdybychom je pak náhle vystavili světlu, shledali bychom, že jsou navždy zkaženy. Právě tak i svaly. Mnohdy zlomenina některé kosti přinutí svaly, aby byly v nečinnosti nějaký čas. Nebudou pak citlivé, tj. pokazí se, a proto ztrácejí sílu. Přesto však trpí denně tisíce lidí nedostatkem pohybu. Jsou líní, abych to řekl zkrátka. Příliš mnoho jedí, jsou proto těžkopádní a tím omlouvají svou lenost. Stávají se tak oběťmi nemocí a jejich strádání. Rovněž jsme odpůrci přepínání a nedostatečného pohybu, jsme však přesvědčeni, že tam, kde trpí jedna osoba onou příčinou, trpí deset tisíc jiných touto příčinou.

Ukážeme důrazně, že základem fyskultopatické vědy jest správný výcvik každého orgánu a svalu v těle. Tvrdíme důrazněji než kterýkoliv jiný zdravotní učitel nebo lékař, že nutno všecky svaly v těle stále cvičiti, abychom nabyli a uchovali si zdraví.

6. Příčiny mechanické. Sem patří, čemu říkáme úraz, např. říznutí, bodnutí, pád, pohmožděniny apod., ale i zde není věc jednoduchá. Někdo např. spadne s koně, rozbije si hlavu a poškodí si přímo mozek. Následek toho bývá paralysa, všeobecná porucha systému nervového a konečně naprosté oslabení zažívacího ústrojí. Jiné mechanické příčiny nemoci, jež jsou spojeny s nevhodným oblékáním, jsou na příklad těsné boty s vysokými podpatky, šněrovačky, těsné, neprodyšné klobouky atd.

Kdežto úkazům, o nichž jsme se nahoře zmínili, mnohdy se nevyhneme, bývají špatné návyky v oblékání schválné, nebo aspoň dobrovolné, a tedy jsme s to, abychom se vyvarovali nemocí, jež způsobily. Těsná obuv zamezuje pohlcování neznatelného potu, který je stále vylučován póry pokožky, a nevyhnutelný následek toho jest nemoc nohou. Domnívá se snad někdo, že ošklivý zápach nohou některých osob je známkou zdraví? Zapáchající nohy jsou vždy znamením nemoci. Je to protest příliš týrané nohy a varovný hlas volající po změně v obouvání, než přijde horší věc. Chodidla, právě jako podpaží a dlaně, jsou hlavně určeny, aby vylučovaly zkažené látky a nutno je proto udržovati v čistotě a jim pomáhati v jejich důležité práci. Ale tj. jen nepatrná část zla. Těsné boty brání správnému oběhu krve v nohou, a tato okolnost, jakož i nepřirozený tlak na některé klouby a jiná místa působí neznatelné, znetvořené a bolestné rozšíření kloubů, mozoly, kuří oka a jiné choroby nohou. Mluvíme o ukrutnosti Číňanů, kteří utahují nohy svých žen tak, že nemohou choditi, ale naše civilizované zvyky jsou stejně zločinné. Není pochyby, že právě užívání nesprávné obuvi je příčinou omezování chůze, jež je zdravé a posilující cvičení.

A ke špatně větraným, těsným botám přidejte ještě boty s vysokými podpatky, které znetvořují nohu opět jiným způsobem. Dr. Francis D. Donoghue, znamenitý bostonský chirurg, tvrdí, že „pouze malá část lidí, jeden ze sta (vlastně žádný) má normální nohy a správně chodí.“

