Praktická znalost, jak si uchovati zdraví, je nejlepší životní pojištění. Nadto jest i nejlepším způsobem zdravotního pojištění, jež si lze poříditi. Znáti zákony zdraví znamená učiniti velký krok ke znalosti toho, jak si uchovati zdraví.
Hygiena, jediné slovo, které zahrnuje celou řadu zdravotních zákonů, je předmět, který poskytuje mnoho stravy tomu, jenž hledá zdraví, po celou dobu, kterou věnuje tomuto studiu. Přehlédněme několik nejdůležitějších zdravotních pravidel, na nichž zdraví z velké části závisí.
Dieta. Této otázce věnována značná část tohoto svazku a krátká zmínka na tomto místě má pouze upozorniti na její důležité místo v hygieně života.
Držení těla. Důležité pro uchování zdraví, bude důkladně probráno.
Dýchání. O dýchání bude řeč v kapitole o čerstvém vzduchu, jakožto hlavní požadavku zdraví.
Hygiena domácnosti a domácí prostředky. Porůznu v celém díle.
Kanalisace – Zdravotní opatření. Tyto otázky – příliš často zanedbávané lékaři, kteří by je měli lépe znáti – zasluhují zvláštní pozornosti.
Je-li někde v blízkosti toaletního pokoje i nejmenší stopa nějakého zápachu, ihned to vyšetřte. Mějte po ruce lahvičku s vhodným přípravkem desinfekčním. Velká výhoda bydlení v domě na výšině postaveném je, že kanalizace je vždy bezpečnější, než v nížině. I voda, kterou jste zásobováni, nemůže se tak snadno znečistiti, zvláště bydlíte-li na venkově.
Vyberte si, je-li možno, pro svůj dům místo někde na kopci, se suchým, řidším ovzduším. Nejen že to je samo o sobě zdravější, nýbrž i vzduch bude ještě k tomu více prost prachu – velká to výhoda pro plíce, zvláště prospěšná těm, kteří mají nemocné plíce. Všemožně se střezte prachu – i v domě, i mimo dům. Nekartáčujte nikdy koberců a pokrývek, aniž jste je dříve posypali vlhkými čajovými listy nebo drtinami.
Koupání. Otázka vnější i vnitřní čistoty je tak důležitá, že ji bude věnována později značná část tohoto díla. Pak bude promluveno též o praktickém užití různých způsobů koupání.
Maření životních sil. Životní síly mohou být různým způsobem mařeny – přílišným jídlem, pitím alkoholu, krátkým spánkem, výstřelky pohlavního života, dlouhým bděním, dráždivými požitky, prudkým dojmy atd. Ostatně všechny tyhle požitky nestojí za námahu a řada let života plného lásky a zdraví má jistě větší cenu, než několik hodin smyslného požitku, po němž se dostaví skleslost a deprese. Výklad o podmínkách zdraví by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o různých způsobech, jimiž se maří síly a jimž se obyčejně nevěnuje pozornosti. Obyčejně má tento pojem jen úzký obsah, neboť si pod ním každý představuje jen opilství a orgie, trvající celé noci ve veřejných místnostech. Avšak tímto slovem je míněno vůbec každé maření sil a lidské energie a v tomto významu nutno zde o něm mluviti. Člověk, který si myslí, že je vzorem přísné a dobré životosprávy, protože nepije alkohol a nekouří, může se ve skutečnosti ještě více prohřešovati na svých životních silách zneužíváním žaludku ustavičným přecpáváním a požíváním potravy, která stravuje nebo ničí životní díly. Toto tvrzení je blíže dokázáno v kapitole o dietě.
Dlouhé bdění. Snad nejhorší a zároveň nejobvyklejší způsob maření sil je velmi rozšířený zvyk dlouhého bdění. Ve městech je velmi málo staromódních lidí, kteří chodí spát před desátou hodinou, kdežto obvyklá hodina, kdy se chodí spát, je mezi jedenáctou a dvanáctou.
Ve městě je jistě mnohem více lidí, kteří chodí spát po půlnoci, než těch, kteří se ukládají ke spánku před desátou. A v poslední době ukazuje se k tomu sklon i ve vesnicích a městečkách.
Bez spánku není životních sil. Bez této noční možnosti, náhraditi opět zničené buňky, naplniti je opět kyslíkem a novou energií pro příští den, každý člověk neúprosně ztrácí sílu a životnost. Není snad nutno připomínat, že všechno ostatní, čím kdo se stará o své zdraví a pěstění těla, nemá ceny, vysedává-li den ze dne pozdě do noci a zbavuje jednak své tělo možnosti zotavení a ještě k tomu stále více ničí a ruší jeho tkanivo a síly. Jest to opravdu jakýsi způsob pozvolné samovraždy a sotva si můžeme představiti jistější metodu úplného fysického i nervového zničení. Tento zvyk už sám o sobě stačí k vysvětlení daleko většího počtu nervových nemocí mezi obyvateli velkých měst, mezi nimiž je velký počet těch, kteří jsou vlastně ještě pouhými dětmi.
Na jiném místě v této kapitole mluvím o nutnosti spánku a podal jsem několik návrhů, kterých možno v některých případech upotřebiti, ale otázka, kdy jíti spát a jak dlouho spáti, je tak důležitá, že zasluhuje zvláštního důrazu. Z důvodů dosud vlastně neznámých jest tělo mnohem schopnější zotavovati se před půlnocí, spánek je hlubší, dýchání mocnější, okysličování krve dokonalejší. Je známo, že zloději raději pracuji v časných hodinách nočních, protože obyvatelé bytů v této době tvrději spí, než v hodinách ranních. Zkrátka všeobecná zkušenost lidstva dokázala zřejmě daleko větší cenu spánku na začátku noci, takže se stalo příslovím, že dvě hodiny spánku před půlnocí mají větší cenu, než čtyři hodiny po půlnoci.
Někdo může spáti stejný počet hodin, buď osm nebo devět, ale jde-li spát o půlnoci nebo v jednu hodinu a vstává v osm nebo v devět, necítí se tak občerstven a posilněn, jako kdyby šel spát v devět hodin a kdyby vstal o páté nebo o šesté ráno. Pocit únavy a skleslé omrzelosti dokazuje příliš jasně, že se vaše tělo nevzpamatovalo z požadavků, které jste na ně vložili včera a v noci.
A naopak je stejně snadno posunouti dobu vstávání a spánku o 3-4 hodiny napřed, jíti spát blíže konci dne a vstávati opravdu na jeho počátku.
Přepracování je jiný též obvyklý způsob maření sil, který se zdá nevinný, poněvadž si myslíme, že se obětujeme „pro dobrou, poctivou věc“. Přepracování je však i zbytečné, ať si je hájí jak chtějí ti, kteří se jím na sobě prohřešují, i škodlivé svými následky. Odvolávejte se jak chcete na nátlak nutnosti, nevidíte při tom, že škodíte jen sami sobě, přestupujete-li zákonné meze své tělesné výkonnosti? Místo abyste uznali, že nemůžete vykonati dobrou práci, pracujete-li jsouce unaveni, místo abyste si řekli, že je nejlépe vykonati denně stejně mnoho opravdové práce a den ze dne v ní pokračovati a neničiti svých sil, ztravujete raději svou energii snažíce se v krátké době zdvojnásobiti svou výkonnost a ocitnete se ve stavu takové skleslosti, že nemůžete vykonati ani polovici obvyklé denní práce anebo snad vůbec žádnou.
Mysl a tělo. Není možno přehlednouti vliv duševního stavu na stav tělesný. Jedna stránka této otázky je obyčejně neznáma nebo uchází pozornosti většiny těch, kteří uznávají vliv mysli na tělo, totiž opačný vliv těla na duševní stav. Toť otázka nesmírné důležitosti pro tisíce těch, jichž život je nešťastný škarohlídstvím a sklonem k věčným nářkům. Tento sklon nutno vyvažovati do určité míry právě duševním stavem, ale v celé řadě případů může být překonán i čistě fysickými prostředky.
Spisovatel poznal ze zkušenosti nesčíslně mnoho škarohlídných a omrzelých jedinců, kteří se přetvořili ve šťastné lidi pouze tím, že posílili své tělesné zdraví. Jako je pravda, že pocit starosti působí na úkony těla, je naopak též pravda, že v přemnohých případech duševní stísněnost je zaviněna pouze tělesnou tísní.
Zkrátka, cenu každého požitku, duševního i tělesného, nutno posuzovati podle konečného výsledku. Je-li konečným výsledkem občerstvení a můžeme-li se ohlédnouti nazpět pouze s pocitem radosti, pak buďme jisti, že onen požitek byl blahodárný. Naopak, následuje-li po něm pocit únavy nebo nervové rozrušení, má-li vliv na obvyklou chuť k jídlu a na možnost úplného zotavení spánkem; zkrátka necítíme-li v sobě pohotovost a chuť k denní práci a schopnost vykonávati ji s větší ještě chutí a rázností, pak jsme se v tak zvaném požitku zmýlili. Zdálo by se, že některé takové pochybné zábavy poskytují dočasný požitek, ale kdybychom si je prohlédli znovu v jasném světle příštího jitra a s pocitem lítosti nad promarněnými penězi a zmařeným časem a pod nepřímým dojmem otázky: „Oh, k čemu to všechno?“, pak přestaly by nás baviti. Jistě však nepřinášejí štěstí. Nepadá na váhu klamná radost jednoho okamžiku, nýbrž úhrnná spokojenost a štěstí den ze dne a týden po týdnu, a to pomáhá udržovati řádné zdraví a sílu tělesnou. Jste-li na pochybách o nějakém požitku, přiložte vždy toto měřítko konečného výsledku, neboť dobrý požitek nezanechá vám v ústech špatnou chuť, nejen v doslovném, nýbrž i v obrazném smyslu.
