Jamie Hyneman: Bez globální koordinace a kulturní revoluce nemáme šanci uspět proti klimatickým změnám

Klimatická změna není izolovaná záležitost, ale zatím k ní tak přistupujeme, říká v rozhovoru pro server Euractiv.cz americký vynálezce Jamie Hyneman. „Problém není v technologii. Není to počasí, které můžeme změnit. Není to fyzika, nebo klima. Problém je v lidech. My jsme tuto situaci vytvořili a jsme jediní, kdo to může změnit,“ říká.

Jamie Hyneman je americký profesor, vynálezce a majitel M5 Industries. Celosvětově známým se stal díky působení v pořadu Bořiči mýtů vysílaném na Discovery Chanel mezi lety 2003 až 2016. V současnosti je vyučujícím na univerzitě LUT ve Finsku a zároveň vymýšlí nové technologie využívané v boji proti klimatické krizi.

Na úvod řeknu vaši citaci: „Řešení klimatických změn možná není pro mnoho lidí zajímavé, ale je třeba to udělat.“ Proč z vašeho pohledu není změna klimatu v našem žebříčku potřeb výše?

Na tuto otázku není snadné odpovědět. Každý si zatím dělá to své. Všechny politické strany, různé země, různé kultury, které mají své vlastní programy a vlastní způsob, jak k věcem přistupovat. Bohužel se zdá, že OSN (Organizace spojených národů) nemá žádné zuby, aby do toho vstoupila a udělala změnu. Něco sice dělá, určitou změnu, kulturní posun, ale klimatická změna není izolovaná záležitost, týká se nás všech. A jako taková potřebuje koordinované úsilí, abychom se s ní dokázali vypořádat.

My jako druh jsme zatím daleko od toho, abychom se dokázali nějakým způsobem masivně koordinovat. A nevidím na obzoru nic, co by všechny přesvědčilo táhnout stejným směrem. Často to přirovnávám ke druhé světové válce. Tehdy byla velká snaha o to, aby masivní skupiny lidí začaly agresivně odporovat. To se v současné době neděje a nevím, jak se tam dostaneme.

Na to se teď zaměřuji. Založil jsem neziskovou organizaci Koalice pro inovace v oblasti klimatu (Climate Innovation Coalition, CIC). Zatím není plně zformována, ale naším cílem je pokusit se tímto způsobem vytvořit potřebnou kulturní změnu.

A jak vám v tom pomáhá právě zmíněná koalice?

Snažil jsem se to řešit tak, jak to umím, a to mechanicky. Stejný druh řešení problémů, jaký jsem dělal v pořadu Bořiči mýtů. Sestavili jsme skupinu psychologů a sociologů, kteří zkoumají, jak dosáhnout kulturní změny.

Mimo jiné jsme zjistili, že velké organizace mají tendenci mít dynamiku nákladního vlaku. Vydá se určitým směrem a je těžké ho přimět, aby změnil směr. Chce pokračovat v tom, co dělá.

Jednou z těch věcí, které lidstvo prakticky využívá, jsou fosilní paliva. Naučili jsme se je využívat k výrobě elektrické energie, k přepravování věcí, létání s lidmi a podobně. A to vše je potřeba změnit. Jediný způsob, jak to lze udělat a jak nám vyplývá ze studií a výzkumů, je to otáčet postupně jako nákladní vlak. Nemůžete ho zastavit a otočit najednou. A taková věc bohužel zabere spoustu času. Lidé věří, že se změnou klimatu není žádný problém, nebo že s tím nemohou nic dělat. A jakmile někdo něčemu věří, znamená to, že bude jednat způsobem, který nemusí nutně odpovídat logice.

Ve své podstatě to znamená, že lidé jsou ochotni podnikat kroky, které nejsou racionální, protože se budou řídit svým přesvědčením. Jednou z obecně uznávaných věcí, na kterou se lze spolehnout a která může změnit jejich přesvědčení, jsou vrstevníci, tedy rodina, přátelé a spolupracovníci.

Problém není v technologii. Není to počasí, které můžeme změnit. Není to fyzika, nebo klima. Problém je v lidech. My jsme tuto situaci vytvořili a jsme jediní, kdo to může změnit. Proto jsem zapojil lidi, kteří studovali lidi, abychom zjistili, jak to můžeme udělat pomocí vědy a logiky.