Říká, že tisíce prodavaček, sluhů, továrních dělníků, strojníků, řemeslníků a rovněž lidí bohatých nevědomky ale stále jsou sužováni řadou nepříjemností, že, nevědomky totiž, stále přepínají klouby a šlachy nohou. Mnohé děvče trpí bolestmi v kyčlích a holeních a přičítá je nějaké vnitřní chorobě, zhoršené ještě tím, že stojí deset až dvanáct hodin denně na nohou, kdežto bolest pochází jedině z nevhodné obuvi a jejich hloupých a škodlivých vysokých podpatků. Je-li noha vtěsnána do takového ničivého nástroje, pak nezbytně trpí nejen kosti, svaly, nervy a šlachy nohy, nýbrž i celého těla. A proto kdo si přeje zbaviti se nemoci a žíti zdráv, nechť vyhýbá se takové obuvi a vybere si jinou, jež dovoluje vzduchu přístup k noze, jež nechává patu v přirozené poloze a poskytuje noze úplnou a přirozenou svobodu při chůzi.

Kritika těsné obuvi hodí se i pro těsné, neprodyšné klobouky. Netřeba sháněti důkazů, že lysá hlava není normálním a přirozeným stavem. Příroda laskavě pokryla všechny své lidské dítky vlasy. Málo je lidí, kteří jsou stiženi lysinou, jež nebyla způsobena nehygienickými a těsnými klobouky. Těsný tvrdý klobouk nebo jakákoliv jiná těsná, neprodyšná pokrývka jest jen málo lepší, než příliš mnoho užívaný cylindr. Účinek paruky je týž. Špatné větrání a těsná páska kol čela, bránící volnému oběhu krve, která vyživuje pokožku na hlavě a vlasové kořínky, společné dovršuje škodu. A výsledek je, že potkáváme mladé muže, kteří jsou lysí. Zkušenost dokázala, že lze úplně předejíti lysině. Jest nepřirozená a nenormální.

Jinou mechanickou příčinou nemoci je šněrovačka čili stažený trup.

Šněrovačky a těsné šaty. Jsou důvody k domněnce, že již minuly doby těsného šněrování a oděvu nebezpečně stahujícího břicho. Avšak, bohužel, jest též pravda, že nikdo neví, do čeho ještě neoblékne ženy bláznivá moda. Podržme v paměti, že utažený pas jistě brání návratu zkažené krve ze spodních částí těla, že působí nedokonalý oběh krve a tudíž hromadění nečistoty v krvi, jež bývá základem různých nádorů rakovin a jiných nenormálních stavů, které nutí mnohou ženu, aby se utíkala o pomoc k nákladným a nebezpečným operacím. Tu jest největší příčina poruch organické činnosti zvláště u žen a oslabování nervového a svalového systému je nespornou příčinou nepravidelností důležitých vnitřních orgánů. Tato okolnost rovněž zvracuje a často ničí pud pohlavní.

Dokonalé zdraví vyžaduje pro všechny části těla naprostou volnost pohybu. Chlapec při své chlapecké neposednosti a odporu, aby byl poután strachem před znečištěním a také proto, poněvadž mu povoluje společnost lidská větší volnost než jeho sestře, využívá této tělesné volnosti ve velké míře. Mnohým dívkám povoluje se do doby pohlavního dospívání, kdy se zdá, že jest na čase, aby nosily dlouhé sukně, velká volnost. Avšak v této době matky jednajíce pod vlivem špatně pochopené lásky, domnívají se, že jejich děti potřebují opory šněrovačky, nebo pod vlivem nerozumných požadavků mody, stahují ohebná, pružná, rostoucí a vyvíjející se těla svých dcer, rozkvétajících mladým ženstvím, do těch hrozných a prokletých vynálezů civilisace. Jaký bývá následek? Předně působí toto stažení a ušněrování nevolnost a vůbec podrážděnost. Avšak mladá dáma snáší vše nějaký čas trpělivě, protože žije v dojmu, že tato nová součást jejího oděvu zvyšuje její ženství. Tato trpělivost však časem vyprchá, zvláště jakmile pocítí škodlivé následky šněrovačky.  Pohlavní ústrojí, které je u ženy důležitější než u muže, díváme-li se s hlediska mateřství a zdravého potomstva, tísní se, posouvá se se svého místa, poškozuje se a tím stává se neschopným, aby správně vykonávalo úkoly Bohem mu svěřené. Konečně škodí též šněrovačka masu, činíc je beztvárným, zvadlým a chabým, ničí krásné tvary těla, nohou, rukou a poprsí, ubírajíc jim výživy tím, že ruší pravidelný oběh krve, a zeslabuje tak životní síly.

