Jedno ze 100 úmrtí na Zemi je sebevraždou. Jak to viděl T. G. Masaryk

Podle nejnovějších odhadů Světové zdravotnické organizace zveřejněných v dokumentu „Sebevražda na celém světě v roce 2019“ zůstává sebevražda jednou z hlavních příčin úmrtí. Každý rok zemře na následky sebevraždy více lidí než na HIV, malárii nebo rakovinu prsu, v důsledku válek a vražd. V roce 2019 zemřelo na sebevraždu více než 700 000 lidí, což představuje jedno ze 100 úmrtí.

„Nemůžeme - a nesmíme ignorovat sebevraždu," řekl dr. Tedros Adhanom Ghebreyesus, generální ředitel Světové zdravotnické organizace. „Každá je tragédie. Naše pozornost prevenci sebevražd je nyní ještě důležitější, po mnoha měsících života s pandemií COVID-19 existuje mnoho rizikových faktorů pro sebevraždu - ztráta zaměstnání, finanční stres a sociální izolace. Nové pokyny, které WHO vydala, poskytují návod pro zintenzivnění úsilí v oblasti prevence sebevražd,“ řekl dále.

▪ U mladých lidí ve věku 15–29 let byla sebevražda čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí po dopravních nehodách, tuberkulóze a násilí mezi lidmi.

▪ Více než dvakrát tolik mužů zemře na sebevraždu než žen (12,6 na 100 000 mužů ve srovnání s 5,4 na 100 000 žen). Míra sebevražd u mužů je obecně vyšší v zemích s vysokými příjmy (16,5 na 100 000). U žen je nejvyšší míra sebevražd zjištěna v zemích s nižším a středním příjmem (7,1 na 100 000).

▪ Míra sebevražd v afrických (11,2 na 100 000) a evropských (10,5 na 100 000) regionech a jihovýchodní Asii (10,2 na 100 000) byla v roce 2019 vyšší než celosvětový průměr (9,0 na 100 000). Nejnižší sebevražda míra byla v regionu východního Středomoří (6,4 na 100 000).

▪ Míra sebevražd poklesla za 20 let mezi lety 2000 a 2019, přičemž se celosvětově snížila o 36 %, přičemž pokles se pohyboval od 17 % v regionu východního Středomoří po 47 % v evropském regionu a 49 % v západním Pacifiku.

▪ V americkém regionu se však jejich množství ve stejném časovém období zvýšilo o 17 %.

▪ Na každou sebevraždu existuje mnohem více lidí, kteří se o ni pokusí. Předchozí pokus o sebevraždu je nejdůležitějším rizikovým faktorem pro sebevraždu v běžné populaci.

▪ I když je souvislost mezi sebevraždami a duševními poruchami (zejména depresemi a poruchami z užívání alkoholu) v zemích s vysokými příjmy prokázaná, mnoho sebevražd se děje impulzivně ve chvílích krize, kdy dochází ke zhroucení schopnosti zvládat životní stresy, například problémy, rozpad vztahu nebo chronickou bolest a nemoc.

▪ Kromě toho prožívání konfliktů, katastrof, násilí, zneužívání nebo ztráty a pocit izolace jsou silně spojeny se sebevražedným chováním.

▪ Míra sebevražd je také vysoká u zranitelných skupin, které zažívají diskriminaci, jako jsou uprchlíci a migranti; domorodé národy; lesbické, homosexuální, bisexuální, transsexuální a intersexuální osoby (LGBTI); a vězni. Zdaleka nejsilnějším rizikovým faktorem pro sebevraždu je předchozí pokus o ni.

▪ V současné době je známo, že národní strategii prevence sebevražd má pouze 38 zemí. K dosažení cíle udržitelného rozvoje, kterým je do roku 2030 snížení celosvětové míry sebevražd o jednu třetinu, je tedy nutné výrazné urychlení snižování počtu sebevražd.

ŽÍT ŽIVOT

Na podporu zemí v jejich úsilí předcházet sebevraždám WHO vydalo komplexní pokyny k jejich prevenci. Čtyři strategie tohoto přístupu jsou:

▪ omezení přístupu k sebevražedným prostředkům, jako jsou vysoce nebezpečné pesticidy a střelné zbraně;

▪ osvěta pomocí médií o předcházení sebevraždám;

▪ podpora socio-emocionálních životních dovedností u dospívajících;

▪ včasná identifikace, hodnocení, řízení a sledování kohokoli postiženého sebevražednými myšlenkami a chováním.