A pomůže to? Protože, když jsem vás teď poslouchal, tak jsem si především říkal, že žijeme ve světě, kde sociální skupiny a sociální média hodně ovlivňují naše vnímaní, když si kdokoliv může cokoliv napsat anonymně.

Nevím, jestli to bude stačit. To se nedá nijak zjistit. Jediné, co umím, je problém prostudovat a pokusit se přijít s racionálním a logickým řešením. Nejpravděpodobnějším způsobem, jak se s tím vypořádat, je zdola nahoru. To znamená, že ne prostřednictvím politiků, korporací, ale prostřednictvím lidí. Od skupiny lidí, kteří se rozčilují a podnikají akce.

Pokud se podíváme na současný stav světa, je zde velká nedůvěra v instituce všeho druhu, ať už jde o vládní instituce nebo korporace. Jediný soubor institucí, který má podle mě ještě alespoň trochu respekt u široké veřejnosti, jsou univerzity. Pokud můžeme univerzitu nějakým způsobem ovlivnit, ať už prostřednictvím sociálních médií, přímým kontaktem, nebo vytvářením studentských skupin, potenciálně se dostanete k tisícům mladých lidí. A to jsou ti zdola, o kterých mluvím. Mladí můžou něco dělat v tomto směru víc než my staří. Mladí lidé nemají hypotéky, rodiny a jsou obecně flexibilnější. A tak hledáme způsoby, jak je oslovit. Protože oni budou muset provést tu práci a jakékoli potřebné změny. A právě oni budou trpět nejvíce.

Teprve nyní se začínáme setkávat s rozsáhlými důkazy, že to není jen teorie o změně klimatu. Je to pomalý pohyb, jako u vlakové havárie, a já budu mrtvý dříve, než bude havárie dokončena. Ale v tuto chvíli můžeme dělat jen tolik, kolik zvládneme.

A jaký máte feedback z univerzit?

Provedl jsem několik experimentů s různými univerzitami a bylo zajímavé sledovat, jak spolu studenti mluví. Než jsem to začal dělat, tak jsem si řekl, proč bych měl očekávat, že banda mladých lidí bude poslouchat starého bílého chlápka, který je navíc z generace, který tenhle problém způsobila. Než abych je z pódia poučoval o faktech, číslech a o tom, jak to bude špatné, tak jsem si řekl, že se raději zeptám, co si myslí a začnu s nimi o tom mluvit.

Mělo to překvapivě silný ohlas a děkovali mi za to, že jsem jim dal šanci být vyslechnut. Jeden příklad, který mě napadá. Byl jsem ve Finsku na univerzitě LUT, na které vyučuji, a měli jsme asi 20 studentů v místnosti. Přiměl jsem je mluvit a v jednu chvíli přišla řeč na znečištění plasty. Říkal jsem jim, jak jsem frustrovaný z toho, že tady v USA máme recyklační programy, které sbírají lahve, plechovky a pak se všechno slisuje do velké cihly a odveze se to někam do jižní Asie, kde se to všechno vysype přímo do oceánu, protože je to levnější. Je to směšné a trochu hnusné. Realita kapitalismu, kultury a všeho ostatního.

Jedním z lidí v jejich skupině byl mladý muž, který tam byl na Fulbrightově stipendiu. A on řekl: „Jsem z Indie. Na tuto univerzitu jsem se dostal jen díky stipendiu, protože já i moje rodina jsme chudí. Když jsem doma, starám se hlavně o to, abych neumřel hlady. Když vyjdu ven, ano, jsou tam plastové láhve, které znečišťují ulice, ale to pro mě nic neznamená. Jediné, co pro mě něco znamená, je to, co si můžu dát do pusy, abych přežil další den.“

A tak se rozproudila konverzace o rozdílech v bohatství, což je další z věcí, která je v celosvětovém měřítku kulturní záležitostí. Zdá se, že kultury vytvářejí velké rozdíly v bohatství, bez ohledu na politický postoj. A takové diskuse vznikají, když jim dáte prostor. Opět k tomu přistupuji jako akademik, který se snaží problém studovat. Nevím, zda je to správný způsob.

Další věc, o které akademici a ekonomové mluví, je teorie populace, která neroste. Firmy, státy a společnosti, které nerostou, se považují za umírající. Zdá se být všeobecně přijímané, že musíte neustále růst. Je zábavné, že některé problémy, které máme s klimatem, jsou přímým důsledkem agresivního růstu bez umírněnosti. Myslím si, že je možné růst, aniž by se věci poškodily, ale v určitém okamžiku to prostě nemá smysl. Víte, Země nemá neomezené zdroje. A pokud se budete ubírat tímto směrem, hádejte, co se stane? No, už to začínáme vidět.