7. Příčiny fysické. Nemoc vzniká, býváme-li příliš vystaveni horku, zimě, nečistému vzduchu, světlu, elektrickému proudu. Na lidi působí příliš vysoká poloha a letci trpí, vystoupí-li nad určitou výšku.

Důležitou příčinou nemocí je zvyk přehřávati tělo v přetopených místnostech a příliš těžkým oděvem. K tomu mají velký sklon Američané. V Anglii, kde lidé více cvičí na čerstvém vzduchu a žijí zdravějším životem, najdeme salony o deset až patnáct stupňů chladnější než v Americe. Vosková barva mnohých amerických tváří je následek toho, že se málo vystavují účinkům čerstvého vzduchu a slunce, že se nedostatečně pohybují a žijí v místnostech příliš vytopených.

 Vyvíjejte tělesné teplo tím, že zrychlíte oběh krve, tím, že budete používati správnou potravu, tím, že odmítnete zchoulostivěti v teplých místnostech, namlouvajíce si, že je vám příjemně. Žijte pod širým nebem, pokud můžete, a rozkvétejte kyslíkem, který především udržuje oheň ve vašem těle. Přemáhejte chuť nositi více šatů, než je třeba, neboť budete tak zimomřiví, že se budete příliš baliti do šatů, a tím utrpí oběh krve a celkové vaše zdraví. Příliš hojné šaty ucpávají póry a částečně zamezují jejich činnost tak, že budete náchylnější k rýmě a k jiným nemocem.

Bosí chlapci a děvčata, které vídáme v zimních dnech, neznají rýmy nebo různých těch chorob, s nimiž se stále potýkají zchoulostivělé děti, žijící ve vytopených pokojích. Je jisto, že jsme méně náchylni k nemocem a máme více životních sil, čím je tělo otužilejší. Plátno je vhodnější pro spodní prádlo než vlna, protože rychleji pohlcuje nečistotu a dovoluje tak pórům, aby udržovaly svou činnost. Vedle plátna je pro spodní prádlo nejlepší bavlna; a bavlněné látky můžeme nositi i v největších mrazech.

Snažte se zapamatovati si zásadu, kterou jsme zde uvedli, že totiž činí pravý opak toho, čeho si přeje, kdo sám sebe zchoulostiví v přesvědčení, že se o sebe stará. Nejlépe pečuje o tělo, kdo mu dopomáhá k nejdokonalejšímu zdraví. A ukážeme podrobně v dalších částech tohoto díla, že je moudrý pouze člověk, jenž chrání své tělo před mrazem tím, že přirozeným způsobem ohřívá svou krev. Cvičením, ostrou chůzí, dýcháním zhluboka nosem pod širým nebem, správnou stravou a zdravou krví nahradíte zimník a budete moci odolávati nemoci a býti zdrávi.

Vážnou příčinou nemocí jest vdechování nečistého vzduchu. Nedostatečné zásobování patřičným množstvím kyslíku je příčinou mnoha velmi vážných chorob. Často samo působí nemoci a v jiných případech je příčinou jejich trvání. Hned v prvních dobách časopisu Physical Culture Magazine upozorňovali jsme, že léčení souchotin pod širým nebem je velmi cenné. Prohlašovali jsme důležitost této léčebné metody a výsledek snahy naší i jiných je patrný v obdivuhodné změně, která nastala všude v léčení této choroby. Lékaři doporučují léčení pod širým nebem a třeba se to zdálo i divné, mnozí profesoři různých lékařských škol připustili, že léky nemají účinku v léčení souchotin. A tak v jednoduchých teoriích, které konečně odstranili víru v léky, najdete opravdovou vědu omlazení těla přirozenou dietou, přirozeným dýcháním pod širým nebem a přirozeným cvičením.

