Soudní referát pravěkého referenta
Neobyčejný zájem vzbudilo v Arubašu pod horou Araratem soudní líčení s Chámem, synem Noemovým, o jehož případu přinesli jsme již před časem podrobnou zprávu. Poněvadž však chceme, aby i ti čtenáři, kteří tenkrát případ ten nesledovali, poznali, oč se jedná, opakujeme stručně.
Praotec Noe, známý mecenáš, když po katastrofě ze dne 2. října, když se strhly rybníky, připlul na své lodi pod Ararat a koupil od vlády pozemek, kde zaměstnával se pěstováním vinné révy na základě nejnovějších výzkumů zemědělských. Jednoho dne, bylo to 12. září minulého roku o třetí hodině odpolední, odebral se Noe se svými třemi syny, Semem, Chámem a Jafetem do svého vinného sklepa, aby víno vyzkoušel.
Při této příležitosti byl nucen vypíti větší množství vína, které počalo účinkovati, když přišel z vinného sklepu. Bylo toho dne parno, a tu Noe odešel do zahrady za svým domem, kdež ulehl pod hrušku do stínu. Vtom přišel jeho nezdárný syn Chám, a poněvadž pan Noe byl jen v košili, počal mu košili tahati s těla tím způsobem, že podolek její snažil se otci přetáhnouti přes hlavu. Vtom však přistoupili již synové páně Noemovi, pan Sem a Jafet, kteří zahnali nezdárného bratra Cháma na útěk. Za plotem zahrady nastavilo se průběhem rozepře plno obecenstva, mezi jinými i dámy, které s rozhořčením pohlížely na hnusné divadlo. Přivolaný strážník zatkl pak za hodinu zpustlíka Cháma a odvedl na policii, odkud po výslechu byl dodán do vyšetřovací vazby pro přečin proti mravopočestnosti. Včera, dne 7. ledna, zodpovídal se před senátem, jemuž předsedal soudní rada Melechenech.
Líčení bylo nutno konat v porotní síni, poněvadž místnosti senátu nijak nestačily pojmout všech posluchačů, mezi nimiž bylo hojně dam.
Obžalovaný Chám byl přiveden dvěma dozorci. Vyšetřovací vazba nijak na něho nepůsobila, a jak řekl pan Noe soudním referentům v žurnalistickém pokoji, spíše jeho zpustlý syn ztloustl, nežli zhubeněl.
Líčení zahájil předseda senátu výslechem obžalovaného, který na dané otázky odpovídal zvučným hlasem.
Vyšlo najevo, že obžalovaný byl již trestán, a to ještě před potopou světa, pro svatokrádež. Ukradl obětního býka a snědl s několika svými kamarády. Po druhé byl trestán pro urážku na cti před rokem. Jeho obhájce navrhuje nato, aby bylo konstatováno, že Chám byl z mládí zanedbán a špatně vychován.
Pan Noe se proti tomu rozhodně ohrazuje. Je sice pravda, že při potopě světa, kdy strhaly se v horách rybníky, neměl času hocha tak vychovávat, jak si vlastně přál. Nicméně snažil se po případě i bitím vštěpovat mu zásady mravnosti. Bohužel Chám přišel do špatné společnosti po potopě světa. Kamarádil s uličníky, kteří zůstali naživu, a již jako čtrnáctiletý hoch mluvil neslušné věci a nadával.
Na otázku, jak nadával, pravil pan Noe, že obyčejně nadal sviní, pasáků a podobně. Zato však Sem a Jafet byli vzornými dětmi.
Obhájce klade pak ještě panu Noemovi otázku, zdali posílal Cháma do školy.
Pan Noe omlouvá se, že nemohl kvůli potopě. Cesty nebyly ještě vyschlé, a kromě toho se tenkrát utopili všichni učitelé obecních škol. Zachránil se jediný učitel z měšťanky a ten hrůzou sešílel.
Obhájce: „Proč jste tedy, pane svědku, nevzal Chámovi domácího učitele?“
Svědek: „Domácí učitelé utopili se také všichni.“ (Vzrušení).
Obhájce: „Jako inteligentní člověk měl jste sám vštěpovat mu zásady mravnosti.“
Svědek povznešeným hlasem: „Prosím, slavný soude! Zajisté je každému známo, co práce mně dalo, než jsem zachránil lidstvo před vyhynutím, a kolik nocí jsem probděl na modlitbách, kolik dnů jsem sháněl zvířata do své lodi.“ Obrací se k obhájci: „Myslíte, pane doktore, že jest tak lehké nositi tygry na loď? A přitom ještě starat se o vychování tohoto uličníka?“
Chám volá na svého otce: „Starý opilče!“ Je napomenout předsedou a opět usedá s cynickým úsměvem.
Předseda senátu k panu Noemovi: „Dobře, pane Noe, ale o jednu věc se zde jedná: „Nepozoroval jste snad někdy na obžalovaném známky duševního zatížení?“
Svědek: „Mohu vás ubezpečit, že Chám pochází z rodičů úplně zdravých. Jeho dědeček Methusalem přelezl ve věku šesti set sedmdesáti let Himálaje úplně při zdravém rozumu. Pokud se týče mé choti, jest žena zdravá, která ho porodila ve tři sta osmadvaceti letech taktéž při úplně zdravém rozumu.“
Poté bylo pokračováno ve výslechu Cháma. Předseda senátu: „Poslyšte, obžalovaný, čtvrté boží přikázání není ještě tak staré, abyste si ho byl nezapamatoval. Policie přece nechala nalepit plakáty s desaterem božích přikázání. V předběžném výslechu jste udal, že umíte číst, poněvadž vás tomu naučila matka z dlouhé chvíle (vzrušení), a nyní vrtíte hlavou, že jste čtvrté přikázání boží nečetl. Vůbec zapletáte se do samých podivných výmluv. Odpovězte krátce: „Shrnul jste svému otci, panu Noemovi, košili přes hlavu?“
Chám: „Ano, učinil jsem tak, poněvadž otec je nenapravitelný alkoholik! (Ohromné vzrušení).