NEVÍM, CO SE STALO S MÝM TANKEM NA HAŠENÍ POŽÁRŮ

Chci se vrátit k těm technickým řešením, o kterých jste se zmínil dříve. Vy bojujete se změnou klimatu tím, že vynalezáte různé věci, třeba robotický tank na hašení lesních požárů, nebo různé prototypy na recyklaci dřeva a plastů. Už nějaká organizace nebo vláda používá vaše projekty? Existuje nějaká země, kde bychom mohli najít například váš robotický tank?

Na chvíli se musím vrátit zpátky. Asi deset a půl roku jsem dělal Bořiče mýtů (MythBusters). A když se natáčení zastavilo, bylo pro mě důležité, abych si potvrdil, že jsem víc než jen cvičená opice v televizi. Proto se snažím v některých projektech napnout své tvůrčí a technické síly. A tak jsem s těmito věcmi přišel, a pokud vím, byl jsem s nimi úspěšný. Financovány byly zčásti vládou, zčásti soukromým kapitálem. Později jsem ale zjistil, že všechno skončilo někde ve skladu. Pokud vím, vlády jsou takovými věcmi proslulé. Dostanou program a řeknou, že potřebují, aby někdo přišel s tím nebo oním řešením, ale ve skutečnosti je neimplementují.

99 % úsilí, které je třeba vynaložit k tomu, aby se něco takového objevilo a používalo, spočívá v marketingu a následných krocích. Víte, můžu přijít se skvělým nápadem a vybudovat ho, ale nejsem vybaven k tomu, aby se to skutečně dlouhodobě využívalo.

Rozhodl jsem se, že se vydám tímhle klimatickým směrem, protože i když to není moje silná stránka, je to důležitější než dělat nějaké elektromechanické udělátko. Já sice věci umím vyrobit, ale nejsem ochotný založit společnost a usilovat o to, aby se ta věc dostala ven a byla používána. Je to zbytečné úsilí.

Upřímně řečeno, nevím, kde ten hasičský robot je a co se stalo. Dodal jsem ho včas, v rámci rozpočtu, ale když jsem snažil to potom zkontrolovat, tak mi v podstatě řekli, že o to nikdo nemá zájem. I proto v dnešní době stále stavím různé věci a přicházím s nápady a tak dále, ale dělám to spíš pro vlastní zábavu. Jen proto, že můžu.

Každý rok jsou obrovské požáry, při kterých vzniká velká škoda na přírodě, majetcích lidí, ale i životech, a váš hasičský tank leží ve skladě a nikdo o něj nemá zájem? To zní hrozně smutně.

Určitě. Je to vedlejší produkt naší nedostatečné disciplíny, pokud jde o dodržování vědeckých poznatků. Vědci nás už dlouho varují před tím, co se stane, a my je ignorujeme. Ten tank je upravená varianta obrněného transportéru M548, do kterého jsem vzadu umístil 1000 galonovou nádrž s vodou a tepelně ho izoloval, respektive ho upravil tak, aby odrážel většinu tepla, jemuž je vystaven. To, co projde, je dočasně absorbováno vodou v nádrži. To umožňuje motoru pokračovat v provozu, místo aby shořel, a taky chrání lidi uvnitř. Takže je vlastně schopen vlézt do ohně a zůstat tam po delší dobu. Ale nemůže tam zůstat donekonečna.

Ten obrněný transportér jsem vybral konkrétně, protože na různých místech světa jsou jich stovky tisíc v armádních přebytcích, které jsou zastaralé a byly zakonzervovány. Je to tedy nákladově efektivní způsob, jak je upravit, dát na ně vodu a přinejmenším by mohli pomoct hasičům a záchranářům při evakuování lidí. Často se stávalo, že požár zasáhl únikovou cestu z obce a když se lidi snažili dostat do bezpečí, vjeli do ohně, ucpali silnici a uvařili se. Tahle věc by mohla přejíždět přímo přes oheň a další překážky.

Říkal jste, že děláte vlastní věci, protože můžete. Jaké jsou vaše nadcházející projekty? Co je vaším dalším hlavním cílem? Můžete prozradit jednu nebo dvě věci, na kterých pracujete?

