Baron Kleinhampl byl muž velice chytrý, a když po své tetě zdědil zámeček v Bytouchově, ve dne v noci přemýšlel, jak by své nové sídlo zrenovoval.
Předně uznal za vhodné, že velké, staré, obrovské duby v parku před zámkem překážejí v rozhledu, a z toho důvodu si zavolal ředitele svého nového panství a dal mu rozkaz, aby někam tyto velikány přesadil.
Ředitel panství chodil utrápený po celý týden, a kdykoliv si vzpomněl na rozkaz pana barona, bylo mu velice nevolno. Jak si pan baron představuje, že se takové stromy dají přesadit?
Dal se ohlásit u pana barona a nalezl ho v knihovně, zabořeného do nějaké odborné knihy. Když mu vysvětlil po dlouhém obalování, že staleté duby se přesazovat nedají a že ani neví, jak by to šlo provést, usmál se pan baron a řekl řediteli, aby mu podal z knihovny tu velkou zelenou knihu.
„To jest kniha o zahradnictví, milý pane,“ pravil laskavě pan baron, „otevře ji, kde je založena, a uvidíte, že to půjde; jest k tomu obrázek. Vidíte, jak jest to pěkně znázorněno. Čtěte!“
Ředitel četl: „Jak přesazovat fuchsii. Fuchsice se vyjme z hrnku a prostě se se všemi kořeny přendá do jiného. Třeba přitom dát bedlivý pozor, aby nebyly kořeny poškozeny.“
„Tak vidíte, milý řediteli, jak je to lehká věc. Necháte duby vytáhnout ze země a převezete je na místa, která vám označím. Na označených místech budou vykopány velké jámy, tam duby strčíte a ono to půjde hravě. Mám velké plány, jak zreformovat své panství. Plány ty musíte provádět systematicky a neúnavně, jinak se vše zdrží. Ovšem, že na první pohled se nám bude zdát leccos obtížným, těžko proveditelným jako s těmi duby, ale máme zde odbornou literaturu všech oborů a k disposici máte naučný slovník. Začněte s přesazováním toho nejstaršího dubu před samým zámkem. Pozor hlavně na kořeny, každý kořen musí se opatrně ze země vydobýt. S dubem se musí počínat jako s fuchsií, přece jste četl, že kořeny fuchsií nesmějí být poškozeny. A dub nebo fuchsie, to je jedno a totéž, dub jest také květina.“
Byl v proudu řeči a ředitel mu neodporoval.
„Chci mít všechny duby za zámkem u rybníka, nebo ještě lépe vysušíme rybník a místo ryb nasadíme tam duby. Kolem rybníka pak uděláme sedátka a tam budu odpočívat po svých starostech. Apropos, milý řediteli, kdy duby kvetou, tj. velice důležité, poněvadž kdyby měly poupata, tak je přesazovat nesmíme; v té knize stojí, že ani fuchsie se nesmí přesazovat, když začíná kvést. Myslím však, že teď na podzim je moje obava zbytečná, a jedna věc ještě mně dala hodně přemýšlení. Fuchsie se mají přesazovat v teplé místnosti, a to u dubu není možné. Jsou však též citelná chladna, a proto jsem to rozluštil velice prakticky. Budeme zahřívat půdu kolem dubů při přesazování a za tím účelem se postaví po vysušení rybníku malé cihlářské pece, ve kterých se bude ohřívat prsť, která přijde do jam na kořeny. Přesazování dubů budiž prováděno ve dne, poněvadž ani fuchsie se nedoporučuje přesazovat v noci, aby neutrpěla zeleň jejich listů. Myslím také, že v době přesazování by dubům velice škodil déšť, a proto až se bude dub vyndavat ze země, musí dělníci, kdyby pršelo, vylézt s deštníky na dub, a tam na vrcholku sedět s roztaženými deštníky tak dlouho, pokud bude pršet a pokud práce nebude skončena. A ještě o jedné věci s vámi musím promluvit. Místo dubů nasadíme do prázdných jam palmy datlovníku. Bude to velice pěkné, až z nich sklidíme první úrodu, a v zájmu hospodářském bude mnohem výhodnější vůbec snad jen sázet datle. Přemýšlel jsem mnoho o tom a shledal, jak u nás třeba doopravdy hospodářství zreformovat. Proč u nás nikdo nesází datlovníky? Proto, poněvadž jsou líní. Datle se budou pak vyvážet z našeho panství do celého světa. Půda jest zde přece velice dobrá.
Včera jsem byl v polích a byl jsem mile překvapen. Myslím si, jakou mám pěknou řepu, a šafář povídá: „Prosím, pane barone, to není řepa, to jsou brambory.“ Z toho je vidět, když si člověk splete brambor s řepou, jak zde musí být půda dobrá. Ale ty výhonky bramborů byly velice sešlé a polámané. Proto se příští rok musí dát ke každému bramborovému keři dlouhý kolík, na který se pak stvol přiváže, tak jako jsem to viděl na chmelnici nebo na vinici. Bude to také výhodnější, poněvadž brambory se poplazí do výše a nezarostou do země, takže je nebude třeba vykopávat, nýbrž jen česat, což jest rychlejší a čistší práce a každého to přesvědčí o dokonalém racionálním hospodářství. Také musíme hledět šetřit s polnostmi. Pročpak, ke všem čertům, se na jeden lán sází pšenice, na druhý žito, na třetí oves, na čtvrtý ječmen. Vy to tedy šafáři zarazíte a uděláme to tak, že se zrna všech těch druhů smíchají dohromady a zasejí, takže bude jen jedno pole a na tom bude vždy jeden klas pšenice, ovsa, ječmene a žita vedle sebe. Tím ušetříme místa, když se to naseje dohromady, a nebude se muset žít jeden den jen oves, druhý den jen žito, třetí ječmen, čtvrtý den pšenice, a zároveň tím ušetříme času, a v zimě, kdy lidi nemají co dělat na poli, budou vymlácené zrní přebírat a házet na čtyři různé hromady podle toho, jaký druh obilí to bude. Později učiníme ještě jiná opatření, zejména např. uděláme opatření proti krupobití, a obilí se bude pěstovat pod velkými kolnami nebo pod plachtami, také nasejeme kakao a kávu na straně jižní a budeme pěstovat jáhly a krupky. Hospodářství jest velice zanedbáno, ale doufám, že se našim společným úsilím brzy podaří je zvelebit.
Pokud se týče drůbeže, musíme i tu odvážně učinit nějakou nápravu. Kuřata musíme pěstovat veliká, a proto musíme křížit husy se slepicemi a dávat bedlivý pozor, aby kohouti, když slepice vrhne kuřata, je nesežrali. Kanci to dělají se selaty. Vepři se velice válejí v blátě a jsou ošklivý a tím trpí jejich maso. Proto musíte dát všechna prasata natřít lakem na železo a těch pár dní je sušit u kamen. Natřená prasata, která se jen proto válejí v blátě, poněvadž se jim nelíbí jejich světlá barva a chtějí být černými, přestanou se, když se jim vyjde takhle vstříc, válet a budou zase veselejší! Pro krávy musíte dát zřídit parní lázeň, aby snášely víc mléka, poněvadž, když budou zdravější, také mléko bude chutnější. Tak, milý pane řediteli, musíme postupovat svědomitě a nyní se mějte hezky a přemýšlejte o tom, co jsem vám řekl.“
Pan ředitel se šel hned poté utopit.
Jaroslav Hašek: Panoptikum měšťáků, byrokratů a jiných zkamenělin, Nakladatelství Práce 1950
