Kamenná doba (technika)

Nejstarší nástroje lidské jsou zrobeny z pazourku, teprve mnohem později se objevují nástroje kostěné, n. z rohu a pravděpodobně i ze dřeva. Technika doby kamenné se rozpadá na několik hlavních charakteristických údobí, a ta zase na různé kulturní úseky.

Terciér (doba třetihorní), geologické údobí dlouhé snad několik milionů let a končící někdy v 150 až 130 tisíciletí, vykazuje toliko sporné stopy lidské techniky, velmi hrubé upravené kusy pazourku, tzv. eolithy, o nichž nelze dobře rozhodnout, zda jsou vskutku upraveny rukou primitivních lidských předků.

Doba čtvrtohorní zahrnuje

Předchelleské údobí (125 až 100 tis.). Tu se objevují nejprimitivnější zárodky pozdějšího universálního nástroje, tzv. pěstního klínu (pazourek klínovité podoby držený v pěsti). Kromě zárodků pěstního klínu také zhruba upravené odštěpky pazourkové, připomínající tvarem nůž a škrabák.

Chelleské údobí (100 – 75 tis.), zvané tak podle prvního naleziště pozůstatků u osady Chelles ve Francii; charakteristickým, universálním nástrojem toho údobí je pečlivě upravený pěstní klín i četnější rozrůzněné nástroje z odštěpků: nože, škrabáky, okrajováky, vrtáky; začíná se přihlížeti při utváření k funkčnosti nástroje. Podnebí je teplé, pralidé bydlí nejspíše v lesních chatách a možná i na stromech.

Acheulské údobí (75 – 50 tisíc.) nazvané podle vykopávek u franc. osady St. Acheul. Nástroje z pazourkových odštěpků jsou opracovány jemněji, vyskytuje se primitivní specializace u škrabáku a vrtáku. Podnebí je chladné a vlhké, lidé bydlí v chatách zapuštěných do země. Moustierské údobí (50 – 25 tisíc.), přezvané podle vykopávek u franc. osady Le Moustiers. Pěstní klíny menší a pečlivější opracované než v údobí předchozím. Značná rozmanitost v škrabáčích a vrtácích (hrotcích); objevuje se druhý universální nástroj, kotoučovitý, připomínající nástroj koželužský. Podnebí chladné a vlhké, lidé bydlí v jeskyních nebo v jeskynních přístřešcích.

Aurignacské údobí (25 – 16 tisíc.), nazvané podle nálezů u franc. obce Aurignac. V tomto údobí se objevuje nové lidské plémě, zhola odlišné od předešlého (tzv. cromagnonského), plémě zvané neandertálské, celou stavbu těla příbuzné člověku nynějšímu. Přineslo také úplně novou techniku nástrojovou: úzké, dlouhé, jemně opracované pazourkové čepele, (nože), rydla, zvláštní škrabáky, rozmanité nástroje, zbraně i ozdoby kostěné. Objevují se počátky umění; skulptury, rytiny a malby na stěnách jeskyň. Podnebí dosti chladné a vlhké. Lidé bydlí v jeskyních, v jeskynních přístřešcích i v obydlích volně stojících.

Solutréské údobí (16 – 12 tisíc), pojmenované po nalezišti u franc. osady Solutré. Pazourkové nástroje jemně opracované; mizí nástroje kostěné a z rohoviny. Typickým nástrojem je vroubkovaná (zubatá) čepel a kostěná jehla s ouškem. Velký pokles umělecké činnosti.

Magdalénské údobí (16 – 12 tisíc.), přezvané podle vykopávek u franc. osady La Madeleine, je svou technikou i uměleckými projevy bližší údobí aurignackému než solutrénskému. Pazourkové nástroje jsou méně dokonale zpracované, kromě nástrojů čepelových. Typické pro údobí m. jsou nástroje kostěné, z rohoviny nebo ze slonoviny, zejména jehly a harpuny. Dosti podrobná specializace nástrojů. Četné předměty ozdobné (náhrdelníky, šatové ozdoby apod.). Vyspělé umění. Podnebí chladné a suché, lidé bydlí pod převislými skalami nebo ve slujích.

Mesolithické údobí, přechodní z paleolitika (staré doby kamenné), k němuž patří údobí uvedená výše, k neolithiku (nové době kamenné). V tomto přechodu se objevilo několik nových kultur.

Azilská kultura (podle naleziště u Mas d´Azil). Nástroje z pazourku, hrubé a drobné, vzhledu spíše paleolitického. Typické jsou ploché kusy břidličné pomalované červenou hlinkou značkami připomínajícími starořeckou abecedu.

Tardenoiská kultura (podle naleziště u Fére-en-Tardenois). Vyznačuje se drobnými čepelemi s jemně opracovaným ostřím. Primitivní hrnčířství.

Maglemoská kultura (podle naleziště u dánské obce Maglemose). Na březích Baltiku se usazuje nový lid od Uralu neb ze Sibiře. Dosti rozrůzněné pazourkové nástroje. Typické jsou rozmanité kostěné harpuny, často s rytinami. Žádná keramika. Obydlí na prámech.

Campignyská kultura (podle franc. obce Le Campigny). Objevuje se někdy v 10. – 8. tisíc., přichází odněkud ze severu a šíří se podle řek a na pobřeží, od Dánska až do Dordogne. Vyznačuje se technikou blížící se již technice neolitické. Typická velmi bohatou a vyspělou keramikou.

Neolithické údobí (7000 až 2000), čili nová doba kamenná. Vyznačuje se značným rozrůzněním nástrojů a hlazením jich. Značná specializace nástrojů podle sídlišť. Typické jsou zejména hlazené sekyry, mlýnské kameny a různé zbraně. Velmi rozšířena keramika, nádoby utvářené ručně, bez hrnčířského kruhu. Obyvatelstvo se živí vedle lovectví také již rolnictvím. Obydlí, zejména rolnická, jsou technicky dosti vyspělá. Od 3500 se objevují hojněni kolové stavby. Na různých místech v Galii zase sídlí obyvatelstvo v osadách na ostruzích a obklopených příkopy a valy, zemními a někdy kamennými (z kamenů navršených na sucho). Kolem 2100 se začíná objevovat porůznu kultura měděná, vycházející nejspíše z Východu.