Je půvabné, kolik otázek vyvolává používání slov „normalizace měnové politiky“ ECB

Komentář Pavla Štěpánka, hlavního ekonoma Fondee a bývalého člena bankovní rady ČNB k rozhodnutí ECB z 8. září 2022

Tak tedy ECB zvýšila sazby o 75 bazických bodů - přesně podle převažujícího očekávání trhu - a současně avizovala, že zvyšování bude pokračovat i na dalších měnových zasedáních. Podobně vyzněla i tisková zpráva z měnového zasedání a následující tisková konference prezidentky ECB Christine Lagardéové. Přesto je hodno zřetele několik momentů z jejího prohlášení, byť i zde jsme se velkých překvapení nedočkali. Mnohokrát zaznělo, že jde o další krok již dříve avizované tzv. „normalizace měnové politiky ECB“.

Je půvabné, kolik otázek vyvolává používání slov „normalizace měnové politiky“. Třeba ohledně toho, jak tedy popsat měnovou politiku ECB v uplynulé dekádě, kdy se v souvislosti s novými nástroji mluvilo o novém normálu. Držme se tedy toho, že v tomto případě odkazuje ECB na to, že nejen některé programy podpory skončily (APP a PSPP), ale že zejména dlouhé období záporných sazeb je pryč. ECB bude ovšem nadále reinvestovat v plném rozsahu jistiny ze splatných cenných papírů zakoupených v rámci programu APP i PSPP.

Rétorika tiskové zprávy i tiskové konference se nesou zřetelně ve směru, že hlavním úkolem je teď zvládnout příliš vysokou inflaci a nástrojem k tomu jsou úrokové sazby, jejichž růst sleduje cíl utlumit poptávku a ochránit před rizikem setrvalého nárůstu inflačních očekávání. Až ve druhém sledu je zde odvolávka na nemalý růst energetických cen (přes 38 % v srpnu) a jeho sekundární efekty na inflaci. Připouští se, že eurozónu čeká ke konci letošního roku a na počátku roku příštího roku výrazné zpomalení ekonomické aktivity (pro celý příští rok se nicméně čeká růst, byť o méně než 1 %). Současně ale navzdory růstu tržních úrokových sazeb přetrvává velká poptávka korporátů po financování (méně, pokud jde o hypotéční úvěry). Zpomalení však není nijak dáváno do souvislosti se zdražováním financování v důsledku růstu sazeb ECB.

Debata byla i o spolehlivosti prognóz, kde zaznělo vcelku legitimně, že neočekávaných vlivů bylo tolik, že prostě nemohly být prognózami zachyceny. Možná by toto bylo možné dát do souvislosti i s tím, že tisková prezentace opakovaně zdůrazňovala, že při dalších měnových jednáních bude ECB vyhodnocovat nová statistická data a podle toho bude rozhodováno. Nevím, zda toto přímo označit za zpět hledící měnovou politiku, jak naznačovaly některé komentáře, nicméně je to aspekt, kterého stojí za to si povšimnout. Ostatně i ČNB deklaruje totéž.

Poslední data totiž jsou ovšem vyhodnocována na každém měnovém zasedání, stejně jako jejich dopad na vyznění platné prognózy a na její rizika směrem nahoru i dolů. To je součást rozhodovací rutiny. Proč to tedy Lagardeová opakovaně zdůrazňovala mělo tedy spíše signální rozměr, vzkaz do ekonomiky a finančnímu trhu, že v případě potřeby může měnová politika přitvrdit. ECB zůstává důvěryhodná, může to tedy jako nástroj proti inflaci fungovat.

Konečně je zajímavé, že na tiskové konferenci oproti minulosti nepadaly dotazy na heterogennost vývoje v eurozóně, dotaz na TPI byl odbyt s tím, že nic nového k tomu nelze momentálně říci. Doufejme, že tomu tak bude i poté, co se cyklus „normalizace“ měnové politiky ECB završí. (9.9.2022)