Mediální vody koronavirové pandemie utichly, roušková oblaka se rozplývají a mašinérie firemních kávovarů se po dvouměsíční odstávce dala zase do pohybu – lidé se vrátili do kanceláří. Zatímco některé firmy propouští a redukují provoz, ty, které nějak dokázaly fungovat v režimu remote work, ukazují zajímavé výsledky.
Na jedné straně stojí společnosti, které nebyly na práci na dálku připraveny. Chyběla jim jasná pravidla týmové komunikace, neměly zařízenou technologickou strukturu pro práci na dálku, pracovníci nebyli vybaveni notebooky nebo se nemohli vzdáleně připojit do sítě. V takových firmách práce často stála a produktivita znatelně pokulhávala. Oproti tomu zejména IT firmy a startupy, ve kterých je flexibilita práce klíčová, často ukazovaly zvýšenou efektivitu práce, kratší meetingy a vyšší spokojenost lidí, kteří nemuseli trávit hodiny denně cestou do práce a z ní.
Pandemická situace ukázala, jak drtivá dokáže být nepřipravenost firem na takové situace. A to po stránce nejen technologické, ale také s ohledem na nastavení interních procesů, pravidel vnitrofiremní komunikace a firemní kultury vůbec. Podstatné však není, jestli se podařilo z firmy více vymáčknout, ale zdali je taková efektivita udržitelná dlouhodobě.
Temná strana produktivity
Když se objevily první informace o zavírání provozů a propouštění, přinesly s sebou i notnou dávku strachu do srdce snad úplně každého. Přijít o práci v nejisté době, jejíž konec byl (v té době) v nedohlednu, v lidech spustil už dávno zapomenutý pud přežití. Tedy přepnout do režimu minimálních výdajů a maximálních pracovních výkonů, aby nás šéf viděl jako nezbytného zaměstnance, a ne jako nevýhodnou pracovní sílu. Krátkodobý nárůst pracovních výkonů přispěl snad každé firmě k přežití, ale za určitou cenu.
Média třeba poukázala na takzvaný Zoom Fatigue syndrom, tedy vyčerpání z nadměrného virtuálního schůzkování. Na jednu stranu sice zvládnete více schůzek, protože nikam nemusíte cestovat, a místo small talku jdete přímo k věci. Když ale takových meetingů stihnete za den hned několik a celou dobu místo zbytečného tlachání o věcech opravdu rozhodujete, na konci dne máte hlavu k prasknutí. A být v takovém zápřahu dlouhodobě si koleduje třeba o vyhoření.
Úspěchu naproti
Schopnost pracovat vzdáleně nestojí jen na technologické a procesní připravenosti firmy, ale i pracovník sám tomu musí jít naproti. Zařídit si pracovní prostředí, ve kterém nebude rušen a bude mít spolehlivé internetové připojení. Důležitá je také schopnost rozlišovat mezi osobním a pracovním časem, protože usednout v pyžamu k monitoru většinou moc dobré výsledky nepřináší.
Udržení výkonné efektivity spočívá zejména v mindsetu, pracovní morálce. I když víte, že nemusíte vstávat v půl sedmé, abyste za hodinu stihli snídani a autobus do práce, nastavit si jasný denní režim je klíčové. Ne každý je totiž na takovou svobodu ve vlastním time managementu zvyklý, a tak těžko dokáže odolávat pokušení dát si třeba pauzu u seriálu nebo práci nechat na večer a jít na procházku, protože je venku hezky. Takové tendence pak často končily prací do noci, demotivací, vyčerpáním. O negativním vlivu na rodinný život nemluvě.
Způsob přežití
Práce na dálku neboli remote work se díky koronavirové pandemii ukázala jako nezbytná součást fungujících moderních firem. Flexibilita, kterou taková schopnost práce přináší, byla pro mnohé firmy otázkou přežití. To, co ještě nedávno spousta firem na jednu stranu promovala jako firemní benefit, ale současně vnitřně odsuzovala, se nyní ukázalo jako nezbytnost pro přežití do budoucna. Trend, po kterém bude stále větší hlad nejen v technologických firmách.
Václav Myšák, Nymble.eu (3.7.2020)
