Správně jíst a pít jest umění. Aby to člověk dovedl, musí míti důkladnou znalost lidské přirozenosti a podmínek života, potravin rozmanitých – dlužno správně voliti pokrmy a nápoje a míti rozhodnou, pevnou vůli co do množství. Právě že současný člověk nerozumně jí a pije, setkáváme se v dobách našich s tolikerým úpadkem jednotlivců, rodin, stavů i národů. Znalost potravin, které přicházejí na stůl, nebyla by nikomu na škodu, a přece panuje tou příčinou i v kruzích vzdělanců nevědomost veliká. Abychom dovedli žíti, musíme s rozumem a diaeteticky požívati toho, čeho nám skýtá kuchyně a trh, ale slepý, zastaralý návyk a všeliké labužnictví neustále je tomu na závadu, aby umění správně vařiti a správně jísti i píti nabylo všude platnosti. Pozorujeme-li, jak se ve mnohých rodinách jí a pije, vskutku mnohdy žasneme, že lidé ti ještě žijí. Popatříme-li však přesněji do tohoto zdánlivého života, postřehneme nezřídka mnohé ukryté nebo sebeklamem popírané onemocnění a možno vším právem tvrditi, že si nemocní svoji slabost nebo chorobu způsobili jídlem. Diaeta nepatří již, jak se zdá, naprosto k podmínkám moderní domácnosti. Životních sil nabýváme z látek ztrávených, nikoli z jídla.
Chceme se zde zabývati výhradně s praktickou stránkou této věci i odkazujeme čtenáře, který by se rád obeznámil s teoretickými důvody, ke článkům „Výměna látek“ a „Potraviny“. Zde buďtež zodpovědny jenom otázky tyto:
Co, jak a kdy máme jísti?
Článek „Potraviny“ poučí čtenáře, že člověk potřebuje k výživě bílkovin, tuků, uhlohydrátu, vody a solí některých, najmě kuchyňské. Potrava naše musí se skládati ze všech těchto látek, které v náležitém poměru organismu buďtež poskytovány. Člověk má jísti, jakmile je hladov a přestati, když je syt. Pravý pocit hladu a sytosti zakalil se však a otupil značně v dobách našich, kde předráždění, zvyk a lákavá příležitost často vítězí nad přirozeností. Z pravého, jadrného hladu vyvinul se nepřirozený hlad ze zvyku; sytost nahrazena pocitem plnosti a přesycení. Většina lidí jí mnohem více, nežli potřebuje. Ústrojí zrozené k střídmosti vychovává se k jedlictví. Jídlo jest pro miliony osob první životní starost a největší rozkoš. Přirozená chuť k jídlu je povšechný pocit organismu, který nás poučuje o tom, že je v těle našem třeba nové zásoby látek k výživě, že vyměšováním, vylučováním vůbec činností orgánů a napjetím sil látky ty byly spotřebovány a že blíží se vyčerpání sil. Neukojíme-li chuť k jídlu, dostaví se záhy na to hlad, jakožto nepříjemný a trapný doklad prázdnoty žaludku a potřeby živin v těle. Hlad bez chuti k jídlu je již abnormální, chorobný zjev a jídlo, které požijeme při takovémto hladu, nemá žádného prospěšného vlivu na výživu.
Moderní chuť k jídlu v naší zchoulostivělé době neznamená nikterak potřebu organismu prohlašující, že se mu něčeho nedostává, nýbrž nepřirozenou chuť k jídlu, stejně jako by se velice klamal ten, kdo by považoval chorobně zvýšený pud pohlavní za organickou potřebu. Moderní chuť k jídlu jest chtíč vypěstovaný představami všelikých chutných jídel a jich příjemností a vychovaný zvykem.
Nesmírné požitkářství života kulturního, živější představa něčeho příjemného je schopna okamžitě probuditi touhu po tom. Zvuk zvonku v obvyklou hodinu zvonící k obědu, vůně oblíbeného pokrmu, řinčení talířů a lžic vzbudí i u člověka zpola nasyceného snahu znova jísti. Čím poddajnější jest člověk, tím snáze vznikne u něho lichá představa chuti k jídlu. Známe čistě nervosní chuť k jídlu a hlad, který nese se zhusta za podivnými věcmi, jež nemohou ústrojí našemu poskytnouti výživy pražádné a nejsou vůbec živiny. Někteří lidé jedí obyčejně dvakráte, ba i vícekráte tolik, než potřebují k dokonalé výživě a udržení sil. Lidé tací jedí pak stále častěji, porce stávají se většími a tak přibývá zkažených nebo na dobro ruinovaných žaludků v zámožných kruzích v pravdě nesmírně. Mnozí lidé vůbec ani nepřestávají nikdy tráviti – právě jako přežvýkavci. Sotva jedna dávka byla ztrávena, již obtěžují žaludek novými potravinami. Lidé tací mají neustále hlad, tj. něco, co hladem v skutku není, co je snad chorobný zvyk nebo něco podobného. Při tom mnohdy dostavuje se otylost při takovéto životosprávě. Taký břicháč jest ovšem karikatura zdravé, krásné, stepilé postavy lidské. Stejně škodliv, jako nemírnost v jídle, jest i zvyk jísti neustále a nepravidelně.
