Jaké únikové strategie používají ptáci v otevřených tropických ekosystémech a jak snášejí přítomnost člověka? Odpovědi přináší rozsáhlá studie mezinárodního týmu vědců, který vedli vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, Karlovy univerzity a České zemědělské univerzity v Praze. Na základě tisíců pozorování stovek tropických druhů ptáků v Africe, Jižní Americe a Austrálii badatelé dokázali, že stačí znát relativně omezený počet vlastností tropických ptáků, aby se dala odhadnout míra jejich tolerance k člověku. Tyto znalosti mohou významně pomoci při jejich ochraně.
Studium míry tolerance ptačích druhů pomáhá lépe porozumět, jak lidská aktivita ovlivňuje životy ptáků a jak lze minimalizovat negativní dopad lidské činnosti na jejich přirozené prostředí – zejména v době, kdy populace lidí neúměrně roste, a nejen ptačím druhům tak ubývá vhodné životní prostředí. Studie mezinárodního týmu vědců dále umožňuje identifikovat citlivé druhy, které jsou vystaveny největšímu riziku, a navrhnout opatření pro jejich ochranu.
„Tropické a mírné oblasti se v mnoha ohledech výrazně liší a to platí i o životních strategiích ptáků, kteří zde žijí. Například riziko predace přirozenými predátory, stejně jako lovecké aktivity místních lidí, mohou být v jedné oblasti vyšší než v druhé. Predace silně ovlivňuje životní strategie ptáků – možná v důsledku vysoké predace hnízd mají ptáci v tropech typicky menší snůšky,“ vysvětluje Tomáš Albrecht, vedoucí týmu z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK), který se dlouhodobě zabývá výzkumem životních strategií tropických druhů ptáků. „Na druhou stranu tam žijí ve srovnání s jejich protějšky v mírném podnebném pásu často dlouhověké a ostražité druhy, které jsou z lidského hlediska sobecké – nejsou moc ochotné riskovat svůj život ani při ochraně vlastních mláďat. Až doposud jsme ovšem o ostražitosti a toleranci ptačích druhů obývajících tropy měli pouze velice kusé informace,“ říká Tomáš Albrecht.
První ucelená studie s praktickým přesahem
Studium tolerance ptáků tak lze využít mimo jiné při plánování a realizaci staveb, infrastruktury a dalších projektů, které mají vliv na životní prostředí ptactva. V neposlední řadě může výzkum v této oblasti přispět k lepšímu poznání biodiverzity a ekosystémů, a tedy k lepšímu řízení a ochraně přírodních zdrojů. Nicméně předchozí studie na toto téma se zaměřovaly především na části Evropy, Severní Ameriky a Austrálie.
„Docela mne překvapilo, že hodně lidí v tropických oblastech informace o toleranci ptáků k přítomnosti člověka sbírá, ale buď je nepublikují, anebo je publikují v tzv. šedé literatuře. Naše studie tak představuje první pokus popsat variabilitu v únikovém chování ptáků a jejich toleranci k člověku napříč otevřenými tropickými ekosystémy, a to hned na třech kontinentech: v Africe, Jižní Americe a Austrálii,“ říká Peter Mikula, hlavní autor článku a vědec z ÚBO AV ČR, PřF UK a Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze. „Jsem hrdý na to, že náš projekt spojil řadu vědců a nadšenců z celého světa a vytvořil mezinárodní a rozmanitou síť spolupracovníků studujících tento fenomén.“
Typ prostředí, létací schopnosti i velikost těla hrají roli
Vědci na základě obřího datasetu, jenž obsahoval tisíce pozorování pro stovky tropických druhů ptáků, zjistili, že mezi faktory, které určují míru tolerance ptačích druhů k přítomnosti člověka, patří především typ prostředí, v němž ptáci žijí, tělesná velikost druhu, vzdálenosti, ze které se člověk začne k ptákům přibližovat, anebo jak dobrými letci tyto druhy jsou. Plaší ptáci se zpravidla vyhýbají lidským sídlům, jsou výbornými letci migrujícími na velké vzdálenosti. Často se jedná o druhy s větší velikostí těla. Obecně mají všichni ptáci také tendenci unikat dříve, když se k nim člověk začne blížit z větší vzdálenosti.
„Když jsme porovnali naše výsledky s výsledky předchozích studií z oblasti Evropy potažmo České republiky, zjistili jsme, že některé zákonitosti jsou univerzální (např. větší ptáci jsou plašší i v Evropě), jiné výsledky jsou ale specifické pro jednotlivé oblasti světa či roční dobu. Ochranná opatření by proto měla být dostatečné flexibilní a brát v potaz lokální i širší specifika,“ dodává Tomáš Albrecht.