Jistě. Elektromobily se staly významnou součástí života nás všech v mnoha zemích. Myslel jsem si, že bychom to mohli využít jako úložiště energie, což by řešilo problémy, které máme s výrobou energie z obnovitelných zdrojů. Vzhledem k tomu, že elektromobilů jsou nyní statisíce, představují potenciál pro ukládání energie, který by nahradil obnovitelné zdroje energie. Protože větrná a solární energie nefungují 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Proto potřebujete mít možnost skladování energie. Lithiové baterie, které jsou mimo jiné i v elektromobilech, se stávají obrovskou součástí života každého z nás. Dává mi proto smysl, že bychom je mohli využít a připojit k síti.

Když je mají lidé v garážích, tak je připojují k síti. Ale pokud víte, že druhý den nebudete cestovat, můžete si auto nabít během horkého dne, a pak v noci nebo během přečerpané sítě by tyto vozy mohly zpět napájet síť. Ale existuje risk, že pak nebudu mít dost energie v autě a nebudu moci cestovat.

Co jsem však udělal – mám pozemek, který musím udržovat posekaný a tak dále. Obvykle máte k dispozici sekačku, která během vegetačního období několikrát poseká trávu. Tak jsem si vyrobil vlastní, je to elektrický traktor, který běžně používám na údržbu pozemku, ale jindy mi dodává elektřinu na svícení a vytápění, chlazení nebo cokoli jiného. A vzhledem k tomu, že ho používám jen občas, dává to smysl, protože je bez emisí.

Další věc, na kterou jsem se zaměřil, je geotermální energie. Existují nové přístupy k bezkontaktním vrtům. Aplikujete velké teplo na tvrdé kamení v zemi, což způsobuje, že kameny nabobtnají a pak se odlupují a praskají kvůli rozdílu teplot. A tak nemusíte mít rotační karbidový vrták, který je náchylný k rozbití.

Nejběžnější podobná metoda, kterou lidé znají, je plazma. Stejně jako můžete mít plazmovou řezačku, která řeže přímo do oceli, můžete mít i variantu, kdy se vzduch prohání elektrickým obloukem, získává teplotu asi 25 tisíc stupňů a pak se namíří na kámen a způsobí jeho odlupování. To nám umožňuje proniknout do horké zóny, 5 až 10 kilometrů dolů kdekoli na světě, abychom získali energii. Tímto způsobem získáte zdroj energie na úrovni sítě tím, že vybudujete speciální síť. Oproti standardnímu postupu získávaní geotermální energie, tento postup ušetří i náklady. Ty se totiž namísto exponenciálního nárustu v souvislosti s hloubkou vrtu zvyšují jen lineárně.

Na to potřebujeme nový systém a společnost, se kterou spolupracuji jako technický poradce, vyvíjí potřebný jiný přístup k výměně tepla. V těch hloubkách umístí výměník tepla, čímž se teplo shromažďuje, místo toho, aby se čerpalo skrz horninu.

Kdybychom byli schopni dosáhnout potřebného kulturního posunu, podpořilo by to během několika desetiletí velké množství lidí, vlád nebo společností. Tímto způsobem by mohla být pokryta více než polovina světových energetických potřeb. A další věc, pokud máme neomezenou bezemisní energii z něčeho takového, znamená to neomezené množství vodíku prostřednictvím elektrolýzy. Na vodík mohou fungovat i všechny druhy dopravních prostředků, jako jsou lodě a letadla. Můžeme taky provozovat palivové články – existuje řada společností, které nyní začínají s palivovými články pracovat, takže by mohlo dojít k výraznému poklesu emisí z těchto zařízení. A tak mám docela zájem na tom, abychom to dotáhli do konce.

Další důležitá věc, která by mohla rezonovat zejména u Evropanů, je demokratizační účinek na energetiku. Každý, kdo si může dovolit vyvrtat díru, může mít v podstatě tolik energie, kolik chce. Nemusí tak existovat žádné překážky například v podobě Ruska nebo USA či Saúdské Arábie a jiných zemí, které náhodou mají velké zdroje fosilních paliv a využívají toto bohatství ve svůj prospěch nebo politickou dominanci. Samozřejmě, nemluvě o emisích, které jsou s tím spojené.

