Životy mocnářů bývají ohroženy anarchisty a rakovinou. Německý císař Vilém II. velice se obává, že tato prožlutá nemoc, která zachvátila jeho otce, může i jeho panování učinit konec.
Na rakovinu nelze vydat zatykač a tato nemoc postupuje zcela veřejně. Nepomůže postavit před palác vladařů stráže, zdvojnásobit hajné, rakovina postupuje pomalu, ale jistě a je vždy přítomna.
Nachází se na těle vznešeného vladaře, i když ten projíždí za jásotu poddaných ulicemi, i když mluví o své svrchovanosti, přece jest tu rakovina, která hlodá na jeho vznešeném těle.
Císař Vilém II. se této nemoci bojí. Rakovina hrtanu jest nemoc velice nebezpečná a lékaři si nevědí rady. Onemocnělý rakovinou nesmí mluvit.
V novinách také byla nedávno zpráva, že císař Vilém II. propustil v nemilosti dr Ehrlicha, vynálezce sera proti syfilidě, který odpověděl na otázku císaře, zdali neví nic proti rakovině: „Vaše Veličenstvo, rakovina doposud není vyléčitelná.“
Císař Vilém II. má totiž za rádce jistého dvorního chemika, alchymistu moderního vydání, který mu namlouvá, že rakovina je vyléčitelná.
Císař Vilém II. důvěřuje spíše tomuto chemikovi než učeným lékařům. Tato věc není novinkou, a proto dovoluji si vám podat podobný případ z Východu. Jde o turkomanskou pověst: „Rakovina a emir v Anamu.“
Anamský emir Charaung (čti Črang) trpěl po dlouhá léta rakovinou, kteréžto nemoci říkají v Anamu od té doby, kdy předek emira Charaunga zemřel na tuto chorobu, „zkvétající růže“. „Zkvétající růže“ stala se oblíbenou chorobou anamské šlechty, čímž každý onemocnělý se hleděl přiblížit touto svou nemocí nejvyšší dobrotě a vznešenosti v osobě panovníkově.
Anamský emir, když se mu to dostalo k vznešenému uchu, zvolal: „Ó, ti psi!“ A rozkázal, aby rakovina, čili nemoc vznešená pod názvem „zkvétající růže“, byla prohlášena za monopol, a kdo by tou nemocí trpěl, že musí zaplatit do pokladny emirovy 10 000 rupií.
Tento peníz nezalekl vznešenou šlechtu. I kdo z nich netrpěl rakovinou, zaplatil 10 000 rupií do pokladny emirovy a obdržel tabulku, kterou nosil na krku a na které stálo: „Emirův dodavatel zkvétající růže“.
Mezitím však se nemoc panovníkova horšila. Emir Charaung rozzloben na celý svět, poručil, aby všechny šlechtice, kteří nosí na krku tabulku „Emirův dodavatel, zkvétající růže“, narazili na kůl jako velezrádce, a jmění jejich aby připadlo do jeho pokladny.
Rozkaz ten byl ochotně vykonán. Pak si dal k sobě povolat svého osobního lékaře, který prohlásil neopatrně, že všechna pomoc je zde marná, a že rakovina zničí vznešené tělo průběhem jednoho slunovratu.
Nejvznešenější panovník v Anamu rozkázal milostivě, aby lékaře zakopali za živa do země a nechali mu vykukovat jen hlavu, aby si jí v noci tygři povšimli, a pak povolal k sobě svého čaroděje.
„Vaše Veličenstvo,“ řekl čaroděj, „jest jen jedna pomoc a ta jest, že musíte mně darovat nejhezčí hurisku za svého harému.“
Přání jeho bylo vyplněno. Poněvadž však ani potom rakovina čili „zkvétající růže“ se nelepšila, dal ho emir upálit i s huriskou, poněvadž druhý dvorní čaroděj oznámil emirovi, že popel z jejich těl, přiložen na místa onemocnělá, jest nejlepším prostředkem proti rakovině.
Nepomohl ani ten prostředek. Druhého čaroděje uvázali na divokého buvola a pustili do džunglí.
I dal k sobě nejvyšší panovník zavolati filosofa z nejslavnější školy v zemi. Ten pravil, že nemůže nic jiného podotknout, než že prosí o tu milost, aby byl změněn oficiální název nejvyšší nemoci, a to jméno aby „zkvétající růže“ bylo změněno na jméno „růže smutku“.
Panovník byl rozhořčen: „Ty červe, co jsi to proslovil hanebného?“ Pokynul a rozsekali filosofa jatagany v době necelé minuty.
Ale nemoc panovníka se tím nezlepšila. Stal se ještě nevrlejším a dal k sobě povolat nejlepšího lékaře kožních nemocí.
Tohoto však nemohli nikde najít, poněvadž zatím všichni lékaři prchli z Anamu.
Nemoc se tím více horšila a novinám bylo zakázáno podávati vůbec i nejkratší zprávu o stavu nemoci panovníkovy.
Zato kněží nelenili. Nejvyšší kněz v Anamu dostavil se k emirovi Charaungovi a prohlásil, že měl vidění, ve kterém Allah mu řekl: „Červe boží, nemoc panovníkova není žádnou nemocí. ´Zkvétající růže´ jest nejvyšším vyznamenáním pro nejvznešenějšího panovníka, nechť panovník klidně vyčká, až Allah ho k sobě povolá a ´zkvétající růže´ budiž nejkrásnějším důkazem neskonalé dobroty Allahovy, odměnou ctností emira Charaunga. ´Zkvétající růže´ budiž důkazem nejvyšší moci panovníkovy a důkazem boží milosti, propůjčené emiru Charaungovi panovníku z milosti Allahovy.“
Když to emir byl slyšel, skonal klidně na rakovinu…
Tak končí tato turkomanská pověst.
Zdroj: Jaroslav Hašek Panoptikum měšťáků, byrokratů a jiných zkamenělin, Nakladatelství Práce 1950
