CzechIndustry > Karel Havlíček: Musíme být výborní v několika klíčových oborech
Karel Havlíček: Musíme být výborní v několika klíčových oborech
Portál vědavýzkum.cz přinesl ve dvou částech rozhovor s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem věnovaný naplňování cílů inovační strategie, financování české vědy i provázanosti ambiciózních vládních plánů se vzdělávací soustavou. Publikujeme ho v plném znění.
Pane ministře, v únoru letošního roku vláda schválila a premiér Andrej Babiš slavnostně vyhlásil Inovační strategii. Jak jste téměř po půl roce spokojen s jejím průběhem?
Dodrželi jsme to, co jsme řekli. Je to řízená strategie – každý měsíc se schází garanti jednotlivých pilířů. A pokud to sledujete, tak vidíte, že skoro každý měsíc zavádíme nějaký nový program, ať už spojený s Technologickou agenturou nebo Ministerstvem průmyslu a obchodu. Nejdůležitější program se jmenuje stejně jako strategie - Country for the Future. Alokovali jsme tam osm miliard korun na dobu osmi let a je to program, kterým se budou podporovat start-upy, spin-offy, digitální huby a investice spojené s inovacemi těsně před fází komercializace. Vypsali jsme ale i nový program Trend, drží se priorit strategie a je o něj mimořádný zájem.
Celá strategie je rozdělena do devíti tematických pilířů. Jak jsme na tom v pilířích, které se dotýkají výzkumu a vývoje?
Oblast hodnocení velkých výzkumných infrastruktur a jejich financování je do určité míry v kompetenci celé RVVI. Hodnocení nových velkých infrastruktur je připraveno, a co se týká financování, tak jsme jedním z mála vládních sektorů, kde se nekrátil rozpočet a kde to, co jsme si ve střednědobém režimu řekli, je splněno. Myslím si, že budeme mít i zajímavá čísla za rok 2018 ve smyslu investic do výzkumu a vývoje. Dařilo se totiž jak firmám, tak čerpat zdroje na výzkum z rozpočtu a neměl by být výpadek u strukturálních fondů, takže to vypadá, že se z těch 1,8 % posuneme na 1,9 % výdajů vůči hrubému domácímu produktu. V oblasti start-upů a spin-offů, také v září začíná tour, kde ukážeme, jak budeme budovat inkubátory, akcelerátory a univerzitní start-upy.
A co ostatní oblasti strategie?
Další oblast je například chytrá infrastruktura. Teď jsme ukázali první plán zavádění 5G sítí, ale detailně bude představen v září. Připravujeme první chytré město, které na podzim bude známo, a v příštím roce jich chceme vybudovat více. Věříme, že kolem pěti jich zvládneme. Zavedli jsme ještě strategii umělé inteligence, což je samostatný projekt, na kterém pracujeme takřka denně. A důležitý krok byl zákon o investičních pobídkách, který jsme protlačili přes obě komory parlamentu a který jasně podporuje pouze firmy investující do výzkumu a inovací. Hotová je změna u daňových odpočtů na výzkum a vývoj, jedeme tour a vysvětlujeme změny.
Lidé, kteří se v oblasti pohybují tvrdí, že peněz na výzkum a vývoj jde už dost. Nemělo by se ale zapracovat na kvalitě? Protože jinak se může stát, že nalijeme peníze do věcí, které zrovna příliš nefungují.
Jsem rovněž názoru, že jsme vytvořili mimořádný zdrojový fond od národních programů až po ty evropské. Troufám si proto tvrdit, že peněz bude nadbytek. Souhlasím i s tím, že jak v účelové, tak institucionální podpoře musíme přejít od kvantity na kvalitu. I proto jsme zavedli Metodiku 2017 +, takže tam se ten hlavní krok ke kvalitě udělal, teď se to jen musí dohrát. S tím je spojené i škálování vysokých škol a výzkumných organizací.
S jakými reakcemi se v terénu setkáváte?
Mám už tak polovinu výzkumných ústavů a univerzit objetou. Musím říct, že i když ne všichni jsou zrovna rádi za to, jak jsou zatím umístěni v indikativním žebříčku, tak všichni chápou, že škálování a určování nejlepších, průměrných a horších nás prostě nemine. Budeme si na to muset zvyknout.
Jak jsme na tom s účelovou podporovou? Jaké změny můžeme očekávat?
Co se týká účelové podpory, obecně všech programů, tak je to za prvé o tom, že my musíme začít vybírat směry programů s ohledem na budoucí ambice Česka. To je naprosto klíčová věc, kde inovační strategie sehrála velmi důležitou roli.
