Ze života ještěrek by se mohl jmenovat výzkum Natálie Martínkové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Naposledy zkoumala, jak predátoři ovlivňují přežívání samců a samiček ještěrek. Překvapivě se ukázalo, že ač jsou samci výrazně zbarvení a během jara se mnohem více vystavují, aby přilákali samičku, jsou to naopak spíše samice – v té době často březí, které podléhají útokům predátorů.
Ještěrky patří mezi živočichy, kteří při útěku před predátorem využívají obranný mechanismus, tzv. kaudální autotomii, neboli odhození ocasu. Ocas ještěrce po nějaké době opět doroste, a právě toho využili vědci ve svých výpočtech. „Ocas ještěrkám regeneruje nejrychleji brzo po úrazu a roste až o milimetr denně, ale časem se dorůstání zpomaluje asi desetkrát. Růstovou křivku jsme využili k tomu, abychom vypočítali, kdy ještěrka o ocas přišla,“ vysvětluje Natália Martínková z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, která při výzkumu různých aspektů života ještěrek využívá matematické modelování.
Vědci tak byli schopni podle délky dorůstajícího ocasu namodelovat, kdy predátor na ještěrku zaútočil. Z těchto dat zjistili, že samci v období rozmnožování přišli o ocas častěji než samice. Což by mohlo znamenat, že predátoři častěji útočí na samce, nebo že samice byly úspěšnější a predátorovi utekly. Nicméně z opakovaných odchytů asi 350 jedinců vyplynulo, že je pravděpodobnější spíše třetí možnost – a sice, že útok predátora samice nepřežily, a proto se v analýzách bezocasé nevyskytují. Více než útěk je tedy pravděpodobné, že uhynuly.
Rozdíl mezi samci a samicemi byl patrný zejména na jaře, kdy jsou samice gravidní a jejich váha je vyšší téměř o 50 % (ženám se během těhotenství zvyšuje váha v průměru o 15–23 %). Výsledky výzkumu zveřejnil časopis Ecology and Evolution.