Souchotináři a jiní nemocní nechávají se dnes spáti i v zimě pod širým nebem s výborným výsledkem.

Nelze dost zdůrazniti potřebu dostatečného množství kyslíku. Je nezbytný, abychom se ubránili nemoci. A nezbytnější je, abychom ji vyléčili. Je tedy povinností každého, aby si zvykl na čerstvý vzduch, byť i někteří lidé se na vás dívali jako na ztřeštěnce. Takoví ztřeštěnci po čerstvém vzduchu jsou nepříjemni těm, kteří si potrpí na zavřená okna. Avšak je dobře opatřiti si čerstvý vzduch za všech okolností, třebas tím obtěžujeme nebo překážíme jinému. Zdraví je věc největší důležitosti a nelze ji nijak bezpečněji získati nebo obnoviti než ustavičným vdechováním čistého, sluncem prosyceného, oživujícího, svěžího venkovského vzduchu, a neztratíme je rychleji, než vdechujeme-li uzavřený, zkažený, mrtvý, zapáchající, těžký vzduch uzavřené místnosti.

Výstřednosti. Ačkoliv se vyjadřujeme pouze všeobecně, jsme přece přesvědčeni, že je třeba pozvednouti varovný hlas a prohlásiti, že výstřednosti jsou velkou příčinou nemocí.

S blahobytem přichází řada škodlivých vlivů. Za nejhorší dlužno označiti různé výstřednosti. Umění žíti jest průměrnému člověku zavřenou knihou. Zná jen velmi málo o sobě a o vodě, pojednávající o přirozených potřebách, a ještě méně se o ně stará. Civilisace porušila značnou měrou pudy, které nás ochraňují od výstředností, poddáváme-li se jejich vedení, a protože nám nedala jiného průvodce, jsme bez ochrany, vydání v plen nepřirozeným a nenormálním touhám, jež v nás civilisace vychovala. S výstřednostmi shledáváme se všude, ve všech směrech života. Jíme příliš mnoho, pijeme příliš mnoho, jezdíme příliš rychle, pracujeme příliš těžce, sedíme příliš dlouho do noci, přetápíme byt, tancujeme příliš mnoho, vyděláváme příliš mnoho peněz nebo se příliš mnoho namáháme, abychom je vydělali. Všude se hlásá umírněnost slovem, ale ve skutečnosti jen málo hlasatelů dosvědčuje svým vlastním životem, že znají význam toho slova. Při všech výhodách naší vědy a našich znalostí, při zvýšeném našem bohatství, při všech příznivých podmínkách, v nichž žijeme, je velmi pochybno, získáváme-li jen čtvrtinu opravdového štěstí životního, jehož požívali naši předkové, kteří žili bez našich výhod, ale také bez našich výstředností. Průměrná lidská bytost ztráví dnes polovinu života nemírnou snahou, aby v druhé polovině se bavila. Lidský stroj je opotřebován dříve, než prožil polovinu svého života, a v upřílišném shánění zábav ničí se mnohé schopnosti radosti ze života.

V dnešní době žijeme požitkářsky a často nákladně. I rodiny, které se pokládají za chudé, mají často mnohem více, než opravdu spotřebují. Mají více potravy, než jim svědčí, nosí obyčejně mnohem více šatů, než je zdrávo, a jsou až nadbytečně zaopatřeny tím, co se pokládá za nutno k životu.

Význam odříkání je v naší době úplně neznám. Půst i modlitba nebyly nám odkázány našimi předky. Za každým krokem hledí nám v tvář všeliké zábavy. Oběti výstředností neznají nejnádhernějších stránek života. Jsou obyčejně utahaní, udření; a jen v několika krátkých chvílích života opravdu cítí radost a lehkost, jež plyne ze skvělého zdraví.