Při této otázce nutno se zmíniti ještě o jednom nerozumném způsobu maření životních sil, který bývá obyčejně přehlížen snad proto, že je téměř všeobecný a že má se více nebo méně za dovolený. Všeobecně se uznává, že nečisté pohlavní styky ve vykřičených domech jsou nejhorší způsob maření sil, kdežto výstřelky v manželství se přehlížejí, poněvadž se považují za čisté a manželstvím schválené. Manželství bývá v mnohých případech pouze pláštíkem, kterým se přikrývá nejobvyklejší a nejhorší způsob maření sil, čili – jak jednou Bernard Shaw řekl – „pařeniště nevázaných chtíčů“. Avšak tato otázka je důkladně probrána v dalších částech tohoto díla. Nikdo nedoufej v příliš velké výsledky, i když užíváš nejúčinnějšího způsobu pěstění těla, mrháš-li takto ustavičně životními silami. Neboť střídmost a čistota v každém směru jsou hlavní složky opravdového pěstění těla.
Mysl má mocný vliv na celé tělo a jeho úkony. Skličující dojmy rychle vysilují celý organismus a je známo, že strasti a starosti způsobily, že maso schází s lidských kostí tak, že se jim v tom nevyrovná ani stálá turecká lázeň. Naopak člověk, který „se směje a roste k blahobytu“, jeví i požehnané výsledky srdečné a milé mysli. Dojmy a myšlenky mají jistě velmi důležitý úkol ve zdraví těla – jak ví každý, kdo má zkušenosti s nemocnými lidmi.
Strasti nikdy nikomu neprospěly. Naopak škodí všem, kteří se jimi trápí, a brání návratu řádného, přirozeného zdraví. Bylo dokázáno, že strasti činí obtíže trávení, zdržují dýchaní a oběh krve a vlastně všechny tělesné úkony. V důsledku toho hromadí se jedy, směšují se s krví a vnikají do mozku, v němž otravují buňky, působí podráždění, stísněnost a řadu podobných nepříjemností. Tím jest kruh uzavřen a zdraví i mysl člověka neustále slábne. Kdo hned na počátku se rozhodne pro optimistické nazírání na život, vyhne se všemu tomu. První příznaky snadno ustoupí několika jednoduchým opatřením a ostatních bude nemocný ušetřen.
Dědičnost je velký strašák na mnohé lidi. Bojí se, že zdědili nějakou nemoc a že na ni nezbytně zemrou. Zemřeli-li jejich rodiče na souchotiny a stihne-li je náhodou kašel, jsou přirozeně postrašení, že mají rovněž souchotiny a domnívají se, že jsou ztraceni. Ale mýlí se velmi. Vyjímaje příjici a jednu nebo dvě krevní nemoce téhož druhu, není vlastně dědičné nemoci. Pouze náchylnost k nemoci se zdědí, nikoli nemoc. I kdyby však byla nemoc zděděna, co z toho? Většinu nemocí možno rychle a úplně vyléčiti léčebnými soustavami, naznačenými v tomto díle. Lze-li původní nákazu jednoduše a s dobrým výsledkem vyléčiti, proč ne též zděděnou nemoc? Vlastně lze ji vyléčiti mnohem snáze. Neboť bylo nad pochybnost dokázáno, že všechny nemoci ztrácejí na síle každou generací, kterou se vzdalují od svého původu. Když tedy tohle víme, proč se bojíme?
Nejbezpečnějším pravidlem, jímž možno se říditi, je zapomenouti pokud možno docela na tělo, necvičíme-li právě, nebo nepěstujeme-li je nějak. Ono se dovede dostatečně samo o sebe postarati. Chybí-li vám opravdu někde něco, buďte ujištěni, že vám o tom dá tělo důkladně vědět. Dokud se tak nestane, vězte, že je vaše tělo zdrávo; a touto vírou vám bude nejlépe.
Všechny křečovité a skličující stavy duševního vzrušení snaží se stahovati svaly těla, kdežto stavy povznešené a nesobecké směřují k pocitu volnosti; to může snadno cítiti, kdokoliv sám na sobě vyzkouší oba druhy pocitů. V jednom případě je celá jeho bytost volná, v druhém se stahuje. Tento druhý stav ničí cennou nervovou energii, vyčerpává a vysiluje; onen zachovává a chrání.
Duševní a vzrušivé stavy jsou často příčinou chemických změn. Slina vzteklého psa je právě z té příčiny jedovatá. Často se vyskytují všechny příznaky vztekliny i u nemocných, kteří vůbec nebyli pokousáni; a stejně tomu tak jest u ztrnutí čelistí. Jest zvláštní druh padoucnice, známý jako duševní padoucnice, jež se tolik podobá vlastní padoucnici, že je rozezná pouze zkušený lékař. Vyžaduje však pouze duševní léčení.
Profesor Pavlow provedl před několika roky řadu velmi zajímavých pokusů na psech. Dokázal, že když hladoví psi ucítili potravu, jejich žaludeční žlázy ihned vylučovaly velmi čile žaludeční šťávu. Nebyli-li však naopak psi hladoví, nepůsobila vůně potravy vylučování žaludeční šťávy a nepomohlo ani, byla-li jim potrava vpravena do žaludku. Vidíme tedy z toho, jak jsou duševní činitelé důležiti pro trávení a jak důležitá jest touha po potravě z hladu, dříve, než byla potrava požita.
Má-li duševní stav takový vliv na tělo a může-li způsobiti nemoc její příznaky, jistě je i vyléčí. Správný duševní stav může působiti všemi směry na úkony a ústroje tělesné a bývá příčinou různých jejich stavů.
Oděv a oběh krve. V kapitole Příčiny nemoci bude učiněna zmínka o tom, jaký špatný vliv na oběh krve má nošení těžkých šatů. Hlavně nutno zavrhnouti návyk, zvláště všeobecný u dřívějších generací a dodnes zachovaný u mnohých lidí, nositi totiž vlněné spodní prádlo. Vlna je živočišný výrobek, který zabraňuje přebytečným tělesným látkám unikati kůží. Je mnohem čistší a tudíž i mnohem zdravější nositi na těle látky plátěné nebo bavlněné v zimě i v létě. Neboť tělesná teplota, docílená těžkým oděvem, jenž nic nepropouští, není zdravá. Tělo má být udržováno teplé hlavně čilým oběhem krve.
Určitý stupeň chladu je vždy prospěšný tělesnému blahu. Stále bychom měli dovolovati vzduchu volný přístup ke kůži. Zapište si jako zlaté pravidlo zdravotní: V zimě nenoste víc šatů než právě tolik, abyste udrželi pravidelnou teplotu těla; v létě jen tolik, kolik vyžaduje slušnost.
Dbejte, aby všude po těle byla vaše kůže řádně větrána. Noste tenké bavlněné nebo stávkové ponožky – nikdy vlněné nebo hedvábné. Váš klobouk mějž nějaké opatření pro větrání, aby měl vzduch volný příchod k pokožce na hlavě, přejete-li si míti zdravé vlasy. Choďte bosi v létě, kdykoliv je možno. Musíte-li v létě býti obuti, noste sandály.
Buďte opatrní ve volbě svrchního kabátu. Noste raději krátký kabát než těžký ulstr. V zimě bývá hodně jasných a poměrně teplých dnů, kdy nepotřebujete ani krátkého kabátu ani jiného svrchního kabátu. A není-li toho třeba, je vždy lépe choditi bez svrchního kabátu.
Dbejte, abyste měli volnou a oděvem nestaženou šíji. Muži, kteří nocí vysoké, těsné límce, a ženy, které si těsně stahuji hrdlo, zbavují se určité míry zdraví, jehož by snadno užívali, kdyby dovolili vzduchu volnější přístup nahoře k tělu. Zvyk zahalovati šíji těžkým a těsným šatem je ponejvíce příčinou hubených, vytáhlých šíjí, jež tak často vidíme. Krásně oblou, pěkně stavěnou šíji má muž neb žena, kteří dovolují vzduchu volný přístup k ní.
Zimní oděv. Není nutno šířiti se dlouho o oděvu v létě, stačí, řekneme-li, aby se každý v té příčině přiblížil přírodnímu stavu – jinými slovy nahotě – pokud dovolí společenské zvyky. Noste, možno-li, nejméně šatů a raději světlé barvy a z lehké látky. Důvody jsou udány v kapitole o sluneční lázni.
Silné mrazy zimní ovšem vyžadují některých změn této rady, ačkoliv i tu tvrdím, že je vždy nejlépe nenositi více šatů, než kolik je nezbytně nutno k udržení tělesného tepla a pohodlí. Bylo již řečeno, že je prospěšnější nositi plátěné spodní prádlo, než vlněné, nebo spíše bavlněné, než vlněné, je-li vůbec nutno nositi spodní prádlo. V mnohých případech je nejlépe nenositi vůbec spodního prádla, v předpokladu ovšem, že svrchní šaty, které potom přijdou přímo do styku s kůží, lze práti a čistiti. Avšak šaty, které obyčejně nosíme v zimě, vyžadují, abychom z důvodů čistoty nosili nějaké spodní prádlo, které lze práti, to však budiž pokud možno lehké a vzdušné tak, aby nebránilo přístupu vzduchu. I okolnost, že plátno a bavlněná látka pohlcuje vlhkost, zvlášť plátno, mluví proto, abychom jich spíše než vlny užívali na prádlo, jež se přímo dotýká kůže.
