Komentář Lukáše Kovandy
S investováním do zlata opatrně. Za posledních deset let žlutý kov zhodnotil v polovině letošního ledna v dolaru, v němž se ve světě obchoduje, o 12,7 procenta, ročně průměrně o 1,2 procenta. Po přepočtu do korun se dočkal zhodnocení o sedmnáct procent, ročně průměrně o 1,6 procenta. Při průměrné roční inflaci v letech 2012 až 2021 čítající v Česku 2,1 procenta to značí, že zlato nepředstavovalo ani příslovečnou ochranu před inflací, za niž je často vydáváno.
Pro srovnání, kdo před deseti lety investoval do hlavního indexu třeba takové kodaňské akciové burzy, ten si i s dividendami připsal v polovině letošního ledna po přepočtu do korun zhodnocení přesahující 400 procent. Bukurešťská burza vynesla za tu dobu v korunách včetně dividend zhruba 370 procent. Kdo investoval v souladu s hlavním indexem amerických akcií, Standard & Poor’s 500, ten měl s dividendami v korunách takřka také o 370 procent více. Hlavní index pražské burzy, PX, vynesl za posledních deset let i s dividendami zhruba 150 procent. České nemovitosti podle Eurostatu zhodnotily mezi lety 2010 a 2021 o zhruba sto procent. „Provařené“ české, a hlavně americké akcie tak v uplynulých deseti letech inflaci zcela vyzmizíkovaly, stejně jako tuzemské reality, zatímco zlato – údajná pojistka proti ní – ji ani nepokrylo.
To však není jediná nevýhoda zlata. Ve fyzické podobě je třeba zlato také nějak uskladnit a pojistit jej. To samozřejmé s akciemi činit netřeba. Ty máte připsány a vedené elektronicky na majetkovém účtu u své banky nebo obchodníka s cennými papíry. A dále se starat nemusíte.
Část lesku navíc zlatu zvláště v posledních letech berou kryptoměny, které v očích mnohých představují „zlato 21. století“ nebo také „digitální zlato“. V prvních dnech letošního roku způsobila rozruch analýza americké banky Goldman Sachs, která nejstarší a nejrozšířenější kryptoměnu, bitcoin, postavila na piedestal „hlavních světových uchovatelů hodnoty“ – tedy vedle zlata. Pomyslný „trh hlavních uchovatelů hodnoty“ je nyní podle ní rozdělen tak, že zlato – to držené jako investice v soukromých rukou – má na něm podíl zhruba čtyřpětinový, zato bitcoin pětinový. Goldman Sachs ale nevylučuje, že se to v nadcházející době změní. Propočítává, že pokud by se daný podíl bitcoinu zvýšil z pětinového na více než poloviční, stoupne jeho cena nad 100 tisíc dolarů. Aktuálně se prodává za lehce více než 40 tisíc dolarů za kus.
Znamená to tedy, že bychom měli zlato coby investici úplně odepsat? Ne. Vždyť třeba i Česká národní banka, jež se ke zlatu dlouhá léta stavěla odmítavě, prodávala jej, předloni otočila. Postupně kov opět dokupuje. Ke konci loňského roku měla v trezoru v rámci devizových rezerv 340 tisíc troyských uncí kovu a nějakých necelých deset tisíc pak ještě mimo oficiální rezervy. Dohromady tak ČNB disponuje necelými deseti tunami kovu za 13,4 miliardy korun. To se sice může jevit jako ne zcela zanedbatelná částka, představuje však jen 0,35 procenta celkového objemu devizových rezerv ČNB.
Podle Světové rady pro zlato má ČNB v současnosti v sejfech zhruba desetkrát méně zlata, než odpovídá doporučení Mezinárodního měnového fondu. Až do poloviny roku 2020 se ČNB zlata navíc ještě dlouhá léta zbavovala. V posledním půldruhém roce jej však postupně dokupuje. Tolik zlata jako nyní měla naposledy na přelomu let 2014 a 2015.
Z toho všeho plyne, že pokud jako drobný investor dáte do zlata tři až čtyři procenta svého celkového investičního portfolia, chybu neuděláte. Existují sice dokonce i centrální banky, které vůbec žádné zlato nevlastní – například norská nebo kanadská –, avšak trendem posledních let je spíše to, že centrální banky své zásoby zlata rozšiřují. Často jde ovšem o centrální banky zemí, které jsou nebo by se mohly dostat „do křížku“ se Západem, zejména Spojenými státy. Jedná se třeba o Rusko, Čínu či Kazachstán. Tyto země zlato nakupují i jako pojistku třeba proti sankčnímu odstřižení od mezinárodního platebního systému SWIFT, jenž je v rukou Západu.