Hovoří se o přípravě další strategie, je to pravda?
Ano, v mé kompetenci se začala připravovat národní hospodářská strategie 2030. Ta bude určovat, kde bude v roce 2030 průmysl, energetika, trh práce, rozvoj regionů a tak dále. Základem bude samozřejmě národní inovační strategie, která zahájila dlouhodobé tažení za ekonomikou založenou na přidané hodnotě a pokročilých technologiích.
Jak by tedy podle vás mělo vypadat Česko v roce 2030?
Zjednodušeně řečeno, naší ambicí je v roce 2030 být vysoce výsledkově orientovanou ekonomikou založenou na ziskovosti a chytrých řešeních ať už v oblasti průmyslu, energetiky nebo obchodu. Chceme tu mít finální produkci, chceme být nezávislí. Celé je to o investicích do inovací, proto je inovační strategie základem a proto tu je tak masivní podpora vědy. Budujeme sebevědomý stát a ten musí být založen na znalostech.
Jak konkrétně tomu pomůže nová hospodářská strategie?
Až bude národní hospodářská strategie hotová, tak z toho vyplyne velké množství nezbytně nutných investic, které půjdou do infrastruktury, školství, inovací, sociálních aspektů atd. Do toho všeho se bude muset investovat. Budou na to samozřejmě zdroje ze státního rozpočtu, případně z evropských fondů, ale to nebude stačit. Musíme tam dostat také daleko více peněz z evropského programu Horizont, současně zapojíme finanční nástroje, privátní sektor. Proto připravujeme třeba Národní rozvojový fond, PPP projekty a vytváříme nový model fungování ČMZRB, jako investiční banky. Tohle všechno musí být koncentrované, vzájemně provázané a musí to být navázané na systém vzdělávání. To je ten největší přesah, který tato strategie má. My určíme, kam chceme dostat energetiku a ostatní oblasti a z toho pak bude vznikat potřeba pracovní síly ale i znalostní potřeba. Pokud chceme mít například určitý podíl elektromobilů nebo chceme rozvíjet jadernou či smart energetiku, tak musíme už dnes investovat do studijních oborů, které s tím souvisejí. Nemůžeme dopustit, abychom v roce 2030 zjistili, že nemáme lidi a museli si je sem vozit. A jak víme, od přípravy vysokoškolského oboru po první absolventy uběhne něco kolem deseti let. Já chci poprvé spojit všechny inovační, průmyslové a investiční strategie do jednoho celku a provázat to s určitými aspekty systému vzdělávání.
V současné době se připravuje například také strategie vysokého školství pro období 2021 až 2025. Víme, že vysoké školy jsou pilířem, co se týká pracovní síly a jsou hráčem v aplikovaném i v základním výzkumu. Co byste jako tvůrce inovační i hospodářské strategie chtěl, aby bylo reflektováno ve vysokoškolské strategii? Co byste vzkázal jejím tvůrcům?
Musí tam být faktické propojení s potřebami praxe. Navíc není možné podporovat jen oblast umělé inteligence, jádra nebo elektromobility. Je třeba podporovat i ostatní obory. Samozřejmě můj pohled je hospodářský, to znamená: jaký tady bude trh práce, kam se posune robotizace a tak dále. My bychom měli školství představit obrázek, jak to tu bude vypadat. Školství by se na to mělo připravit.
Můžete být trochu více konkrétní?
Nechci vypíchnout jeden obor, ale pokud třeba budeme mít padesát procent energie z jádra, tak budeme potřebovat odborníky, které si tu musíme začít vychovávat. Během pěti let nám např. odejde do důchodu skvělá generace jaderných inženýrů. Stejně tak se budeme muset věnovat například etice dotýkající se umělé inteligence. Taky je třeba si uvědomit, že fyzika a chemie jsou naše výstavní výzkumné obory, takže bychom na tom měli stavět. Nemůžeme být výborní v padesáti vědních oborech, ale v několika klíčových ano. Takové obory si zaslouží větší míru zviditelnění a tím pádem i investic.
V roce 2008 jsme od expertů OECD slyšeli asi něco takového, když to volně parafrázuji: „Vy tady máte vysoké ambice, dobrý základ a dobré plány, co se týče inovací. Ale terciární systém z devadesáti procent tvoří vysoké školy, které se zaměřují na výzkum. Chybí flexibilní, kratší a na praxi orientované vyšší odborné vzdělávání. V budoucnosti by vás ve vašich plánech mohlo nevhodně strukturované terciární vzdělávání brzdit“. Jak to vnímáte vy, je to pro vás slabší stránka systému? Jak to vůbec vyřešit?