V opravdu studeném počasí je nezbytné určité množství svrchního oděvu k udržení tepla a na ochranu od mrazu, ale potom je lépe vezme-li se na lehké prádlo nějaký teplý svrchní oděv, jdeme-li ven, než abychom nosili těžké vlněné spodní prádlo. Vlna se odporučuje na svrchní šaty, potřebujeme-li opravdu tepla, neboť je nesporno, že vlna teplo udržuje.
Jak mnoho oděvu kdo potřebuje, závisí ve velké míře na jednotlivci a na tom, jak snáší zimu. Velmi mnoho to závisí též na tom, co kdo dělá pod širým nebem. Zúčastníme-li se nějaké athleticé hry, potřebujeme i v mrazu málo šatů nebo vůbec žádných, kdežto jsme-li při téže hře nečinni a stojíme-li pouze jako diváci, potřebujeme se více zabaliti. Zaměstnává-li se někdo sílící a příjemnou prací odstraňovati sníh s cest, nebude jistě toužiti po zimníku, ale kdo sedí celý den na sněhovém pluhu a řídí koně, trpěl by hodně zimou při mrazu, kdyby nebyl dobře oblečen. A tak dále. Množství šatů závisí vždy na okolnostech, jen si udělejme pravidlem, že nebudeme nositi více šatů, než kolik potřebujeme. Protože nutno pořádně se zaobaliti, řídíme-li auto proti severnímu větru, nesmíme choditi po ulicích a jezditi v pouličních tramvajích stejně těžce oblečeni.
Nejdůležitější snad připomínka zde je, že je vždycky lépe, chceme-li se chrániti před venkovským ostrým mrazem, zabalíme-li se ještě do něčeho teplého, když jdeme ven, než abychom nosili těžké šaty v letní temperatuře a je holý nesmysl, nosíme-li vlněné spodní prádlo, a jiný zbytečně teplý šat jen proto, že je venku zima. Do teplého ovzduší v místnosti buďte opravdu oblečeni tak, jako v létě, a teprve když jdete ven, vezměte si sweater, zimník nebo cokoliv právě podle okolností potřebujete. Mějte stále na mysli, že je studený vzduch prospěšný tělu a nervům, pokud v něm můžete vydržeti.
Hlavně je nutno dbáti, aby krev dobře obíhala v údech, neboť máte-li teplé ruce a nohy, je vám všude dobře. Mrazení v rukou a nohou svědčí někdy o návalu krve v jiných místech a trvale studené údy znamenají určitý nedostatek životních sil. Jsou-li nohy v teple, jest oběh krve dostatečný a teplotu těla můžete říditi pouze tím, že pečujete o nohy. V té příčině bych řekl jen to, že je v mnohých případech lépe chrániti dobře ruce a nohy, než užívati příliš těžkého oděvu na celém těle. Cévy, jež přivádějí krev do nohou a rukou probíhají pod povrchem, hlavně v zápěstí, v místech, kde obyčejně vyšetřujeme puls, a přikryjeme-li je dobře, udělali jsme mnoho, abychom získali tepla a pohodlí venku. Zvláštní pletené vlněné nátepníčky, které těsně přiléhají v zápěstí, jsou v některých zemích zhusta užívány, aby se udrželo zápěstí a vůbec ruka v teple. Toto opatření je opravdu mnohdy účinnější než přikrytí rukou samých. Na některých řekách a jezerech Západu jsou oblíbeným zimním sportem koňské dostihy na ledě, neboť nelze vyhledati lepší závodní dráhy pro ostře okovaného koně, než plochu hladkého, pružného ledu. Říditi koně s rukama napřeženýma, když ledový vítr duje do rukávů, je velmi kruté, není-li člověk na to připraven. Jezdci při těchto dostihách seznali ze zkušenosti, že je lépe chrániti zápěstí a paže a míti při tom třeba holé ruce, než navléci pouze silné rukavice.
Rukavice s prsty jsou většinou nedostatečné k ochraně od mrazu. Jediné správnou ochranou rukou, jsou-li příliš zmrzlé, jsou staromódní rukavice pouze s palcem (palečnice). V nich jsou prsty pohromadě a navzájem se ohřívají. V rukavicích s prsty jsou prsty odděleny, takže mnohem snáze namrznou. Potom je obyčejně lépe a tepleji míti ruku bez rukavice a sevřít pěstě, než nositi rukavice. V opravdu studeném podnebí je nutno chrániti uši. To by zastaly vlasy, kdybychom nebránili přirozenému jich růstu, ale moderní střihání vlasů nám vzalo možnost takové ochrany. Klobouk se k tomu nehodí. Jediná vhodná pokrývka hlavy pak je čepice s chránítky uší.
Nebojte se příliš studeného vzduch. Posiluje a budí energii. Někdy shledáte, že se třesete zimou v přetopené místnosti, ale kdybyste vyšli ven a prošli se v mrazivém, štiplavém větru, zahřejete se příjemně. Osvěží vás a zahřeje tak, že navrátivše se, otevřete okna, aby vám zůstal pocit tepla.
Podnebí. Podnebí má sice bez pochyby jakousi důležitost, ale jistě menší, než tvrdí mnozí lékaři. Studený a vlhký vzduch není tak zdravý a příznivý dobré náladě, jako vysoká, svěží, suchá ovzduší. Vyšší zeměpisná šířka je rovněž zpravidla příznivější, než nižší. Až do určité míry je podnebí lepší, čím je ostřejší. Některé krajiny jsou známy oslabujícím podnebím (např. jižní pobřeží Anglie), a těm jest ovšem radno se vyhnouti. Je-li však tělo v dobrém fysickém stavu, netřeba se báti „počasí“. Změny podnebí a jeho podmínky mají na nás vliv jen potud, pokud jsme k němu náchylní.
Pokožka a její význam je popsána podrobně v pozdějších kapitolách tohoto svazku. Péči o pokožku probereme v pozdějších svazcích.
Půst, jako léčebná soustava, viz v dalších svazcích tohoto díla.
Síly životní, viz Maření životních sil.
Spánek. Řekli jsme již, že člověk vydrží déle bez potravy než bez spánku. V určitém smyslu jest spánek opravdu potravou. Živí tělo, nebo spíše dává dělu schopnost živiti se. Činí tak uvolněním duševního i tělesného napětí, což je vlastním prostředkem k obnovení života, energie a moci. Můžete ulehnouti ke spánku s nejprudším pocitem hladu – ve spánku téměř vždy zmizí. Zvláštním, tajemným způsobem, který dosud žádný fysiolog nevysvětlil, nachází tělo potravu samo v sobě. V hodinách spánku jaksi obnovily tělesné orgány energii svých úkonů a přispěly k vaší povšechné síle.
Naprosté uvolnění je nutné k úplnému zotavení. Je nutno přiznati, že někteří lidé nejsou s to, aby se úplně uvolnili. Jejich nervy jsou stále napjaty. Jakási ztrnulost a napjatost se u nich jeví i ve spánku tím, že nevědomky křečovitě muchlají ložní pokrývky. Často když se probudí, shledávají, že leží jako ztuhlí, každý sval a každý nerv jejich jest napjat. Abyste si opravdu odpočali, abyste přivábili velký, neuvědomělý spánek, uvolněte úplně každý sval, každý nerv, všechnu vodní sílu svého těla. Naučte se „pustiti myšlenky z hlavy“! Nechte tělo úplně sklesle ležeti a uvolněte je co nejvíce. Zdá-li se vám, že nemůžete toho dosáhnouti, pamatujte si toto: Zdvihněte ruku a dejte jí potom náhle klesnouti, aniž ji nějak svou vůlí řídíte. Zdvihněte obě ruce a dejte jim stejným způsobem klesnouti. Zdvihněte obě nohy a udělejte totéž. Potom se snažte o tento pocit „poddání se“ ve všech částech svého těla.
Pečujte, abyste měli vždy tvrdé lože. Měkké lože vysiluje, neuklidňuje. Tělo klesá do oslabujících peřin a tkaniva, i svaly zemdlí a zeslábnou, působí to zároveň na oběh krve, pokožka nemůže přirozenou cestou vyloučiti všechnu nečistotu.
Rovněž podušky jsou nezdravé, rozčilují a nedopřávají odpočinku. Hlava se boří do měkkých a dusících podušek; dýchání je tím znesnadněno; svaly v šíji jsou v této poloze spíše napjaty než uvolněny. A přece miliony lidí spí v noci tímto způsobem. Obličej, místo aby byl v noci volný ničím nedrážděný, je stále napolo přikryt a tlak i nejměkčích polštářů jej znetvořuje, způsobuje nepřirozené záhyby, jež se časem mění ve vrásky.
Chceme-li pomoci Přírodě v jejím díle na zotavení těla v noci, nemůžeme učiniti lépe, než vybereme-li si prostředně tvrdé lože bez podušek, nebo jen s velmi malými poduškami. Spal-li někdo po léta na několika poduškách, bude ovšem několik měsíců pociťovati nějaké obtíže, než uzná, že tento způsob je blahodárný. Mužové a zvláště ženy trpí stálým bolením hlavy, které je následkem vysokých podušek. Kdyby v některých takových případech lékař zakázal podušky nebo místo podušek z peří nebo prachu kdyby se užívalo podušek slamou vycpaných, zmizelo by bolení hlavy úplně.
Jiná otázka jest, v jaké poloze máme spáti.
