.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Stát by měl umět dostat do systému více peněz, omezit se, ne stále jen „bičovat“ občany.
Zásadním cílem opatření v oblasti penzí by mělo být dostat do důchodového systému více peněz. Pokud to nemá být na dluh nebo z vyšších daní, nezbývá jiná možnost, než že si lidé budou sami na stáří spořit více, eventuálně začnou s takovým spořením dříve. Takže cokoli je k něčemu takovému pobídne, stojí za zvážení.
Lidé si budou spořit na stáří více, pokud jim stát jasně sdělí, že v budoucnu nebude mít na to, aby jim zajistil důstojné stáří. To se ale politici pochopitelně veřejnosti říkat bojí, takže se stále tváří, že „zdroje jsou“. Reformní krok číslo jedna tedy musí být – „přiznat barvu, nalít čistého vína“. Následně by stát měl umožnit v rámci nadále jím podporovaného III. pilíře i rizikovější investování. Nedostatečná výnosnost fondů III. pilíře plyne z podstatné části z toho, že státní regulace neumožňují rizikovější – a tím pádem ovšem také výnosnější – investování svěřených prostředků. Nedá se nic dělat, kdo chce v dnešním světě výnos, který výrazněji poráží inflaci, musí jít do výraznějšího rizika. Jde z velké části o důsledek předluženosti řady zejména západních ekonomik, která centrálním bankám neumožňuje jít se svými úroky výše. Takže dalším, dlouhodobým receptem na zlepšení stavu penzijního systému je razantní snížení veřejného zadlužení.
V neposlední řadě by státy měly nechávat lidem v kapse více peněz, aby ti měli z čeho spořit.
Z obojího plyne, že dalším zásadním způsobem, jak zlepšit stav penzijního systému, je výrazně zeštíhlit stát. Tedy rušit dotace, příspěvky, přebujelé sociální dávky, pracovní místa placená z veřejných rozpočtů, agendu, kterou místo státu zastane soukromý sektor. Je také třeba rozprodat státní majetek, jak podniky typu Budvaru, tak četné nemovitosti. Stát by si zkrátka sám měl „utáhnout opasek“.
Bude-li splněno výše uvedené, ať klidně stát podporuje spoření ve III. pilíři až od určité pravidelně vkládané částky, třeba až od 500 korun výše. Je to vhodná motivace k tomu, aby si lidé spořili více a do systému se tak dostalo více peněz.
Naopak, zdaňování státní podpory a úlev je by byl krok špatným směrem. Pokud totiž stát již přikročí k prodloužení věku odchodu do penze, což je žádoucí, možnost zdanění podpory by byla ještě dalším „bičem“. Stát musí vyslat signál, že se také on omezuje, ne neustále omezovat a „bičovat“ jen občany.
Emisní povolenka EU stojí poprvé v historii více než 100 eur
A cena půjde ještě výše. Drahé povolenky zdražují nejen elektřinu, ale třeba i cukr nebo tvrdá alkohol.
Cena emisních povolenek EU dnes během dopoledního obchodování vzrostla na nový absolutní rekord, na více než 100 eur za kus. Maximální dnešní cena zatím činí 101,05 eura, vyplývá z dat agentury Bloomberg. Jedna povolenka představuje povolení vypustit do ovzduší ekvivalent jedné tuny oxidu uhličitého.
Povolenky nyní zdražují z důvodu optimističtějších vyhlídek průmyslového oživení v EU. Prudce klesající cena zemního plynu v EU, o více než 80 procent v porovnání s loňským srpnem, totiž umocňuje očekávání, že průmyslové podniky starého kontinentu obnoví, resp. zvýší svoji výrobu, kterou dosud tlumily z důvodu právě bezpříkladné energetické drahoty. Oživení průmyslu pomáhá také zlepšení situace v mezinárodní logistice, která trpí ještě v důsledku covidové pandemie.
Dalším důvodem zdražování povolenek jsou stále přísnější environmentální kritéria EU, která mohou vést ke snížení nabídky povolenek na trhu, což samozřejmě představuje tlak na růst jejich ceny.