Měly by se podle mého daleko více provazovat obory na samotných vysokých školách. Nechci mluvit do všeho, ale protože mám ekonomické a technické vzdělání a celý život jsem byl v malém průmyslu, dám příklad z mého dvorku. V současné době se v ekonomických oborech hodně začal rozvíjet controlling, je to velké téma. Tuzemské školy to ale učí čistě z finančního úhlu pohledu, zaměřují se na čísla, koeficienty. Já jsem ale přesvědčen, že controlling je spjatý s výrobou, obchodem, s podnikem a je také spjatý s konkrétními procesy z oblasti strojařiny, stavařiny a tak dále. Ale my to zatím propojit neumíme. Máme buď dobrou výuku výroby nebo dobrou výuku controllingu, ale provázat to nedokážeme. To je přitom právě trend dnešní doby. Navíc nám začínají kriticky chybět investiční inženýři. Zkuste najít schopného „investičáka“, nejsou. Ekonomické školy tlačí investiční či projektový management, spíše orientovaný na obchod a finanční služby ale bez vazby na faktické potřeby průmyslu nebo energetiky. Jak pak chceme vybudovat třeba jadernou elektrárnu?
Věda má dnes postavení jako nikdy dřív
Jste nejen ministrem průmyslu, ale také místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Zajímalo by mě, jak jste spokojený s prací RVVI a jak se díváte na její složení?
RVVI se zásadně mění. Začala se měnit už za Pavla Bělobrádka a já se domnívám, že správným směrem. My jsme tomu dali větší manažerský rytmus spojený s prosazováním ekonomických zájmů a konkrétních opatření, což se nám zatím daří. A to také díky tomu, že Radě předsedá premiér, takže se nám o něco lépe prosazují vize, programy i zdroje, než když byl předsedou vicepremiér. A navíc komunikace ve vládě nefungovala ideálně. Ale faktem je to, že dneska máme zajímavou příležitost v tom, že jsou spojené moje pozice místopředsedy Rady, ministra průmyslu a obchodu a místopředsedy vlády pro hospodářství, což tady nikdy historicky nebylo. Říkám tím především to, že chci propojit vědu s průmyslem a energetikou, a to aplikovat do národní hospodářské strategie. To je cesta, díky které tady můžeme mít ekonomiku s přidanou hodnotou. To znamená, že věda může být daleko více provázána s praxí ať už v oblasti výroby, obchodu nebo služeb. Na vládní úrovni to má úplně jinou dikci, protože jako premiér a vicepremiér se za to samozřejmě stavíme. Je jasné, že věda má dnes v Česku postavení jako nikdy dřív.
Vracím se nazpátek k týmu, jak vnímáte aktuální složení RVVI?
Co se týká týmu, tak já se domnívám, že je to velmi vyvážený tým lidí. Jsou to lidé, kteří jsou odborně zdatní. A za druhé, v posledních letech se podařilo změnit to, že tak nehrají za své oblasti, ale za celou českou vědu, což v minulosti nebývalo. Kdysi tam byla nesnesitelná situace, kdy na jedné straně byla Akademie věd, na druhé straně seděly vysoké školy a mezi tím seděl business a do toho všeho mluvil i stát. A každý mluvil úplně jinak, cílem bylo hlavně porcovat medvěda. Každý měl jiný názor, tábory se mezi sebou hádaly a de facto nebylo možné najít konsenzus. Proto taky na Akademii věd nastalo období temna kolem roku 2010.
Co se tenkrát stalo?
Každý, kdo tenkrát rozhodoval o české vědě, se tehdy podepsal pod to, že Akademie přišla o 6 miliard. Můžeme zhodnotit, co dělala dobře a co špatně, ale dle mého názoru to byla téměř krádež. Neodchytilo se to, jak se snížilo financování akademie – tenkrát o půl miliardy meziročně, díky čemuž během let Akademie přišla o těch zmíněných 6 miliard. My jsme se teprve dneska intenzivním navyšováním rozpočtu Akademie věd vrátili tam, kde byla v roce 2009.
Využívá RVVI zkušenosti lidí z mezinárodního prostředí?