Snad každý řešil otázku, jak uložiti ruce ve spánku. Ležíme-li si na ruce, snadno zabrání se oběhu krve a dostaví se nepříjemný pocit „mravenčení“. Dáme-li ruce před tělo, nutíme tím tělo do velmi zvláštní zkroucené polohy. Tvrdilo se, že nejlepší poloha při spánku, tj. taková, kdy člověk je nejméně trápen sny a z níž se probouzí ráno, pokud lze nejvíce osvěžen, je právě opačná poloze, v níž tělo ponejvíce bývá udržováno za dne. Je-li někdo ve dne stále vzpřímen a jeho tělo tedy nataženo, pozná, že se mu bude lépe odpočívati, zaujme v posteli právě opačnou polohu. To by potom bylo omluvou, abychom na chvíli ve spánku tělo zkroutili. A naopak, kdo je celý den sehnut nad stolem nebo podobně, pocítí největší blaho tenkrát, natáhne-li tělo a položí-li se pokud možno zpříma. Podáme několik podrobností, týkajících se polohy těla ve spánku, a každý nechť si vybere tu, která nejlépe vyhovuje jeho osobitým potřebám.
Teoreticky nejlepší poloha je, ležíme-li na pravém boku, ruku pod sebou a za zády, nebo ohnutou v lokti tak, že zápěstí leží pod hrudníkem.
Spáti naznak má se všeobecně za nezdravé. Doporučují, abyste si připevnili něco tvrdého vzadu na krk – řekněme na příklad šátek zavázaný na velký uzel, jenž byl by umístěn tak, aby uzel byl zrovna uprostřed týlu, nebo něco podobného, jež by vám bránilo nespati naznak, kdybyste si tak lehli. Vypravuje se o jednom mladíku, že si šátkem, připevněným k trupu, přivázal dozadu na krk matčin sekáček a že již nikdy nebylo slyšeti, že by byl trápen nepříjemnými následky spánku naznak.
Jste-li náchylni k srdečním obtížím, dbejte, abyste nespali příliš mnoho na levém boku, protože tato poloha mnohdy zhoršuje takové nemoci. Spaní na pravém boku podporuje též trávení, protože otvor vrátníku žaludečního je pak obrácen dolů a usnadňuje nestrávené potravě průchod ze žaludku do střev.
Většina lidí spí na pravém boku. Je pravda, že je ve spánku přeměna potravy čilejší. Oběh krve je vyrovnán, práce životních ústrojů oslabena a přihlížíme-li k tomu všemu, bývá spaní na pravém boku nejzdravější.
Jdeme-li spát, učiníme dobře, upravíme-li okna tak, aby bylo postaráno o řádné vyvětrání. Nezbytně potřebujeme dostatek svěžího čistého vzduchu. Bojíte-li se průvanu, snažte se, abyste se zbavili tohoto strachu a zvykli si na čerstvý vzduch. Nejste-li zvyklí spáti při otevřených oknech, nezabíhejte s počátku do výstředností. Postupně si zvykejte vdechovati čistý venkovský vzduch, jemuž budiž dovolen vždy, pokud možno, nejvolnější přístup do vaší ložnice. Pamatujte si, že rychleji získáte dokonalého fysického zdraví, budete-li vzdechovati více vzduchu, jenž se nejvíce rovná vzduchu venkovskému.
Nepřikrývejte se příliš mnoho. Užívejte jen tolik přikrývek, abyste si uchovali své teplo, nic více. Na počátku, když ulehnete, přikrývejte se jen lehce, připravte si k ruce jiné přikrývky a přidejte si je v noci, cítíte-li chlad.
Nedýchejte ústy. Kdo dýchá ústy, obyčejně chrápe, a chcete-li se odnaučiti tomuto nepříjemnému zvyku, naučte se dýchati nosem. Budete-li si stále uvědomovati nutnost takového způsobu dýchání, naučíte se ve spánku správně dýchati.
Dýchání ústy je obyčejně způsobeno různými katary, které nutno vyléčiti. Poněvadž lze katary velmi nesnadno vykořeniti, budiž léčení provázeno zachováváním zdravotních pravidel.
Mnozí lité cítí únavu a vyčerpání po noci hlubokého spánku. Nedovedou toho pochopiti; představují si, že jsou již od narození „unaveni“ a odevzdají se svému osudu. Není tomu tak. Okamžik probuzení měl by býti nejslavnějším okamžikem celého dne. Zkažený vzduch, přetopený pokoj, nadbytek těžkých přikrývek, pozdní večeře, přecpání, pití příliš malého množství vody, nedostatečné dýchání, zácpa – to vše má při tom svou úlohu. Tělo vyhání všecky jedy v noci rychleji než ve dne a potřebuje více kyslíku – odtud potřeba čerstvého vzduchu v noci. Ale bylo dokázáno, že i příliš dlouhý spánek má podíl na tomto pocitu únavy a vyčerpání – a jak se zdá, proto, že se za nějakou dobu nahromadí příliš mnoho kysličníku uhličitého, který potom působí jako jed. To vše je důkazem, že nutno vstáti, jakmile se probudíme, ať je to kdykoliv; spíme-li a ležíme-li dále v posteli, snad dvě až tři hodiny déle, platíme za to pokutu únavou a vyčerpáním.
Někdo ovšem potřebuje spáti déle než jiný. Je pošetilé stanoviti nějaké zákony a říkati, že sedm hodin stačí – nebo osm, nebo cokoliv jiného. Každý má v té příčině jiný zákon. Kdo žije pohnutý, rozčilující život, potřebuje přirozeně více spánku než lidé lhostejní, kteří berou „život tak, jak je“ a o nic se nestarají. Pravidelně, kdo pracuje duševně, potřebuje delšího spánku než ostatní. Práce tělesná vyžaduje hlubokého spánku, nikoli však příliš dlouhého. Ale stanoviti nějaké všeobecné platné pravidlo nelze. Spěte tak dlouho, až se pocítíte osvěženi a cítíte-li „chronickou únavu“ a máte-li volno, ulehněte a zůstaňte v posteli, dokud se nevzbudíte osvěženi. Znám několik případů, kdy žena zůstala zúmyslně v posteli nepřetržitě několik dní a nocí – umínila si totiž, že si „odpočine“ najednou. A zbavila se té „chronické únavy“, která ji trápila několik let.
Z největších problémů je otázka nespavosti. Tolik lidí jí trpí; a její příčiny jsou tak různé a složité, že často je velmi nesnadno říci, co vlastně je její příčinou a jakým způsobem by se jí dalo nejlépe odpomoci. Starosti a rozčílení jsou známé příčiny, často též zácpa (dráždění zadržované nestrávené potravy často působí probuzení), těžké večeře – ačkoliv myslím, že mají většinou právě opačný vliv; nepracující pokožka jistě též k tomu přispívá; také uzavřený, zkažený vzduch je zavrženíhodný; v mnohých případech objevuje se nával krve do hlavy a chlad nohou. Léčení nechť vychází od příčiny a zklame-li jeden způsob, zkusme jiný. Nespavost může být jistě vyléčena pravidelným pěstěním tělesné zdatnosti a ustupuje před obnovenou životní silou; ale často se objevuje pouze ojediněle, byť i velmi často; a potom není času na dlouhé léčení. Potřebujeme okamžitě prostředku, abychom získali spánek ještě téže noci. Z mnohých prostředků, které byly udávány, pomohou snad ve všech případech tyto:
1. Delší teplá lázeň je velmi dobrý prostředek k odstranění nervového rozrušení – je-li příčinou nespavosti – a k získání spánku. Nemocný nechť je položen do teplé lázně, teplé asi jako teplota krve, a nechť chvílemi se přidává teplé vody, aby lázeň byla stále stejně teplá. Konečky nervů po celém těle jsou podrážděny a potřebují, aby byly úplně uvolněny nějakým způsobem, aby nastal spánek. To vykoná teplá voda. Nebojte se nechati pacienta v této lázni – i půl hodiny, nebo déle, je-li třeba. V některých případech je nutno nechati ho tam i několik hodin, než nastane uklidnění. Aby se předešlo podráždění nebo pukání pokožky, natřete ji před koupelí vaselinou nebo nějakým podobným tukem.
2. V mnohých případech přivodí spánek několikaminutová horká lázeň nohou – když je hlava překrvena a nohy studené.
3. Často mají stejný účinek lahve s horkou vodou.
4. Sklenice teplého mléka před spánkem vyžene krev z hlavy do žaludku a v mnohých případech přivodí spánek. Nemyslím, že by to byl příliš hygienický způsob, ale věřím, že v takovém případě nutno si vybrati menší zlo; špatné následky mléka jsou jistě menší, než nespíme-li celou noc.
5. Monotonní vjemy často vás uspí. Bijící metronom v pokoji, na příklad, bude tak učinkovati; nechť však jde pomalu. Nebo naslouchejte tikání hodin. Počítání obyčejně nemívá účinku.
6. V mnohých případech pomáhá, myslíme-li na vysokou černou stěnu. Často jsem užil tohoto způsobu a velmi často se spánek dostavil.
7. Uvolnění svalů je velmi prospěšné; tento způsob je ovšem velmi málo znám, jak se zdá, ale jeho výsledky jsou opravdu znamenité. Zakládá se na tomto:
Položte se v posteli na záda a zaujměte pohodlnou polohu. Myslete nyní na svou šíji. Shledáte snad, že je napjatá a ztrnulá; nevědomky držel jste hlavu na ramenou, kdežto měla spočívati na poduškách. Uvolněte tyto svaly; nechte hlavu klesnouti do podušek; nechť lože nese celou váhu vaší hlavy. A teď přejděte v myšlenkách k pravé ruce a uvolněte i tu. Potom levou ruku; pak pravou nohu; potom levou nohu. Nakonec uvolněte trup, klesněte do postele a udělejte tělo tak „těžké“, jak můžete. Zatím, co jste takto prošli celým tělem, shledáte možná, že je vaše šíje už zase strnulá a že nutno znovu ji uvolniti. Proberte takto několikrát celé tělo, končíce vždycky u šíje a hlavy. Budete překvapeni výsledkem; a nepochybuji o tom, že po několika pokusech budete s to, abyste touto metodou přivolali spánek, jakmile budete si ho přáti.