Do konce tohoto desetiletí chce Brusel snížit škodlivé emise o 55 procent v porovnání se stavem v roce 1990. V rámci směřování za tímto cílem podle všeho dojde od příštího roku k dalšímu omezení povolenek na trhu. Jejich vyšší cena pak způsobí, že podniky budou muset učinit svoji produkci ještě environmentálně šetrnější, neboť jinak je bude vysoká cena povolenek značně penalizovat a snižovat jejich konkurenceschopnost.
Brusel plánuje reformu systému emisních povolenek. V letech 2024 až 2027 by se v jejím rámci mělo zvýšit tempo, jakým každoročně klesá maximální povolený objem emitovaných škodlivin, z nynějších 2,2 na 4,3 procenta. Tento maximální povolený objem tvoří základnu pro vydávané povolenky. Povolenka tedy představuje povolení vypustit jistou část maximálního povoleného objemu do ovzduší. Navíc ovšem Brusel plánuje z trhu povolenky stahovat, aby ještě výrazněji zvýšil jejich cenu. V roce 2024 tak jejich počet klesne o 90 milionů kusů a v roce 2026 o dalších 27 milionů.
Jen v letošním roce zdražily povolenky o zhruba dvacet procent. Musí si je kupovat například uhelné elektrárny, ocelárny, cementárny, ale také třeba cukrovary, takže růst cen povolenek je jedním z důvodů aktuálního dramatického zdražování cukru v ČR, přičemž stojí také třeba za zdražováním tvrdého alkoholu.
Z důvodu poměrně příznivého vývoje energetické situace v EU lze předpokládat další růst cen emisních povolenek. Do konce letošního roku by tak jejich cena měla stoupnout ke 150 eurům.
Nečekejte, prodávejte teď akcie ČEZ, radí americká i polská banka
Akciím energetické společnosti ČEZ se daří. V minulém týdnu se jejich cena na pražské burze vrátila zpět nad psychologickou hranici 1000 korun. Ve středu se prodávaly až za bezmála 1070 korun, tedy nejdráže od loňského srpna. V pátek se ovšem propadly zpět mírně pod hranici 1000 korun, kde jsou i nyní, poté, co se klíčový menšinový akcionář podniku, uhlobaron Pavel Tykač, nechal slyšet, že česká vláda zřejmě ČEZ nepostátní. Tykač míní, že se ve Fialově vlády nakonec zřejmě nenajde nikdo, kdy by byl ochoten zaplatit reálnou cenu za zhruba 30procentní zbývající podíl.
Tykač sám má současnou cenu akcie ČEZ za podhodnocenou. Jeho firmy tak propadu cen energetické společnosti loni ve druhém pololetí využily k dokupování titulu. Uhlobaronovy věty tedy nelze vnímat jen negativně. Nepochybně má dobré zákulisní informace o tom, jak vláda momentálně smýšlí. To, že nebude ochotna podnik vykoupit, pochopitelně snižuje sázky na to, že by mohla k tržní ceně akcie přirazit pořádně tučný bonus z peněz daňových poplatníků – třeba 40procentní. Takže to znamená, že miliony daňových poplatníků nedají ze svých kapes tento bonus stovkám tisíc menšinových akcionářů ČEZ. Na stranou druhou trh vnímá pozitivně Tykačova slova o tom, že akcie podnik jsou nyní podhodnoceny. To dává naději na jejich další cenový vzestup. Tykačovo slovo má v branži váhu.
Nutno však jedním dechem dodat, že analytici poslední dobou Tykačův názor nesdílí. V pátek svoji novou analýzu ČEZ zveřejnila americká banka Citigroup. V příštích dvanácti měsících podle ní klesne cena akcie podniku na 780 korun. Její analytici teď doporučují akcie ČEZ prodávat. O den dříve doporučila prodej titulu také polská banka PKO, i když podle jejích expertů zlevní akcie ČEZ v následujícím tuctu měsíců pouze o zhruba stokorunu, na 903 korun. Taktéž radí prodávat. Obě analýzy rámově navazují na „hororovou“ prognózu americké banky Morgan Stanley ze začátku letoška, podle níž se cena akcie ČEZ do začátku roku 2024 zhroutí dokonce na 690 korun.