Nestřídmost je hrozný hřích. Alkohol zničil miliony životů a mnohem více milionů životů zkrátil. To však není jediné zlo. Přecpávání jídlem je hřích, kterého snad se dopouští každý člověk. Ne snad jen tu a tam – je všude. Kolik let života věnujete tomu, abyste si nacpali žaludek? Někteří tvrdí, že dvacet až pětadvacet, jiní čtyřicet až šedesát let. Představil jste si již, milý čtenáři, kolik let svého života jste tímto způsobem utratil? Všude v životě lidí dochází k výstřednostem. Není však zla jednotlivého neb hromadného, jež by tak hrozně účinkovalo na tělesnou zdatnost a na nervovou energii jako trvalý zvyk jísti více než tělo potřebuje. Opotřebujete svůj tělesný stroj o mnoho let dříve, než je opravdu třeba, aby ukázal i nepatrnou známku slabosti.

Jísti denně třikrát nebo vícekrát, když nám jídlo opravdu nechutná, je pouhý zvyk, a to zločinný zvyk. Více než zločinný, protože pravidelně sedáte za stůl dříve, než bylo jídlo již požité úplně stráveno. Bláhová myšlenka, že potřebujeme potravy, abychom si uchovali sílu, přivedla již tisíce lidí do hrobu.

Naučte se jísti jen, co potřebujete. Naučte se rozumně krmiti svůj tělesný stroj. Neplýtvejte silami při práci. V ničem nebuďte upřílišněni. Pečujte o své tělo. Máte jediné a budete ho potřebovati napřesrok i nadále a vlastně po mnohá ještě léta. Nezeslabujte svých životních orgánů nutíce je zpracovávati dvakrát až čtyřikrát tolik potravy, než jí potřebujete k dostatečné obživě těla.

Všechna pozornost, kterou věnujete těmto důležitým otázkám, bude poznovu stokrát, ba tisíckrát odměněna nejen větším fysickým zdravím, nýbrž získáte-li jim sílu, vzrostete i finančně. Budete lepším mužem, silnější ženou, a život otevře vám za těchto změněných okolností cestu k mnohým výhodám, jež vás udiví.

Energii lze zdravě vynaložiti až po určitou míru, prospěšnou všemu, co podnikáme, ale velkou chybou lidstva je, že se vyhýbá tomuto zdravému vynakládání energie a utíká se potom k výstřednostem v okolnostech, kdy takové přepínání způsobilo již nemoc, neštěstí, bídu a smrt.

8. Příčiny chemické. Dítě napije se kyseliny karbolové, muži a ženy se částečně dusí unikajícím svítiplynem nebo plyny ze stok, malíři a čalouníci jsou otravováni chemikáliemi, jichž užívají ve svém zaměstnání; celé obce bývají otravovány nečistou vodou. Sem patří též kouření tabáku, užívání všelijakých jedovatých léků a alkoholických nápojů. Přidám ještě příliš kořeněná jídla atd.

Jsou některá zaměstnání, která se těší našim nejsrdečnějším sympatiím. A jsou opět jiná zaměstnání, která se zabývají prací, která přímo podporuje nemoc. Skláři, kloboučníci, hadráři, horníci v uhelných dolech, uhlíři, dělníci v cementárnách a všichni, kteří pracují na místech, kde vdechují buď ústy, nebo nosem prach a jiné malé částečky, jsou často v nebezpečí nemoci. Takoví dělníci jsou hodni politování. Zaslouží si nejhlubších sympatií a slušelo by se, abychom s radostí urychlovali přijetí všeho, co by zlepšilo jejich úděl. Vítáme zákony, které se snaží zlepšiti těžké podmínky, v nichž tito lidé pracují.

