Když Česko zasáhla pandemie koronaviru, v celé zemi navzdory vládním slibům scházely statisíce ochranných pomůcek. Chybějící roušky, respirátory či dezinfekce si lidé začali podomácku vyrábět sami, do organizované pomoci se ale zapojily i firmy. Z popudu CIIRC ČVUT vznikl projekt výroby speciálních polomasek, do kterého se zapojilo na 50 firem. „Je to krásné propojení společností, které se zformovalo během pár dnů,“ říká Jan Lát, vedoucí ekonomického týmu firmy Beneš a Lát, která byla u zrodu unikátního projektu.
Jak konkrétně se vaše firma dostala k výrobě speciálních polomasek, které měly alespoň částečně nahradit chybějící ochranné pomůcky?
Naše společnost se věnuje konvenčním metodám výroby, ale i 3D tisku kovů. Když jsme zaznamenali výzvu od ČVUT, že hledají partnera, který by jim pomohl dostat jejich 3D tištěnou polomasku do podmínek sériové výroby, přišlo nám to jako přesně pro nás. Před 4 lety jsme spoluzakládali s Českou zbrojovkou a Fyzikálním ústavem Akademie věd dceřinou společnost CARDAM věnující se právě 3D tisku, optimalizaci a obecně aditivním technologiím. Proto se náš kolega konstruktér vydal do ČVUT probrat s tamními vývojáři, jak si to představují, co bychom pro ně mohli udělat. A vyplynula z toho spolupráce, která zpočátku byla čistě jen o designových úpravách produktu, aby byl vhodný pro sériovou výrobu.
Jak tedy nakonec došlo k tomu, že jste se do výroby zapojili i Vy sami?
Následně jsme zjistili, že kolegové z ČVUT hledají i partnera, který jim pomůže se zastřešením výroby. To jsme přenechali dceřiné společnosti CARDAM, aby se věnovala celému projektu včetně spolupráce s dalšími společnostmi, které zajišťují subdodávky některých dílů. Zároveň i výroba už běžela pod hlavičkou CARDAMu. My jsme v tom řetízku nakonec jako jeden ze subdodavatelů, u kterého probíhá výroba části polomasky.
Jak výroba vypadá?
Skládá se z více prvků vyráběných v několika společnostech v České republice. Třeba finální montáž probíhá v České zbrojovce, u nás lisujeme skořepinu masky, další komponenty se vyrábějí v jiných společnostech napříč celou republikou. Je to krásný „konglomerát“ společností, které se do toho zapojily. Je jich dohromady 50. Takže super hnutí, které se dokázalo zformovat během pár dnů.
Bylo podobně rychlé i uvedení polomasky do výroby?
Určitě ano. ČVUT vyhlásilo v polovině března možnost zapojit se. Ještě ten den odpoledne za nimi vyrazil kolega. A na Velikonoční pondělí už jsme vyráběli první skořepiny. Takže od prvního setkání po sériovou výrobu uběhl přesně měsíc.
Za normální situace by to trvalo jak dlouho?
Standardní proces by vypadal tak, že bychom se dva – tři měsíce dohadovali o tom, než se usadí design. Pak by se vybírala nástrojárna, která by řekla, že na výrobu potřebuje 8 až 10 týdnů. Takže jsme na čtyřech až pěti měsících, což je i dnes bráno jako velmi slušná doba pro design-to-market. Jenže tady designér produktu našel konstruktéra, který mu hned řekl, jak by se to dalo sériově vyrobit. K tomu se přidala společnost, která výrobu zaštítila. Takže to – obrazně řečeno – na začátku byla dohoda tří lidí, kteří dokázali strašně pružně reagovat. Už dva měsíce od první schůzky bylo 20 tisíc masek hotových, z toho zhruba pět tisíc dodáno ministerstvu zdravotnictví, dalších 1200 do Akademie věd. Takže ten náběh byl neuvěřitelně rychlý, což je ale zásluha kluků z CARDAMu, kteří byli schopní celý řetězec postavit a rozběhnout.
Kolik masek už se díky tomu vyrobilo?
Podle toho, co vyrábíme u nás, vím, že se už vyrobilo přes 30 000 masek. Objednávky překročily hranice České republiky, ovšem s dodáním se čeká na CE certifikát. CARDAM má teď objednávky z mnoha zemí napříč celým světem. Ale je potřeba říct, že na začátku jsme si všichni řekli, že náš primární cíl je pokrýt potřeby českých zdravotníků a záchranářů, pro ty jsme to dělali. To byl ten základní motiv, proč se do toho pustit.
Mohly by se masky díky zájmu ze zahraničí stát dlouhodobou součástí Vašeho byznysu?
Sami jsme si tuhle otázku kladli. Ochranná maska je totiž produkt použitelný nejen pro období koronaviru. Chrání uživatele třeba před prašností, takže ji můžeme využít ve stavebnictví nebo obecně v průmyslu. Ale má i tu vlastnost, že díky svému filtru je účinná i proti virovým onemocněním. Umím si například představit, že to může být dobrá zásoba v nějakých hmotných rezervách České republiky, ale klidně i NATO, Evropské unie. Je to produkt, který funguje a dá se předpokládat, že bude fungovat i proti jiným virovým onemocněním. Takže pokud by se v budoucnu objevilo něco podobného jako COVID-19, tento respirátor by mohl být skladem a připravený.
Koronavirová krize přinesla průmyslu a ekonomice hodně negativních zkušeností. Je ale podle Vás na současné situaci něco, čím se můžeme inspirovat do budoucna?
Nám se obrovsky potvrdilo, že lidé z Česka jsou aktivní. Což asi všichni víme a nebylo to nic překvapivého. Ale potvrdilo se nám i to, jak skvělé je propojení vědy a průmyslu. Příklad masek a spousty jiných aplikací je přesně o tom, že vědci měli nápad a průmysl jim ho pomohl rychle zrealizovat. A to je něco, co v Česku z mého pohledu hrozně chybělo. CARDAM byl takovou anomálií, kterou před čtyřmi lety spoluzaložily Akademie věd a dva průmyslové podniky. Podobných společností v Česku moc nebylo a není dodnes.
Spojení vědy a průmyslu je tedy podle Vás klíčové?
Ukazuje se, že když akademická sféra přichází s nápady, tak potřebuje reakci a odezvu průmyslu, aby to na sebe navazovalo a fungovalo. A obráceně – průmysl někdy potřebuje řešení k něčemu, co sám není schopný vymyslet nebo vyřešit, zatímco akademici už to mají v šuplíku. Takže mně to ukazuje, že opravdu je třeba, aby spolu český průmysl a česká věda úzce spolupracovaly. Je pravda, že nalezení společné řeči je složité, protože jsou to dva odlišné světy. Ale ukazuje se, že propojení vědy a průmyslu možné je a je i užitečné.
Rozhovor vyšel v časopisu SP Spektrum 3Q/2020