POLITICI MAJÍ ZÁJEM JEN O KRÁTKODOBÁ ŘEŠENÍ

V posledním desetiletí jsme se více zaměřili na politiku ochrany životního prostředí. Téměř celý svět vyhlásil vůli bojovat proti změně klimatu, četné země zavedly své cíle pro dekarbonizaci ekonomiky. Vy žijete a pracujete v USA, ale taky spolupracujete s univerzitami v Evropě. Pojďme si tedy promluvit o těchto dvou kontinentech. Dělají USA a Evropa z vašeho pohledu dost pro to, aby zajistily obyvatelnou planetu v blízké budoucnosti?

Ne.

Dobrá a můžete to trochu rozvést? Co je špatně? Nebo co možná nedělají, na co by se měla Evropa s USA zaměřit?

Všichni hledají krátkodobá řešení, na kterých mohou získat politické body. Většina smysluplných řešení, které budou mít takový účinek, jaký potřebujeme, se ale projeví až v průběhu desetiletí. Většina politiků v demokratických společnostech se nicméně orientuje jen na příští politický cyklus. Nedokážou nadchnout lidi pro něco, co se stane za dvacet let.

Ani nevím, kde s tím začít. Zdá se, že celý svět je roztříštěný a každý má svůj vlastní zájem. Boj s klimatickou změnou potřebuje něco jako OSN, aby země mohly společně zaujmout stanovisko a něco prosadit. Protože se systémem, ve kterém si každý dělá své vlastní věci a hlídá své vlastní politické kariéry, tak společná ochrana klimatu nemůže fungovat.

Některé problémy, které jsme měli, se objevily z velké části i kvůli sociálním médiím. Viděli jsme algoritmy, které posilují nenávistné projevy. V podstatě každý, kdo má nějaký program a dokáže být nejhlasitější, má největší vliv. To ale není způsob, jakým bych si přál, aby se věci vyvíjely. Myslím si, že by se mělo postupovat podle faktů, vědy a podobných věcí.

Kromě velkého nadšení pro ochranu klimatu jsme ale viděli i opačný přístup. Příkladem je Trumpova éra ve Spojených státech, která se vyznačovala několika anti-eko rozhodnutími. Například Trump odvolal podpis USA pod Pařížskou klimatickou dohodou. Pozdější prezident Biden ale třeba zavedl Green New Deal, čímž byl zahájen proces dekarbonizace. Jaký je váš názor na americký Green New Deal? Je to způsob, jak vytvořit lepší životní prostředí a klima ve Spojených státech? 

Padlo zde několik otázek. Zaprvé, ne, nestačí to. Za druhé je však užitečné zaměřit se na řešení, která jsou šetrná ke klimatu. Některé možnosti jsou k dispozici pro celý svět a jsou účinné a bez nevýhod, jako například zateplení domů. Ano, krátkodobě to stojí o něco víc, ale dlouhodobě méně. Proto vlády přicházejí s těmito podpůrnými programy. Může to usnadnit lidem s nižšími příjmy, aby si mohli dovolit zavést věci, které ve skutečnosti nemají žádné nevýhody. Jen můžete mít dům, který nevyžaduje moc energií.

Velmi málo užívaná tepelná čerpadla jsou dalším dobrým příkladem technologie, která by měla být podporována vládami. Vím, že v Evropě se používají snadněji a více než ve Spojených státech. Výhodou je, že s tepelným čerpadlem vložíte jednu jednotku energie dovnitř a můžete z něj získat až šest jednotek energie. Mohou být na začátku trochu dražší, ale v průběhu velmi krátké doby ušetří spotřebiteli spoustu peněz.

Vláda ve Spojených státech nám poskytla velkou podporu, pokud jde o slevy z nákladů na solární panely. Třeba v Kalifornii máme už tolik energie pocházející ze solární energie, že máme v podstatě přebytek energie přes půl dne. Cena solárních panelů prudce klesla, protože se zvýšil jejich objem. Znovu opakuji, že pokud se přikloníme ke geotermálnímu řešení, dostaneme se ke stejnému typu energií, jen s tím rozdílem, že to běží 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a nemáte problém se skladováním.

Je toho hodně, co se dá udělat, a myslím, že každá rozumná vláda by to měla podpořit. A pokud to nepodporuje, je to do značné míry jen korupce fosilních společností.