Ale co řekneme o těch, kteří dobrovolně, schválně a ze zvyku přijímají do svého těla pro chvilkový pouze požitek látku, které jsou mocnými a hroznými příčinami nemocí, jak dokázala zkušenost věků. Myslím tím alkohol, tabák a různé jiné jedy.

Alkohol.  Že alkohol v různých svých podobách je z největších příčin nemocí, to myslím, že žádný lékař nepopře a žádný svědomitý pozorovatel nevyvrátí. Pokládáme alkohol za největší kletbu civilisace. Věříme, že bylo by nekonečně lépe, kdyby nebyl vůbec nikdy objeven jako nápoj.

Nechť promluví vědecká autorita: „Až do poslední doby bylo považováno pití za nevyléčitelné. Bylo vynaloženo velké úsilí na různé napomínání, které bylo obyčejně bezvýsledno. Velký pokrok byl učiněn tím, že jsme nabyli přesvědčení, že jedině úplná abstinence může osvobodit člověka od touhy po alkoholických nápojích. Škodu, která byla způsobena různým orgánům, nelze napraviti, ale pijáka lze zachrániti od dalších přehmatů, k nimž by došlo.“

Ale nejlepší léčení nemocí, způsobených alkoholem, je zdravý život, jenž se alkoholu vyhýbá. Vyžadujeme úplnou abstinenci po celý život od těch, kteří si přejí uchrániti se nemocí a dokonale zdravě žíti.

Ani se nedotkněte, neokuste a nepřibližujte se k této nebezpečné látce, neboť jen tak budete před ní bezpečni.

Zvyk kouřiti tabák projevuje se patrným různým způsobem, vždycky škodlivým, nechutným a stejnou měrou zasluhujícím přísného odmítnutí tím, kdo hájí dokonalé zdraví. Těchto pět způsobů je: kouření cigaret, kouření cigár, kouření z dýmky, žvýkání tabáku a šňupání.

Kouření cigaret. Promluvíme o kouření cigaret pouze s hlediska lékařského, nepřihlížejíce k mravní jeho stránce. Svědectví chemiků, lékařů, soudních znalců a sportovců je naprosto jednomyslné, pokud jde o fysické škody, způsobené tímto zvykem. Začíná obyčejně snahou cítiti palčivou bolest, jež brzy změní se v rozkoš a bude prostředkem dostati se na chvíli ze stavu rozrušenosti nebo rozpaků. Posléze se z něho vyvine životní nutnost. Jakmile dostoupí tento zvyk tohoto stadia, ztrácí jeho obět fysickou, duševní i morální moc nad sebou. Dr. Orison Swett Marden, bývalý vydavatel Successu:

„Odsuzuji kouření pouze proto, že otravuje a zhoubně účinkuje na zdar v životě; proto, že tento zvyk maří energii, podkopává životní sílu, kterou nutno získávati k vytvoření kariéry; proto, že oslabuje citlivost a ničí schopnost myšlení; proto, že ubijí ctižádost a jemnější pudy, jakož i nejjemnější touhy a vjemy; proto, že připravuje o schopnost soustřediti mysl, jež jest tajemstvím všeho úspěchu.

Účinky jedovatého nikotinu cigaretového směřují v mladém člověku jedině k tomu, aby zastavily jeho vývoj. Jsou osudné veškeré normální činnosti. Otravují a hubí zdraví i morálku. Ničí nejen schopnosti, nýbrž vysunují též mysl z rovnováhy. Mnohé nejsmutnější případy choromyslnosti v našich blázincích jsou následky cigarety. Plodí nepřirozené choutky, zvláštní nepopsatelné touhy, nespokojenost, neklid, nervosu, podrážděnost a u mnohých přímo nezkrotnou náchylnost k zločinu. Morální zkaženost, prýštící z cigarety, je opravdu hrozná. Některé její následky jsou: lež, podvod, nečistota, ztráta mravní statečnosti a mužnosti, úplná zkáza všech životních zásad.