Pan Noe zakrývá si tvář a volá: „Mé šediny, pánové!“
Předseda přísně: „Poslyšte, obžalovaný, i kdyby byl pan Noe úplně cizí člověk, jistě si toho nezaslouží, aby byl nazván alkoholikem, ale teprve ne, když je vaším otcem.“(Vzrušení).
Paní Noemová volá z galerie na obžalovaného: „Ty syčáku!“
Předseda pokračuje: „Nuže, obžalovaný, vyličte upřímně celou věc. Co jste si vlastně myslel v tom okamžiku, když jste panu otci stahoval košili přes hlavu?“
Chám: „Nic!“
Předseda: „Slyšte, obžalovaný, vlastního otce jen tak pro nic za nic neobnažujeme, tj. nabíledni. Jistě jste to učinil s rozvahou a úmyslem. Doznejte upřímně všechny své myšlenky a posloužíte jistě sobě. Nedá se přece myslet, že jste z čista jasna, bez rozpaku tahal otci košili přes hlavu, využitkovav jeho hlubokého spánku.“
Veřejný žalobce: „Věděl jste též, že chodí kolem mnoho lidí?“
Chám: „Věděl!“
Obhájce: „Poslyšte, pane Cháme, nebyl jste tenkrát opilý?“
Chám: „Nebyl, zato však otec byl opilý pod obraz boží. Opakovalo se to příliš často a choval jsem obavy, aby vítr neodhalil otci košili, proto jsem mu ji chtěl úplně stáhnout s těla.“ (Veselost).
Předseda: „Obžalovaný, vy máte nejmenší příčiny, abyste ještě teď dělal špatné vtipy. Váš otec celým svým životem si jistě nezaslouží takových infamií. Měl byst být hrdým na svého otce.“
Paní Noemová volá na obžalovaného: „Přijde to do bible, uličníku!“
Obhájce k Semovi a Jafetovi: „Pánové, řekněte mně, proč vy jste otce opustili a zanechali pod stromem. Měli jste přece, když jste viděli, že váš pan otec spí na veřejném místě jen v košili, svého pana otce přikrýt a v tom případě, když již byl odkryt, zakrýt alespoň kapesníkem. Vy však jste nechali pana Noema obnaženého až do příchodu soudní komise.“ (Velké vzrušení).
Svědek pan Sem: „Neměli jsme kapesníků, poněvadž jsme byli také jen v košili, jak jsme přišli z vinic.“
Obhájce: „To je divný pořádek.“
Pan Jafet: „Zakazuji si, pane doktore, abyste nás napomínal. Poměry naše nedovolily koupit si ještě druhé spodky, a poněvadž to bylo ve všední den, nešli jsme proto ve svátečních podvlékačkách!“
Svědci ustupují. (Chám se ironicky usmívá).
Veřejný žalobce: „Nesmějte se, obžalovaný, tak vážné věci: Jest to dokázáno, že jsou vaši bratři zcela řádní hospodářští lidé, kteří se snaží vyjít se svými příjmy. O vás naproti tomu je dokázáno, že žijete nad své poměry. Tak kupř. máte stroje spodní kalhoty a nosíte je veřejně i ve všední dny. Jste lehkomyslný, jste už přes 250 let bez zaměstnání a čtyř sta let musí vás otec živit. Při potopě světa pomáhal jste tajně největším tonoucím darebákům do lodě, a abyste měl na ně místo, vyhodil jste z lodi několik vzácných párků pravěkých zvířat, která tím vyhynula. Kromě toho vydalo vám četnictvo a obecní úřad velmi špatné svědectví. Vedete nemravné řeči, nenecháte žádnou dívku na pokoji.“
Pak se čtou protokoly soudních lékařů, že kterých vychází najevo, že Chám je individuum perversně zatížené, jevící náklonnost k sexuálním perversitám.
Obhájce: „Vzhledem k tomuto výroku pánů znalců navrhuji, aby pan Chám byl dán na pozorovací kliniku do ústavu při choromyslné.“
Veřejný žalobce se proti tomu ohrazuje.
Paní Noemová volá za galerie? „Jen ho zavřete, syčáka.“
Soud odebírá se k poradě a vrací se za půl hodiny. Předseda senátu oznamuje, že soud vyhověl návrhu obhájce a líčení se zatím na neurčito odročuje.
Tím skončen prozatím zajímavý proces, ku kterému se jistě opět vrátíme. Podotýkáme ještě jen něco: V zájmu zdravotnictví je, aby posluchačstvo neplivalo s galerie dolů. Jak k tomu dole sedící přijdou, aby na svých vlasech odnášeli si bacily domů. Doufáme, že toto postačí, aby všude dole byla postavena plivátka.
Jaroslav Hašek, Karikatury 22. 2. 1910