Ano, silně jsme vše zinternacionalizovali, a to jak na úrovni přímých členů RVVI, tak mezinárodní rady RVVI, která má stále vyšší vliv. Získali jsme Ornu Berry z Izraele, která je bývalou šéfkou izraelské vědy, máme tam i nesmírně erudovaného odborníka – Kian Lee Tana ze Singapuru. Snažíme se členy různě obměňovat, aktuálně má přijít vědecká osobnost z Indie, takže myslím, že ta internacionalizace je opravdu silná. Navíc jsme otočili kormidlem v oblasti mezinárodního zviditelňování naší vědy a inovací. Nové národní logo Czech Republic: The Country For The Future se velmi chytlo a jasně vymezuje naší zemi, jako zemi založenou na inovacích, vzdělání, špičkovém výzkumu. Prezentujeme nás ve světě jinak a i to nám přidává body a získáváme si tím respekt.
Jaké vnímáte změny v rámci řízení vědní politiky?
Daleko více se zaměřujeme na systém řízení vědy než na monitoring. Bývalo to tak, že se řekly nějaké výsledky a pak se kontrolovalo, zda se splnily nebo ne. Nyní vznikly skupiny, kde se věda opravdu začíná řídit. Řídí se nejen na úrovni institucionální podpory, protože je úplně nový systém – kafemlejnek vlastně nenutil k žádnému řízení. Dneska je vše jinak, o všem se musí více přemýšlet. Stejně tak se odlišně schvaluje účelová podpora, provazuje se s národními prioritami hospodářské a vědecké koncepce. Současně se i jinak měří výsledky a jinak se komunikuje. Zavedl jsem systém, že se pravidelně scházíme se všemi poskytovateli třeba čtyřikrát do roka a diskutujeme o financích. Úřad teď pracuje s výrazně menším rozpočtem, je tam pár lidí. Větší kompetence má dnes předsednictvo, které manažersky pracuje velmi dobře. Takže si myslím, že RVVI prošlo zajímavou změnou, teď je třeba v tom dobrém trendu pokračovat.
Jedna věc, která trápí lidi ve vědeckém sektoru, ukazuje se to opakovaně i mezi vysokými školami, je nadprůměrná míra byrokratizace a administrace. Víme, že už byl zřízen institut „antibyrokrata“, kterým je místopředseda RVVI Pavel Baran. Posunulo se to už někam? Chystá se něco konkrétního? Já se osobně domnívám, že si tento problém udělala ČR především sama …
Jsou to asi tři nebo čtyři měsíce, kdy jsme se do toho obuli. Bylo to i na popud toho, že jsem si procházel informace o výzkumných ústavech a první, co na mě vždy vypadlo, byly všechny ty spisy – jejich úspěšné i neúspěšné projekty. Je téměř nelidské, co se všechno musí absolvovat. Otevřeli jsme proto skupinu, začali jsme dávat dohromady všechno to, co vědce může potkat v rámci národních nebo evropských zdrojů. A teď to dle mého názoru bude záležet na odvaze rozhodnout a říznout do toho. Jestliže to bude systémem, že nám teď všechny instituce budou říkat, proč to nejde, tak uděláme kosmetické změny a během jednoho roku budeme tam, kde jsme byli. Možná to srazíme o 5 %. To je málo. Jestliže máme udělat zásadní změny, tak se musí říci, že budou některé projekty, po kterých budeme chtít absolutní minimum a nic víc. Do určité míry je to autoritativní rozhodnutí, které se musí dostat na instituce, které poskytují účelovou podporu. A samozřejmě lze očekávat odpor těchto institucí. Nechci dneska říkat, co to bude, ale chceme do konce roku vše prodiskutovat a pak rozhodnout. Takže myslím, že v příštím roce bude výsledek.
Když vědci porovnávají svoje zahraniční granty s těmi domácími, tak je to naprosto jiná úroveň. Kde jsme zcela nevhodně začali, to byly především strukturální fondy. Ale bohužel se k tomu přidali i ostatní poskytovatelé a zdá se, že se to zhoršuje – také kvůli kontrolním orgánům, nejednotnosti výkladů atd.
Musíme se prostě rozhodnout, jestli stát budou řídit úředníci nebo manažeři. Ti totiž vědí, kde je problém a řekl bych, že i vědí, jak ho řešit a eliminovat. Problém je, že tihle lidé jsou pod obrovským tlakem úředního aparátu, který tady vždy vévodil, vše řídil, věděl, proč to nejde a šel cestou, která jemu vyhovovala. Manažer se pak pod takovým tlakem buď stane součástí toho soukolí, anebo prostě řekne ne, uděláme to takhle, i když to bude na mou zodpovědnost.