Soudce Crane z New-Yorku praví: „Devadesát devět hochů ze sta mezi desátým a sedmnáctým rokem, kteří jsou dopravováni ke mně nařčení z nějakého zločinu, mají prsty zohyzděné žlutými skvrnami po cigaretech. Nejsem fanatik v té příčině, nepřeji si zdáti se reformátorem, ale domnívám se, že cigarety ničí hochy více než pití. Stojí-li před vámi hoši, kteří jsou beznadějně hluší ke každému napomenutí pro přílišné kouření cigaret, kteří okradli své sestry o výdělek, kteří naprosto odmítají pracovati, kteří nedělají nic, než karbaní a kradou, neubráníte se dojmu, že jest v tom nějaká příčinná spojitost a podle mého zdání lze velkou část těchto chlapeckých zločinů snadno sledovati až k oné hrozné cigaretě. V cigaretovém jedu jest něco, co, zdá se, vniká do ústrojí chlapcova a ničí všechna morální tkaniva.

E. H. Harrimann, šéf společnosti Union Pacific Railroad, pravil, že by šel pro své zaměstnance raději do blázince, než aby najal kuřáky cigaret.

Kouř cigaret brzy ničí zažívací orgány. Působí rostoucí nechuť k jídlu a ubohá oběť nahražuje potravu větším počtem cigaret. Konečně je z něho otrok cigarety a neobejde se bez ní.

V tom práv spočívá největší nebezpečí cigarety. Vzbuzuje touhu, kterou nemůže ukojiti.

Kouření cigar a z dýmky. Těžko říci, který z těchto dvou způsobů je nebezpečnější a nechutnější. Minuly již doby, kdy bylo lze říci, že kouření cigara je rafinované požívání nikotinu bohatým člověkem. Oba druhy kuřáků dobrovolně se otravují nikotinem. Nikotin je druh prachového oleje, obsaženého v tabákové rostlině. Čistý nikotin je stejně prudký jed jako kyselina kyanovodíková. Znamenitý chirurg Benjamin Brodie vpravil kdysi pouze jedinou kapku tohoto jedu kočce pod kůži a zvíře kleslo náhle mrtvo, jako zasaženo bleskem. Kuřákovi vniká nikotin do těla buď ústním tkanivem anebo, polyká-li kouř, plícemi. Ačkoliv nelze si nevšímati tvrzení kuřáků, že pocity působené tímto pochodem uklidňují a jsou příjemné, přece jen dlouho trvající účinky kouření jsou nanejvýš škodlivé. Přímé účinky značně se různí podle povahy kuřákovy. V některých případech uklidňují a ukolébávají, jindy působí dráždivě a vzrušují kuřáka k nové činnosti, ale je jisto, že vždy škodí tělu i duchu, a oba ucítí dříve nebo později jejich hrozné následky. Toto tvrzení je doloženo vědeckými důkazy četných předních autorit.

Žvýkání tabáku. Vše, co bylo řečeno o kouření tabáku, platí též o zvyku žvýkati tabák a možná i s větším ještě důrazem. Žvýkáním požívá žvýkající příměji nikotin a mimo to často poddává se nechutnému zvyku plivati; vyplivuje co chvíle z plných úst žlutou tabákovou šťávu. Ačkoliv se zdá, že se tímto způsobem zbavuje škodlivých účinků nikotinu, není tomu tak, neboť vyprazdňujeme ústa teprve tenkrát, když bylo dosaženo žádaného účinku tím, že se tkanivem dostalo do těla dostatečné množství nikotinu. Jiný velmi škodlivý účinek žvýkání tabáku je zbytečně zvýšený příliv slin. Každé nepřirozené vylučování slin, stane-li se zvykem, jistě působí vážné poruchy v žlázách a chemicky škodí slinám. A tak je ten, kdo žvýká tabák, otravován nejen nikotinem, nýbrž musí ještě přemáhati nějak poruchu zažívání, způsobenou zkaženými slinami.