Má-li výživa naše vyhovovati požadavkům normálního ústrojí, musí se říditi dle těchto pravidel:
1. Doba jídla budiž udržována s největší pravidelností. Žaludek nemá neustále tráviti, nýbrž potřebuje také delší doby k odpočinku. Při duševní práci budiž žaludek v klidu; rovněž tělesná práce vyžaduje, aby žaludek odpočíval. Spadá-li činnost žaludku s prací duševní nebo tělesnou v jedno, odnímá tato žaludku příliv krve, které nutně potřebuje, má-li býti normálně činný. Nepravidelnost v jídle má v zápětí brzké seslabení žaludku, poruchu trávení a rozladění mysli. Nejpřirozenější jest jísti po pauzách pěti až šestihodinových. Kdo ráno v 7 hodin snídá, nechť oběduje až ve 12 hodin nebo až v 1 hodinu a večeří v 6 nebo 7 hodin, vždy však 2 až 2 ½ hodiny před spaním. Nikdo neměl by chodit spát s plným žaludkem, neboť spánek jeho jest hluboké omámení s divokými sny, můrou. Druhého dne nastává bolení hlavy, duševní ochablost, dostavují se rozmary všeliké, v ústech cítiti odpornou chuť, někdy i dech zapáchá. Velmi škodlivo jest jísti o půlnoci, zvláště silně kořeněné, tučné, těžko stravitelné pokrmy s lihovinami, jak se obyčejně stává ve společnostech a kroužcích přátel, kteří setrvávají při zábavě u stolů v hostincích přes půlnoc. Lidé, kteří jedí v noci, dožijí se zřídka stáří. I když dovede déle tělo jejich takovýmto nepravidelnostem vzdorovati, trpí přece rozmanitými chorobami.
2. Nikdy nesmíme se oddávati klamnému domnění, že jsme hladovi nebo syti. Jest úžasno, jaké massy živin ukládají zvláště mladí lidé zaživadlům svým ke strávení, činíce je otrokem svých chtíčů tak dlouho, až přepracována a vysílena podléhají a další služby vypovědí. Většina lidí jí tak dlouho, až nastane pocit přesycení a přeplnění i rozedmutí žaludku, pocit tíže a tlaku na bránici, kterým způsobem bývá dušnost a zamlklost. Kdo jí mnoho a často, zleniví na duchu; mysl jeho ochabne nemajíc k práci chuti. Trávení a výživa nutně pak vázne. Nikdy nejezme tak dlouho, až nastane úplný pocit nasycení při jídle. Ustaňme, když nám pokrm nejlépe chutná. Lid sám říká: „V nejlepším přestaň!“ a slovo to možno si zapamatovati jako dobré pravidlo diaetetické. To znamená: Přestaňme jísti, jakmile ustal hlad a zmizel pocit lačnosti – třeba jsme měli chuť jísti ještě dále. Každá chuť k jídlu, která dráždí člověka ještě nyní, jest jenom „hlad ze zvyku“. Naše matky říkávaly dětem: „Máte větší oči, nežli hlad“. Co znamená toto pořekadlo, každý snadno pochopí. Hlad, který nás pobízí, abychom jedli, když nejsme již lačni, není než podráždění zraku i nosu pokrmem, který snad rádi jíme. Přestaneme-li však v této chvíli jísti, nastane pocit nasycení záhy, a že žaludek obdržel skutečně dostatečné množství potravin, dokazuje neporušené trávení, dobrá výživa, čilost, chuť k práci a posílení po střídmém jídle.
3. Množství jídla musí se říditi dle způsobu života člověka. Muž, který vykonává na čerstvém vzduchu jistou práci, vyžadující mnoho sil, spotřebuje v určité době mnohem více síly a látky, nežli člověk, jenž sedí v pracovně u psacího stolku nebo který sedí v dílně (krejčí, obuvník apod.). Zkušenost však podává nám podivuhodné faktum, že onino mnohem méně jedí, nežli tito, že nejvíce jedí právě osoby, které neopouštějí téměř ani svého pokoje; trpějíť chorobnou, nervosní chutí k jídlu a kromě toho nezřídka i porušeným trávením, krev v játrech jim vázne, stěžují se na zácpu, a nezřídka bývají stiženi chorobami ledvin i hemeroidy. Při nedostatečné výměně látek způsobuje každý přebytek potravy chorobu.