Zákaz nejnebezpečnějších pesticidů: zásah s velkým dopadem

Vzhledem k tomu, že se odhaduje, že otrava pesticidy způsobí 20 % všech sebevražd, a národní zákazy akutně toxických, vysoce nebezpečných pesticidů se ukázaly jako nákladově efektivní, tyto zákazy doporučuje WHO. Mezi další opatření patří omezení přístupu ke střelným zbraním, zmenšení velikosti lékových balíčků a instalace zábran na skokových místech.

Odpovědné zpravodajství v médiích

Průvodce zdůrazňuje úlohu médií ve vztahu k sebevraždě. Mediální zprávy o sebevraždě mohou vést k nárůstu sebevraždy v důsledku napodobování (nebo napodobitelných sebevražd) - zejména pokud se zpráva týká celebrity nebo popisuje metodu sebevraždy.

Nová příručka doporučuje monitorování hlášení sebevražd a navrhuje, aby média působila proti zprávám o sebevraždě příběhy úspěšného zotavení z výzev duševního zdraví nebo sebevražedných myšlenek. Doporučuje také spolupráci se společnostmi sociálních médií na zvýšení jejich povědomí a zlepšení jejich protokolů pro identifikaci a odstranění škodlivého obsahu.

Podpora dospívajících

Adolescence (10–19 let) je kritickým obdobím pro získání sociálně-emocionálních dovedností, zejména proto, že polovina psychických stavů se objevuje před 14 lety. Pokyny podporují akce, včetně programů podpory duševního zdraví a boje proti šikaně, odkazů na podpůrné služby a jasných protokolů pro lidi pracující ve školách a univerzitách, když je zjištěno riziko sebevraždy.

Včasná identifikace a sledování rizikových osob

Včasná identifikace, posouzení, řízení a následná opatření se vztahují na lidi, kteří se pokusili o sebevraždu nebo jsou vnímáni jako ohrožení. Předchozí pokus o sebevraždu je jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů budoucí sebevraždy.

Pracovníci ve zdravotnictví by měli být vyškoleni v oblasti včasné identifikace, hodnocení, řízení a následných opatření. Podporu poskytovanou zdravotnickými službami mohou doplňovat skupiny lidí, kteří přežili sebevraždu. Rovněž by měly být k dispozici krizové služby poskytující okamžitou podporu jednotlivcům v akutní nouzi.

Nové pokyny obsahují příklady preventivních zásahů proti sebevraždám, které byly zavedeny v zemích jako Austrálie, Ghana, Guyana, Indie, Irák, Korejská republika, Švédsko a USA, může použít kdokoli, kdo se zajímá o preventivní aktivity proti sebevraždám, ať už na národní nebo místní úrovni, a ve vládním i nevládním sektoru.

Sebevraždě a jejím příčinám věnoval velkou pozornost první československý prezident T. G. Masaryk. Jak píše v knize Světová revoluce, Československo bylo na třetím nebo čtvrtém místě ve světě v množství sebevražd na počet obyvatel. V knize se mj. uvádí:

Ve své prvé práci Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty (1881) pokusil jsem se o výklad překvapujícího a strašného faktu, že v nové době, od konce XVIII. století počínajíc, všude v Evropě a v Americe, a právě u národů vzdělanějších a nejvzdělanějších, přibývá počtu sebevražd; a to již do té míry, že třeba mluvit o sebevražednosti jakožto patologickém stavu moderní společnosti. Tato sebevražednost moderního člověka souvisí s přibývající psychosností.

Podrobnou analysí příčin a motivů jednotlivých sebevražd byl jsem doveden k poznání, že hlavní disponující a často rozhodující příčinou sebevraždy je zeslabení charakteru ztrátou náboženství. V historické perspektivě se jeví moderní sebevražednost a psychosnost jako výsledek přechodnosti a nehotovosti nového názoru na svět a nedostatečné organisace společnosti na něm spočívající.