Šňupání. Tento zvyk nijak nezadá ostatní otravám nikotinem a liší se od nich pouze způsobem, jímž je nikotin přijímán. Tabák rozmělněný na jemný prášek bývá vtahován nozdrami. Dostává se tak do styku s jemnými sliznicemi v nose, jež jej navlhčují a nikotin z něho vytahují; odtud je potom dále dopravován buď dýcháním, nebo proudem hlenů do zadních částí úst a do hrtanu a tak vniká do celého těla. Ačkoliv šňupání bylo kdysi pokládáno za velmi elegantní a holdovaly mu i něžné dámy na dvorech v Anglii a ve Francii, je nyní pokládáno za stejně nechutné a špinavé, jako žvýkání tabáku a podle úsudků lékařských stejně škodlivé jako ono.

Užívání léků ze zvyku. Stejně nebezpečnou příčinou nemocí, jako užívání alkoholu a tabáku je užívání různých léků. Tisíce lidí pěstují každoročně nevinně a nevědomky tento zvyk. Bývají stíženi náhlou nevolností žaludku, bolením hlavy, nebo něčím podobným, a vidouce návěští „bezpečného léčení“ na reklamních tabulích a plakátech nejlepších lékáren svého města, představují si ve své prostomyslnosti, že netřeba ničeho jiného, než užíti několika dávek oné doporučované a chválené mediciny a že jim bude hned lépe. Takový zázračný lék obsahuje nejspíše alkohol, kokain, chloral, morfium, opium, antikammia, acetanilid nebo podobný nějaký škodlivý a ničivý jed. Několik prvních dávek utiší bolest, protože otupí nervy k bezcitnosti a prostý muž, jenž požil léku, je tak rozradován tímto pokusem, že jej opakuje, když za nějaký týden trpí přejedením, dlouhým bděním, přílišným dopřáním si „sklenky s přítelem“, nebo cítí-li, že je „zmlácen“ přepracováním nebo trvalým vyčerpáním po zaměstnání trhajícím nervy.

Zde číhá nové nebezpečí. Fakt, že se tak snadno sám „vyléčí“, způsobí, že se nestará o příčinu své choroby. Proč by se „nebavil“, říká si, když tak snadno odstraní následky. Potřebuje jen sklenku toho, nebo dávku onoho, nebo několik pilulek či prášků a vše bude zase v pořádku. A tak léky zatáhly svou oběť rychleji do záhuby.

Několik měsíců takového počínání a konec je jistý. Zvyk užívati léky je hotov. Všechno ostatní nechť ustoupí, aby byla ukojena tato nová žádostivost, a oběť vstupuje na otevřenou cestu zkázy a smrti – zničena, zavražděna léky. To není fantastický obraz. Miliony lidí šly touto cestou zkázy a není dnes města, které by nemělo armády mužů, žen – ba i jinochů a dívek, jichž život je zmařen a kteří se plouží jako živoucí mrtvoly, začež nechť děkuji jen prokletému zvyku užívati léky, jemuž podlehli.

Avšak takový zvyk se nevyvine jen u těch nemocných, kteří si předpisují léky sami (podlehnuvše sugesci hlučně prováděné). Nedávno tvrdil kterýsi redaktor, že je přesvědčen, „že aspoň devadesát procent obětí opia, chloralu, kokainu a jiných léků, ničících mozek a nervy, uvyklo jim z předpisů oprávněných lékařů a v mnohých případech i tehdy, když nemocní vůbec neznali povahu léku, který jim byl předepisován, nebo nevěděli, že užívají jedu, na nějž se snadno zvyká.“

Zdroj: Dokonalá zdravověda pro praktický život, Macfadenova encyklopedie pro praktický život, díl I, kapitola III., knihtiskárna Fr.  Ziegnera, Praha 1924