4. Dětem nedávejme mnoho jíst; přílišným krmením nepozvedáme jejich výživu, nýbrž povzbuzujeme náchylnost k chorobám, k nimž je dítě třeba po rodičích náchylno a vypěstujeme takto u něho hlad ze zvyku a jakousi žravost. Protože jest u dětí výměna látek čilejší, potřebují potravu častější, zvláště tenkráte, hrály-li si venku na vzduchu; nesmíme jim však dávati tolik, co dospělým, jak se často stává; také děti musí zvykati nejpřísnější pravidelnosti v době a pokrmům lehkým, snadno stravitelným. Zdánlivý hlad u děti je nemrav vzniklý z dlouhé chvíle, když děti nejsou přiměřeně zaměstnány a když na každé „Já mám hlad“ dostanou přebytek pokrmů. Matky samy zaviňují svojí shovívavostí a nejapností takovýto hlad ze zvyku a vypěstují z děcka žravého tvora, který by jen od rána do večera jedl. Nerozumné matky podávají dítěti okamžitě něco k snědku, jakmile počne křičet, aniž pokusí se dříve zvěděti příčinu, proč dítě křičí. Známo, že matky ukonejší rozmazlené a rozplakané dítě každé chvíle kouskem nějakého koláče nebo buchty a netáží se ani po příčině pláče, je-li to vrtoch, či porušené trávení. Děti právě potřebují ještě větší přesnosti a pravidelnosti v jídle, nežli dospělí, neboť chovají se později v životě svém tak, jak byly v mládí přivykly.
5. Množství pokrmu musí se vždy říditi dle dýchání a pohybu, neboť látka, kterou přijímáme, musí býti nejen ztrávena, ale i spotřebována, přejíti ve žlázy a krev. Co neslouží k dýchání, ke tvorbě krve, ke stavbě těla, hromadí se v ústrojí jako chorobotvorná látka, třeba by byl nadbytečný tuk, neodejde-li přebytečná potravina při chabé funkci střev z organismu. Proto je nutno, aby s jídlem kombinoval se i přiměřený pohyb a důkladné dýchání. Silný pohyb bezprostředně po jídle není namístě, protože ruší trávení, ana při něm krev ze žaludku odtéká do svalstva a zažívající žaludek potřebuje přece mnohem více krve, nežli je-li v klidu. Aby se šťávy trávicí ze sliznice mohly vyměšovati, je třeba většího množství krve, kterou nesmíme mocným pohybováním žaludku odnímati. Za 3-4 hodiny po jídle neb asi hodinku před příštím jídlem jest prospěšno procházeti se na vzduchu a hluboce dýchati, neboť zkušenost učí, že tak chuť k jídlu, ba hlad probudíme.
6. Snídaně musí se říditi způsobem života. Z rána po procitnutí vypijme malými doušky sklenici studené vody studničné, oblečme se, a nežli vyjdeme z domu, vypijme snídani. Osoby, které mnoho sedí, nesmí píti žádnou silnou kávu, ba ani mnoho slabé kávy. Lépe jim prospěje mléko nebo čaj. Někteří lidé jsou zvyklí jísti ráno ke snídani měkký, čerstvý chléb, který se v žaludku sbalí v tuhé vločky a dlouho vzdoruje ztrávení. Zvyk tento není k užitku. Ke snídani beřme včerejší bílý chléb, nebo ještě lépe tenké upečené lístky chleba namazané tenkou vrstvou másla. Uměle připravované, mastné a teplé pečivo jenom kazí žaludek. Muži, kteří pracují tělesně a na zdravém vzduchu, mohou požíti ke snídani vejce na měkko, maso, s pivní polévkou nebo kávou a dle potřeby po čtyřech hodinách mohou požíti ještě druhou, skromnou snídani. Osobám, které sedí v uzavřené místnosti, postačí na celé dopoledne káva ke snídani i mohou opět jísti až ve 12 hodin neb o jedné. Člověk, který tělesně pracuje, může čtyry hodiny po obědě opět jísti, kdežto lidé, kteří stále sedí, snadno svačinu oželí, neboť nové dávky potravin ještě nepotřebují, když nezpracovali ještě předchozí potravy, když se lidé ti skorem pranic nepohybují. Večer pak měl by každý jísti velice střídmě, a sice pouze pokrmy snadno stravitelné, nejlépe polévku. Tak docílí se normálního a posilujícího spánku. Také trochu ovoce jako zákusek na večer poslouží. Mezi večeří a spánkem musí uplynouti nejméně dvě hodiny.