8. Hluboké dýchání je velmi účinný způsob, jímž přivoláme spánek. Při této metodě je ovšem důležitý čerstvý vzduch v pokoji. Zívání je znamením, že jsou plíce naplněny a zatíženy kysličníkem uhličitým; a zívání jest pouhý pokus Přírody zvětšiti činnost plic a vůbec hrudníku. Hluboké dýchání ulehčí tomuto stavu a velmi často končí spánkem.
9. Rychlé omytí vlažnou vodou houbou v mnohých případech utiší nervy a pomůže uvésti vás ve vytoužený spánek.
10. Tření solí je dobrá metoda – má se jí užíti přímo před spaním. Omyjte se potom studenou vodou.
11. Studený, vlhký šátek na hlavě a vzadu na šíji je též velmi účinný prostředek.
12. I nejzarputilejší případy nespavosti vyléčí často několik svalových cvičení v dobře větrané místnosti. Všechny druhy úklonů jsou dobré; ale nutno je prováděti prudce a mocí. Nedostatek svalových cvičení je často příčinou nespavosti.
13. Vzdušná lázeň přímo před spánkem je z nejlepších způsobů, jak přivolati spánek. Říká se, že Ben Johnson, když nemohl spáti, vyskočil z postele, procházel se v pokoji několik minut v nočním oděvu, až mu bylo docela zima a až se vypařil pot, byl-li zpocen. Pak si lehl do postele a spal jako dítě.
Stolice. Podrobněji o ní v dalším svazku.
Strava a její význam je podrobně vyložen v tomto svazku.
Studené nápoje. Někteří lidé pijí příliš mnoho studených nápojů a není pochyby, že velké množství ledové vody nesmírně škodí žaludku. Naproti tomu studená voda ještě nikdy nikomu neuškodila, třeba byl sebe víc uhřát. Je však radno vypláchnouti si ústa studenou vodou a umýti obličej i ruce, chceme-li se napíti, když jsme uhřáti. Počínáte-li si takto, není vůbec nebezpečí, napijete-li se sebe víc studené vody. Viz též dále kapitolu o vodě.
Trávení je důkladně rozebráno v pozdější zvláštní kapitole.
Větrání. Nemá ceny větrání, které nepůsobí v místnosti stálou a rychlou výměnu vzduchu v takové míře, že vzduch je tam pokud možno čerstvý a čistý právě tak jako venku. To znamená míti otevřená okna.
Člověk žil původně pod širým nebem, v podnebí, v němž pohodlně bydlil venku bez přístřeší. Ve studenějším podnebí objevuje se nutnost přístřeší, a protože nebylo všude jeskyň k bydlení, byly vynalezeny a užívány domy a chatrče. S tímto opatřením k získání tepla objevila se nutnost větrání, nutnost, která bohužel vždy byla a ještě dnes jest velmi zanedbávána. V létě nepůsobí větrání nesnází, ale v zimě je nerozlučně spojeno s topením, nebo správněji řečeno se zahříváním bytu. Šetření a otopnými hmotami je příčinou, že hospodyně obyčejně se zpěčuje otevříti okna, když se jí podařilo ohřáti vzduch v místnosti uzavřený tak, aby byl snesitelný. Otevře-li okna, vytratí se drahé teplo do venkovského vzduchu. A tak většinou lidé žijí v uzavřených bytech, trpíce tzv. rýmou a jinými nemocemi právě jako vleklým nedostatkem pravidelné zdatnosti a neuvědomují si, že jejich příčinou je shnilý, zkažený vzduch, jejž vdechují.
Především nutno říci, že většinou lidé příliš mnoho vytápějí svůj byt a vyžadují příliš mnoho tepla. Ve většině případů by se jim vedlo mnohem lépe a byli by mnohem statnější, kdyby teplota v bytě byla upravena pouze na několik málo stupňů. Ale pro většinu případů opravdové nebo aspoň pokud možno nejdokonalejší rozřešení tohoto problému spočívá na spojení soustavy topení a větrání.
Toto řešení je provedeno u moderní soustavy otopných pecí, do nichž se vhání širokou rourou čerstvý, studený vzduch venkovský, jenž se v peci ohřívá a pak se rozvádí širokým potrubím do jednotlivých místností. Takto ohřátý vzduch není o nic méně čistý a bohatý na kyslík, ačkoliv je teplý a udržuje ovzduší čisté, protože nečistý, zkažený vzduch může odcházeti větrákem, umístěným u podlahy, stejně rychle jako vniká dovnitř čerstvý vzduch. Starodávné krby byly též dobré, byť neúsporné, protože mnoho tepla unikalo komínem spolu s kouřem a zkaženým vzduchem. Obyčejná železná kamna jsou dosti dobrá, protože způsobují slabý průvan, ale jsou i tak velmi škodlivá, zůstanou-li okna zavřena. Topení parou a horkou vodou je nejméně vhodné, protože se stále jen ohřívá zkažený vzduch v místnosti.
Z důvodů finančních a pak proto, že si obyčejně pouze najímáme místnosti, v nichž žijeme, není možno zaříditi si správné větrání. Rovněž není vždy možno a proveditelno zaříditi nákladnou soustavu otopných pecí, abychom kombinovali metody topení a větrání. Ale v mnohých případech lze jednoduchým zařízením dosáhnouti stejného výsledku. Kol kamen nebo jiného tepelného tělesa budiž postavena kovová zástěna, jež stojí na podlaze a je nahoře otevřena. Pod kamna uvnitř této zástěny je vháněn studený, čerstvý vzduch, takže kamna ohřívají pouze tento čerstvý vzduch a ne zkažený vzduch v místnosti. A protože se tento čerstvý, ohřátý vzduch žene do pokoje, stačí pootevřít nahoře okno, aby zkažený a studenější vzduch mohl odcházeti.
Voda. Vědci tvrdí, že každá část těla vyjma kosti je vlastně tekutina, skládající se z milionů jemných buněk, které vykonají svou práci a pak umírají. Mrtvé tyto buňky nebo upotřebené látky, z nichž jsou složeny, jsou odstraňovány a vylučovány a nové buňky jsou dopravovány na jejich místo velmi jemnou tekutinou, které říkáme krev. Krev je řídká nebo hustá a proudí tělem buď rychle, nebo pomalu, podle své plynulosti a podle síly částeček, z nichž je složena. Tato síla nebo život jest dodávána potravou, kyslíkem ze vzduchu a sluncem, ale množství tekutiny záleží na potravě, kterou jíme, a vodě, kterou pijeme. Jest tedy důležito, abychom dodávali tělu dostatečné množství čisté vody, aby krev setrvala v patřičné plynulosti a aby spotřebované látky, jež způsobují nemoci, snadno byly vylučovány.
Není důležitějšího čisticího činitele nad vodu nejen pro vnějšek těla, nýbrž i pro vnitřek od hlavy k patám. Vypíti sklenici vody je věc velmi nepatrná, ale účinky její jsou obdivuhodné. Jen velmi málo jí vnikne do vnitřností, kdežto mnohem více jí pohlcuje krev a vniká přímo do oběhu této životodárné tekutiny.
Zdroje zásobování vodou. Je jich pět:
1. Dešťová voda obsahuje vždy více méně nečistoty, jež poletuje vzduchem a rozpouští se v ní. Jen velmi opatrný a čistotný rozbor ukazuje, že obsahuje ústrojné i neústrojné látky.
2. Pramenitá voda, jež je pravidelně čistší než jiná. Pramenitou vodu lze velmi snadno rozebrati čili vyzkoušeti, a jakmile jsme vyzkoušeli její čistotu, můžeme jí důvěřovati.
3. Říční voda. Dešťová voda, jež přichází ve styk se zemí, přijímá novou nečistotu. Říční voda je většinou nebezpečně nečistá a je velmi nebezpečná zdraví, leda že je čistě profiltrována. Vezmeme-li takovou vodu a profiltrujeme jí vhodným způsobem, opatrně a svědomitě, můžeme jí bezpečně užívati k pití.
4. Svrchní prameny mají vlastně stejnou vodu jako řeky, jenže je snad více znečištěna.
5. Spodní prameny mají vodu obyčejně chutnou a zdravou.
Hledání nečistoty. Pitná voda nechť vyhovuje určitým podmínkám, nesmí ničím páchnouti ni čerstvá ani svařená. Chuti budiž příjemné a čerstvé. Díváme-li se na velkou nádržku, naplněnou takovou vodou, nesmí býti kalná ani zažloutlá, nýbrž čistě modrá nebo modrozelená. Čerstvá pitná voda obsahuje vždy všechny tři plyny vzduchu, totiž dusík, kyslík a kysličník uhličitý. Důvod, že svařená voda je vždycky nechutná a mdlá, je ten, že neobsahuje těchto plynů. Ve 254 cm3 vody nemělo by býti nikdy méně než 5 – 8 cm3 pohlceného plynu.
Někteří chemikové tvrdí, že voda by měla vždy obsahovati něco rozpuštěných nerostných látek, např. uhličitanu vápenatého, síranu chloridnatého, ledku, magnesia atd. Avšak těchto nerostných látek nemělo by býti nikdy více než 1,8 g ve čtyřech litrech vody, které váží 4 kg, čili 4000 g. Jiní chemikové prohlašují, že všechny takové minerální přísady jsou nečistotou a čím méně je jich v pitné vodě, tím lépe. Zdá se, že tento názor je správný.
Filtrování vody. Domácí filtrační přístroje, nejsou-li dobře čištěny, jsou zdrojem nebezpečí, místo aby od něho chránili. Zavedeme-li si nějaký druh, pečlivě jej ošetřujeme.