Dobře, řekl jste, že to nestačí. Ale může se stát, že zanedlouho USA nebude mít ani tolik. Co přinese listopad a nadcházející volby? Pokud se předpovědi potvrdí a Trump si zajistí druhé funkční období, může se ještě tato politika zvrátit?

No, já nevím. Je to všechno trochu depresivní. Nechápu, jak je možné, že se musíme zabývat někým, jako je Trump. Nerozumím tomu, jak můžeme mít systém, který umožní člověku stát se jedním z nejmocnějších lidí na světe a nemá přitom žádnou kvalifikaci. Prostě to nedává smysl. Máme tu někoho, kdo je usvědčený zločinec, neúspěšný podnikatel. Nelíbí se mi ani to, že náš prezident Biden má mnoho zkušeností ve vládě, dělá to většinu svého života a je vysoce kvalifikovaný, ale překážkou se zdá být jeho věk.

Ale pokud se Trump vrátí do úřadu, jediné, co mohu říct, je, že budu čekat na dobu, kdy se dostane z úřadu.

LIDI FAKTY NEPŘESVĚDČÍTE, MUSÍTE JIM NABÍDNOUT POZITIVA

V EU jsme začali se Zelenou dohodou v roce 2019 a v posledních pěti letech jsme sledovali cestu s cílem dekarbonizovat evropskou ekonomiku. Letos v červnu se však konaly volby a my jsme byli svědky „povstání“ antizelených a radikálních hnutí a politiků. Jak prudký obrat od zelené politiky nyní očekáváte?

Jediná věc, co se dá dělat, je mluvit se svými vrstevníky. Snažte se lidi přesvědčit, aby se od některých z těch krajních politiků vzdálili. To, že je něco označeno zelenou barvou, ještě neznamená automaticky, že je to dobré, ale není to špatný začátek.

Evropa mě fascinuje svou kulturní rozmanitostí. Víc se zajímám o severské země, protože podle mého názoru tam méně znamená více. Není tu ten přístup, který se zdá být rozšířený ve Spojených státech, kde se každý chce stát miliardářem nebo něčím podobným. A co s těmi penězi uděláte? V severských zemích se řídí filozofií – mám střechu nad hlavou, mám dobrou zdravotní péči a vzdělání, mám v životě jistotu. Co ještě potřebuji?

Tak jinak. Obecně řečeno, lidé zelené politice moc nefandí. Hlavně asi proto, že je to pro ně složité a ohrožuje to jejich dosavadní zvyky. Například ježdění auty se spalovacími motory a používání určitých zdrojů energie. Značná část průmyslu také protestuje proti zelené politice, protože se obává, že při procesu dekarbonizace přijde o práci a příjmy. Co lze udělat jinak, aby tyto změny přijali. Nebo možná politici musí změnit rétoriku, své chování?

No, v našem výzkumu jsme zjistili, že pokud chcete lidi přesvědčit ke změně jejich návyků, musíte jim nabídnout lepší alternativu. Ve Spojených státech jsme viděli podporu některých zelených zdrojů energií. Rovněž vznikly programy, ve kterých vláda nabídla zemědělcům, že si mohou lépe vydělat tím, že si nechají postavit větrníky na výrobu elektřiny na svém pozemku. Za určitých okolností je to výhra. Pokud pěstují plodiny, které nejsou potřeba, a místo toho mohou na své pozemky umístit větrníky a vydělat peníze, pak je to skvělé.

A pak to viděli i jejich sousedé, mluvili s nimi a teď mají i oni na svých farmách větrníky. Pokud můžete nabídnout lepší alternativu, než jim říkat, aby něco nedělali, je to správná cesta. Další možností jsou elektromobily. Ano, zatím to má omezený rozsah, ale pokud vláda podporuje zavedení dobíjecích stanic, tím méně je to problém.

Když Tesla začala tyto vozy prodávat, první, čeho si na nich lidé všimli, bylo, jak rychle dokážou zrychlit. A to se všem líbí. Často se o tom nemluví, ale myslím, že je to jeden z klíčových důvodů, proč jsou nyní elektromobily součástí ekosystému, jak cestujeme. Nebylo to jen o tom, že můžu jezdit bez emisí nebo že jsou tiché či odolnější. Je s nimi zábava jezdit, protože zrychlují. Je to taková jednoduchá věc. Chcete jezdit v takových autech, protože jsou lepší.

Takže jestli tomu správně rozumím, politici a možná i média by měli více mluvit o pozitivních věcech, které můžeme dělat s novými vynálezy, a ne dokola opakovat možná i nudná a dobře známá vědecká fakta?