Velice rozšířeno je mínění, že seslabuje jídlo po delších intervalech, že žaludek ochabuje, protože nemá dostatečné práce. Tak se stává, že mnozí lidé nedovedou ani 6-7 hodin po jídle býti bez jídla. Ovšem nemůže zůstati bez následků, když člověk, který dlouhým zvykem přiměl žaludek, aby neustále pracoval (jako u přežvýkavců), náhle má se starých obyčejův odříci a žaludek několik hodin nechat s pokojem. Právě častým jídlem získává člověk abnormální hlad ze zvyku, po němž dříve nebo později nastává úplné ochabnutí žaludku. Tací lidé učiní nejlépe, když pozvolna zvykají větším pauzám po jídle, tj. větší pravidelnosti v jídle. Častější zasedání ke stolu není věru prospěšno, protože způsobuje chorobné odchylky v trávení. Je známo, že lidé, kteří jedí častěji, ale nepravidelně a ne do sytosti, trpívají nezřídka žlučními kamínky.
7. Pokrmy nebuďte soleny ani mnoho ani málo. Bez soli nelze se obejíti. Požívajíce moučné pokrmy, hleďme sousta důkladně slinami promísiti a sliny ještě po jídle polknouti, neboť sliny mají důležitý úkol při trávení škrobovin. Z téhož důvodu je velmi důležito tuhé pokrmy dlouho žvýkati, nejen za tím účelem, aby se látky ty na jemné částečky rozmělnily, nýbrž aby důkladně byly slinou prostoupeny. Osoby, které rychle jedí a málo žvýkají, jakož i staří bezzubí lidé trpívají obyčejně špatným trávením a slabým žaludkem, ač to může míti ovšem i jiné příčiny.
Ačkoli se lidé téměř pranic nesnaží udržeti si chuť k jídlu a zdravé trávení, upadají přece v obavy hned, jakmile zpozorují, že pozbyli chuti k jídlu a přejí si, aby záhy opět mohli jísti, což považuje se za doklad dobrého zdraví. Ztráta chuti k jídlu a nechutenství může však míti příčiny nejrozmanitější. Dobře dlužno rozeznávati nechutenství od nechuti k některým jídlům; opravdová ztráta chuti k jídlu doprovází nejen všecky prudké a horečné choroby, ale i chronické nemoci, které odehrávají se v zaživadlech a vždy vzpírají se jídlu. Že nechutenství při horečce a půst, který je tu přirozený, prozrazuje léčivou snahu přírody, je na bíledni, neboť při horečce vylučuje se málo šťávy žaludeční a proto i trávení nejde správně před se. Mnohdy klesá chuť k jídlu a klesání to je předzvěstí blížící se choroby. Všeobecně řečeno, dostavuje se nechutenství, když v žaludku nahromadily se látky neztravitelné nebo žaludeční kyseliny. Také při zácpě. Jindy při nečinnosti a ochablosti žaludku, po přepracování po těžkých chorobách, za přílišného parna v létě, po požití hojného množství teplých nápojů, za vleklých otrav jistých. Zvlášť účinkem narkotických a jiných jedů na žaludeční a břišní nervy vzniká nechutenství. Tak po silném kouření, které vždy hlad potlačuje, a po přílišném pití lihovin nebo kvašených nápojů. Pijáci obyčejně málo jedí. Také trpí-li trávení podrážděním nervstva pohnutí mysli, hněvu, zlosti, zármutku apod. Starci zhusta pozbývají hladu, takže mohou se dlouho postíti. Že hlad schází při chorobách, není na škodu, ba je prospěšno, protože by výměna látek pokrmy bez toho assimilovati nedovedla a při horečce vůbec, jak bylo již výše řečeno, trávení vázne.
Mezi obecenstvem rozšířeno je značné množství léků, které slouží k tomu, aby povzbudily chuť k jídlu. To ovšem přirozeným potřebám neodpovídá. Protože bývají to obyčejné lihoviny a léky hořké, neb ostré látky, které dráždí žaludek např. slaneček, kaviár, jsou vezdy žaludku spíše škodliviny, nežli prospěšny. Pijáci odstraňují nechutenství po opičce slanečky, paprikou a jinými silně kořeněnými pokrmy a tak z jedné chyby upadají v druhou. Nemáme-li chuti k jídlu a nejsme-li jinak nemocni, hleďme vyzkoumati, není-li žaludek přeplněn neztravitelnými látkami, což dovede každý nejlépe posouditi sám. Nedostaví-li se samovolné neb uměle vzbuzené dávení, je nejlépe postiti se a nejvýš píti vodu. Tato dieta je vůbec při nechutenství nejlepším prostředkem. Trvá-li však nechutenství déle a chceme-li proti němu užíti skutečných léků žaludečních, jsou to: pravidelnost a střídmost v jídle a pití, pohyb na čerstvém vzduchu, koupání, prospěšná práce. Dospělému stačí jísti třikráte denně. I správná volba pokrmů je žádoucí.