Destilovaná voda. Bylo mnoho sporů, má-li se užívati vody „syrové“, svařené nebo destilované. Nebezpečí „syrové“ vody byla již uvedena. Kde tedy jsou nějaké pochyby o její čistotě, je záhodno vyhnouti se jí.
Někteří lidé se domnívají, že vařením nejlépe zbavíme vodu nečistoty. To je těžký omyl. Zbavují vodu vařením nejen její svěžesti vypuzujíce z ní ony tři plyny vzduchu, nýbrž i nejčistší její část prchá v podobě páry. Výsledkem je, že nečistota, která byla ve vodě, zůstává v ní v podstatě nezměněna a nadto ještě zhuštěna a tudíž voda je škodlivější tím, že se z ní vypařila poměrně nejčistší část. Chce-li však někdo raději užívati vody svařené, budiž vždy okysličena dříve než se jí napije. To se stane tím způsobem, že se přelije voda několikrát z nádoby do nádoby, aby se důkladně promíchala vzduchem. Tím způsobem zmizí mdlá, nepříjemná příchuť vody a obnoví se aspoň poněkud plyny, o něž byla vařením připravena.
Je-li někdo příliš úzkostlivý v příčině vody, budiž odkázán na vodu destilovanou. Snadno si ji zaopatří spoléhaje na osvědčenou poctivost firmy, jež jí vyrábí a jíž jde na odbyt právě pro svou dobrou jakost, nebo si ji může destilovati ve své vlastní kuchyni.
Ledová voda. Píti ledovou vodu není přirozený zvyk. Člověk si musí teprve na ni zvykati a škodlivé a ničivé její účinky na tělo jsou nesporné. Není pochyby, že mnohé případy smrti za letních veder, které se většinou přičítají srdečním chorobám, často byly přivoděny tím, že žaludek byl náhle zaplaven ledovou vodou.
Horká voda. Není pochyby, že horká voda je v mnohých případech onemocnění blahodárná tím, že splachuje nahromaděné hledy, kvasivé buňky a nestrávenou potravu ze žaludku a že podporuje činnost střev. Ale z toho neplyne nutně, že co je dobré ke změně nenormálního stavu za nemoci, je také nutné nebo dobré tělu, které je ve stavu normálního zdraví. Přirozený nápoj pro normálního člověka je studená voda, ačkoli máme-li voliti čaj nebo kávu nebo horkou vodu, rozhodně dejme přednost horké vodě.
Vzduch. Málo lidí ví, že čistý vzduch je stejně potravou jako chléb, maso, ovoce a zelenina; a vskutku je tomu tak. Ukážeme naopak, že je nejdůležitější a nejhlavnější součástkou stravy, neboť lidské tělo, může-li snadno zůstati několik týdnů bez potravy, nemůže žíti bez vzduchu ani několik minut. Stále mějme na mysli, že cokoliv vstupuje do zdravého těla, je potravou, a protože kyslík je hlavní prvek, dodávající život a sílu krvi, nelze dosti oceniti jeho významu jako potravy. Poněvadž však je vzduch volný a nepůsobí nijak na chuť lidskou, obyčejně si ho neceníme. Nepostará-li se někdo o dostatečné množství dobré, čisté a výživné potravy, cítí neuspokojení a je přístupný dojmu, že zemře hlady, ale týž člověk neustále vdechuje zkažený vzduch a otravuje se jedem v něm obsaženým a nemá námitek.
Někteří dokonce vyhlašují, že je kyslík více než potravou.
Jeden autor tvrdí, že chemický rozklad kyslíku pohlcovaného krví je právě silou, která pohání krev, a že všeobecně přijímá teorie, že srdce působí oběh krve, je mylná. Ať je to pravda nebo ne, svědčí tato teorie o tom, jak velkou důležitost přikládá autor hojnému množství kyslíku v krvi.
Třebaže je čistý vzduch z nejcennějších výsad lidstva, jsou přece sta a tisíce lidí, kteří si neuvědomují jeho důležitost. Jděte ulicemi v kterémkoli městě, vyjma v letních měsících, a všude najdete většinu oken uzavřenu, jako by obyvatelé domů, obchodů a kanceláří považovali čerstvý vzduch za nepřítele, kterého jest třeba se varovati. Uvážíme-li, že jest v plánu Přírody nutiti lidské tělo, aby vdechovalo a vydechovalo kyslík, a to bez přestání od okamžiku, kdy se člověk narodí, až do smrti, měl by již tento fakt sám postačiti, abychom uznali ohromnou důležitost a pronikavý význam dýchání. A co je příčinou toho, že vdechujeme a vydechujeme? Máme sice obsáhlé znalosti svého dýchacího ústrojí, avšak základní pochod dýchací jest mimo naši kontrolu a vůli a pokračuje ve dne v noci, ať spíme nebo bdíme, vědomě či neuvědoměle, u novorozeněte právě jako u zdravého dospělého člověka.
Věda nás poučuje, že dospělý člověk, je-li v klidu, vdechuje průměrně 1219 cm3 vzduchu za minutu; ujde-li 6 mil za hodinu, vdechuje sedmkrát tolik vzduchu, tj. 8540 cm3 za minutu.
Abychom si uvědomili svrchovanou důležitost dýchání, stačí, přihlédneme-li k jeho úkolům. Dýchání provádí hlavně tři věci: 1. Odstraňuje nečistotu z krve a obnovuje krev. 2. Zahřívá tělo. 3. Provádí velenutný výkon při proměně potravy, která byla strávena žaludkem, v krev, které potřebuje celé tělo.
Lidská bytost nepotřebuje nikdy tolik čerstvého vzduchu jako v době dětství a dospívajícího mládí. V těchto dobách neustále děje se tělesné dospívání. Víme všichni, jak nemluvňata a děti rostou. Nejzdravější jsou děti, které rostly, možno-li, na čerstvém vzduchu v zimě i v létě, hned od narození. Není vůbec nebezpečí v této výchově, i když je dítě slábo, jen když je postaráno, aby jeho tělíčko bylo stále teplé. Hleďte, aby dýchalo nosem, dobře je zabalte a ostatní ponechte Přírodě.
A stejně důležito je, aby i větší již dítě a dospívající jinoch měli stejnou hojnost čerstvého, čistého vzduchu ve dne i v noci, celý rok.
Žádná ložnice není zdravá, nedovoluje-li co nejvíce přístupu čerstvého vzduch. Z největších překážek v té příčině je, že příliš vytápíme své byty a rozdíl teploty v pokoji a venkovského vzduchu, který vpouštíme do ložnice, je příliš velký a proto neotvíráme oken, jak bychom měli. Přílišné topení v bytě je velký omyl a příčina mnohého nepohodlí a mnohých nemocí. V pokojí nechť je 6 – 10o C, místo 17 – 21o C, jak obyčejně bývá. Výsledek vdechování vzduchu takové teploty by byl, že by se značně zmenšil počet katarrhálních nemocí a že bychom ochotněji dovolovali v zimě studeného vzduchu vnikati do své ložnice.
Když už jsme u této věci, dodal bych rád ještě něco o duševním stavu. Jsem-li naprosto přesvědčen, že je třeba vyhledávati a přáti si čerstvého vzduchu, jsem též přesvědčen, že je v moci rozumného člověka, aby si řekl: „Nemohu-li si opatřiti čerstvého vzduchu, po němž toužím, nechci ztratiti duševní rovnováhy a klidu tím že bych se proto trápil. Učinil jsem, co jsem mohl, abych si opatřil čerstvý vzduch, a nechci si věc zhoršiti ještě tím, že bych se proto zlobil a trápil“. V tomto duševním stavu shledáte snadno, že lze vám spáti a odpočívati s mnohem menším nepohodlím a škodou, než kdybyste šli spát plni hněvu a zlosti.
Autor přál by si vštípiti v paměť čtenáři důležitou skutečnost, že ohřívání těla je prováděno plícemi a žaludkem – hlavně plícemi – a že čím více čistého vzduchu dýcháním přijímáme, tím způsobilejší jsme snášeti zimu. Každému dítěti by mělo toto poučení býti neustále vštěpováno do mysli.
Je velmi důležito, aby rodiče i ostatní neustále dbali, aby v každé škole bylo pokud možno nejdokonalejší větrání. Nezáleží však na tom, jak dokonalé je větrací zařízení, jen když je ho správně užíváno. Učitelé jsou příliš často stejně nevědomí, nebo neteční ku potřebě čerstvého vzduchu, jako děti, které vyučují. Hlavně v zimě je této opatrnosti svrchovaně zapotřebí, protože většina dětí trpí rýmou, katarrhy a jinými nemocemi této roční doby, z nichž většiny bychom se vyvarovali, kdybychom rozumněji opatřovali dětem čerstvý vzduch.
Uvádím způsob, jímž se řídí mnozí rozumní učitelé vždy s nejlepším výsledkem pro studia i pro zdraví žáků. Všechna dveře a okna se při školním vyučování dopoledne i odpoledne dvakrát nebo třikrát otevřou, i v nejchladnějším počasí, i když je silný vítr. V době, kdy jsou dveře a okna otevřena, nebo i před tím, vybídnou se žáci, aby povstali, seřadí se k pochodu, zanotuje se nějaká píseň a připojí se k ní jednoduché cviky. Pochod, cvičení a zpěv vyjasní mozek učitele i dětí, byť trvaly jen dvě nebo tři minuty, znovu okysličí krev, odstraní pocit únavy, a pohyb zároveň přispěje k tomu, aby vyšel zkažený vzduch a postoupil místo čistému, čerstvému venkovskému vzduchu.
