Společné nezlomné úsilí Antonína Holého a belgického virologa Erika De Clercqa vyvinout úspěšné léky proti virovým onemocněním se stalo námětem knihy Trojúhelník studené války: Jak vědci na Východě a Západě pokořili HIV.
K nejvýznamnějším úspěchům české biomedicíny posledních desetiletí patří objev nových unikátních antivirových léčiv, která zachraňují životy milionům nemocných s hepatitidou B nebo AIDS. U jejich zrodu stála spolupráce Antonína Holého z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, virologa Erika De Clercqa z Katolické univerzity v belgické Lovani a společnosti Gilead Sciences.
Boj proti AIDS navzdory studené válce
Jejich úspěšnou cestu k vývoji účinných antivirotik v době studené války a na pozadí šířící se epidemie AIDS líčí kniha Trojúhelník studené války: Jak vědci na Východě a Západě pokořili HIV, kterou vydalo Nakladatelství Academia. Napsala ji bývalá velvyslankyně Belgie v ČR Renilde Loeckx a do češtiny přeložil bývalý velvyslanec ČR v Belgii Jaroslav Kurfürst. Kniha líčí, jak se látky syntetizované Antonínem Holým dostávaly v době studené války přes železnou oponu na Západ a jak dlouhou a spletitou cestu musely urazit, než se proměnily v účinný lék.
Autorka, překladatel i Erik De Clercq knihu slavnostně pokřtili 12. listopadu 2019 v Dejvickém divadle za přítomnosti představitelů Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, amerického velvyslance Stephena B. Kinga a belgického velvyslance Grégoirea Cuveliera.
Nevyřešené problémy virologie
I když se podařilo mnohé z virů přemoci, podle Erika De Clerqa stojí před vědci stále mnohé úkoly: „Řekl bych, že co se týče HIV, už toho moc nezbývá – kromě toho, že stále ještě neumíme odstranit DNA tohoto viru z genetické informace infikované buňky. To se ještě musí dotáhnout, aby byl pacient v absolutním bezpečí.“
Vždycky totiž existuje možnost, že by se virus mohl aktivovat u lidí, kteří nebudou dodržovat léčebný režim celý život. Celoživotní léčba přitom vyžaduje brát jedinou tabletku denně, což není tak těžké. „Lék, který máme, je bez vedlejších účinků. Léčba tedy neznamená žádné nepohodlí. Do budoucna ale musíme být připraveni vypořádat se s jinými viry, proti nimž zatím lék neexistuje. A tohoto úkolu se musíme úspěšně zhostit. Výzvou zůstávají rovněž nové viry, které se mohou objevit, ale jež v tuto chvíli ještě neumíme předvídat,“ vysvětluje Erik De Clercq.
Bezpočet látek Antonína Holého
Zdeněk Havlas, bývalý ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a blízký spolupracovník Antonína Holého, poukázal na pozoruhodnou skutečnost. Antonín Holý vytvořil základní chemické sloučeniny, z nichž později vznikly léky proti virovým onemocněním, v době, kdy ještě některé z nemocí nebyly známé.
Především šlo o virus HIV a chorobu AIDS. „Začal připravovat množství látek, v nichž se hledalo něco, co by bylo aktivní.“ Nakonec se to ukázalo jako správná cesta, protože i látky lišící se od sebe jen drobnými variacemi, měly trochu odlišné vlastnosti. „Nikdy se nedalo říct předem – a ani dnes by to nešlo namodelovat nebo vypočítat –, která z variací bude aktivní. Všechno se skutečně muselo prozkoušet,“ podotýká Zdeněk Havlas.
Autorku knihy Trojúhelník studené války: Jak vědci na Východě a Západě pokořili HIV Renilde Loeckx fascinovalo na příběhu Antonína Holého a Erika De Clercqa, že oba oborníci spolu začali spolupracovat v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, což byla doba vrcholící studené války a všeobecné nedůvěry: „Snažila jsem se příběh povyprávět novinářům a profesionálním spisovatelům, ale všichni se báli vědy, která s tím byla spojená. Byla jsem tak zoufalá, že jsem nemohla najít nikoho, kdo by o tom chtěl napsat, že jsem se rozhodla to udělat sama.“
Aby oběma vědcům porozuměla, musela se pokusit blíže poznat i jejich obor a cíl společného snažení: „Vědci se chovali úplně jinak než my, diplomaté. To byl další aspekt, který mě fascinoval. Neměli vůbec strach. Naprosto je nezajímaly politické režimy a jediné, o co jim šlo, byl jejich výzkum a spolupráce.“
Také podle překladatele Jaroslava Kurfürsta jde o možná nejsilnější příběh české vědy, který má dopad na spoustu lidských životů. Proto ho chtěl zviditelnit. Zároveň s ním pro sebe objevil celé dějiny virologie, které kniha zachycuje: „Dále samozřejmě také spousty detailů, jak takový lék vzniká. Že nejdříve někdo syntetizuje látku, ale ještě to není lék. Někdo jiný poté musí přijít na to, že látka je účinná proti některému z virů. To je už velký objev, ale pořád jde teprve o začátek cesty. Až potom do toho vstoupí velké peníze a farmaceutický průmysl se stovkami vědců, kteří z objevu udělají lék.“ (18.11.2019)