Z podobného důvodu se investicí do zlata může jistit každý individuální investor. Zlato by mohl uplatnit třeba v případě blackoutu nebo zhroucení finančního systému v případě nějaké nyní těžko předvídatelné katastrofy. Tu však nelze nikdy zcela vyloučit. Je-li ale její pravděpodobnost do pěti procent, je prozíravé mít obdobnou část portfolia, tedy nižší jednotky procent, ve zlatě. Tak jak to Mezinárodní měnový fond doporučuje České národní bance. Byť ta může zlato uplatnit i při provádění své měnové politiky, což se jednotlivci pochopitelně nepřihodí.
Centrální banky vedle provádění měnové politiky zlato sem tam využívají například k ražbě pamětních mincí. Například na pětiletý cyklus emise pamětních mincí Hrady České republiky padlo v uplynulých letech více než 1,6 tuny zlata z devizových rezerv ČNB.
Právě mince – ve světě jsou nejrozšířenější a nejsnáze zpeněžitelné jihoafrický Krugerrand, dále americký American Eagle nebo kanadský Maple Leaf – představují pro drobné investory jeden z klíčových způsobů, jak do zlata investovat. Myšleno nyní pochopitelně do fyzického zlata, které je obecně lepší pojistkou proti blackoutům a jiným katastrofám než nefyzické zlato, které má svojí „papírovou“ povahou blíže k akciím, dluhopisům nebo hotovosti. V době případného hroucení světového finančního systému a přechodu na barterovou směnu z něj může snadno zbýt právě jen zcela bezcenný papír. Cena fyzického zlata v případě katastrofy dramaticky poroste a jeho majitelé budou „za hubičku“ moci skupovat zajímavý majetek, jehož se ostatní budou v krajní nouzi či nastalé panice překotně zbavovat. Uvažme, že při plošnějším blackoutu dochází k totálnímu civilizačnímu rozvratu doslova během pár dní. Energetičtí experti přitom varují, že třeba v Evropě není otázkou, zda blackout nastane, ale kdy se tak stane.
Vedle mincí lze do fyzického zlata investovat nákupem slitků nebo šperků. Pokud chcete pořídit zlato ve fyzické podobě, musíte jej zpravidla kupovat jinde, než kde řešíte své běžné investice, tj. mimo banku nebo makléřskou společnost. Není nutné běžet hned do klenotnictví. Existují specializované investiční společnosti, jež se zaměřují na zlato, a které vám prodají třeba právě slitek. A pomohou i s jeho pojištěním nebo uschováním. Cena slitků by měla lépe odrážet vývoj ceny zlata na světových trzích, neboť na rozdíl o řady mincí se u slitků neuplatní sběratelská přirážka. A vzhledem k tomu, že výrobce šperků si také rád přirazí, třeba i pětinu k ceně použitého zlata, je lepší šperky brát jako šperky… jako okrasu či svatební proprietu, nikoli přímo jako investici.
Do zlata lze ale samozřejmě investovat jako do každého jiného kovu. I zlato, třeba jako měď nebo zinek, má své průmyslové využití. Oblíbené jsou v tomto kontextu akcie těžařů zlata, jako je Newmont nebo Barrick. V neposlední řadě lze investovat do zlata prostřednictvím burzovně obchodovaných fondů (ETF) nebo fondů smíšených, nejznámější je SPDR Gold Shares ETF. V těchto případech už samozřejmě nejde o investování do fyzického zlata, ale právě do „papíru“, který představuje podíl v těžební společnosti nebo termínový kontrakt na budoucí dodávku fyzického zlata. V případě kolapsu finančního systému budou tyto „papíry“ minimálně po nějakou dobu zcela bezcenné, zatímco fyzické zlato si svoji hodnotu udrží. A navýší. Tak jako si ji drželo – a navyšovalo – při všech hladomorech, válkách a katastrofách, jež lidstvo v uplynulých tisíciletích potkaly.
Zahraniční obchod ČR loni skončil ve schodku, poprvé od roku 2010. Stahovaly jej problémy průmyslu, tedy zejména čipový hladomor a drahé energie
Průmyslová výroba v Česku v roce 2021 vzrostla o 6,4 procenta. Nedokázala tak kompenzovat více než sedmiprocentní propad vrcholně pandemického roku 2020. Letos se však tuzemský průmysl vrátí na svoji předpandemickou úroveň. A s ním se na předpandemickou úroveň vrátí i česká ekonomika jako celek.