Několik čísel ukáže naprostou nutnost zcela dokonalého větrání ve škole. Předpokládejme, že je 50 dětí ve třídě v plošné rozloze 6krát 9 m a 3 m vysoké. V této třídě je 162 m3 vzduchu, 50 dětí spotřebuje asi 45 m3 za minutu, za hodinu tedy 2700 m3. Předpokládejme, že vyučování trvá tři hodiny, s přestávkou asi patnácti nebo dvacetiminutovou. Zůstane-li ve třídě učitel a několik dětí, jak se často stává, a nejsou-li v přestávce dveře a okna dokořán otevřena, budou děti dvě hodiny dýchati vzduch, zkažený nečistotou, vydechovanou vlastními svými těly, vyjma trochy čerstvého vzduchu, jenž náhodou vnikne do třídy.
Rovněž nebudiž zapomínáno, že množství kyslíku ve vzduchu se ustavičně zmenšuje všude, kde hoří nějaké světlo (jiné než elektrické) nebo oheň. Kamna, otevřený plynový plamen, Welsbachovo světlo, petrolejová lampa spalují právě ty prvky ve vzduchu, jichž člověk potřebuje, a nutno s tím tedy vždy počítati, chceme-li se postarati o dostatečné množství čerstvého vzduchu.
Kterási autorita tvrdí, že na každých 30 cm3 svítiplynu, které spotřebuje obyčejný plynový hořák za hodinu, nutno se postarati aspoň o 240 cm3 čerstvého vzduchu. Svíti-li tedy hořák, který spotřebuje 150 cm3 plynu (a stejně každá jiná lampa, která dává stejné světlo), měli bychom se postarati o příchod 1200 cm3 čerstvého vzduchu za hodinu. A někteří tvrdí, že ani to nestačí. Čím více čerstvého vzduchu vnikne do místnosti a čím úplněji se z něho vyžene zkažený vzduch vhodnými prostředky, tím zdravější je ona místnost.
V boji s nemocemi je čerstvý, čistý, sluncem prozářený vzduch nejlepším a nejúčinnějším prostředkem. Není nemoci, proti níž by nebyl čistý vzduch a sluneční světlo nejlepším lékem. V poslední době vzrostl nesmírně zájem o léčení čerstvým vzduchem, jejž rozšiřuje v Americe vydávaný Physical Culture Magazine již asi před dvaceti lety. Teorie, rozšiřované tímto časopisem, v oné době měly nesporný vliv na tisíce lidí – lékařů, vydavatelů, časopisů a novin i laiků – takže se nyní dívají na toto hnutí příznivější než jindy.
Léčení souchotin čerstvým vzduchem se v hojné míře provádí ve Švýcarech. Kterási dáma, jež navštívila podobné sanatorium v Alpách, ucítivši průvan, obrátila se, jak většina lidí bezděčně činí, aby zavřela okno, ale překvapena shledala, že jsou okna zařízena tak, aby nebylo lze je nikdy úplně zavříti, ani v létě ani v zimě.
V Americe přidaly se k tomuto hnutí velké a vlivné lékařské společnosti a od několika roků i nejkonservativnější a nejopatrnější New-York Medical Society nejvřeleji doporučuje soustavné léčení souchotin čerstvým vzduchem, přiznávajíc otevřeně, že léčení různými léky nemá skutečného výsledku.
Ujišťují čtenáře a lékaře, že tvrzení této slavné společnosti hodí se nejen na souchotiny, nýbrž na všechny známé nemoci.
Čistý kyslík, obsažený ve vzduchu, je důležitější pro lidi nemocné než pro zdravé a silné. Před nedávnem jsme četli v kterémsi lékařském listě o zkušenostech nějakého lékaře s léčením černého kašle zhuštěným vzduchem. Posadil nemocného do zvláštního pokojíku, jenž byl tak zařízen, že zkažený vzduch byl z něho vyháněn a že nemocný mohl vdechovati pouze zhuštěný vzduch, hnaný do pokoje. Tento zhuštěný vzduch obsahoval značně mnoho kyslíku a setrval-li nemocný denně asi dvě nebo tři hodiny v onom pokojíku, rychle nemoc překonal a brzy se uzdravil. Ačkoliv to byl jistě lepší způsob než léčení léky, tvrdíme přesto, že by se byl nemocný stejně rychle pozdravil a laciněji, kdyby byl soustavně léčen pod širým nebem.
Nedovedu ani důrazněji tvrditi, že v nemoci vede se nemocnému tím lépe, čím více je na čerstvém vzduchu pod širým nebem.
Někdo by rád věděl, odkud vzniká čerstvý vzduch a co je s otráveným vzduchem, vypouštěným z obytných místností a veřejných budov, v nichž se schází mnoho lidí. Naše země, která má v průměru 12,742 km, je obklopena vrstvou čerstvého vzduchu, asi 300 km silnou. To je tak zvaná atmosféra (ovzduší). To je oceán, v němž neustále plove loď, naše země, ale i toto ohromné moře čerstvého vzduchu by se za staletí zkazilo, znečistilo a škodilo by lidskému životu, kdyby nebylo postaráno, aby všechna nečistota z něho byla odstraněna a aby bylo znovu a znovu obnovováno. To je věc velmi složitá, ale zkrátka a jednoduše lze tento pochod takto vyjádřiti: Listí stromů a všechny rostliny jsou živeny kysličníkem uhličitým, hlavním to jedem vydechovaným lidskými plícemi. Tímto obdivuhodným chemickým procesem, zařízeným Přírodou, stalo se to, co jest jedem pro člověka a co nutno odstraniti s povrchu zemského, potravou stromů a života rostlinného. A dále, přičiněním téhož znamenitého chemika, mění rostliny onen jed tak, že jest způsobilý býti stravou člověka, takže jej člověk požívá v tomto změněném stavu k libosti svého patra a ke zvětšení tělesných sil.
Širé oceány, jezera, rybníky, pouště a hory mají též důležitý úkol v tomto čištění atmosféry. Vítr odnáší jedovaté plyny, prach a jiné škodlivé částečky, vznášející se v ovzduší všude, kde je země zalidněna, a odnáší je k moři nebo na rozlehlé pouště. Tam se prach usazuje a jedovaté plyny jsou vylučovány volným a nerušeným působením slunce. Chemické účinky slunce spolu s vanoucími větry vytvářejí z chemických prvků moře, pouště, lesů a hor prvky síly, čistoty a života, jež pak čistí a obnovují vzduch. A tak jsou větry, které tak často týrají lidstvo, košťaty Přírody, pomáhajíce odstraňovati z ovzduší nečistotu, způsobenou lidmi, a nahrazujíce ji čistým vzduchem, nutným k jich blahobytu.
O čerstvém vzduchu udržuje se pět mylných názorů, jež nemají podkladu:
1. První z nich je názor, že noční vzduch je škodlivý. I když snad v noci není ve vzduchu tolik kyslíku jako ve dne, což je způsobeno nedostatkem slunečního světla, přece není v nočním vzduchu nic škodlivého, naopak plno životu a zdraví prospěšných vlastností.
2. Druhý mylný názor je, že vlhký vzduch je škodlivý. Mnozí lidé jsou o tom přesvědčeni; ale to je vážný a nerozumný omyl. Vlhký vzduch se nijak neliší od jiného vzduchu, leda tím, že je v něm obsaženo určité množství vlhkosti.
3. Třetí takový názor je přesvědčení, že průvan je škodlivý. Většina lidí bojí se průvanu. Lidé se domnívají, že průvan je pouhý proud studeného vzduchu, vnikající do teplé místnosti. Netřeba se báti takové změny vzduchu více, než když vyjdeme z teplé místnosti do studeného ovzduší.
4. Rovněž je zakořeněna víra, že spaní v průvanu je škodlivé. Jediný způsob zdravého spánku je spánek v průvanu. Rozumný, moudrý člověk, který si přeje nabýti zdraví nebo si je udržeti, místo aby se vyhýbal průvanu, postaví naopak svou postel tak, aby v zimě i v létě čerstvý vzduch pokud lze nejlépe na něho vanul.
Zaměstnání. Není pochyby, že zaměstnání na čerstvém vzduchu jsou zdravější než zaměstnání v místnosti, neposkytuje-li hojného pohybu a čerstvého vzduchu.
Život rolnický by byl lepší, než je, kdyby nebyl skoro vždy spojen s různými stinnými stránkami – únava, zkažený vzduch v noci, nedostatek hygienických a zdravotních opatření, nedostatečná strava atd. To však není nutné a život venkovský byl by ideální, kdyby byl správně zařízen. Zaměstnání vykonávaná v místnosti nejsou tak škodlivá, jsou-li okna dokořán otevřena a cvičíme-li denně dostatečnou měrou; ve skutečnosti ukazují statistiky, že průměrný život měšťáka je delší než člověka, žijícího na venkově. Není pro to důvodu a nutno jej hledati v uvedených již příčinách – v přecpávání se, nedostatku zdravotních opatření, čerstvého vzduchu v noci atd. Kanalisace je často těžký problém na venkově.
Některá zaměstnání jsou ovšem škodlivá – dolování, kamenictví, potápění do hlubin mořských, práce v železných hutích, výroba barev atd. Malé částečky těchto látek naplňují vzduch a jsou vdechovány do plic, v nichž působí vážné záněty a často jsou příčinou smrti. Lidé, kteří pracují v továrnách na barvy, často trpí otravou olovem. Kdo pracuje pod velkým tlakem vzduchu, je náchylný k tzv. „Kesonovým nemocem“, jež končí hroznou, bolestnou smrtí. Naopak letci trpí zase nedostatkem vzduchu. Ale ti obyčejně mohou slétnouti níže a proto nedochází u nich k smrti z této příčiny.
Celkem možno říci, že každé zaměstnání můžeme učiniti více nebo méně zdravější způsobem života, kterým žijeme po práci a všeobecným stavem zdraví a krve po dobu práce.
