Jaroslav Hašek: Sen kvartána Papouška

Kvartán Papoušek šel na procházku s Gaiem Juliem Caesarem.

„Nevím, hochu,“ řekl Julius Caesar ku Papouškovi tónem, jakým mluví profesor latiny, „jak dalece prospěješ v jazyku latinském.“

Byli právě za městem v polích a Papoušek s bázní pohlédl na Julia Caesara, který vyhlížel právě tak jak na obraze visícím ve třídě. Přísný, kulatý, upjatý v tógu a na nohou sandály. Na hlavě měl však věnec z pampelišek místo vavřínu. „Učím se, s Toníkem Pálkou,“ odpověděl bojácně Papoušek, který si všiml, že Julius Caesar má také po boku meč, jímž probodl vůdce Aremorigů.

„Toník Pálka neprospívá,“ řekl zachmuřeně Julius Caesar, „slyšel jsem od vašeho ředitele, že nevěděl, kdy byla bitva u Farsalu, ve které jsem porazil… kohopak, Papoušku?“

Ubožák se lekl. Široko daleko jen lány polí, nikde živé duše, Caesarův meč se leskne ve slunci a Papoušek neví nic o bitvě u Farsalu.

„Toník Pálka,“ vyrazil ze sebe Papoušek, aby se zachránil, „říkal o vás, pane Gaie Julie Caesare, že jste nepřekročil Rubikon.“

„Cože?“ zahoukl Caesar, „quidnam? A to máš pěkného kamaráda! Povedu ho pod jhem do Říma a liktory mu dám stíti hlavu. Víš, co jsem udělal s Ariovistem?“

„Tak daleko jsme, prosím, ještě nepokročili,“ uděšeně zašeptal Papoušek, „učili jsme se, že Galie jest rozdělena na tři části, quarum unam incolunt Belgae, tartiam Aquitani, z nichž jednu obývají Belgové, třetí Aquitani.“

„Kdes nechal druhou část?“ vykřikl zlostně Caesar plivaje do polí, „jste všichni darebáčci! Roku 54 před Kristem dobyl jsem Británie a napsal o tom kapitolu do svých Pamětí o válce galské. Roku 1909 dozví se to takový hoch, jako je vás většina, a nepamatuje si datum, byť bych ho i zabil! Bylo to roku 54 před Kristem, a ne 53, jak včera mylně řekl při dějepise Bukáč, tvůj spolužák. Dostal za to nedostatečně a dobře mu tak. Proto jsem neválčil s Britany, neporážel Aeduje, Belgy, Aremorigy, neporazil Vercingetoriga, náčelníka Arvernů, aby Bukáč dostal nedostatečné a plakal.“

Julius Caesar mečem srážel pampelišky na mezi a ozdoboval jimi svou hlavu.

Kvartán Papoušek ulekaně hleděl na Caesara a chtěje se mu zavděčit pravil: „Vím, že jste, vašnosti, jednou řekl: Veni, vidi, vici.“

„Ovšem,“ odpověděl blahosklonně Julius Caesar, „něco podobného jsem řekl, nejsi úplně netečný vůči mé osobě, a to mne těší.“

Mluvil dál jako profesor latiny: „Bohužel tvé vzdělání je povrchní, kdybych se tě zeptal, v kterém roce opustil jsem Egypt, dáš se do pláče. Za mých dob neplatilo se tak veliké školné, ale přece byli hoši chytřejší. Pamatuji se, že jako klouček ve tvém stáří zabil jsem dýkou otroka, který nechtěl skočit do nádrže vařící se vody. Měl jsem učitele rétora M. Antonia Guiphona; tomu jsem ukousl prst. Chodil jsem v Římě po fóru a v šestnácti letech zabil jsem druhého otroka, který mne nepozdravil.  Pak jsem pokračoval na cestě slávy a svedl jsem konečně několik vítězných bitev a nakonec i Kleopatru. Vy jste však zbabělci. Dostanete-li censuru, bojíte se rákosky, máte strach z písemných prací. Když se na vás ředitel podívá, zblednete. Nezasluhujete slitování. Bylo by záhodno, aby vás odvezli do arény a poštvali na vás profesory a ředitele středních škol, ozbrojené krátkými meči. Pak by se vás liktoři veřejně ptali na skladbu latinskou a vaše odpovědi by rozzuřily profesory. Povraždili by vás v písku arény, poněvadž neumíte užít náležitě konjunktivu po spojce cum a infinitivu cum accusativo. Jiné dal bych hodit lvům, poněvadž nesprávně užívají futura exakta. Jest hrozným zjevem, že tvůj spolužák Winter vymýšlí si slovíčka latinská, je-li pak tázán na různé významy, przní jazyk latinský, a ještě hanebnější je, že neví nic o bitvě u Mundy, po které jsem se stal 17. března roku 45 před Kristem pánem celé Římské říše.“

Julius Caesar se vztyčil, zapletl si věnec pampelišek i něco jitrocelového listu a mateřídoušky.

„C. K. školní rada,“ pokračoval, „schválila mé Zápisky o válce galské, buď tak laskav, odevzdej tento věnec c. k. vrchnímu školnímu inspektorovi.“

Julius Caesar sňal s hlavy věnec pampelišek, jitrocele a mateřídoušky, podal jej Papouškovi a zvolal: „Přemýšlej o skladbě latinské!“ a vznesl se na nebesa.

Kvartán Papoušek se probudil. Naproti na posteli oddychoval a pískal nosem jeho otec. V ranním šeru vyhlížel jeho obličej přísně. Papoušek si náhle vzpomněl, že zítra obdrží jeho otec censuru, poněvadž on dostal v konferenci nedostatečnou z latiny. Pak se zraky jeho svezly na kalhoty, které přehodil večer přes židli. Kvartán Papoušek tiše zaplakal do peřin.

Karikatury 1910