Jaroslav Hašek: Jak v Praze se starali o pitnou vodu v létech 1912 – 1920

Přednáška profesora Chalupy roku 2682

Co jsou to vlastně vodovody? Kdo žil v té době v Praze, kdy netekla voda z vodovodu od Káraného, ten jistě se nijak nepodivil, když viděl, že čítárny jsou plné lidí různého povolání, kteří s gesty víceméně zuřivými vyhledávali v různých odborných listech a v naučných slovnících, co to vlastně vodovod je.

Ovšem byli to lidé strašně předpojatí, kteří mysleli, že když vodovod už je, že také musí téci jím voda. Tato předpojatost byla viděti i v denních listech, které bez ohledu na politické přesvědčení nadávaly na vodovod z Káraného, nijak neuvažujíce, že vlastně Praha jest městem nešťastným. Kdykoliv totiž páni z radnice něco podnikli, všechny jejich snahy potkaly se s naprostým nezdarem. Historie nás kupříkladu učí, že byl v Praze vystavěn reprezentační dům, jehož nájemce zůstal dlužen činži. Bylo mu to též vytýkáno, ale neprávem, neboť město, které vystavělo si reprezentační dům, zůstalo dlužno až do roku 1918 i řemeslníkům. Do toho roku bylo toto nešťastné město Praha dlužno i kominíkovi, který vymetal komíny v reprezentačním domě. S hlubokým zármutkem prohlížíme dnes v muzeích uchované účty tohoto slavného, ale nešťastného města.

Pánům radním vše, abych tak řekl, padalo z ruky, ačkoliv kulturní historik by mohl napsati, že vše jim padalo do kapes. Trapně čtou se historické vzpomínky té doby. Obecnímu staršímu Seifertovi a jiným otloukli nosy na mostě vedoucím přes ostrov zvaný Štvanice.

Nešťastní lidé, nešťastná historie! Dnes musíme pohlížet na celou událost jinak a jistěže s tichou pietou vyslechnete mou přednášku o tom, jak byla zásobována Praha pitnou vodou v století prošlém, zejména o velkých bájích, které měli obyvatelé tohoto města s vodovodem z Káraného. Upozorňuji při té příležitosti na veřejné prohlášení muže, který vodovod stavěl. Jako šel kdysi císař německý do Canossy, tak i tento muž, zakladatel vodovodu v Káraném, zanechal po své sebevraždě toto psaní, které bylo veřejně publikováno:

„Voda zas neteče. Voda, která tekla z našeho vodovodu v Káraném, nehodila se k pití, ani k mytí. Pak vůbec přestala téci. Neteče. Bože milý, neteče. S důvěrou, že odpustí mně to starosta Groš, prosím o uveřejnění tohoto prohlášení. Pakli by něco bylo nečitelného (prostřelený papír), prosím, aby všichni mně to za zlé neměli. Sázel jsem se, že voda poteče, ale ona neteče. Bůh mně bud milostiv!“

Prohlášení toto zní:

„Milý vodovode z Káraného, co jsem koliv o tobě mluvil z opilství svého, že voda poteče, zdravá a pitná, pravím, že jsem tím tobě, vodovode, ublížil. Pročež tebe prosím propánaboha, odpusť mi to, že jsem tebe stavěl, a mějte ke mně všichni dobrou vůli, neboť je vinno město. Nepravím o tobě nic zlého, neboť všichni to vidí, co a jak jsi provedl, ale mám tebe, vodovode milý, za dobrého, že přece jen poteče voda tvými rourami.“

Stejně tragicky píše i jeden obecní starší, louče se s rodinou. Tento obecní starší měl jisté výhody pro svou osobu, týkající se stavby vodovodu. Šlo o dřevěná pažení za 80 000 korun (dodáno za 36 000 korun, vyplaceno 98 000 korun!). Nešťastný, ba přenešťastný tento muž běhal celé dny po městě v té době, kdy nevědělo se, zdali se vodovod osvědčí. Když pak sama příroda postavila se proti geologům a znalcům, tu tento dobrý muž skočil do záchodu, mysle, že se utopí. Zatáhl přitom za šňůru! Voda však z nového vodovodu nešla, byl vytažen v povážlivém stavu, přičemž bylo u něho nalezeno poslední číslo Obecního věstníku a tento dopis, adresovaný magistrátu:

„Cožkoliv jsem mluvil o tom, že vodovod z Káraného výborný bude, běhaje z hospody do hospody jako nezavřený, vše jsem v hrdlo lhal. Nepoctivě dotkl jsem se charakteru nového vodovodu, tvrdě neomalenou hubou, že to jest výborný vodovod. Loučím se s vámi, občané, a skáču do záchodu.“

Takové trapné dopisy bylo možno čísti po otevření nového vodovodu. A shledati můžeme, že nebyli spokojeni i lékaři. V posudku jednoho znalce, kritizujícím vodu z tohoto vodovodu, stálo: „Voda z Káraného, magistrátem označená jako výborná pitná voda, obsahuje velké množství tyfových bacilů. Ta voda pitná nehodí se vůbec k pití.“

Podotýkám, že tento zachovalý rukopis byl uveřejněn v přemnohých časopisech. Pátraje v nich, našel jsem v muzeu i protokol ze schůze hospodářského odboru městské rady pražské, ve které onen vrchní inženýr, znalec to vodovodů, prohlásil toto:

„Pánové! Praha potřebuje dobrou pitnou vodu, a proto dovolím si vám vysvětlit, co to vlastně vodovod je: Vodovod slouží k tomu, aby místa, města byla zásobena dobrou pitnou vodou. Všimněte si Římanů. Znáte onen velký vodovod původu římského, který mají ve Vídni?

Vážení pánové! Patrně po nezdaru s vodovodem od Káraného bylo včas vzpomenuto oněch slov, neboť víme, že již roku 1915 ozvala se tato možná slova na pražské radnici: ,Pakli Vídeň má vodovod s pitnou vodou z Alp, proč nemá ho míti Praha?´“

Těchto památných slov chytili se mladočeši a byly konány přípravy, aby voda z Alp byla vedena do Prahy.

Bohužel, když již byly zakoupeny roury, tu se ukázalo, že by bylo nutno vésti vodu velikou oklikou, poněvadž terén tomu nedovoloval. Potrubí by bylo muselo jíti přes Štýrský Hradec, Velký Varaždín, severně na Prešpurk, odtud údolím Moravy až na Pruské Slezsko a přes Hejdovnu do údolí Labe a odtud do Prahy. Bylo to sice zprvu odhlasováno, ale pak vznikl v samotném městském zastupitelstvu silný proud proti tomu.

Roury vodovodu u Káraného byly totiž doposud uschovány, i byl uvítán souhlasem jeden nápad, který měl obecní starší Špirk, vrátivší se z cesty po Švédsku. Shledal, že ve Švédsku, je dobrá pitná voda. Tak tu vodu vozili přes moře v sudech do Německa, z Německa do Čech a u Káraného ji lili do vodovodu.

Dalších zpráv nemám, poněvadž poplatnictvo rozmlátilo vodovod i pány ze samosprávy.

Karikatury 1913