Zaměstnání a zdraví. Není pochyby o vlivu zaměstnání na zdraví, a je jisto, že mnozí lidé, kteří se snaží zlepšiti své zdraví, jsou udržováni v této snaze tím, že jsou vázání na své zaměstnání, že mají špatně větrané pracovny, a mnohdy tím, že jsou nuceni k neustálé přepracovanosti. Klesajíce na mysli a ztrácejíce odvahu ptají se snad, proč by se namáhali zlepšiti své zdraví, když jejich snaha je takto zmařena? Všem těm bych řekl jen: jestliže vždycky správně žili a byli-li hned s počátku dosti silni, že budou schopni snášeti útrapy svého zaměstnání a že nebudou jím zlomeni. Zdá-li se vám, že vaše zaměstnání je nebezpečno vašemu zdraví, pak jest hlavní věcí, abyste se snažili všemi prostředky, které máte po ruce, mařiti jeho škodlivý vliv a posilovati své zdraví, které vám pomůže zvítěziti. Jednejte, jak nejlépe dovedete, neboť to je vše, čeho se od vás žádá, a doufejte, že přemůžete nesnáze, které vás zahrnují. V dějinách světa je plno mužů a žen silné vůle, kteří dosti příkladných úspěchů dosáhli jen silou, jíž se vrhali proti všem překážkám a nesnázím. I vy buďte takoví; kéž byste byli. Nedbejte překážek, nebo mějte je jen za pobídky k většímu úsilí. Dělejte vše, co ostatní, a získáte mnoho aspoň svou snahou, i když se vám všechny plány nepodaří. Získáte víc, než kdybyste se nebyli o nic pokusili.
Podle možnosti nechť si člověk zvolí nějaké zaměstnání pod širým nebem, nebo aspoň takové, které by mu dovolovalo, aby byl možno-li pod širým nebem. Dnes mnozí mladí lidé volí si snad proto zaměstnání v kancelářích, jež je nutí seděti věčně v uzavřené místnosti, že se štítí fysické práce. A konečně vydělají mnohem méně, než obratný mechanik, pracující rukama. Hlavně však se mladí lidé bojí, jak se zdá, života rolnického. A podle mého mínění je to právě ideální zaměstnání. Spojuje užitečnost a zdravost a není zaměstnání, jež by poskytovalo větší příležitosti k využití zdravého rozumu. Intensivní rolnictví je věcí budoucnosti a místo minulých již dob, kdy se mladí lidé stěhovali z venkova do měst, uvidíme, jak se nejlepší lidé z měst vracejí na venkov. Správnost tohoto hnutí je jistě nepopíratelná.
Zdravotní opatření. Zdravotní opatření tvoří hlavní část požadavků zdraví, ale po tom, co bylo řečeno o čistém vzduchu a větrání, o čisté potravě, koupání, slunci apod., nezbývá mnoho říci o něm, jako věci samostatné. Je známo, že nedostatek znalosti zdravotních opatření byl vždy hlavní příčinou nemocí u divokých a polocivilisovaných národů; na štěstí však aspoň základní pojmy hygienické jsou nyní všeobecně rozšířeny i u těch, kteří nijak zvláště se nezajímají o pěstění těla a zdokonalování zdraví.
Obyčejně se pokládají desinfekční prostředky a prostředky, jimiž se čelí nákaze, za hlavní věci, mluví-li se o zdravotních opatřeních, ale světlo sluneční a čistý vzduch jsou v té příčině tak mocné síly, že nebude se báti „bacilů“, kdo pěstuje své tělo. Jeho životní síla ho vždy uchrání. Zároveň však nikomu neradím, aby si schválně s nimi zahrával a vystavoval se všelijakým nákazám. Skutečnost, že zkažená věc je nepříjemná našemu čichu a odpuzuje naše smysly, dokazuje zřejmě, že je nutno takovým věcem se vyhýbati nebo je odstraniti.
V této souvislosti jsou důležity otázky kanalizace a zásobování vodou a je potřebí věnovati jim pečlivou pozornost. Není třeba snad zdůrazňovati, že nutno píti jen vodu nejčistší, a když máme pochybnosti o její jakosti, že je lépe buď ji svařiti, nebo destilovati. Mnohdy se vyplácí koupiti si malý domácí destilační přístroj, jaký se všeobecně doporučuje a s nímž možno pracovati bez obtíží na jakýchkoliv malých kuchyňských kamnech. Na venkově, kde není kanalizace, dlužno hlavně dbáti toho, aby byla studna pokud možno vzdálena případných zřídel znečištění. Podzemní vodní proudy mnohdy jsou velmi škodlivé v tomto ohledu.
Všeobecné užívání vakuového vyssávače prachu bude asi v budoucnosti hráti velkou úlohu v domácí hygieně, zvláště kde jsou koberce a záclony. Nyní jest tento způsob ještě velmi drahý, ale přesto již velmi užívaný.
Zima – Stálý pocit zimy. Tento stav je způsoben chudokrevností pokožky a jest zapotřebí jej léčiti horkými a studenými koupelemi, vzdušnými lázněmi, solnou masáží, hojným cvičením atd. Nejezte mnoho a dobře rozkousejte každé sousto. Pijte hodně vody a dýchejte pouze čistý vzduch. Především pilné cvičení je prospěšné. Nenoste příliš mnoho šatů – jen málo, kolik jich snesete, a poněvadž bude vaše pokožka činnější, bude též teplejší a brzy zaleskne se zdravím. Povzbuzujte a urychlujte oběh krve, jak bylo udáno, a bude vám mnohem příjemněji.
Zotavení. Rozumí se samo sebou, že zotavení záleží v mnohých případech z velké části v zotavení činném, fysickém, prováděném hlavně pod širým nebem, a odkazujeme proto čtenáře ke kapitolám jednajícím o tělocviku a sportech. Ale dlužno si rovněž povšimnouti jiných druhů zotavení, povahy čistě duševní, protože mají velký vliv na tělesný stav. V tomto bodu bych odkázal na patřičné odstavce v této kapitole, v nichž mluvím o maření životních sil. Mnohé tak zvané zotavení nezotaví vůbec.
Cokoliv působí blaho a blahodárnou duševní činnost rozptýlení, to lze všeobecně doporučiti. Hudba poskytuje snad nejúspěšnějších zotavení, a jsou lidé, kteří by bez ní nebyli. Vzrušuje a občerstvuje. Co do druhu tempa hudby, nebudiž ani ukolébávající a příliš klidná, ani dráždivá a únavná. Jest třeba upozorniti, že „ragtime“ a podobná bezcenná hudba má velmi nepatrný význam, ale dobrá a dobře prováděná hudba působí a udržuje harmonii v úkonech těla, jakož i jiné druhy štěstí. Kdo je obzvláště nachýlen k nervositě a podrážděnosti, udělá dobře, zvolí-li hudbu ne příliš rychlého tempa; pomalý, sladký nebo snad majestátní pohyb lépe mu vyhoví, protože utiší a uklidní jeho nervy.
Zpěv lze zvlášť doporučiti a radil bych, aby každý sám se pokusil zpívati, leda by i jemu jeho výsledky byly nepříjemny. I když nejste s to, abyste zpívali jiným, prospěje vám fysicky i duševně, budete-li zpívati buď sami, nebo ve sboru. Jste-li příliš úzkostliví pro své nedostatky zpěváka solového, pomyslete si, že nebudou patrny ve sboru. Zpěv je nejlépe občerstvující druh hudby a nevyžaduje nákladu. Mimo to je i fysickým cvičením a znamenitým cvičením plic a prostředkem k ovládání dýchacích svalů.
Dobrá četba je znamenitý druh zábavy, když ovšem je tisk dosti veliký, aby nenamáhal oči, a nesedíme-li – čtouce – dlouho do noci. Čísti příliš dlouho večer je naopak také způsob, jímž maříme své síly. Dobrou, zdravou literaturu, ať dějiny, essaye nebo ušlechtilé novely, lze jen doporučiti nižší druhy sensačních novel, které nemají úkolu vychovávati nebo nadchnouti, nýbrž pouze rozčilují a napínají nervy, zasluhují odsouzení. Radost z nich je pouze chvilková i v nejlepším případě, kdežto četba filosofických, praktických nebo poučných děl, která mohou nám být užitečná v denním životě, je často stejně zajímavá a radost z ní trvalejší. Dobrá četba dodává našemu životu ceny a velkou měrou přispívá k souhrnu štěstí, jež pociťujeme, a tímto způsobem je prospěšná zdraví a dobrému stavu našeho těla.
Radil bych každému, aby si vybral nějakého zdravého koníčka, v němž by měl zálibu. Člověk oddává se s rostoucím zájmem svému obchodu nebo zaměstnání, má-li vedle něho něco, k čemu se nemůže vraceti ve chvílích oddechu, a co jej činí opravdu šťastna. Nejlépe je, vybereme-li si nějaké fysické zaměstnání za svého „koníčka“ a tak si počínají ve většině případů ti, jimž leží na srdci péče o tělo, ale k tomu ještě je prospěšno vybrati si jednoho nebo dva takové „koníčky“ pro rozptýlení mysli. Řezbářství nebo nějaké kovodělné řemeslo doporučovalo by se hlavně těm, kdož jsou svým zaměstnáním nuceni výhradně k duševní práci. Amatérská fotografie je znamenitým koníčkem. Botanika, přírodopis, včelařství, chov slepic, holubů nebo králíků a řada jiných zábav jsou zajímavé a zdravé. Zahradnictví je ideálním „koníčkem“, o němž mluvíme podrobně na jiném místě a které je opravdu zábavou, pěstující tělo.
Ženský tělocvik viz podrobně ve třetím svazku.
