Jedna se zabývá matematikou, druhá chemií. Zatímco Jitka Kostková z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR ke své práci potřebuje hlavně počítač a velkou hromadu dat, Lenka Kotrchová z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR se neobejde bez zkumavek, pipet a roztoků. Před nedávnem odborná vědecká komise a francouzské velvyslanectví ohodnotily výzkumy obou mladých vědkyň a udělily jim prestižní ocenění. Nejen na jejich bádání přišla řeč při společném rozhovoru.
Momentové invarianty vektorových polí. To zní skoro jako nějaké zaklínadlo. Co si pod tím může laik představit?
Jitka Kostková: Pokusím se to vysvětlit na příkladu vody. Je-li v ní nějaká překážka, voda kolem ní proudí a vznikají víry – kapalina se pohybuje různě rychle a různými směry. To lze zmapovat v takzvaném vektorovém poli. Já v něm hledám zajímavé vzory, například zmiňované víry. Chci najít všechny bez ohledu na jejich velikost či tvar nebo to, jak rychle se v nich voda točí… Vymýšlím tedy popis víru tak, aby byl pořád stejný pro všechny možné varianty.
Nejde ale jen o vír vodní, sledujete i pohyby větru. Váš výzkum by mohl pomoci návrhářům karoserií zvýšit rychlost a snížit spotřebu vozidel. Projevila už nějaká automobilka zájem o spolupráci?
Jitka Kostková: Čistě hypoteticky by mohl. Zatím se stále jedná o základní výzkum. Ještě nějakou dobu potrvá, než budou výsledky použitelné v praxi.
Obr. Jitka Kostková přebírá Cenu Josepha Fouriera
Přesuňme se do farmaceutických vod. Jak daleko v uvádění do praxe je syntéza polymerních léčiv?
Lenka Kotrchová: V tuto chvíli je zásadní a nejnáročnější schválení samotných polymerních materiálů pro klinické využití. Klinické studie jsou časově a finančně náročné a syntéza systémů, kterým se věnuji, jsou pro průmysl zatím složité a nákladné. Proto je důležité prokázat na preklinických studiích, jak skvělé naše polymerní nosiče jsou, a potom nám zbývá jenom doufat, že se některá velká farmaceutická firma rozhodne financovat klinické studie. Cesta je dlouhá, ale věřím, že se nám to jednou povede dotáhnout do úspěšného konce.
A teď tedy k tomu, v čem syntéza polymerních léčiv spočívá?
Lenka Kotrchová: Polymerní nosiče, které jsem vyvíjela u nás na oddělení biolékařských polymerů, jsou vodorozpustné materiály, které by měly minimálně interagovat s organismem, a mají rozměry v řádu nanometrů. To je pro představu asi tisíckrát menší než lidský vlas. Úkolem těchto polymerních nosičů je donést léčivo cíleně do nádorové tkáně a tam ho zanechat bez zbytečného zdržení se v ostatních, zdravých tkáních. Při syntéze je velký důraz kladen i na následné snadné vyloučení polymerního nosiče z organismu. Často se tyto nosiče přirovnávají k miniaturním vláčkům, do kterých se naloží náklad v podobě léčiva a ty ho doručí do nádorové tkáně a potom odjedou z organismu.
Mohly by tyto vláčky vézt i jiný náklad a jinam než do nádorů?
Lenka Kotrchová: Určitě, systémy lze využít i jako nosiče jiných biologicky aktivních molekul, například protizánětlivých léčiv či diagnostických značek. Tyto systémy lze potom použít například i v klinické diagnostice. Můj výzkum byl ale cílen na terapii a diagnostiku pouze nádorových onemocnění.
