Povídka o domovní prohlídce
Pan Bayer byl obviněn, že svádí vojáky ku porušení jejich povinností. Byl to člověk, kterému dosud bylo všechno svatým. Který byl nejnevinnějším občanem, který ctil všechno, co se vůbec i nedalo ctít, který o ničem nepochyboval a který považoval se za nejřádnějšího člověka pod sluncem, stejně jako i celé okolí myslelo o něm podobně. Byl řádný a spolehlivý občan až do té doby, kdy jednoho dne na podzim šel kupovat pro sebe švestky na knedlíky. Současně s ním kupoval u téže prodavačky kilogram švestek sluha pana hejtmana Burkáče. Pan Bayer se zálibou pohlédl na vojáčka, promluvil s ním pár vět, jako u kterého regimentu slouží, jak se má na vojně, jaké cvičení už prodělal, a když vojenský sluha, dostav odváženo švestek, kolik měl nařízeno, aby koupil pro domácnost pana hejtmana, vzal si z papírového pytlíku jednu švestku, tu pan Bayer promluvil k vojáčkovi ona památná slova: „Jen si berte, vojáčku!“
A vojáček bral ze švestek, které nenáležely jemu, nýbrž rodině pana hejtmana!
Hýřil, chudák, a sveden protimilitaristickým výrokem pana Bayera; „Jen si berte, vojáčku!“, jedl jednu švestku za druhou, a když přišel domů, byl přinucen neblahou okolností říci, že ztratil peníze na švestky. Snědl totiž, ubožák, všechny na cestě.
To dělá antimilitaristická propaganda. Člověk svedený takovými živly stane se i lhářem a na vojně lhát! Kam to vede…
Byl přirozeně podroben výslechu. Jak ztratil peníze? Erární peníze k tomu, neboť nelze upřít, že peníze na švestky, které mu svěřil pan hejtman, byly erárními penězi. Hejtman svěřil mu erární peníze, poněvadž kilogram švestek byl určen na švestkové knedlíky pro celou setninu. Jedna švestka pro tři lidi.
Je to zpronevěra a hejtman má právo se domnívat, že je prochlastal. Že prochlastal a utratil osm krejcarů erárních peněz.
Kde je vojenská disciplina? Chlap přijde bez švestek a řekne: „Poslušně hlásím, ztratil jsem peníze!“ „Was ist da zu machen?“ „Den Kerl einsperren!! „Zavřít a basta! Co jiného s lumpem!“ „Ztratil jste opravdu peníze? „Budete zavřenej, až budete černej.“ „Já!“ „Co máte právo říkat já…“ „Napřed poslušně hlásím, a pak teprv já!“
„Já je snědl.“ Zproněvěra! Chlapa nutno disciplinovaně potrestat. Snědl švestky pro celou setninu, kilogram švestek! A k tomu člověk, kterému hejtman tolik důvěřoval.
„Máte něco k omluvě?“
Byl to jeho sluha, kterého poslali pro švestky, proto se ho tázal, čím ten zločin omluví.
Jinak se na vojně nikoho neptají, proč někdo něco udělal.
Ubohý svedený voják přiznal se ke všemu. Jak jeden pán k němu přistoupil a řekl: „Jen jezte, vojáčku!“
Osud pana Bayera byl zpečetěn.
V takových vážných věcech není radno si hrát s paragrafy. Říci: „jen jezte, vojáčku!“ není tak lehko brát na lehkou váhu. Pana Bayera vypátrali snadno.
Zprvu vzali do vyšetřovací vazby prodavačku ovoce, která se přiznala, že skutečně zná popsaného pána, který u ní kupuje švestky i jiné ovoce.
Ku konci šestinedělí vyšetřovací vazby, která byla jedině na ni vržena z odůvodněného předpokladu, aby se nemohla dorozumět se svědky a obžalovaným, doznala, že dotyčný pán (pan Bayer) často mluvil před ní s vojáky a přečasto říkal: „To máte zlý život, vojáčkové. Měli byste si hledět ten váš život osladit.“
Pomalu, ale jistě stahovala se síť na pana Bayera.
Byl to jinak tichý člověk, ale tichá voda břehy mele.
Hleděl vstříc neodvratné události. A tou byla domovní prohlídka.
Pan Bayer byl skutečný lotr. Člověk by to na něm nehledal. Při domovní prohlídce vlezli i do kamen. Byl to tedy skutečně nebezpečný člověk.
Jeho hospodyni dívali se do úst. Již se zdálo, že nejednou nic, co by předpokládalo jeho antimilitaristické smýšlení. A konečně to našli.
Darebák Bayer po 12 let neplatil vojenskou taxu.
A tak touto domovní prohlídkou vyšlo najevo, že žádný zločin nezůstane neobjeven, ani antimilitaristické smýšlení na pohled řádného občana Bayera…
Karikatury 1909