Bohužel se zdá, že tomu tak je. Na druhou stranu, není důvod, proč tam nehodit i negativa. Říkáme tomu mrkev a klacek. Ale z našeho výzkumu se sociology a psychology vyplývá, že lidi nejlíp měníte prostřednictvím jejich vrstevníků nebo tím, že jim nabízíte věci, které můžou chtít.

MYTHBUSTERS BYLO MNOHEM VÍC, NEŽ JEN TO, CO JSTE VIDĚLI V TELEVIZI

Jak jsem už řekl, vy přednášíte na finské univerzitě LUT. Také máte několik spoluprací s univerzitami v Nizozemsku. Plánujete spolupráci s dalšími univerzitami v Evropě nebo třeba i v České republice? Máte tam nějaké kontakty?

Nemám kontakty v České republice. S univerzitou ve Finsku mám smlouvu, podle které tam musím jednou ročně jet. Snažím se však snížit svou uhlíkovou stopu, takže když už tam jedu, snažím se kombinovat další cesty. Navštívil jsem i některé další severské země, Estonsko a Pobaltí. Jako akademik se snažím navazovat kontakty s univerzitami právě z těch důvodů, o kterých jsem už mluvil. Univerzity jsou úžasným zdrojem rozhodujících činitelů v budoucnu – mladých lidí. Zdá se mi to jako něco, na co by se mělo mnohem více spoléhat.

Ano, akademici se na některých věcech neshodnou. Každý má svůj vlastní názor. Ale když mluvíte s profesorem anebo studentem, řekněme o fyzice, můžete si být docela jistí, že o fyzice něco vědí. Když ale přijdete do korporace a promluvíte si s jejím generálním ředitelem, ví něco o tom, co jejich společnost dělá? Tím si nejsem tak jistý. Podobně je to i s vládou. Je to prostě absurdní, že Trump je v také pozici, on prostě není kvalifikovaný.

Evropská unie je důležitým zdrojem a já jsem si velmi užil kulturní rozdíly, tu rozmanitost. Rád tam trávím spoustu času a systematicky se s nimi snažím navazovat vztahy s cílem, aby se má neziskovka CIC mohla víc prosadit. Docela dost spolupracujeme s lidmi, kteří poskytují Fulbrightova stipendia. Proto můžete očekávat, že mě tam uvidíte častěji.

Perfektní. Těším se, že třeba jednou půjdu na vaši přednášku v ČR. Teď poslední otázka a nemůžu vynechat televizní program Bořiči mýtů. Byla to velká část mého raného dospívání, jehož natáčení skončilo téměř před deseti lety. Měl jste někdy pocit, že vám tato část profesního života chybí?

Ne. Velmi si vážím zkušeností, které jsem získal. Ale cokoli jste viděli v televizi, trvalo mnohem, mnohem déle. Mimo to, co jste viděli, jsem se zabýval všemi problémy, které souvisejí s kamerami, výkonem a tak dále.

Víte, jsem šťastný, že jsem se zapojil do programu. Ale díky tomu jsem si vypěstoval odpor ke všem produkčním věcem. Zároveň tam byl docela konzistentní tlak na snížení úrovně programu. Po celou dobu jsme byli známí tím, že jsme propagovali vědu a podobné věci. Později ale už byla jen polovina pořadu vědecký obsah a polovina pořadu mé dohadování s Adamem (Adam Savage byl spolumoderátorem pořadu – pozn red.). A směřovalo to k tomu, že bych se z 90 % ve vysílání hádal s Adamem, protože si mysleli, že je to lepší zábava než mluvit o vědě.

Takže, ne, tahle část mi nechybí. A já se na to dívám tak, že jsem si to hlavně užil. Byli jsme financováni za to, abychom dělali všechny ty bláznivé věci, které byly často velmi hravé a které byly jedinečné a velmi obohacující. Taky velmi oceňuji dosah, který mi to dalo. Dalo mi to lidi jako vy z celého světa. Často nám psali, aby vyjádřili své uznání nebo se prostě jen chtěli stát součástí mého života, jako například Finové a Holanďané. Ti se stali pravidelnou součástí mého života jen proto, že ve mně něco viděli. A teď už více než deset let se s nimi setkávám dokonce každý týden.

Dávid Pásztor | EURACTIV.cz (12.7.2024)