Středověká theokracie katolická upevnila v celém křesťanském světě jednotný názor na svět a odpovídající mu režim mravní a politický; ale katolická theokracie v nové době – a tím je novou! – upadala a upadá: revoluce vědecká, filosofická a umělecká, revoluce náboženská, revoluce politická a sociální charakterizují přechod od středověku. Hume a Kant, skepse a pokus o překonání skepse, jsou oba mluvčími nové doby. A doba je zřejmě přechodní stadium duchovní a mravní anarchie: ustálená, obecně uznaná autorita církevní padla a musela padnout svým absolutismem, předčasným, umělým a násilným ustavením všeobecného názoru na svět a režimu politického. Proti tomu duchovnímu absolutismu povstala revoluce na celé čáře, v církvi samé i mimo církev. Všeobecný konsensus, katolicita, katolicita trvalá nemůže být diktována, vynucena, musí být zjednána svobodnou dohodou na základě zkušenosti a rozumu. Proti neomylnictví, absolutismu a inkvisitorství člověk se vzepjal a revoltoval; vyvinul se revoluční přepjatý individualism a subjektivism, vedoucí k solipsismu a egocentrismu, tj. k duchovnímu a mravnímu osamocení, k obecné anarchii na místě dřívější katolicity: skepse, kritickost, ironie, negace a nevěra zatlačily víru a věřivost, člověk se stal neklidným, nestálým, těkavým, nervosním; při značné energii, často uměle stupňované, upadal v utopism, při stálém hledání a podnikání byl zklamán a opět zklamáván; idealista se vrhl v požitkářství, ale nenacházel uspokojení; a šířil se pessimism nejen theoretický, nýbrž i praktický – neradostnost a nespokojenost, zloba a zoufání, a odsud únava, nervosnost, psychosnost a sebevražednost.

Moderní společnost, psychofysicky posuzováno, je patologicky rozdrážděná, rozdrásaná, rozpolcená – právě v přechodu a v přerodu; v počtu sebevražd nacházím přímo aritmetické měřítko této chorobnosti duševní, mravní a fysiologické zároveň. Číslice sebevražd dosahuje teď v Evropě a v Americe ročně kolem 100 000! Charakteristický je vzrůstající počet sebevražd dětí. Spočítejme oběti sebevražednosti pro ty, na něž působí jen veliké číslice, za deset, padesát let: milion, pět milionů! A to se hrozíme statistiky válek a třeba i války světové? Je zoufání nad sebou a životem a sebevražda i jen jednoho dítěte méně tragická a pro život člověka a kulturních národů méně významná než oběti války? A jaká je to společnost, jaká je její organisace, jaký je její mravní stav, když to klidně a lhostejně snáší?

Pro úplnější rozbor problému sebevraždy a sebevražednosti odkazuju na svou práci.

Psychlologicky je protivou sebevraždy a sebevražednosti vražda a vražednost; sebevražda je násilím duše obrácené do sebe a v sobě egocentricky se subjektivující, vražda je násilím duše ze sebe ven, abnormální objektivací. Subjektivistický individualism, stupňující se v solipsism a v tiranskou bohorovnost, je člověku nesnesitelný – na konec znásilňuje buď sebe, nebo bližního: sebevražda a vražda jsou vystupňováním tohoto násilnictví…

Militarism a válka moderní je přírodní stav Rousseauem požadovaný, je Comtův návrat z positivismu do fetišismu, je touha romantiků po životě nerozumovém, animálním, vegetativním. Ani velký theoretik moderní demokracie, ani zakladatel positivismu, ani romantikové nepostřehli, že přírodní stav, fetišism a animálnost znamenají barbarskou vražednost a bellum omnium contra omnes. Člověk přírodní nezná sebevraždy z moderní unavenosti, nervosnosti a z taedia vitae, zavraždí se leda v ojedinělých případech ze zlosti nad zneuctěním nebo nad nezdarem své energie vůbec; moderní člověk trpí sebevražedností chorobnou z neenergie, z umdlenosti, z úzkosti, prýštící z duchovní a mravní osamocenosti, z neplodného velikášství, z nadčlověctví. Militarism je pokusem toho nadčlověka, uniknout té své chorobě, ale není to než stupňování choroby. Národ myslitelů a filosofů má největší počet sebevražd, má nejdokonalejší militarism a způsobil světovou válku.

Z psychologické protivy sebevraždy a vraždy je pochopitelné, že za války počet sebevražd všude klesá, zejména v zemích vítězných; pozornost se soustřeďuje na boj, lidé se tím objektivizují…