Jest to milá starší dáma, která má pod nosem něco podobného kníru. Kromě toho má ještě na tváři dvě bradavice, z kterých vyrůstá celá řada vousů. Nebyla nikdy v Paříži, nezná francouzsky, má však, jak říká, pozorovací talent. Dle snubního prstenu pozná hned okamžitě, že návštěvník je ženat. V insertech tituluje se sama: Slavným c. k. místodržitelstvím koncesovaná pařížská věštkyně. Je dopoledne všedního dne. Sedí na pohovce a má na klíně černé kotě. Měla černého kocoura, ale sousedé jí ho otrávili. Vychovává tedy novou příšeru. V kalíšku před sebou má kostky, uprostřed stolu leží karty obyčejné i francouzské. Někdo zvoní. Jde otevřít a uvádí do pokoje pána v prostředních letech.
Pán (třaslavým hlasem): Rád bych se vás optal o radu. Je mně poslední dobou nějak divně. Patřím…
Věstkyně: Ano, patříte k jisté politické straně…
Pán: Prosím, patřím tedy k jisté politické straně.
Věštkyně: A máte strach, abyste nebyl kompromitován. Uvidíme, co ukážou karty. Vidíte, padá nám jeden pán, bubnový svršek a za ním jde bubnové eso. To znamená hodně peněz. Pak ale jde žaludský spodek, to je mrzutost. Budete mít nějaký čas velké obtíže, ale šťastně je překonáte, neboť zelená desítka – nevyjde nic najevo. Budete šťasten a koupíte si nové šaty a cylindr.
Pán (oddychuje volněji): Opravdu, jsem vám velmi povděčen, nikdy jsem nebyl v podobné situaci. Tedy myslíte, že to na mne nepraskne?
Věštkyně: Má proroctví jsou neomylná. Vy jste měl na příklad před třemi nedělemi hnědou polévku s krupicí.
Pán (s úžasem): Opravdu jsem něco podobného jedl.
Věštkyně: Tak vidíte. Kromě toho jste ženat. (Dívá se na zem, kam mu z kapsy při vytažení kapesního šátku vypadl lístek od tramvaje.) A přijel jste sem elektrikou.
Pán (ještě s větším úžasem): Ano, vše se shoduje do nejmenších podrobností. Děkují vám, ctěná paní, zde je pět korun.
Věštkyně (s nadšením): Vy stále budete stoupat ve vážnosti u lidí, až dosáhnete velkého cíle, neboť na vás, tentokrát je to jisté, nic špatného najevo nevyjde. Vyjde-li něco…
Pán (je už u dveří a vrátí se uděšeně): Cože vyjde?...
Věštkyně: Vyjde-li něco, budou to jen věci svědčící o vaší šlechetnosti a o vašem dobrém srdci.
Pán (vytahuje z kapsy tobolku, dává věštkyni ještě jednu korunu): Zde pro toho kocourka na mlíčko. To jsem opravdu rád. Je mně, jako bych byl znovuzrozen. (Odchází).
(Věštkyně posadí se zas na pohovku a hladí kocourka, který zakusuje se do její ruky, kope zadníma nohama. Nové zvonění.)
(Vstoupí dáma ve smutku.)
Věštkyně: Račte si přát, milostivá paní, výklad s obyčejnými či francouzskými kartami?
Dáma: Mně je to všechno jedno. Ráda bych jen věděla, zdali je můj muž v pekle.
Věštkyně: Milostivá paní ráčí být vdovou.
Dáma: Opravdu jste to uhádla.
Věštkyně: Ó má proroctví nikdy neklamou. Slavné c. k. místodržitelství by mně také nedalo jinak koncesi. Milostivá paní, zde jsou kostky, počítejme, kolik bodů je na hod. Máme tři hody. Dohromady vám padlo, milostivá paní, 23. Milostpán váš pan manžel tam bude ještě jen 23 tisíc let.
Dáma: Mám jen obavu, aby mně byl tam věrný. Snad ho nedali do kotle spolu s nějakými hříšnicemi.
Věštkyně: To nám poví karty, račte sejmout. Sejmula jste, milostivá paní, červenou sedmičku a druhá karta vespod je žaludský svršek. Můžete být bez starosti. Je všechno v pořádku. Je v jednom kotli se sedmi jinými a jsou to samí páni. Je v oddělení mužském, jak nám povídá zelený král. Mám jakési vidění. Ano, nelekejte se, milostivá paní. Právě ho obracejí, aby se také přismažil na druhé straně stejnoměrně.
Dáma (radostně): To jsem ráda, dost se mne natrápil za svého života. Co tomu ten darebák říká?
Věštkyně: Je na ně sprostý a nadává jim.
Dáma: On také zde na světě nic jiného nedělal a neuměl. To bylo vždycky řečí, kdy mně měl koupit klobouk. Tedy ještě 23 tisíc let budou smažit toho darebáčka. To jsem opravdu ráda, to mne činí šťastnou. On si rozhodně nic jiného nezasluhoval. Konečně tedy na něho došlo. Ubohý muž, měl tak málo dobrých vlastností. Pil, štípal vždy mé služky do lýtek a jen málokdy mne. Zanedbával mne úplně, a když jsem hledala nějakou náhradu, tu se prý z lítosti zastřelil. To je hrozné, není-liž pravda. Mne opravdu těší, že to s ním tak bídně skončilo. Myslel, že když se zastřelí, že mne nějak dopálí. Vidíte, jaký to byl ohava. Ještě před smrtí mít takové myšlenky. To je neobyčejně podlá rafinovanost. (Dává peníze věštkyni). Ani nevíte, milá paní, jak jste mne tím potěšila. Už jsem měla strach, jestli ho nepřeložili do čistce, kde to není tak přísné.
Věštkyně: Prosím, milostpaní, nemohla jsem jinak než dle nejčistšího svědomí a nejúplnější pravdy vám oznámiti, co vím. Nechť milostivá paní po boku svého přítele zapomene na své trudné manželství.
Dáma: Jak jste jen mohla uhodnout, že mám přítele, co myslíte, vezme si mne? (Podává jí dvoukorunu.)
Věštkyně: Zajisté, bude to, myslím, co nejdřív, ostatně (dívá se na ni) bude také již čas, abyste mysleli na vážné spojení v blaženém sňatku, který povede vás k novému životu. Račte sejmout. Srdcové eso. Tak vidíte, milostivá paní, i karty to povídají. (Doprovází dámu). Račte mne brzy poctíti ctěnou návštěvou.
(Za chvíli se opět zvoní. Vejde týž pán, který tu již jednou byl.)
Pán (udýchaně): Rád bych se váš ještě na něco zeptal. Myslíte, že opravdu nic nevyjde najevo?
(Chce vytáhnout z kapsy šátek a vypadne mu červenobílý karafiát.)
Zdroj: Jaroslav Hašek, Právo lidu 1914