Klíčové brzdy průmyslu představuje světová výrobní a logistická krize, zejména pak takzvaný čipový hladomor, a také enormní růst cen energií ve druhé polovině loňska. Čipový hladomor, tedy nedostatek čipů dovážených zejména z Asie, zásadně tlumil výkon autoprůmyslu, což se zrcadlí i v číslech za poslední loňské čtvrtletí, kdy výrobu odstavovala a omezovala třeba Škoda Auto.
Prosincový výkon průmyslu je zklamáním, neboť se obecně čekala citelně lepší čísla. Výroba aut v Česku v roce 2021 oproti roku 2020 klesla o zhruba čtyři procenta, jejich export pak dokonce o skoro pět procent. Letos průmysl poroste přibližně osmiprocentním tempem, jelikož se výrazně zlepší situace v oblasti zásobování součástkami pro autoprůmysl, zejména čipy. Čipový hladomor ale zřejmě zcela zažehnán nebude.
Nečekaně špatný prosincový výkon průmyslu je klíčovým zdrojem slabšího výkonu zahraničního obchodu. Ten v prosinci vykázal záporné saldo čítající minus patnáct miliard korun. Obecně panovala shoda, že saldo bude kolem minus osmi miliard.
Kvůli zmíněným problémům autovýroby meziročně klesl přebytek obchodu s motorovými vozidly o 6,7 miliardy korun. Kvůli citelnému meziročnímu zdražení ropy na světových trzích a růstu cen energií v čele s plynem se zvýšil schodek v obchodu právě s ropou a plynem, a to meziročně o 7,9 miliardy korun. Mezinárodní výrobní a přepravní krize a citelné oživování tuzemské spotřeby, poháněné rozpouštěním covidových úspor a zrušením superhrubé mzdy, pak prohloubily schodek obchodu s počítači a elektronikou, meziročně o 5,7 procenta.
Růst cen energií na evropském velkoobchodním trhu, který dosáhl rozsahu až stovek procent, způsobil meziroční navýšení přebytku zejména v obchodu elektřinou. Česko patří k jejím největším vývozcům v EU.
Za celý loňský rok vykázal zahraniční obchod schodek 1,5 miliardy korun. Ve schodku, jde však spíše o „červenou nulu“, tak skončil poprvé od roku 2010. Výsledek tak ostře kontrastuje s výsledkem vrcholně pandemického roku 2020, kdy zahraniční obchod vykázal historicky rekordní přebytek 180 miliard korun.
Letos by měl zahraniční obchod vykázat opět už přebytek, a to kolem 80 miliard korun, ruku v ruce s tím, jak se dále stabilizuje postpandemická situace, zmírní výkyvy dané efektem prudkých změn srovnávací základny a výrazně zmírní rovněž mezinárodní logistická krize.
Loni se začalo v ČR stavět nejvíce bytů od doby před rokem 1989, stavebnictví však trápí nedostupné materiály a málo lidí
Možná ruská invaze na Ukrajinu povede k jejich dalšímu odlivu.
Stavebnictví v ČR podalo loni jen nepatrně lepší výkon než v roce 2020. Vzrostlo totiž o 1,4 procenta. To však není nic, co by zasluhovalo mimořádný potlesk, neboť v roce 2020 se stavebnictví meziročně propadlo o 6,2 procenta. Takže se stále nedokázalo vymanit z pandemického propadu.
Loni stavební produkci dále brzdil nedostatek vhodné pracovní síly, ale nově zejména rapidně zdražující stavební materiály a jejich nedostupnost, daná světovou výrobní a přepravní krizí, jež nastala v důsledku pandemie.
Letos stavebnictví přidá zhruba pět procent. Zlepšení jeho výkonu by mělo nastat v souvislosti s již pozorovaným zmírňováním světové logistické krize a s očekávaným zvýšením dostupnosti stavebních materiálů. Nadále však bude přetrvávat problém s nedostatkem pracovní síly. Zejména pak případná ruská invaze na Ukrajinu povede k dodatečnému odlivu ukrajinských pracovníků z českého stavebnictví, což by personální krizi ještě prohloubilo.
Bytů se Česku staví stále poměrně málo, příznivé však je, že pandemie zatím nevedla k citelnějšímu poklesu jejich výstavby. Loni se dokončilo přes 34 600 bytů, přičemž v posledním předpandemickém roce 2019 to bylo zhruba 36 400. V letech 2011 až 2017 se ovšem soustavně dokončovalo méně než 30 tisíc bytů, v roce 2014 dokonce méně než 24 tisíc bytů. Příznivé je také to, že loni se zahájila výstavba více než 45 200 bytů, nejvíce od dob socialismu před rokem 1989. Vzestup výstavby bytů by měl v příštích letech pomoci tlumit jejich současný dramaticky cenový nárůst. (7.2.2022)