Ještě loni na podzim přitom tuzemské a i zahraniční finanční domy přicházely s prognózami, podle nichž měla „do roka a do dne“ stát akcie ČEZ výrazně více než 1000 korun. Třeba Komerční banka prognózovala nárůst až takřka na 1400 korun za akcii.
ČEZ až do loňského června těžil z rostoucích cen energií, která hnala vzhůru válka na Ukrajině a její důsledky třeba v podobě sankcí. V červnu se ala začalo mluvit o dani z mimořádných zisků. Mimořádně daně a odvody skutečně letos dopadnou z všech tuzemských firem nejtíživěji právě na ČEZ. Na druhou stranu energetická krize EU zdaleka neprobíhá tak zle, jako se mnozí třeba loni v létě obávali. To znamená, že doba mimořádných daní a odvodů by mohla bát pryč rychleji, než se dalo čekat ještě začátkem letoška. Ovšem cena energií zároveň zůstanou výše než před válkou. Patrné je to z vývoje referenční burzovní ceny plynu v EU. Ta v pátek poprvé po sedmnácti měsících klesla pod úroveň 510 eur za megawatthodinu. To je nečekaně příznivá zpráva. Ovšem dobrá zpráva n v kontextu vývoje posledního roku. Vždyť třeba v letech 2018 a 2019 činila ta samá cena průměrně nějakých 18,5 eura. Stále je tedy dvoj- až trojnásobná.
Nicméně více než 80procentní zlevnění plynu v porovnání s maximy z konce srpna 2022 snímá z vlád podstatnou část tlaku, jejž tam tato drahota vytvářela. Mírní se tlak veřejnosti či médií, aby vlády s nastalou situací „něco dělaly“. Mnozí, včetně politiků, byli loni v létě tak vylekáni rapidním zdražením energií, že nynější stav berou skoro jako návrat do normálu. Půjde ovšem o „nový normál“. Ceny energií zůstanou minimálně na dvojnásobku cen předválečných trvaleji. To může pro podniky ČEZ znamenat vyšší ziskovost, ovšem při opadnutí nejistoty spjaté s možným zestátněním. Ostatně, Tykač svá zmíněná slova pronesl zjevně právě i po přihlédnutí k vývoji cen na burze. Vnímá, že vláda při takovémto zlevňování nebude zdaleka pod takovým tlakem, aby situaci akutně řešila, třeba právě zestátněním ČEZ i s tučným bonusem pro menšinové akcionáře. Vždyť český stát by zestátnění ČEZ vyšlo minimálně na 200 až 250 miliard. Je totiž nutno zahrnout zmíněnou přirážkou pro menšinové akcionáře. Ta třeba v případě loni schváleného zestátnění „francouzského ČEZ“, společnosti EdF, činí více než 40 procent nad cenou akcie v okamžiku oznámení nabídky odkupu. Letos bude pro stát dost možná důležitější spíše šetřit a dávat do pořádku veřejné finance než uskutečňovat další obří výdaje, byť jednorázové.
ČEZ se tak stále zdá být velmi dobrou investiční příležitostí, byť spíše z dlouhodobého pohledu. Například německý energetický gigant Uniper tvrdí, že fatální otřesy na evropském energetickém trhu související s válkou budou definitivně pryč v příštím roce. Pak se bude situace řadu let postupně stabilizovat, ovšem při vyšších než předválečných cenách. Během následujících měsíců se akcie ČEZ mohou „zhoupnout“, vlivem pokračující nejistoty. Výzvou bude ještě i příští topná sezóna, kdy už se EU bude muset obejít takřka úplně bez ruského plynu, jejž má dosud v zásobnících. Ale poté už by to pro akcionáře ČEZ mohly být na řadu let jen „samá pozitiva a jistoty“, řečeno slovy klasika. (22.2.2023)