.png?s3=1)
Musíme vydržet ještě jeden měsíc. Po 11. červnu 2024 již začneme vydělávat na sebe. Do té doby, celých 162 dní, pracujeme pouze pro stát. Letošní Den daňové svobody je o dva kalendářní dny dříve než loni. Liberální institut vyhlašuje Den daňové svobody již 25 let.
Den daňové svobody představuje pomyslnou hranici, jež rozděluje kalendářní rok do dvou období – v části roku do Dne daňové svobody je třeba vydělat na pokrytí výdajů státních a veřejných institucí. Toto virtuální období 100% zdanění končí Dnem daňové svobody, od kterého vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích si rozhodujeme podle vlastního uvážení. Za každých 20 tisíc Kč, které si necháme na vlastní spotřebu, stát přerozdělí dodatečných 15 785 Kč.
„Po koronavirových letech, kdy byl Den daňové svobody až na konci června, je pozitivní, že se posouvá směrem k začátku roku, což znamená méně přerozdělování a více peněz v našich kapsách. Sice bychom si přáli rychlejší posun, ale pravdou je, že oproti pandemickým rokům 2020 a 2021 je Den daňové svobody o dva týdny dříve a přerozdělování o desetinu menší,“ komentuje letošní termín ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.
Liberální institut pro výpočet Dne daňové svobody používá metodiku zaměřenou na výdajovou stranu veřejných financí. Jsou to totiž právě výdaje, které je nutné financovat daňovými příjmy a které, v případě deficitních rozpočtů, determinují i nutnost splácet v budoucnu dluh. Za 25 let, kdy Liberální institut Den daňové svobody vyhlašuje, je průměrný Den daňové svobody právě 11. června jako letos. Avšak rok 2024 je rokem přestupným, takže práce na stát si vyžaduje jeden den navíc, než se zdá.
Nejdříve oslavili daňovou svobodu letos již tradičně ve Švýcarsku (28. 4.), minulý týden ji oslavili v Jižní Koreji (12. 5.) a Austrálii. Naopak nejdéle si na ni počkají také již tradičně ve Finsku (31. 7.), ve Francii (27. 7.) a v Belgii (21. 7.). Průměr OECD je stále o něco dříve než v ČR (6. 6.), průměr eurozóny naopak stále o dost později (30. 6.).
„V předchozích ročnících Dne daňové svobody, dávno před pandemií a válkou, jsme varovali, že české veřejné finance potřebují reformu a že trvalé schodky způsobí to, že v krizi nebude kde brát. Také jsme upozorňovali, že v situaci nízkých úrokových měr se na dluh žije snadno, ale že tato situace nebude trvat věčně. Poslední roky nám daly zapravdu a je pozitivní, že si toho všímá i vláda, ale je třeba učinit ještě razantnější kroky,“ uzavírá Pánek. (13.5.2024)
